Mise typu A 03

„Co takhle asistovat mi na A-misi?“

„To jako, že ty sejmeš nepřátele a já se budu drsně koukat?“
„Jó, tak nějak.“
„V tom případě beru.“
„Fajn Konohamaru, nevíš o někom třetím, kdo by se nám hodil?“
„Vím, je to asi 12-náctiletej genin, ale má už za sebou spoustu misí, je fakt talentovanej.“
„Zaveď mě k němu!“

Konohamaru kývl a rozběhl se v tu stranu odkud Naruto přišel. Vrátili se ke cvičišti. Naruto se zarazil a vykulil oči. Na cvičišti byl ten Chlapec. Bojoval se čtyřmi dospělými ninji. Naruto chvilku jen stál a ohromeně se koukal. Tak tohle byl Gaarův Syn.
Naruto nevěděl, proč mu Gaara daroval ztělesnění písku, ale byl to první člověk, které Gaara miloval vroucněji než svého učitele, který se ho pokusil zabít. Ale tenhle Gaarův Syn používal svůj písek jinak. Gaara svůj štít používal spontánně a jeho hlavní útočné jutsu byla pouštní rakev a pouštní pohřeb. Tenhle kluk se pískem nechal zvedat, házet a všemožně tahat, takže rozsah jeho pohybu byl neuvěřitelný. Krom toho, jak se zdálo, používal pískové kunaie a shurikeny, které jakmile se zapíchly do protivníka, se změnily v písek a začal trhat ránu a rozevírat jí.

Naruto se už dost vynadíval a vystoupil proto ze stínu. Chlapec zvedl hlavu. Měl krátce sestřižené tmavě hnědé vlasy a uhrančivé černé oči. Naruto se zeptal:
„Jsi Hasegawa Yumi, ten kterému říkají Syn Sabaku no Gaary?“
„Přesně tak,“ chlapec s naprosto nehybnou tváří přitakal.
„Potřebuji někoho nadaného, kdo by se mnou a dvěma dalšími šel na A-misi.“
„Nepovažuji se za nadaného, ale klidně s vámi na A-misi půjdu.“
„Fajn, tak buď zítra v sedm u brány a vem si s sebou všechno, co potřebuješ.“
Naruto uspíšil konec rozhovoru a rychle zamířil pryč.

„Co tě, tak rozhodilo, Naruto- niichan?“ zeptal se Konohamaru.
„Až na ty vlasy, jako by z oka vypadl Gaarovi. Nedivím se, že si ho Gaara zamiloval.“ Naruto se oklepal. Při rozhovoru s tím chlapcem ho mrazilo. Vlastně si nebyl jistý, jestli má zájem, aby s nimi šel. Ale už ho vyzval, tak se nedalo nic dělat. Koneckonců Gaaru přece zná a tenhle chlapec nemůže mít hroznější povahu, než jakou Gaara míval. Narutovi zakručelo v břiše. Uvědomil si, že od rána nic nejedl. Spěšně se proto rozloučil z Konohamaruem a zašel na ramen.

Když se najedl, zamířil domů, kde si sbalil nejdůležitější věci. Přesvědčil se, jestli má dostatek kunaií, shurikenů, výbušných lístků a podobného vybavení. Pak si přeleštil čelenku a šel spát, aby byl na zítřek svěží. V noci nemohl spát, stále se mu ve snu zjevovaly výjevy z minulosti. Především z jeho posledního boje se Sasukem. Stále ho ještě děsily výbuchy světla a křečovitá bolest potom, co mu Sasuke chidorim protrhl pravou plíci. Kdyby mu tehdy alespoň zlomil nohu, Kakashi by ho dostihl a odvedl zpět. Pak už by ho Naruto jistě nějak přesvědčil, aby zůstal. Většinou se po takovýhle snech probouzel na zemi, celý zpocený a s tělem v křeči. Stalo se to i teď. Naruto lapajíc po dechu, se zvedl a sáhl po lahvi mléka, kterou měl vždycky na nočním stolku. Dlouze se napil a otevřel okno. Byla vlahá, teplá noc a Naruto se na chvíli posadil na rám a nechal se ovívat větrem. Pak se usadil na postel do tureckého sedu a zklidnil se, jak ho to naučil Jiraiya. Vytěsnil z hlavy všechny starosti, až přišel onen blažený pocit, který také někdo nazývá tupé zírání, kdy člověk zkrátka sedí, nemyslí, nevidí, neslyší a je mu dobře. Ani nevěděl, kdy usnul.

Když se probudil, bylo již ráno asi půl sedmé. Venku čiřikali ptáci a Naruto se i přes noční bdění cítil vyspale. Vstal, oblék se a něco snědl. Pak si do torny zabalil něco málo jídla, uvázal si čelenku a vyrazil. Zhruba v sedm dorazil k bráně, kde už stála Ryoko a Yumi. Ryoko se tvářila dost vyplašeně a stála asi 3 metry od Yumiho, který měl ten lhostejný tvrdý výraz, který Naruto vídal u Gaary. Naruto si neuvědomil, že asi nebyl nejlepší nápad, brát tak křehkou dívenku, jako byla Ryoko na misi s někým dost podobným Gaarovi. (V tom špatném slova smyslu.)

„Konohamaru tu ještě není?“ optal se Naruto Ryoko
„Ne, ještě nepřišel, Naruto-senseii. A prosím vás…“ Ryoko ztišila hlas: „Kdo je támhleten chlapec, tváří se jako by nenáviděl celý svět, jde z něj trochu strach.“
„Máš pravdu Ryoko i já mám ten pocit, ale doporučil mi ho Konohamaru a já hledal někoho talentovaného.“ Narutovi samotnému se jeho odůvodnění zdálo chabé. Proklínal se, že radši nevzal nějakého chuunina místo tohohle genina. A taky měl vztek na Konohamarua, že mu ho doporučil. Proč mu neřekl předem, co je zač. Tahle mise bude těžší s takovýmhle nevyrovnaným týmem. V tu chvíli přiběhl zadýchaný Konohamaru a vysoukal ze sebe, že zaspal. Naruto potlačil vztek a řekl si pro sebe:
„Nějak to půjde, koneckonců toho chlapce ani pořádně neznám, nemůžu ho předem odsoudit.“ To ho trošku povzbudilo a tak se zvedl a řekl:
„Skvělé, jsme v plném počtu, takže vyrážíme!“ Yumi kývl, Ryoko se usmála a Konohamaru s výkřikem juchůů otevřel batoh, vytáhl z něj obří sendvič a na nic nečekaje se do něj zakousl. Když se na něj Naruto tázavě podíval, zahuhlal omluvně:
„Paudon, já nefnídal.“ Naruto pokrčil rameny a spolu s Konohamaruem vyrazil za ostatními.

Cestovali bez potíží až do večera. Zastavily se asi patnáct mil od hranic Ohňové země.
„Rozděláme oheň,“ rozhodl Naruto a jal se s Konohamaruem shánět dřevo. Ryoko se posadila ke stromu, stále udržujíc bezpečnou vzdálenost mezi sebou a Yumim, u kterého se nemohla zbavit pocitu stísněnosti. Yumi, který za celý den neřekl ani slovo, zatím nechal písek vyhrabat díru na oheň a také s ním pokácel jednu soušku. Naruto a Konohamaru se brzy vrátili s hromadou dřeva a dvěma králíky. Yumi už zatím rozdělal oheň s dřevem, které naštípal ze soušky. Ryoko se ulevilo, když viděla Naruta a Konohamarua přicházet a pomohla jim nalámat nasbírané dřevo. Naruto stáhl králíky a udělal z tlustých větví primitivní rožeň, na který králíky napíchl. Yumi se zatím odklidil do stínu, kde beze slova seděl a hleděl do ohně. Konohamaru zatím tančil kolem ohně tanec jménem Kdy už to bude, já mám hlad. Naruto se usmíval jeho nedočkavosti a Ryoko seděla vedle Naruta a obdivně na něj koukala. Nakonec byl králík konečně hotov a mohli se pustit do jídla. Naruto zavolal na Yumiho, ale ten jen zavrtěl hlavou. Naruto si pomyslel, že je to opravdu zvláštní chlapík, ale nehodlal ho nutit a tak rozdělil králíka je mezi sebe, Ryoko a Konohamarua, který měl zřejmě takový hlad, že si stihl spálit jazyk. Tak prožili večer.

A pak se musel Naruto rozhodnout, jak to bude s hlídkami. Nechtěl nechat hlídat samotnou Ryoko, pochyboval o hlídacích schopnostech Konohamarua ,ale na druhou stranu ho znervózňovala představa, že on, Ryoko i Konohamaru budou spát a Yumi bude hlídat. Nakonec se rozhodl hlídat celou noc sám. Nikdo neví, zda zasáhl osud, nebo byl Naruto prostě unaven, pravdou zůstává, že Naruto okolo druhé hodiny ranní usnul. Ve snech ho pronásledovaly stíny a asi by spal ještě neklidněji, kdyby věděl, že Yumi, sedící na stejném místě kam se posadil v sedm večer, hledí přivřenýma očima na měsíc a z jeho úst zaznívá tiché melodické vrčení. Naruto se najednou probral, chvíli mu trvalo, než se mu zostřil zrak a pak si uvědomil, že nad ním kdosi stojí. Předpokládaje, že to bude někdo z jeho týmu, zjistil Naruto vylučovací metodou, že se jedná o Yumiho. Okamžitě vyskočil, jednak z převládajícího pocitu nebezpečí, jednak zděšením nad tím, že usnul a nechal nad sebou a ostatními bdít Yumiho. Yumi o krok ustoupil a řekl démonickým hlasem:
„Tiše, přicházejí!“

Kdo přichází? A co je vlastně Yumi zač?