Legenda jménem Namikaze Naruto 03

Minulý dil
„Dobře, tak taky nepoužívejte přípony.“ Řekl Shiria když to odsouhlasili, tak tlesknul a začal rozdělovat pokoje.

„Gai, Kakshi, Kuranai a Asuma, mají vlastní pokoje.“ A ukázal na čtyři pokoje.

„Díky.“ Odpověděli senseiové.

„Holky, mají tento pokoj. A kluci, se rozdělí do těchto dvou pokojů.“ A ukázal na dveře.

„Shiri, nebyl pokoj, pro nás dva?“ řekl Shikamaru a přimknul k sobě Temari.

„Jsme totiž zasnoubeni.“Vysvětlovala Temari když, viděla Shiriho obličej.

„Dobře, tak to je tento pokoj.“ Ukázal na dveře.“Kdybyste něco potřebovali, tak klidně zavoňte a někdo přijde.“ Dodal Shiri a odešel.

Neplač,slzy ti nesluší.

Když se zabydleli, tak svolali poradu, která se konala v holčičím pokoji.

„Tak, jsme tu všichni?“ zeptal se Kakashi.

„Ano.“ Odpověděla Sakura, když to spočítala.

„Takže, víte někdo, kde jsme?“ zeptal se Asuma, ale všichni jen zakroutili hlavou.

„Hmm, zajímalo by mě jak Naruto přišel k tomuhle domu, a těm jeho vojákům.“ Pronesla Sakura.

„To mě taky, ale dokud se neprobere tak s tím nic neuděláme.“ Odpověděl Kiba. Pak se ozvalo zaklepání, a po vyzvání vyšel Shiri. Když byl ve vnitř, na chvíli strnul, když viděl všechny po hromadě.

„Nó, aspoň nemam tolik práce.“ Poznamenal a pokračoval: „Naruto-sama, se probudil, ale bohužel, se s vámi, nemůže setkat u oběda, protože ho volají povinnosti jinde. Mám předat vzkaz. Naruto-sama se ptá, jestli přijmete pozvání na večeři?.“

„Přijdeme, a děkujeme za pozvání.“ Odpověděla Kuranai.

„Vyřídím, a Kyuubi-sama informoval Hokage-sama, aby se o vás nestrachovala a ta vám posílá tento svitek.“ Dokončil Shiri, podal svitek Sakuře, a když byl ve dveřích tak ještě dodal.

„Až bude čas k večeři, tak se pro vás staví Mayi.“

„Zajímalo by mě co má Naruto tak důležitého, že je to přednější před námi.“ Pronesl Kiba jízlivě, číms si zasloužil pohled plný zlosti od Hinaty a ránu od Sakury.

„Mě spíš vrtá hlavou, kde je Naruto našel, a co jím slíbil, že mu říkají Naruto-sama.“ Řekl Shikamaru.

„ Vše se dozvíte při večeři.“ Řekl Jiraiya, který seděl v okně.

„Fuj, to jsem se lekla!“ křikla TenTen, a nadskočila při tom.

„Jiraiya-sama, vy to tady znáte, že ano?“ zeptala se Sakura.

„Hmm, jak jsi na to přišla?“ odpověděl Jiraiya.

„No Shiriho, jste se ptal, jestli je váš pokoj na stejném místě, proto jsi myslím, že jste tady už byl a znáte to tady.“ Vysvětlila Sakura.

„Dobře, máš mě. Jste ve městě Raimu v zemi Čaje, asi tak 60 km od místa boje.“ Oznámil Jiraiya.

„Jiraiyo-sama, kdo jsou ti lidé, kteří slouží Narutovi?“ zeptal se Neji.

„Hmm, to nechám na Narutovi.“ Odpověděl a dodal: [/i]„No nic, já jdu na průzkum. Zatím.“[/i] A zmizel v bílém obláčku.

„Málem bych zapomněla na ten svitek od Tsunade-sensei!!!“ zhrozila se Sakura.

„Co nám píše?“ zeptala se Ino po chvíli.

„No, jsem jmenovaná velvyslankyní konohy, kterou zastupuji v jednání s Narutem.“ Oznámila.

„V jakém jednání?“ optal se Kakashi.

„Nevím, to nepíše, prý je to překvapení.“ Odpověděla a podala svitek Kakashi, který ho zkontroloval pomocí sharinganu a Neji pomocí Byakuganu a nic dalšího nenašli.

„Začíná to být čím dál zajímavější.“ Pronesl Chouji a ostatní souhlasily, pak se rozešly do svých pokojů a přemýšleli, o čem se bude jednat.

O dalších několik hodin.

Naše hrdiny, vyzvedla Mayi a vedla je ke stolu.
„Počkejte prosím, musím vám vysvětlit pár pravidel.“ Řekla a vyčkala, až se všichni budou soustředit.

„Tak, za prvé Sakura-sama, si sedne po pravé ruce Naruta-sama a vy Kakashi-dono po levé. Pak si vedle vás sednou členové rady, na každé straně budou čtyři. A nakonec si sednete vy, je jedno jak se tam usadíte, neberte to zle, toto uspořádání je tradice a v přítomnosti rady se musí dodržovat.“ Vysvětlila Mayi a uklonila se. Pak se rozešla dál chodbou. Když dorazily do místnosti tak se usadily na určená místa a podívali se po Mayi, jestli sedí dobře, ta jenom s úsměvem kývla a odešla.

Hned, jak zavřela dveře, byly slyšet od dalších dveří kroky, doprovázené řečí. Pak se otevřely dveře a dovnitř vešel Naruto, a za ním osm starších mužů.

„Naruto-sama, myslíte to vážně, že chcete přestěhovat, celý klan naráz?“ zeptal se nejstarší z rady.

„Ano, ale to odložíme až po jídle.“ Rozhodl Naruto a usmál se na své přátele, kteří na něj koukali, jako kdyby spadl z marsu.

„Omluvám se, že jsem nepřišel, ale měl jsem práci.“ Omluvil se Naruto. „ Jo, a abych nezapomněl, tohle je rada klanu, Roiba, Ezio, Blyn, Fiou, Narin, Krio, Lin a Hiriky.“ Představil Naruto členy rady.

„Rádi vás, poznáváme, buďte tu jako doma, přátelé našeho vůdce, jsou i našimi přáteli.“ Řekl Hiriky a ostatní členové to odkývali.

„My vás taky rádi poznáváme.“ Odpověděl Kakashi.

Hiriky se zvednul a pronesl přípitek:

„Na to, že počet nepřátel klesl, na to že náš vůdce se vrátil zdravý a na naše nové přátele z Konohy.“ Pozvedl kalíšek a spolu s ostatními se napil. Pak se pustili do jídla, naši přátelé jedli mlčky, ale po chvíli zjistili, že rada je milá a tak si všichni začali povídat. Rada se vyptávala od Narutova dětství, až po odchod z Konohy po boji se Sasukem. Po necelé hodině se rada omluvila s tím, že má ještě práci a odešla.

„A já si vždycky myslel, že rada má život znepříjemňovat.“ Poznamenal Kiba.

„Oni, jsou výjimka.“ Odpověděl Naruto.

„Tak, už se můžete vyptávat.“ Řekl Kyuubi, který celou dobu ležel u Naruta a dělal, že spí.

„Dobře, kde jsi sebral ty lidi, a tenhle dům a čím sis zasloužil jejich úctu? Když o tobě mluví, tak vypadají, že by pro tebe umřely.“ Optala se jako první TenTen.

„Dobře. Oni, jsou má rodina.“ Odpověděl Naruto. Měl v úmyslu si s nimi pohrát, chtěl zjistit, jestli na něco přijdou.

„Jak to myslíš tvá rodina?“ zeptala se Hinata, která nesnášela tohle neúplné odpovídání.

„Tak jak to říká.“ Oznámil Kyuubi a zívnul.

„Už, to mám!“ vyhrkl Shikamaru a všichni se na něj podívali.

„Ty záblesky, když jsi upadl do křeče, to byla časoprostorová technika čtvrtého. A jedině jeho klan může tuto techniku používat.“ Vysvětlil a dodal:

„Jelikož, ty jsi jeho syn tak ji umíš používat a oni musejí být z klanu čtvrtého. Jak se ten klan jmenoval…?? Už vím klan Namikaze!“ Když to řekl tak se podíval na Naruta, který se jen usmíval.

„No, to šlo rychle. Zlepšili jste se, minule to z vás lezlo jako z chlupaté deky.“ Souhlasil Naruto a podrbal Kyuubiho za uchem. Všechny překvapilo to, že to Kyuubimu nevadí, ba naopak vypadal jako v sedmém nebi.

„Abych pokračoval.“ Upoutal pozornost Naruto.

„Jejich úctu mám pro to, že jsem vůdce klanu, našel jsem je asi rok po tom, co jsem odešel.“ Vysvětlil.

„Tak to ti gratuluju!“ pronesl Kakashi, spolu s ostatními.

„Naruto, jak jsi ovládnul Kyuubiho?“ zeptala se Sakura.

„No, bojoval jsem s ním a porazil ho.“ Odpověděl prostě.

„Nic víc?“ otázal se Kakashi.

„Víc vám nemůžu říct.“ Řekl Naruto. „ Je to tajemství, mohu říct, jen budoucímu Jinchurikimu, nikomu jinému.“ Dodal.

„Aha, dobře, jaký je to jednání, který máme s tebou vést?“ zeptala se Sakura.

„Koukám, že Tsunade je už informovaná.“ Poznamenal Naruto a podíval se na Kyuubiho, který mu ležel v klíně.

„Nezapomněl jsi mi něco říct?“ zeptal se ho Naruto.

„Možná.“ Připustil démon.

„Dobře, než začneme s jednáním, chcete se na něco ještě zeptat?“ otázal se Naruto. „Protože já mám pár otázek na vás.“ Ostatní jen zavrtěli hlavou.

„Dobře, tak Temari, co se stalo, že jsi shinobi z listu?“ zeptal se přímo Temari.

„Nó, může za to částečně Konoha. Rada v Konoze, chtěla upevnit spojenectví se Sunou. Navrhla, aby si významná osoba ze Suny, vzala nějakého budoucí vůdce klanu. No, a jelikož jsem z chodila se Shikamarem, a on mě požádal o ruku, což málem vyvolalo válku. Gaara, neměl nic proti Konoze, ale Shikamaru se mu nezamlouval a ten návrh se nám hodil, když jsme se oba přihlásily, tak mu nezbylo nic jiného než souhlasit.“ Vysvětlila Temari.

„Takže, jste zasnoubeni?“ ujišťoval se Naruto.

„Ano.“ Odpověděl Shikamaru, a přitisknul k sobě Temari.

„Tak, to vám gratuluju.“ Řekl Naruto usmál se.

„Tak, hádám, že ty jsi náhrada za mě v týmu sedm.“ Tipnul si Naruto a podíval se na Saie

„Ano, jsem Sai. A nemusíte používat zdvořilostní přípony Naruto-sama.“ Představil se Sai.

„Moc mě těší Sai. A neříkej mi Naruto-sama, připadám si jako nějaký starý dědek, říkej mi Naruto. Ano?“ řekl Naruto.

„Dobře.“ Souhlasil Naruto.

„Tak, kdo byl jmenován jako velvyslanec Konohy?“ zeptal se Naruto.

„Já.“ Přihlásila se Sakura, to Naruto překvapilo, ale nedal na sobě nic znát.

„Dobře, odebereme se do mé pracovny, tam ti vše vysvětlím. Je mi líto, ale nikdo jiný, se to zatím nesmí dozvědět, jinak by to mohlo způsobit smrt několik set lidí.“ Vysvětlil Naruto a v hlase bylo znát, že neudělá výjimku.

„Proč, nám to neřekneš?“ zeptala se Hinata, kterou štvalo, že jí to neřekne, ale Sakuře jo.

„Já vám věřím, ale čím míň lidí to bude vědět, tím líp. Sakura je vázaná slibem mlčení, jako každý velvyslanec. Nechci ohrozit vaše životy a životy mých lidí. Vše se dozvíte, jestli chcete něco vzkázat Tsunade, tak to napište a já to pošlu spolu s hlášením o postupu jednání.“ Řekl Naruto a odešel se Sakurou.

„To bylo divný.“ Pronesl Lee.

„To ano. Naruto se nikdy takhle tajnůstkářky nechoval.“ Souhlasil Chouji.

„Má pro to své důvody, je z něj vůdce klanu, a vy budete taky brzo vůdci. Pak úplně pochopíte jeho situaci.“ Řekl Kyuubi a pak odkráčel pryč.

V pracovně.

„Posaď se.“ Vyzval jí Naruto a unaveně se sunul do své židle. Jakmile to Sakura uviděla, byla u něj a chtěla ho vyšetřit.

„To je v pořádku, jen jsem unavený.“ Oznámil Naruto, ale Sakura ho stejně prohlídla.

„Tak, co je tak důležitého, že to nesmí nikdo vědět?“ zeptala se Sakura, když skončila s prohlídkou. Naruto chtěl odpovědět, když se tam objevil Kyuubi. Přišel k Sakuře a skočil jí do klína, kde si lehnul. Oba na to vyjeveně koukali.

„Hmm, tohle ještě nikdy neudělal, asi se mu líbíš.“ Poznamenal Naruto. [/i]„Neboj se, navenek se tváří jako drsňák, ale jak jsi před tím viděla, je to mazel.“[/i] Dodal a usmál se. Sakura sebrala odvahu a podrbala Kyuubiho za ušima, jako předtím Naruto. Kyuubimu se to líbilo, a po chvíli usnul.

„Máš pravdu, je to mazel.“ Souhlasila Sakura, která se zbavila strachu z Kyuubiho.

„Tak, abychom začali. Chci přestěhovat klan zpět domů.“ Oznámil.

„Tím domů, myslíš Konohu, že?“ ujišťovala se Sakura.

„Ano, klan odešel z Konohy, aby skončila válka s Kamennou.“ začal Naruto vyprávět. Řekl jí proč klan odešel, a proč se skrývá.

„Takže, Kamenná nám pravděpodobně vyhlásí válku.“ Shrnula to Sakura.

„Možná. Klan se chtěl vrátit v době, kdy bude mít Konoha takové postavení, aby to nevyvolalo válku.“ Řekl Naruto.

„A ty si myslíš, že je to teď?“ zeptala se Sakura.

„Ano, Naruto je jediný Jinchuuriki, navíc má k dispozici mou sílu. Konoha má spojenectví se Sunou. Obě vesnice jsou na vzestupu. Kamenná se neodváží zaútočit na dvě vesnice.“ Odpověděl Kyuubi a protáhnul se.

„ Vy jste nespal Kyuubi-sama?“ zeptala se Sakura.

„Sakuro, neříkej mi tak, jsme přátelé.“ Odvětil Kyuubi a zase si lehnul.

„Dobře.“ Souhlasila a podrbala ho.

„Tak co si o tom myslíš?“ otázal se Naruto.

„Je to těžký. Příjmem vás a možná bude válka.“ Uvažovala Sakura.

„To, ano. Ale já nemůžu opustit klan. Je to loterie a člověk někdy musí riskovat.“ pronesl Naruto.

„Ano, ale záleží na tom, jestli se to vyplatí.“ Řekla Sakura a Naruto jen kývnul hlavou.

„Můžu to říct Tsunade-sensei?“ zeptala se.

„Jistě, tady máš.“ Odpověděl a podal jí svitek a pero. Když to sepsala a zapečetila svitek tak Naruto přivolal malou lišku a ta svitek odnesla.

„Nevíš, kdy se tak vrátí?“ zeptala se.

„Je to nejrychlejší poslíček, typuju asi tak čtvrt hodiny.“ Odvětil. aby se nenudili tak si povídali a vzpomínali na staré časy. Pak se tam objevila ta samá liška a podala Sakuře svitek.

„Nashledanou.“ Rozloučila se a zmizela.

„Souhlasí, příjme klan do vesnice.“ Křikla radostně Sakura. Na Narutovi bylo vidět, že se u částečně ulevilo.

„Nevypadáš moc šťastně.“ Poznamenala Sakura.

„No, to byla ta lehčí část, horší bude přestěhovat 350 lidí, tak aby je nezabily. Z těch 350 lidí je jen 120 ninjů. A 20 ninjů je mimo jsou něco jako ANBU. A z těch zbívajcích je 10 na úrovni genin, 20 na úrovní chunin a zbytek jsou jouninové .“ Vysvětlil Naruto.

„Neboj, mi ti pomůžeme.“ Slíbila Sakura.

„Kdy vyrazíme?“ zeptala se.

„Hmm za 7 dní.“ Rozhodl Naruto.

„Moc děkuju.“ Poděkoval, když odcházely.

„Nemáš zač.“ odvětila Sakura a šla do pokoje. Naruto šel informovat radu. Rada souhlasila, s jeho rozhodnutím, a připravovala plán. Poslali Naruta spát, bylo na něm vidět, že mu není moc dobře. Naruto, ani Sakura nemohli spát. Oba z jiného důvodu. Když si Naruto lehnul a zavřel oči, viděl jen Sakuru.

-Je ještě krásnější než když jsem ji viděl naposledy- pomyslel si Naruto a Kyuubi se jen usmál. I jemu se Sakura zamlouvala, znal ji stejně dobře, jako Naruto.

-To, ano- souhlasil Kyuubi.

-Nemůžu spát, jdu se projít, jdeš taky?- zeptal se Kyuubiho a ten jen kývnul hlavou.

O pár metrů dál.

Sakura ležela na posteli, nespala, jen to hrála. Nespala, protože nemohla spát. Vždy když spala, zdáli se jí ty nejhorší noční můry. Spala, jen když už nemohla udržet víčka. To se ale dneska nestalo. Potichu vstala a vyskočila z okna. Šla na procházku, neměla cíl, jen tak bloudila, aby nemusela myslet na minulost. Šla směrem k útesu, který se tyčil nad domem. Na stejné místo mířil i Naruto. Naruto, tam byl dřív. Když tam dorazili, tak se Kyuubi zvětšil a lehl si. Naruto si sednul a opřel se mu o bok a drbal Kyuubiho na hlavě. Po chvíli tam dorazila Sakura. Všimla si Naruta , a chtěla se otočit k odchodu ale Naruto jí zastavil.

„Co tě trápí Sakuro-chan?“řekl a podíval se na ní.

„Nic mě netrápí.“ Odpověděla s úsměvem. Nechtěla Naruta zatěžovat, měl vlastních problémů dost a nechtěla mu přidělávat další.

„Sakuro-chan, i když jsme se dlouho neviděli, poznám, když tě něco trápí.“ Odpověděl.

„Pojď, jsem a řekni mi to, ať ti můžu pomoct.“ Navrhnul Naruto a posunul se, aby měla dost místa. Sakura chvíli váhala, ale pak si sedla.

„Co tě trápí? Neboj, nikomu to neřekneme.“ Slíbili oba a čekali, co z ní vypadne. Sakura byl zticha, nevěděla, jak má začít.

„Naruto, rok po tom co jsi podruhé odešel, šli moji rodiče na svatební cestu, koupila jsem ji jim k výročí 30. Letům manželství. Když se vraceli, šla jsem jim naproti, a když jsem dorazila k místu kde jsme se měli sejít, tak jsem viděla Orochimara jak je za…“ vyprávěla Sakura. Pak začala brečet a už neměla sílu pokračovat. Naruto jí objal a přitisknul k sobě.

„Promiň, já…“ začal Naruto, ale Sakura ho přerušila.

„To je v pořádku.“ A pak jí něco napadlo.

„ Naruto, mám na tebe prosbu.“ Začala Sakura.

„Pomůžu ti s čímkoliv, to ti slibuju.“ Řekl Naruto a usmál se na ni.

„Neslibuj nic, dokud nevíš, o co tě chci požádat.“ Pokárala ho.

„Chci tě poprosit, jestli mi nepoopřeš s tréninkem, přísahala jsem, že pomstím své rodiče.“ Vysvětlila Sakura.

„Vím, že neuznáváš cestu posty, ale já přes to nemůžu jen tak přejít.“ Dodala pevným a rozhodným hlasem.

„Pomůžu ti, ale až se vrátíme do Konohy. Teď se musím postarat o své lidi. Ale přísahám ti, až se vrátíme domů tak ti pomůžu toho prokletého hada zabít!“ slíbil Naruto.

„Děkuju.“ Zašeptala Sakura opřela se o něj. Po tváři se jí koulela slza, Naruto jí utřel a řekl:

„Neplač, slzy ti nesluší.“ V jeho hlase byla znát starost. Zafoukal vítr a Sakura se oklepala zimou. Naruto si toho všimnul. Sundal si plášť a dal ho přes Sakuru.

„Teď, bude zima tobě.“ Pronesla Sakura a chtěla se podělit o část pláště.

„Ne, mě je takhle dobře.“ Odpověděl Naruto. Sakura si pak vzpomněla na jeden slib. Sundala si zadní pouzdro na kunaie a za začala v něm něco hledat. Naruto se zájmem pozoroval, co hledá.

„Tady to je.“ Řekla Sakura radostně. A začala rozbalovat růžový kapesník. Po rozbalení Naruto ztuhnul. V kapesníku byla zabalená jeho čelenka. Sakura jí opatrně vzala do rukou a pak mu ji uvázala a upravila, tak aby vypadal co nejlíp. Pak si vzpomněla ještě na jeden dárek. Sundala si náhrdelník s diamantem a podala ho Narutovi.

„Tohle je taky tvoje.“ Řekla a položila mu ho do ruky.

„Ne, Tohle je tvoje.“Oznámil Naruto a dal ho Sakuře.

„Ale to ne, byl po tvé matce, to si nemůžu nechat.“ Protestovala Sakura.

„Už jsem ti to říkal. Jen osoba, kterou miluji z celého srdce, má právo ho nosit. Sakuro ty jsi ta osoba.“ Rozhodl Naruto a připnul jí náhrdelník.

„A navíc ti sluší.“ Dodal.

„Děkuju.“ Řekla Sakura a položila mu hlavu na rameno. Chvíli se koukali na hvězdy. Sakura pomalu usínala a tak se Naruto rozhodl vzít ji do postele. Když se dostal až do jejího pokoje, ve které leželi i ostatní dívky, tak ji položil na postel. Chtěl odejít, ale něco ho chytlo za ruku. Byla to Sakura, v očích měla slzy.

„Nechoď pryč, prosím.“ Vzlykala Sakura.

„Nemůžu tady zůstat, jsou tady ostatní holky, víš, co by mi udělali, kdyby mě tady ráno našly? A co bys o mě pomyslela rada?. Ne promiň, ale to nejde.“ Omluvil se Naruto.

„Prosím, bojím se. Bojím se tak, že ani nemůžu spát. Prosím Naruto, neodcházej.“ Řekla Sakura a po tváři se ji kouleli slzy.

„Sakuro, půjdeme ke mně, ano?“ řekl Naruto nakonec, protože nemohl Sakuru uklidnit. Ta jen kývla a tak ji Naruto odnesl k sobě do pokoje.

„Sakuro, jak dlouho nemůžeš pořádně spát?“ zeptal se Naruto s obavami.

„Od té události.“ Odpověděla Sakura.

„Ani, prášky na uklidnění, nebo na spaní nepomohli.“ Dodala.

„To jsi toho nikdo nevšimnul?“ řekl Naruto nevěřícně.

„Jsem medik-ninja, vím, jak mám skrýt nemoc, nebo zranění. Je to tak lepší. Pořád jsem někomu jen na obtíž.“ Vzlykala Sakura. Naruto jí objal, konejšil jí a houpal s ní ze strany na stranu.

„Sakuro-chan, ty nejsi na obtíž.“ Uklidňoval jí.

„Teď si lehni a spi.“ Rozkázal Naruto. Když si lehla tak si chtěl jít sednou do křesla, ale Sakura ho nepustila.

„Naruto, nechoď nikam, bojím se, že si pro mě přijde.“ Řekla vystrašeně.

„Sakuro-chan, proč by pro tebe chodil?“ zeptal se Naruto.

„Řekl, že si pro mě přijde, aby dokončil to, co začal.“ Odpověděla Sakura v slzách.

„Prosím, lehni si ke mně. Když, jsem u tebe tak můžu klidně spát, poprvé za dva roky, jsem spala bez obav a nočních můr. Prosím Naruto.“ Přiznala se Sakura a klepala se strachy.

„Dobře, hlavně už neplač. Vše bude v pořádku. Nedovolím, aby ti zkřivil byť jediný vlas! To ti slibuji.“ Slíbil Naruto a lehl si vedle ní.

„Moc ti děkuju Naruto-kun.“ Řekla Sakura a jeho rameno použila jako polštář. Naruto byl jako opařený, nikdy mu neřekla Naruto-kun. Nevěřil tomu, ale když se podíval na rameno a tam už spokojeně spala Sakura, tak se radoval. Ležel v posteli se ženou svých snů. Pak ho něco napadlo, aktivoval Rengan a podíval se jí do hlavy. A to co Zjistil ho šokovalo.

-Tak tohle jsem nečekal, ale divím se že na to Tsunade nepřišla. - řekl Naruto Kyuubimu.

-Hmm, řekneš jí to? - zeptal se démon.

-Musím jí to říct, ale ne teď, až v Konoze. Je to kruté, ale musím ochránit své lidi. - odpověděl Naruto .

-Je to správné, a ona to pochopí. - uklidňoval ho Kyuubi. Pak se vydal do říše snů.

Ráno

Naruto se probudil jako první. Chtěl se zvednout, ale pak zjistil, že mu něco leží na rameni, když se tam podíval, došlo mu, co se včera stalo. Pak zazvonil budík, rychle vypnul, aby nevzbudil Sakuru, ale bylo pozdě.

„Co se to děje?“ zeptala se rozespale a podívala se Narutovi do očí. Po chvíli jí došlo kam se to dívá, pak jí došlo, co se včera stalo.

„Promiň Naruto-kun, já..“ začala Sakura a nevěděla, jak má pokračovat.

„To je v pořádku Sakuro-chan.“[/i] Řekl Naruto a usmál se na ni, což ji trochu uklidnilo, ale stále pořád se červenala. Naruto se taky červenal, pak ho něco napadlo, chvíli sbíral odvahu a pak se zeptal:

„Sakuro-chan, můžu se tě na něco zeptat?“ a nasadil nejmilejší obličej. Sakura jen kývla hlavou a tak pokračoval.

„No.. víš, já.. bych se..“ koktal Naruto. Najednou se zarazil, nadechl se a spustil.

„Sakuro-chan, chtěl bych se zeptat jestli by jsi se mnou nechtěla chodit?“ Sakura na něj chvíli koukala, a pak když jí došlo, co jí řekl odpověděla:

„Moc ráda z tebou budu chodit Naruto-kun.“ Odpověděla a sladce se na Naruta usmála.

„Nerad ruším děcka, ale Naruto máš jednání s radou.“ Řekl Kyuubi, který se tam objevil.

„Dobře, Sakuro-chan, snídaně bude asi tak za hodinu. Řekni to prosím ostatním.Já musím letět.“ Poprosil Naruto a chystal se na odchod.

„Naruto-kun, na něco jsi zapomněl.“ Zavolala Sakura, Naruto se otočil a uviděl, jak si sundává jeho plášť a podává mu ho.

„Díky.“ Poděkoval Naruto, když si navlíknul plášť, tak k němu Sakura přišla, dala mu malou pusu na tvář a rychle odběhla. Naruto tam stál a ruku měl položenou na místě, kde ho Sakura políbila. Po chvíli se vzpamatoval a vydal se na zasedání.

pokoji holek.

Sakura dorazila před dveře pokoje a chtěla neslyšně vejít dovnitř. Pak, ale někdo otevřel dveře a zatáhl ji dovnitř. Po rozkoukání zjistila, že tam jsou holky + Temari.

„Můžeš nám říct, kde jsi byla?“ zeptala se Ino.

„V noci jsi tu nebyla a my se o tebe báli. A neboj, ví to jen my, co jsme tady. Ale pokud nám neřekneš kde si byla tak to povíme všem!“ vyhrožovala TenTen.

„Dobře.“ Řekla Sakura. Věděla, že se z toho nevykroutí.

-Nemáme se za co stydět. Chodíme s Narutem-kun. Hinatu z toho klepne. - radovala se vnitřní Sakura.

„Povím vám, kde jsem byla, ale nesmíte mě přerušovat!“ pohrozila Sakura.

„Včera, když jsem přišla z toho jednání, tak jsem si šla, lehnou. Nemohla jsem spát, tak jsem se šla projít. Tam na té skále jsem potkala Naruta-kun a povídali si.“ Ukázala na tu skálu, kde se včera potkali. Když řekla Naruto-kun, tak zbystřila, protože chtěla přesně vědět, jak budou reagovat. Nic se ale nestalo, což ji překvapilo.

„O čem jste si povídali?“ zeptala se Temari, která tušila co se stalo.

„No o..“ začala Sakura a posmutněla. Ino si toho všimla, pochopila, co tím myslela a soucitně ji dala ruku na rameno. Sakura se na ní podívala, a když uviděla její milý úsměv tak se jí zvedla nálada.

„No, pak jsem usnula a Naruto mě odnesl k sobě, kvůli vám. Nechtěl jsem přijít a dostat ránu, kdybyste tu byly vzhůru.“ Řekla Sakura.

„No, koukám, že je i trochu slušný, myslím si že před odchodem bych klidně vlítnul.“ Pronesla TenTen. Ostatní holky to jen odkývali.

„No a co bylo dál?“ zeptala se Ino a na obličeji se jí rýsoval usměv od ucha k uchu. Když to Sakura viděla tak z červenala a křikla:

„Ne! TO se nestalo!!“

„Když to říkáš.“ Provokoval Ino a holky se smály, protože Sakura byla rudá jako rajče.

„No, pokračuj.“ Naléhala Temari.

„No a pak se mě Naruto zeptal, jestli bych s ním nechodila.“ Dokončila vyprávění Sakura.

„A?“ domáhala se Ino.

„Já souhlasila.“ Odpověděla. Všechny holky se radovaly. Teda, až na Hinatu, ta tam seděla a ani nedutala.

„No, klofla jsi pěkného borce! Gratuluju!“ radovala se Ino.

-Konečně má po dvou letech v obličeji šťastný výraz, ale ne ten falešný. Konečně je šťastná-[i] pomyslela si Ino.Mezitím co se holky radovaly Hinata rudla vzteky.

[i]-Co si o sobě ta ku*va myslí!! TO já jsem měla chodit s Narutem-kun !! To já jsem se měla radovat!!! To já jsem si ho mám vzít a žít s ním šťastně až do smrti!!! Budeme mít hromadu dětí!! Já a Naruto-kun!!! Přísahám že tě donutím Naruta-kun opustit Sakuro Haruno!!!- přísahala si Hinata. Pak tam přišla Mayi a vyřídila jím, že mají jít na snídani. Holky odešly v pokoji zůstala jen Sakura s Hinatou.

„Sakuro! Sebrala si mi Naruta-kun , od teď jsme rivalky. Já přísahám, že tě donutím opustit Naruta-kun!! On je můj!“ řekla jí Hinata jedovatě.Sakura se na ni dívala, ale stále se usmívala, jako by se jí to netýkalo.

„To se ti nepovede.“ Řekla pouze.

„To si myslíš! Nemáš na něj právo! Nikdy jsi ho nemilovala, milovala jsi Sasukeho! Naruta-kun jsi jen mlátila a dokud to byl jen Naruto Uzumaki tak se k němu chovala hnusně. Teď když je to vůdce klanu, tak se k němu lísáš! Jsi ubohá!“ pokračovala Hinata, ale Sakura se pořád jen usmívala.

„Je pravda, že jsem se k němu chovala hnusně, mlátila ho a že jsem milovala Sasukeho. Ale on se, ke mně vždy choval mile, podpořil mě když jsem to potřebovala, slíbil mi že přivede Sasukeho. Vždy mě podporoval a chránil. Když porazil Sasukeho, byl hrdina a on místo toho, aby si užíval a radoval se, tak odešel, odešel, aby ochránil vesnici. Když se přišel rozloučit, uvědomila jsem si, že jsem Sasukeho nemilovala z celého srdce, když se loučil, došlo mi, že on je ten koho miluju a nevzdám se ho. Vytrpěl si kvůli mně mnoho. Tohle je šance, jak mu poděkovat a odměnit ho za to vše co v životě vytrpěl, ať kvůli mně i ostatním.“ Odpověděla klidně Sakura.

„Ty na něj nemáš právo!“ křikla Hinata. Když to Sakura uslyšela tak se tomu zasmála.

„Čemu se směješ!“ okřikla jí naštvaná Hinata.

„Mám, na něj stejné právo jako ty. Srdce Naruta-kun, patří jen jenu, a té které ho dá.“ Odpověděla a odešla.

„Přísahám, že tě donutím, ho opustit, i kdybych tě měla zabít!“ křikla za ní ještě. Sakura se tomu jen zasmála a odešla na snídani. Po příchodu do jídelny se na ní všichni podívaly, a zářivě se ni usmívali.

V tu chvíli Sakuře došlo, co holky udělaly, když k nim vyšla schovali se za kluky. Temari za Shikamara, Ino za Choujiho. Když TenTen chytla Nejiho kolem boků tak lehce zrudnul. To ale holkám nepomohlo, protože kluci Sakuře nebránili dostat se k holkám. S holkami to vypadalo bledě, ale jejich modlitby byly vyslyšeny. Do jídelny vešel Naruto a když uviděl naštvanou Sakuru která šla k holkám, které se tisknuly v rohu a kluky kteří se váleli smíchy došlo mu, co se stalo.

„Už, je nech Sakuro-chan.“ Řekl Naruto. „Jestli uděláš ještě jeden krok, tak splynou se zdí.“ Dodal a smál se.

„Dobré ráno, Naruto-kun.“ Pozdravila ho a sladce se na něj usmála. Naruto jí úsměv oplatil a odpověděl:

„Dobré.“Než mohl říct cokoliv jiného přišla rada. A s ní i Hinata.
„Dobré ráno.“ Pozdravili sborově a pak se nasnídali, opět si povídali o všem možném. Po snídani jim Naruto řekl:

„Dohodly jsme se s radou, že vám povíme o co jde.[i]

[i]„Tsunade-hime, nám slíbila, že nám pomůžete, a my chceme abyste věděli o co jde.“ Pokračoval Ezio.

„Rádi vám pomůžeme.“ Řekl Kakashi.

„Děkujeme, ale rádi bychom aby jste věděli do čeho jdete.“ Odpověděl Ezio a nadechl se.

„Víte, my se chceme jen vrátit domů, o nic jiného nám nejde. Během třetí války jsme pro dobro vesnice odešly. Od té doby je z nás lovná zvěř. Loví nás kvůli penězům. Na hlavu člena klanu je vypsaná odměna 20 000. Na hlavu jednoho z nás je odměna 2 000 000 a na hlavu Naruta-sama je odměna 20 000 000.“ Dokončil vysvětlování a v jeho tvářích bylo vidět plno bolesti a zlosti.

„Kdo vás chce vyvraždit?“ zeptal se opatrně Kakashi.

„Kamenná.“ Sykl Naruto. Sakura mu stiskla soucitně ruku. Naruto se na ní podíval a uviděl její povzbudivý usměv. Ten úsměv mu ulevil a hřál ho u srdce. Oplatil jí usměv a posunul se k ní.

„A proč?“ otázal se Shikamaru.

„Kamenná, si nás najala na jednu práci. Když jsme dorazili na místo přepadli nás ti, co ji měli převzít a zaplatit nám. Můj otec v boji zabyl syna Tsuchikageho a ten pak vyhlásil válku Konoze. Pak se klan rozhodl odejít pro dobro vesnice. Vesnice a bývalý feudální pán země Ohně protestovaly. Řekli jsme jim, že zůstaneme, to ovšem byla lež. Na svátek Sakur se vesnice probudila a po hodině se zjistilo, že většina klanu Namikaze, je pryč. Zůstalo jen pět členů klanu, ti měli kontaktovat zbytek klanu, až přijde čas návratu. Bohužel, všichni zemřeli. A nikdo nevěděl že Minato Namikaze, má syna, kdybychom to věděli, někoho bychom poslaly, aby ho přivedl a my se o něj postaraly.

Teď se vás ptám, pomůžete nám přestěhovat klan zpět domů?“ zeptal se Hiriky a celá rada i s Narutem se před nimi poklonila. Což všechny vyvedlo z míry.

„Shinobi z Konohy nikdy neopustí své lidi. Pomůžeme vám dostat lidi do Konohy.“ Odpověděl Kakashi, který se jako první vzpamatoval, po něm i ostatní slíbili, že pomůžou.

„A kdy se chystáte vyrazit, a kolik lidí budeme eskortovat?“ zeptal se Kiba.

„Je tady 350 lidí. Z těch 350 lidí je 120 ninjů. 20 ninjů je mimo klan, jsou něco jako ANBU. Z těch zbývajících je 10 na úrovni genin, 20 na úrovní chunin a zbytek jsou Joninové.“ Odpověděl Naruto.

„Už, jsem vyslal posly aby se těch 20 ANBU vrátilo. Pátrají po celém světě po dalších členech klanu. Až dorazíme do Konohy tak se moji ninjové vydají pro zbytek lidí. Jsou roztroušeni po celém světě, nemohli jsme je všechny přesunout sem. Už nás tu je moc a lidé co tu žijí nás nemají v lásce, město několikrát přepadli uprchlí ninjové a další havěť. Vydaly jsme rozkaz k odchodu, vyrazíme ta šest dní a cesta nám potrvá asi tak týden.“ Shrnul to Ezio.

„Proč ne nepřeneste?“ optala se TenTen.

„Nemůžeme, tak kde jsme na vás potkaly, je hranice pro bezpečný přenos.“ Odpověděl Hiriky.

„Co to přesně znamená?“ optal se Asuma.

„To je hranice, když se tam přeneseme tak ještě máme chakru na návrat, nebo boj a navíc, když sepřenseme dál, tak nebudeme mít chakru na ochranu lidí.“[/i] Vysvětlil Naruto.

„A kolik je vás celkem?“ zeptala se Sakura.

„Asi tak 700“ odpověděla Lin.

„Sloučili se do skupin asi tak po padesáti.“ Doplnil Blyn.

„Tak, když dovolíte, musíme toho ještě spoustu vyřídit.“ Omluvil se Hiriky a s ostatními členy rady odešel.

„Tak, a co máme dělat mi?“ zeptal se Chouji.

„Nó, zatím, co chcete.“ Odpověděl Naruto.[/i] „Toto město je plné zajímavostí. Je to nejstarší město země Čaje, má bohatou historii a jsou tu zajímavé obchody se vším možným. Vyplatí se to tady prozkoumat.“[/i] Dodal. Vzal Sakuru za ruku a odešel pryč.

„Jóóó, až se budete chtít vrátit, ptejte se na hotel U Zlatého blesku, je to hotel přes ulici.“ Vysvětlil jim Naruto cestu zpět a zase zmizel. Vedl Sakuru ulicemi směrem do centra. Sakura se rozhlížela kolem sebe a pak uviděla krásný park, a tak tam Naruta zatáhla. Naruto se posadil pod strom a Sakura si sedla na něj.

„Naruto-kun, tak mě napadlo, nebude radě vadit, že spolu chodíme?“ zeptala se ho s obavami.

„Proč by mělo?“ odpověděl jí.

„No, ty jsi z váženého klanu, a já ne.“ Řekla smutně.

„Sakuro, nezáleží na původu, ale na srdci.“ Odpověděl jí s úsměvem a přitisknul jí k sobě.

„A navíc, rada mi už rok dohazuje nějakou holku, kterou bych si měl vzít.“ Přiznal se Naruto. Sakura se na něj zděšeně podívala a řekla:

„Počkat, počkat!“

„Neboj, nemusíš si mě rovnou vzít.“ Přerušil jí Naruto a usmíval se. Sakura se zmohla jenom na

„Uf“ a pak se taky smála. Měli oči jen pro sebe a nevšimli si, že je někdo pozoruje.

-Nenávidím tě! Jen počkej Naruto-kun bude můj! - pomyslela si Hinata. Připravovala plán jak zničit Sakuru. Pak se na pasece objevily plameny a vystoupil z nich Kyuubi.

„Kluku, rada tě hledá, přišli zprávy od speciálních jednotek.“[i] Nahlásil Kyuubi a opět zmizel.

[i]„Ach jo, no nic já musím.“ Řekl Smutně Naruto, vůbec se mu od Sakury nechtělo.

„Neboj, brzo se zase uvidíme.“ Usmála se na něj Sakura, která vicítla, že se mu nechce pryč. On jí úsměv opětoval a zmizel. Sakura vyšla z parku, potkala, Ino s Choujim, Temari s Shikamarem, TenTen a Kibu s Akamarem.

„Ahoj.“ Pozdravili jí sborově.

„Kde máš Naruta?“ zeptala se Ino.

„Musel jít něco zařídit.“ Odpověděla.

„Jdeš s námi?“ optal se Chouji.Sakura se zamyslela a pak přikývla. Vydali se do města, chodily po různých krámech, navštívily různé památky. Po několika hodinách se vydali domů.Povídali si a smáli se, pak ale uslyšely dětský křik.

„Nechte mě na pokoji! Nic jsem vám neudělal!“ křičel malý chlapec a krčil se u zdi.

„Hahaha, kvůli takovým jako jsi ty nás napadají zloději, a další nepřátelé.“ Odpověděl vysoký muž a chtěl kopnout toho kluka. Jeho rána, ale nedopadla na místo určení. Muž stál bez hnutí s nataženou nohou. Těkal očima ze strany na stranu a pak, uviděl Shikamara jek má ruce složené v pečeti. Když se Shikamaru, pohnul, muž se pohnul stejně. Podíval se zpět na toho kluka a okolo něj stáli Sakura a spol.

Sakura by u toho kluka a chtěla ho prohlídnout, jestli nemá nějaké zranění. Když k němu natáhla ruku, tak kluk začal ještě víc křičet. Sakura se lekla a stáhla ruku zpět.

„Neboj, já ti neublíží, jsem medik-ninja, chci se jen podívat, jestli nejsi zraněný.“ Řekla mu milým hlasem Sakura a natáhla k němu ruku. Kluk se na ní podíval, pořád jí nevěřil, přemýšlel, co má udělat. Pak se tam objevil zlatý záblesk a klubko plamenů.

„Co se to tu děje?“ optal se Naruto, když viděl bojiště.

„Ty!! Kvůli vám jsme napadáni!!“ křiknul muž spoutaný Shikamarem.

„Pusť ho.“ Řekl Naruto.

„Ale…“ začal Shikamaru.

„To je v pohodě.“ Přerušil ho Naruto.

„Odejdi, a jestli ještě jednou napadneš někoho z klanu Namikaze, tak ti přísahám že tě zabiju a z tebou i tvou rodinu!“ slíbil Kyuubi a zvětšil se. Teď byl vysoký jako Naruto.

„Ricku, jsi v pořádku?“ zeptal se ho Naruto bratrsky.

„Naruto-oniichan!!!“ křiknul Rick a rozběhl se k němu a Naruto ho zvednul a objal.

„Jsem v pořádku.“odpověděl a utíral si slzy.

„Opravdu? Sakuro-chan, podíváš se na něj?“ zeptal se.

„Jistě.“ Odpověděla.

„Jsi v pořádku, máš spár modřin, ale to se zpraví.“ Usmála se na něj Sakura a prohrábla mu vlasy.

„Děkuju Sakuro-sama.“ poděkoval Rick.

„Neříkej mi Sakuro-sama.“ Poprosila ho Sakura.

„Dobře, Sakuro-oneechan.“ Souhlasil Rick. Když řekl oneechan tak se Sakura usmála.

„Dobře, Ricku, pojď, poprosíme Naruta-kun jestli by ti nekoupil zmrzlinu?“ optala se ho Sakura a šibalsky se usmála na Naruta.

„Joooo, to bude supr!“ Radoval se Rick.

„Prosím Naruto-oniichan, půjdeme na zmrzlinu! Prosím!“ žadonil Rick a nasadil psí oči. Sakura se usmála a podpořila Ricka svýma psíma očkama. Tomu Naruto podlehnul a pozval všechny přítomné do cukrárny. V cukrárně byli několik hodin, pak vyrazili domů, aby se Rickova teta o něj nebála.

v„Ahoj Ricku.“[/i] Rozloučila se Sakura.

„Ahoj Sakuro-oneechan!“ zavolal Rick a zmizel v domě.

„Rodiče, z něj musí mít radost.“ Poznamenala Sakura.

„On, nemá rodiče. Vychovává ho jeho teta.“ Odpověděl smutně.

„Co se jim stalo?“ zeptala se opatrně Sakura.

„Matka zemřela při porodu, a otce zabili při obraně rodiny, dřív než se narodil.“ Řekl Naruto a posadil se u sebe v pracovně. Sakura k němu přišla a sedla si mu do klína. Podívala se po místnosti. Viděla, knihy po celém obvodu uložené do knihovny. Na pracovním stole měl fotku starého týmu 7, Minata a Kushiny. Pak uviděla svoji fotku. Vzala jí do ruky a podívala se na Naruta.

„Jak jsi to namaloval?“ zeptala se.

„No, jeden malíř od nás maluje pomocí genjutsu. Nechá se uvrhnou do genjutsu. Tam vyvoláš obraz osoby, kterou chceš namalovat a on jí pak namaluje.“ Vysvětlil Naruto.

„Sakuro, přemýšlel, jsem nad tím, proč máš ty noční můry. Zkoumala Tsunade, jestli ti nedal do hlavy nějakou pečeť, nebo jutsu?“ zeptal se opatrně Naruto.

„Ano, dokonce několikrát, ale nic nenašla. Proč se ptáš, myslíš si, že by Tsunade-sensei na tohle zapomněla?“ optala se ho Sakura a podívala se mu do očí.

„Ne. Jen mě to napadlo.“ Zalhal Naruto, a doufal, že mu to projde.

„Naruto, ty mi neříkáš vše? Něco mi tajíš, něco důležitého. Co je to?“ řekla Sakura. Naruto si povzdechl a řekl:

„Sakuro, jestli mi věříš, tak se na to už prosím neptej.“ Odpověděl Naruto a usmál se na Sakuru.

„Naruto-kun.“ Řekla sladce : „ Týká se to toho proč nemůžu spát, že ano? Prosím řekni mi co ji našel.“ Poprosila a nasadila psí oči.

„Sakuro-chan, tohle není fér.“ Odpověděl a Sakura se usmála.

„Teď s tím stejně nic neudělám, až budeme v Konoze, tak ti pomůžu, slibuju. V naší knihovně co máme tady o tom není moc informací, ale v hlavní knihovně v Konoze je určitě něco co ti pomůže.“ Dodal.

„Dobře.“ odpověděla a položila mu hlavu na rameno.

„Nevíš, co stalo s Hinatou? Když jsem ji viděl u snídaně tak se tvářila jako největší vrahoun na světě.“ Optal se s úsměvem.

„Nó…“ začala Sakura.

„Tak to vyklop.“ Řekl Naruto a podíval se jí do očí.

„To jsou holčičí záležitosti.“ odpověděla nakonec a šibalsky se na Naruta usmála.

„Ach jó, no víc se asi nedovím co?“[úi] zeptal se. Sakura se usmála a zavrtěla hlavou.

[i]„Ok.“ Řekl a zívnul.

„Naruto-kun, mohla… mohla bych dneska taky spás tebou?“ (vím, že to z ní divně) Zeptala se Sakura.

„Ano.“ Odpověděl, vzal Sakuru do náruče a přenesl se s ní do svého pokoje.

„Počkej, a co moje věci?“ optala se ho. V tom se tam objevil Kyuubi s jejím baťohem.

„Spokojená?“ optal se Kyuubi a položil náklad do křesla.

„Děkuju.“ Odpověděla a podrbala ho za ušima.

„Kde je koupelna?“ optala se během prohlížení baťohu.

„Támhle, ručníky jsou ve skříňce.“ Ukázal Naruto. Pak si sednul do křesla a začal číst knížku. Sakura se mezi tím umyla.

„Od kdy čteš?“ zeptala se ho Sakura a podívala se mu přes rameno.
„Od té doby co jsem vůdcem.“ Odpověděl. Pak se zvedl a šel se umít. Sakura si zpívala písničku při rozčesávání vlasů.

„O čem je ta knížka?“ zeptala se, když Naruto vyšel z koupelny.

„Je to stará legenda, moc toho nevím, začal jsem teprve dneska.“ Přiznal se.

„Aha.“ Odpověděla a podívala se na něj. Když ho uviděla tak úplně ztuhla a začala se celá červenat. Naruto tam stál od pasu nahoru nahý.

„Co se děje Sakuro-chan.“ Zeptal se nechápavě Naruto, když na něj Sakura koukala.

„Nic, jen jsem nad něčím přemýšlela.“ Zalhala Sakura. Naruto jen nadzvedl jedno obočí a nechal to být. Přišel k posteli a lehnul si. Chvíli po něm si lehla Sakura. Pomalu se k němu lehla a položila mu hlavu na rameno. Naruto jí dal ruku kolem pasu a řekl:

„Spi sladce maličká.“ A políbil ji do vlasů.

„Dobrou noc Naruto-kun.“ Odpověděla v polospánku Sakura. Několik dní trávili naši přátelé balením věcí, označování a sepisování. V den odchodu se všechny věci nanosily na dvůr domu, kde bydlel Naruto s přáteli.

„Jak to chceš všechno odnést do Konohy?“ optal se ho skepticky Shikamaru. Naruto se kousnul do palce, složil pečetě a přivolal Gama-gardu.

„Takhle.“ Řekl Naruto a ukázal na ně.

„Co se děje?“ optal se Gamabunta.

„Potřebuju aby jste tyhle věci vzali na horo Myobokum a nechali je tam dokud vám neřeknu.“ Odpověděl Naruto.

„Dobře.“ Souhlasil Bunta a ropuchy se pustili do přenášení věcí. Když šly pro poslední várku tak Bunta řekl:

„Naruto, je mi to líto, ale musím ti říct, abys mě už nevolal. A pro tebe to platí taky zvrhlíku.“ Když to všichni slyšeli, tak ztuhly.

„Smím vědět proč šéfíku?“ optal se ho Naruto, klidným hlasem.

„Jsem už starý, chci už jen odpočívat. Moji úlohu převezme Gamakichi.“ Odpověděl a pak se usmál.

„Ale kdyby se něco stalo a můj syn by na to nestačil, tak mě přivolej.“ Dodal a zmizel.

„Děkuju, šéfíku.“ Zašeptal Naruto, tak že ho slyšela jen Sakura.

„Budeš mi chybět příteli.“ Řekl Jiraiya.

„Mě taky.“ Souhlasil Naruto. Pak se před ním objevilo dvacet záblesků, a když zmizeli před Narutem klečely shinobi oblečený jako ANBU.

„Když jsme tu už komplet. Tak, přišel čas, aby jste se dozvěděli proč a kam jdeme.“ Začal Naruto. Mezi lidmi to vyvolalo rozruch. Když si Naruto odkašlal tak pokračoval:

Přes 25 let jste trpěly, strádaly, a bojovali o holé přežití. 25 dlouhých let plných smutku, bolesti a nenávisti. 25 let jste si přály jednu věc a to návrat. Návrat na místo, kde budete v bezpečí, na místo kvůli kterému jste zvolily neštěstí pro sebe a bezpečí pr ostatní. 25 let! Proto se vás ptám! Máte nárok na to se vrátit domů!! Máte nárok vrátit se do KONOHAGAKURE NO SATO!!!?“

„ANÓÓÓ!“ křiknul svou odpověď klan.

„Ano, máte na to nárok. Hokage-sama souhlasila s našim návratem. Dokonce nám poskytla 15 Jouninů jako eskortu. Feudální pán země Ohně taky souhlasil s našim návratem.“ Dodal Naruto a klan vypukl v jásot.

„Skvělý proslov.“ řekla Sakura a objala ho.

„Ano, dokázal bys přesvědčit Tsunade, aby přestala pít saké.“ Uznal Shikamaru.

„Dík.“ Usmál se Naruto a dal si ruce za hlavu.

„ Cesta nám zabere něco kolem týdne. Takže, jestli můžeme tak odchod!“ Zavelel Ezio.

„Skupina Alfa bude kontrolovat cestu za námi. Skupina Bravo nám bude krýt záda. Skupiny Charlie a Tango, budou na stranách. A skupina Foxtrot bude taktická podpora, rozmístí se plošně davem.“ Rozkázal Naruto a shinobi odešly splnit rozkazy.

Během cesty je napadly jen jednu zloději a několikrát je napadli vlci a dokonce je napadl i medvěd. Nikdo nebyl zraněn.

„Je to divný.“ Řekl Naruto u ohně den od Konohy.

„Co je divný?“ zeptala se Temari a ještě vic se přitiskla k Shikamarovi.

„Jsme na cestě 6 dní a napadla nás jen banda zlodějů. Ty zvířata nepočítám.“ Odpověděl ustaraně Naruto.

„Né že by mi to vadilo, ale přeci jenom je to divný.“ Řekl Naruto.

„Dobře, já si beru první hlídku za 4 hodiny vzbudím Choujiho.“ Dodal ostatní přikývly a odešly do stanů. Po půl hodině vylezla ze stanu Sakura a sedla si Narutovi do klína.

„Měla bys spát.“ Poznamenal Naruto a přitisknul ji k sobě, aby jí nebyla zima.

„Nemůžu spát.“ Odpověděla prostě a dívala se na Naruta.

-Je tak roztomilý. Počkat, chodíme spoluu přes 14 dní a ještě jsme se nepolíbily.- pomyslela si Sakura.

„Naruto-kun, zasloužíš si odměnu.“ Řekla po chvíli.

„ Za co?“ optal se.

„Za to jak jsi ke mně milý a díky tobě můžu v klidu spát.“ Řekla. Pomalu se k němu nakláněla. Když se dotkly jejich rty, tak se vášnivě a dlouze políbily. Když se od sebe odtrhly, aby se nadechly tak se Sakura zeptala:

„Jaká byla odměna?“ a usmála se.

„Ta nejlepší.“ Odpověděl a políbil ji. Pak ho něco napadlo. Vzal Sakuru do náruče a vyskákal k vrcholu stromu.

„Co to děláš Naruto-kun?“ zeptala se Sakura, když skákal.

„Neboj se.“ Uklidnil ji. Pak si sednul na větev a pozorovaly spolu hvězdy.

„To je ale nádhera.“ Řekla Sakura a položila mu hlavu na rameno.

„Sakuro, proč jsi mi neřekla, že ses pohádala s Hinatou?“ optal se opatrně po chvíli Naruto.

„Jak ses o tom dozvěděl?“ řekla místo odpovědi.

„Shiri, to slyšel a pak mi to řekl. Ale když jsem se ptal na Hinatu tak jsem to ještě nevěděl.“ Odpověděl.

„Nechtěla jsem tě zatěžovat a navíc je to jen mezi námi. Měl bys být rád, že nechci pomoct a že se o tebe perou holky.“ Poznamenala Sakura a políbila ho.

„To víš, že jsem rád.“ Odpověděl a přitisknul ji k sobě.

„Ale přeci jen, ona je Hyuuga a budoucí vůdkyně klanu. Její otec ji bude chtít provdat za mě. A když jí odmítnu a budu chodit s tebou, tak tě to staví do nebezpečí. Hyuuga budou chtít, aby jeden z nás toho druhého opustil. A pak by Hinata, měla volnou cestu si mě nějako naklonit. Anebo to může vzít přes radu klanu, ale pochybuju o tom, že by mě rada do něčeho takového nutila.“ Vysvětlil Naruto a políbil ji.

„To se nestane. Ty jsi jako liška a ta nikdy svého partnera nezradí.“ Odpověděla Sakura.

„Jak to víš?“ optal se s úsměvem.

„Protože tě znám a řekl mi to Kyuubi.“ Přiznala se a taky se na něho usmála.

„Aha.“ Odpověděl. Sakura si položila hlavu na jeho rameno a pomalu usnula.

Když jim končila hlídka, ze stanu vyšel Chouji z Ino a když nikde neviděli Naruta tak Ino řekla:

„Kde se fláká?“

„Koukej.“ Ukázal Chouji na vrchol stromu, kde seděly.

„Aha.“ Odpověděla akorát. Pak se Naruto zvednul a skočil s ní dolů.

„Neměls..“ začala Ino ale pak ztichla protože si všimla že Sakura spí.

„Promiň.“ Omluvila se.

„To je v pohodě.“ Odpověděl a pak šel spát.

Když se ráno vydali na cestu, bylo vidět, že všichni byly napjatí a natěšení.

„Už jen pár hodin.“ Řekl Naruto.

v„Ano, konečně budeš mít o starost miň.“[/i] Souhlasil Kyuubi. Během cesty se nic nestalo, byl přeci ve své rodné zemi. Feudální pán a Hokage, nikdy nedovolily, aby pocestní byli v zemi Ohně přepadáni. Když se přeci jen něco objevilo, tak se o to postaraly a země Ohně byla považována za nejbezpečnější zemi. Po poledni dorazily na hlavní cestu vedoucí do Konohy.

„Hmm, už o nás vědí.“ Řekl Naruto.

„Ucítil jsem chakru jedné skupiny, pravděpodobně ANBU.“ Vysvětlil.

„A to je dobře?“ optala se ho Sakura.

„Uvidíme.“ Odpověděl a usmál se na ni. Když dorazily k bráně, tak byla zavřená, Naruto k ní přišel a chtěl ji otevřít, když už byl skoro u ní tak se otevřela a Naruta s ostatními oslepilo slunce. Pak se ozval jásot, a když už byly schopni vidět, nevěřili vlastním očím. Celá vesnice se sešla a radovala se z návratu klanu. Vytvořily uličku vedoucí k Hokage, která stála na střeše budovy Kage. Když se vzpamatovali tak se pomalu vydaly uličkou. Vesničané jásali a házeli okvětní lístky.

„Vítáme vás doma.“ Řekla Tsunade, když klan dorazil před budovu. Naruto se jen usmál. Pak všichni z Namikaze poklekli a ti co měli katany je vytáhly a sborově pronesly:

„Tímto přísaháme, že budeme dodržovat zákony a nařízení.“ A ti co měli katany dodali :

„Budeme ochraňovat konohu a její obyvatele i za cenu vlastního života!“
„Přísahám na svou, čest, svou katanu a svůj život!“ Tsunade se usmála s skočila před Naruta a řekla:

„Děkuji vám jménem celé vesnice.“ A objala Naruta.

„Konečně jsi doma.“ Zašeptala.

„Ano.“ Odpověděl.

„Byly by na tebe pyšní.“ Poznamenala. Pak se otočila k lidem a pronesla:

„Dnešní den je jedním z dní kdy budeme všichni oslavovat. Budeme oslavovat návrat našich lidí, kteří pro naše dobro dobrovolně odešly. Odešly do vyhnanství, kde strádaly, a bojovali o život, ale nevzdaly se. Teď po dlouhých 20-ti letech se vrátily domů, vrátily se jako hrdinové. Hrdinové kteří , žádají jen jednu věc. Žádají o svolení vrátit se domů, a žít jako dřív. Žít na místě, kde nebudou dennodenně v ohrožení. Myslím jsi, že mluvím za všechny, když řeknu že, na to mají plné právo, ale přesto se vás ptám. Mají právo na to tu s námi žít?!“Jako odpověď dostala jednohlasné, hlasití a pravdivé: ANO!!!

„Dobře, odedneška je klan Namikaze, opět jedním z klanů Konohagakure no sato. Jeho staré místo kde přebýval je opět jejich.“ Potvrdila Tsunade. Dav zajásal.

„Tsunade chtěl bych vám oznámit ještě jednu důležitou věc, můžu?“ optal se Naruto a Tsunade mu pokynula že může.

„Chtěl bych vám něco oznámit.“ začal Naruto a před budovou Kage se objevil Kyuubi ve své úplné velikosti. Hned jak se tam objevil tak se shinobi z Konohy chtěly, vrhnou na démona. Když už byly skoro u něj objevily se před ním zlaté záblesky a všichni útočící shinobi ležely na zemi a u krku měly katany, které držely shinobi z klanu Namikaze.

„Nebojte se, Kyuubi no Yoko je náš přítel a spojenec. Ovládnul jsem jeho sílu a on teď slouží mě a mému klanu.“ Uklidňoval lidi Naruto a jako důkaz mu Sakura vyskočila na hlavu a podrbala ho za uchem. Kyuubi se zmenšil a teď ležel Sakuře v náručí a mazlil se.

„Vidíte. Tváří se jako drsňák, ale je to mazel.“ Řekla Sakura a položila Kyuubiho, který si sednul k Narutovým nohám.

„Dobře, Kyuubi je také členem Konohy.“ Rozhodla Tsunade a pak se lidé pomalu rozcházely

„Naruto, když jsem obdržela rozhodnutí, tak jsem dala příkaz k opravě a úklidu všech domů. Ber to jako dárek na uvítanou. Až se ubytuješ tak spolu musíme ještě zařídit spoustu papírování.“ Řekla Tsunade a odešla za radou klanu.

„Děkujeme!“ zavolal za ní Naruto. Tsunade jen zvedla ruku a šla dál.

„Sakuro-chan, chtěl bych se tě na něco zeptat.“ Začal Naruto a pokračoval:
„Víš, během těch čtrnácti dní, jsem si na tvou přítomnost zvykl a proto se chci zeptat, jestli by ses ke mně nenastěhovala?“

„Ale, to nejde.“ Začala překvapená Sakura.

„Proč by to nešlo, slíbil jsem ti, že ti pomůžu s tréninkem a taky s tvým spaním. No tak prosím Sakuro-chan.“ prosil smutně Naruto a pokusil se o psí oči.

-„Proč přemýšlíš, řekni Ano!“- křičela vnitřní Sakura.

„T-tak dobře, ale ty psí oči ti moc nepomohly.“ Odpověděla Sakura.

„Ok hned ti pomůžu s věcmi, jen přivolám zpět naše věci.“ Poznamenal. Když dorazily k bráně do čtvrti Namikaze,tak Tsunade odemkla zlatou naleštěnou bránu a dala klíč Narutovi.

„Vítejte doma.“ Pronesla a zavedla je před hlavní dům. Byl o něco menší než budova Kage. Měl jednu obrovskou vnitřní tréninkovou halo a dvě venkovní. Za domem byl sad plný starých i mladých Sakur. V okolí domu bylo několik stovek budov v postavených v starém japonském stylu jako hlavní budova.

„Dobře, všichni dostanete lístek s adresou domu, číslem vašeho konta, kam budete dostávat peníze.“ Řekl Naruto a shinobi z klanu všem rozdaly lístky. Pak přivolal ropuchy s jejich věci a po několika hodinách měli vše pečlivě uloženo a lidé byli nastěhováni.

„Tak, Sakuro, půjdeme nejdřív k Hokage, musím vyřídit nějaké papírování a pak půjdeme pro tvé věci. Ano?“ optal se unavený Naruto.

„Jistě.“ Souhlasila Sakura a dala ruku kolem Narutva pasu a přitiskla se k němu.

„Tak jsem tady.“ Řekl Naruto, když je Tsunade vyzvala ke vstupu.

„Naruto…“ začala Tsunade, ale když uviděla jak má Sakura ruku na Narutově boku a má hlavu položenou na jeho rameni nevěřila svým očím.

„Já jsem asi opilá, nebo sním.“ Řekla Tsunade a štípla se.

„Nezdá se vám to a nejste opilá senseii.“ Odpověděla Sakura.

„Zatím.“ Dodal Naruto a schytal ránu od Sakury.

„Dobře, o tom my musíte vyprávět, ale teď máme práci.“ Řekla Tsunade a ukázala na obrovskou hromadu papírů, kterou musí podepsat.

„Tak, je to všechno?“ optal se Naruto, a napil se saké, které mu podala Hokage.

„Ano, teď jste převzali dohled nad vašimi hotely, restauracemi, lázněmi, ubytovnami, obchody a bankami.“ Odpověděla Tsunade a usmála se.

„Teď jsem se zbavila tak 3-4 hodin papírování.“ Usmívala se Hokage od ucha k uchu.

„Takže, než přestěhujeme Sakuru, tak vám něco povím.“ Řekl Naruto.

„Tsunade-sama, opravdu jste si nevšimla toho, že Sakura-chan pořádně nespí?“ optal se.

„Všimla jsem si toho, že s ní něco je, ale netušila jsem, že je to tak vážné.“ Přiznala Tsunade.

„Nevšila jste si při vyšetření něčeho, o čem jste Sakuře-chan neřekla?“ zeptal se Naruto.

„Takže, sis toho všimnul.“ Řekla Tsunade.

„Proč jste mi neřekla, že jste něco našla?“ optala se naštvaná Sakura.

„Protože, nevěděla jak to odstranit, a taky nechtěla aby jsi se o něco nepokusila a neublížila sis. Pomocí Renganu, jsem tu pečeť zkoumal a vím, co dělá, nutí tě prožívat smrt tvých rodičů pořád dokola. Zkoumal jsem to několik nocí a nepřišel jsem na to jak ji odstranit, ale jak jsem ti řekl, v hlavní knihovně klanu něco bude.“ Vysvětlil Naruto a objal ji.

„A co když nebude, co když budu muset pokaždé usínat u tebe?“ optala se v slzách.

v„Neboj, něco najdu, nebo donutím toho haj**la, aby ti tu pečeť odstranil.“[/i]Slíbil Naruto a přitisknul jí k sobě ještě víc. Sakura se začala pomalu uklidňovat. V Narutově těsném objetí se cítila v bezpečí. Měla pocit, jako by byla skrytá před celým světem.

„Sakuro-chan, musíš mi slíbit, že se nepokusíš odstranit tu pečeť. Prosím, nechci, aby si ti něco stalo.“ prosil Naruto.

„Dobře, slibuju, že se nepokusím tu pečeť odstranit.“ Slíbila Sakura, když se uklidnila.

„Tak, mi půjdeme, máme ještě práci.“ Rozloučil se Naruto a odešel.

„Sluší jím to spolu.“ Poznamenala Tsunade.

„Měl jsem pocit, jako by tu byly Minato s Kushinou.“ Odpověděl Jiraiya, který seděl v okně.

„To ano.“ Souhlasil Kakashi, který seděl vedle něj a četl knížku.“

„Stalo se během cesty něco?“ optala se Hokage.

„Ne, vše proběhlo hladce.“ Odpověděl Kakashi a zmizel. Jiraiya pomalu přišel k Tsunade, která mu podávala svitek.

„Hmm, chceš poslat je, aby prezentovaly Konohu?“ optal se poustevník, když si to přečetl.

„Ano, zjistíme reakci ostatních a možná zažehnáme válku, když ukážeme naši sílu.“ odpověděla Tsunade.

„A kdy mu to chceš říct.“ Zeptal se Jiraiya.

„Během týdne.“ Odpověděla. Jiraiya se jen usmál a zmizel.

„Nepůjdeme na večeři?“ optal se Naruto když nastěhovaly Sakuru k němu.

„Zůstaneme doma, jsi unavený, něco ti uvařím.“ Odpověděla Sakura a zmizela v kuchyni. Naruto šel za ní, ale ta ho vyhnala.

„Nech se překvapit a odpočívej. Máš na to nárok, přestěhoval jsi celý klan a nikdo při tom nebyl zraněn.“ Poznamenala a opět zmizela v kuchyni.

„Co budu dělat?“ řekl si sám pro sebe. Po chvíli rozmýšlení prošel místnosti v celé budově. Zabralo mu to něco kolem dvou hodin, když se vracel do obýváku ucítil nádhernou vůni, která se linula z jídelny. Pomalu se přikradl ke dveřím a podíval se dovnitř. Uviděl tam Sakuru, jak dovařuje jídlo a prostírá stůl.

„Nechceš pomoct?“ optal se a přichystal se na případný ústup.

„Ne, už je vše připraveno.“ Usmála se Sakura a dala jídlo na stůl.

„Bylo to výborné.“ Pochválil Naruto večeři, pak pomohl Sakuře sklidit. Umít nádobí ho nenechala a zeptala se:

„Nevíš, kde je Kyuubi? Připravila jsem mu taky něco.“ Řekla Sakura a ukázala na pánev, kdy byly ryby.

„Nevím, než jsme šly k Tsunade, tak mi řekl, že jde na procházku.“ Odpověděl Naruto.

„Já jsem tu.“ Ozval se Kyuubi, který byl schoulený v křesle.

„Proč, jsi nepřišel? Vystydla ti večeře.“ Hubovala ho Sakura a nabrala mu jídlo na talíř. Když mu ho chtěla dát, tak se zasekla, nevěděla, jestli jí ze stolu nebo, ze země. Naštěstí to Kyuubi vyřešil za ní. Přišel a jedním ocasem si vzal talíř s jídlem a položil jsi ho na zem.

„Děkuju, bylo to výborné.“ Poděkoval Kyuubi a pomalu odkráčel zpět do křesla. Kde několik minut hledal pohodlnou pozici. Když hledání nebralo konce, tak Naruto řekl:

„Dobře, zítra ti koupíme pelíšek, který si vybereš! Protože, jestli pokaždé budeš hledat místo k lehnutí takhle dlouho tak mě šlehne.“

„Souhlasím“ Přidala se Sakura. Kyuubi se na ně ublíženě podíval, což je oba rozesmálo. Pak se Kyuubi urazil, lehnul si a dělal, že spí.

„No ták, Kyuubi. Nebuď naštvaný. To byla jenom sranda.“ Řekla Sakura, položila si Kyuubiho do klína a začala ho drbat.

„Tak, co jsi objevil při průzkumu?“ optala se ho Sakura.

„Nó, našel jsem hlavní knihovnu. A je větší než jsem si myslel. Je tam spousta poezie, příběhů, encyklopedií, svitků z technik, knihy o léčení, také obrazy a obrovská kronika. Je na ní použitá nějaká speciální technika, díky které se do ní pořád něco zapisuje všechno důležité. Je tam dokonce detailně popsaný proslov. A ani pomocí Renganu, jsem nepřišel na to, jak to funguje.“ Začal popisovat Naruto.

„Pak, je tu zbrojnice, jsou tam katany, zbroje, masky a pláště. A další věci, které klan používal při válce. Víš, jak mám těch 20 shinobi oblečených jako ANBU?“ optal se Sakury a ta jen přikývla.

„Tak to jsou bojové uniformy klanu. A díky nám vlastně vznikly ANBU. Rozdíl je v tom, že ANBU, mají buď černé oblečení, nebo bílé. A nosí masky všech zvířat, až na dvě. Masku s liškou a psem nenosí, tu nosí jen někdo z klanu Namikaze. Takto se ve válce rozlišovaly od ANBU.“Vysvětlil Naruto.

„No a další, věc by se ti mohla líbit.“ Pokračoval Naruto.

„Jaká?“ optala se zájmem.

„Je to ordinace, operační sál, pár míst k ležení a laboratoř. Takže, si myslím, že tady byla i nemocnice. Sice je to jiná budova, ale jsou spojené chodbou, tak, jestli budeš chtít můžeš si tu otevřít ordinaci, jsme docela daleko od nemocnice. Klany Inuzuka a Akimichi, jistě uvítají nemocnici takhle v sousedství.“ Oznámil Naruto.

„Možná později. A až najdu vhodný personál.“ Odpověděla Sakura.

„Klan má lékařský personál, myslí něco kolem 30-ti osob.“ Řekl Kyuubi a zívnul.

„Už se s námi bavíš?“ zeptal se Naruto.

„Ano. Ale chci do každého pokoje pelíšek.“ Rozhodl se Kyuubi. Naruto se Sakurou se zasmály a souhlasily.Pak se vydali do postele. Během doby kdy se Sakura koupal, Naruto četl knihu o pečetících technikách. Byl do knihy tolik zabraný, že si ani nevšiml, že Sakura skončila z koupelí a pomalu se k němu plazila. Všimnul si jí, až když se k němu přitulila a položila si hlavu na jeho rameno.

„Promiň, že jsem tě vyrušila Naruto-kun.“ Omluvila se Sakura a políbila ho.

„Nevadí.“ Odpověděl Naruto a přitisknul k ji k sobě.

„Co to čteš?“ optala se a zvedla knížku

„Pečetě určené pro vnucení snů.“ Přečetla nahlas jméno knížky.

„Naruto-kun, nechci ti přidávat, práci, nemusíš to číst. Mě nebude vadit, když budu muset pořád usínat u tebe.“ Řekla sladce Sakura.

„To, to věřím, ale stejně, co když umřu, nebo budu muset odejít?“ optal se.

„Nechci, aby si kvůli tomu nespala.“ Řekl hlasem, který říkal, že si to nedá vymluvit.

„Miluju tě Naruto-kun.“ Řekla Sakura.

„Miluju tě Sakuro-chan.“odpověděl Naruto a dlouze se políbily. Ještě chvíli si povídaly a pak usnuly. Když se Naruto, ráno probudil, Sakura nebyla vedle něho, tak se jí vydal hledat. Našel jí v kuchyni, jak připravuje snídani a zpívá si při tom.

„Nádherně zpíváš, myško.“ Řekl Naruto a políbil ji.

„Nech to ho, začnu se červenat, miláčku.“ Odpověděla Sakura.

„Dáš si čaj, nebo kafe?“ dodala.

„Čaj.“ Odpověděl.

„Sakuro-chan, dneska musíme donést Tsunade složky ninjů. A pak ještě musíme projít všechny podniky, které teďka klan vlastní a koupit Kyuubimu ty pelíšky.“ Vysvětlil Naruto plán na den.

„Jsi si jistý, že bych měla jít z tebe, nejsem z tvého klanu a věčina jsou klanové záležitosti?“ optala se.

„Jsem si jistý. A navíc tohle nejsou tajemství klanu.“ Odpověděl Naruto, posadil si Sakuru do klína a nechal se od ní nakrmit.

„Děkuju.“ Poděkoval a políbil ji. Sakura se jen usmála. Když přišly k Tsunade tak řekla:

„Ááá, právě, jsem chtěla pro tebe poslat.“

„Co se děje?“ optal se zájmem.

„Pojď se mnou.“ Vyzvala ho Tsunade. Vedla je k hlavní bráně, kde byla skupinka asi 50-ti lidí, zahalených v pláštích s kapucí.

„Kdo je to?“ optala se Sakura. Když to řekla všichni se na ní podívaly. Pak sklouzli pohledem k Tsunade a pak k Narutovi. Když uviděly Naruta,tak si klekli a řekli:

„Zdravíme vás Naruto-sama.“

„Vstaňte, vítám vás doma.“ Řekl Naruto a z jeho hlasu bylo slyšet radost.

„Takže, je znáš?“ optala se Tsunade.

„Ano, jedna ze skupin, která žila jinde.“ Odpověděl.

„Shiri!“ křiknul Naruto a předním se objevil záblesk a pak tam klečel Shiri.

„Volal, jste mě?“ optal se.

„Vstaň, odvěť je domů.“ Rozkázal Naruto a Shiri odvedl skupinu domů.

„Kolik skupin, má ještě přijít?“ optala se Hokage.

„Nevím.“ Odpověděl smutně.

„A co jsi potřeboval?“ řekl Tsunade, při cestě zpět do kanceláře.

„Mám tady složky všech ninjů klanu. Chtějí nastoupit do služby. A 30 přihlášek do akademie.“ Řekl Naruto. Rozpečetil svitek a před Tsunade se objevila hora papírů.

„Já tě snad přetrhnu!“ křikla naštvaně hokage.

„No, my vás necháme pracovat, máme ještě práci.“ Rozloučila se Sakura.

„Jóó a Naruto v šest hodin je zasedání rady konohy. Buď tam.“ Řekla ještě. Naruto jen přikývnul a spolu se Sakurou odešel.

„Ale, sluší jim to spolu.“ Řekla Tsunade a usmála se. Naruto se Sakurou se prošly všechny firmy, společnosti a obchody které vlastnil klan. Všude je přivítaly, bylo znát, že jsou rádi, že je klan zpět. Když se Sakura zeptala proč jsou tak šťastní tak jim jeden starý ředitel řekl:

„Když je klan Namikaze v Konoze, tak tady panuje blahobyt. Klan Namikaze je stejně dobrý v obchodování jako v boji. Během válek dokázal nakoupit a přepravit vše potřebné pro obyvatele i armádu. Díky nim Konoha války vždy ustála. Když odešly tak to všechny ranil. Skončila sice válka, ale všichni se báli další války. Báli jsme se, že bez Klanu Namikaze podlehneme. Proto jsme rádi, že je klan v zpět doma. Morálka celé vesnice i země se zvedla.“

„Zajímavé.“ Řekla Sakura.

-Až, teď jsem pochopila důležitost klanů ve vesnici. -„ pomyslela si Sakura. Teď byla ještě šťastnější, když věděla, že je Konoha ve větším bezpečí.

„Kam teď?“ optala se Sakura.

„Ještě jedna restaurace. Tam si dáme jídlo a půjdeme koupit ty pelíšky.“ Odpověděl Naruto.

„A jaká restaurace?“ zeptala se.

„Jsme tu.“ Řekl Naruto. Stály před Ichiraku Ramen.

„To je taky vaše?“ optala se. Naruto jen kývnul a vešel.

„Zdravím staříku.“ Pozdravil Naruto a sednul si.

„Naruto, čekal jsem, kdy přijdeš. Vlastně bych ti teďka měl říkat Naruto-sama.“ Odpověděl Stařík.

„Ne, pro vás jsem vždycky Naruto.“ Řekl Naruto usmál se.

„Ale, teď přejdeme k věci.“ Začal Naruto.

„Vy jste věděl, kdo jsem a kdo byli moji rodiče, že ano?“ optal se Naruto.

„Ano, věděl.“ Řekl se sklopenou hlavou a pokrčoval.

„Tvoje rodiče, jsem znal moc dobře, oba to tu měli rádi. Tady kde právě sedíte se poprvé viděli. Kushina tady byla chuninnských zkouškách. Pak o pár let později. Když se stala ta událost z klanem Uzumaki a Minato jí zachránil, tak tady měli první rande a i první polibek.“ Pak se odmlčel a po chvíli zase pokračoval:

„Když, jsem tě poprvé uviděl, okamžitě, jsem poznal že jsi Minatův syn. A když jsme viděl jak se k tobě chovali vesničané, tak jsem byl u Hokageho, pokaždé když, jsem tě našel zbytého, nebo zraněného. Prosil jsem ho aby všem řekl kdo jsi. Ale on nechtěl, že je to prý nebezpečné. A ani když tě málem upálily za živa a ani když jsem řekl že tím špiní památku Minata a Kushiny tak to nechtěl zveřejnit. Zakázal mi to komukoliv říct. Ale to jsem neuposlechl, řekl jsem to své dceři. A taky pár lidem, ti mi ale nevěřili a měli mě za blázna.“ Dovyprávěl stařík a potlačoval slzy, jeho dcera ho soucitně hladila po rameni.

„Děkuju, děkuju za všechno, co jsi pro mě udělal. Vždycky jsem věděl, že jsi znal moje rodiče. Kolikrát jsem se chtěl zeptat, proč se ke mně chováš tak mile, ale bál jsem se, že tě tím naštvu a nebudu mít nikoho, kdo mě má aspoň trochu rád.“ Poděkoval Naruto. Sakura to pozorovala a přišlo jí to všechno líto.

-Naruto-kun, slibuju, že už nikdy nebudeš sám! - slíbila se Sakura.

„A mám pro tebe dárek.“ Řekl Naruto a vyhnul svitek a podal ho staříkovi.

„Co je to?“ optal se a začal zkoumat svitek.

„Je to darovací smlouva. Na tuto restauraci a taky na to staré skladiště za restaurací. Chtělo by to rozšířit, a proto je tam taky kupón, který můžete uplatnit ve všech stavebních firmách, které vlastní klan Namikaze.“ Vysvětlil Naruto.

„Děkujeme, ale po rozšíření nebudeme stíhat.“ Namítl stařík.

„Na to jsem už taky myslel. Před několika lety, vás navštívily 3 mladíci od té doby se pokouší uvařit, stejně dobrý ramen…“ začal Naruto, ale někdo ho přerušil.

„Ještě se nám to nepodařilo. Ale nevzdáme se jen tak!“ křiknul hlas za Narutem.

„Staříku, představuji vám Nena, Jisna a Kuriniho. Všichni 3 vaří ramen, jsou pracovití, chytří, vynalézaví a hlavně chtějí vařit ramen v nejlepší restauraci na světě.“ Představil Naruto kuchaře.

„Tati, přijmi je, stejně jsi to tu chtěl rozšířit.“ Podporovala návrh staříkova dcera.

„Tak, dobře. Nevím, jak se ti odvděčím, Naruto.“ Optal se stařík.

„Stačí, když budete pořád vařit vynikající ramen.“ Odpověděl Naruto. Pak jste objednaly se Sakurou ramen, když se najedly tak odešly koupit pelíšky pro Kyuubiho.

„Kde se flákáte?“ optal se Kyuubi naštvaně. Bylo na něm znát, že se těší na nakupování pelíšků.

„No jo už jdeme.“ Odpověděla Sakura. Nakupovali několik hodin. Když skončily s nakupováním. Nesly domů 20 pelíšků.

„UF, mám dost.“ Pronesl Naruto, když umístily pelíšky na místo. Sakura se jen usmála a přitulila se k němu.