Připoj se k nám 2 - Soumrak

„Od prvního okamžiku co jsem o tvém přijetí slyšel jsem věděl, že s tebou budou problémy,“ usmál se Orochimaru.
„Všechny vás zabiju a nebudu mít kam se přidat,“ oplatil mu Itachi úsměv.
„Pojď,“ svěsil Sannin ruce ze kterých mu vylézali obrovští hadi. „ověřím tvoji schránku.“
Uchiha hodil na protějšího muže svojí katanu a bleskově vytvořil pečetě. Katana prolítla kolem hadovo hlavy následovaná malými ohnivými koulemi. Ty po zásahu vytvořily menší krátery na silnici a v okolních budovách. Ulička byla velmi stísněná proto si každá technika vybrala svoji daň na majetku. Sannin vyskočil do vzduch a vypustil ze svých rukávů hady. Ti vystřelili proti svému cíly jako dva vystřelené šípy. Ze špičatých zubů jim odkapával jed.
V tu chvíli Itachi vytáhl ze záhybu svého oblečení několik kunaií a hvězdic. Sestřelil letící hady v letu na okolní stěny, kde se zmítali v bolestných křečích.
Orochimaru dopadl na zem a zlostně zasyčel: „Kanashibari no Jutsu,“. Itachim projel nepříjemný pocit. Začínal cítit neznámý pocit, který projížděl jeho tělem. Upustil zbytek shurikenů, které se zařinčením dopadly na zem.
„Výborně!“ zasmál se Orochimaru a vyrazil vpřed své oběti. „Jsi dobrý, ale nemáš žádné zkušenosti,“ zastavil se dva metry před svojí obětí, která padla na kolena. „to co cítíš je,-„ v tom se Sanin zarazil. „NE!“
Itachiho tělo začínalo měnit tvar. Bylo postupně trháno neviditelnou silou, která vše přeměňovala na havrany.
„Strach?“ černovlasý mladík se zjevil za svým nepřítelem. „Orochimaru, tvoje nejsilnější techniky na které jsi tak pyšný! Genjutsu… proti mně jsi nic!“
„Kdy?“ vysoukal ze sebe Sanin. Jeho tvář začala být pokrytá potem. Byl plný vzteku, který nedokázal na nikoho usměrnit. Nemohl se hýbat.
„Když jsem po tobě hodil katanu,“ sebral meč ze země. „chybí ti zkušenosti?“ rýpnul si do svého soka.
„To by stačilo,“ vstoupil rozhovoru třetí hlas. „zkoušel jsi to po dobrém Orochimaru. Teď to nech na nás.“ Oba východy byly odříznuty. U každého stála další osoba v plášti s obláčky.
„Kakuzu a Kisame? Vy ho zabijete!“ zařval Orochimaru, který se už pomalu dostal z genjutsu.
„Na jeho hlavu je velká odměna,“ složil Kakuzu prsty do pečeti.
„Zabiju ho já!“ řískl Kisame a rozmáchl se mohutným mečem. Vyrazili oba současně nedávajíc Itachimu žádný prostor k ústupu.
„Blázni,“ vydechl Uchiha a zavřel obě oči. Výbuch oranžového světla, které se mísilo s červeným zničil celou uličku a odhodil oba útočníky do trosek. „kdo chce zemřít první?“ Itachiho obklopovaly plameny, které se formovaly do bizardního stvoření, které jej chránilo. Pozvedlo ruku a udeřilo do nejbližšího Kakuza. Zarazilo jej hluboko do trosek domů.

Během chvíle celé místo obklíčilo na dvě stovky rytířů v plné zbroji. Obrovské výbuchy jim dali hned vědět, kde se nachází ten po kom pátrali. Itachi ihned zrušil svoji techniku a zmizel v nastalém zmatku mezi stíny, když byli chytáni členové Akatsuki.
Jakmile byly zvuky boje sotva slyšitelné upadl vyčerpáním na zem. V duchu si zaklel, že spadl do louže. Z očí mu kapaly krvavé slzy. Přerývaný dech pomalu ustával a jeho tělo začalo reagovat na prudké vysílení. S vypětím sil se donutil dojít do menšího zákoutí kam nesvítilo slunce, kde se svalil na zem a zakryl se pláštěm.
„Používat tuhle techniku není to nejlepší pro moje zdraví,“ zadíval se na ruku, kterou držel před sebou. Viděl ji rozmazaně. Pochvíli, ale jeho pohled nabyl zase ostrosti.

Po několika hodinách, kdy se snažil nabrat nové síly k němu dopadl nedopalek cigarety: „Asi si myslíš, že to bylo chytrý,“ zaslechl známý hlas. „Máme problém.“
Zvedl hlavu, aby uviděl Asumu: „Ten blbec si ještě nezjistil, že jsem zrádce Listové?“ pomyslel si.
„Ten řád u kterého jsi mě našel a kterej chce vidět tvůj krk na popravčím špalku chystá válku.“
Uchiha při těch slovech ztuhl.
„Přidal jsem se k nim, abych zjistil co a jak. Byla to mise, ale teď musím podat hlášení a přivést posily s kterýma je zastavíme.“
„Co to má co společnýho se mnou?“ promluvil konečně Uchiha.
Asuma si povzdechl: „Viděl jsem co jsi dokázal s těma hošanama v županech s mrakama. Mimo to tě řád hledá a když tě hledá takových lidí nemají čas připravovat válku. Když tu zůstaneš, než přivedu posily dokážeme je zastavit. Uděláš to pro mě?“ poslední větu nevyslovil tolik jako prosbu, nebo otázku, ale jako rozkaz.
Černovlasý mladík přikývl: „Jsem přece z Listové. Udělám všechno, abych zabránil válce,“ ta slova z něho velmi pomalu jak se mu zadrhávala v krku.
„Fajn,“ na Sarutobiho tváři se rozlil úsměv. „tady máš.“ Hodil mu do ruky váček s mincemi. „Je tam i klíč s mapkou, kde se budeš moci vyspat,“ už byl na odchodu, když v tom se ještě zastavil. „a nedělej žádný pitomosti.“
Mraky zahalily během rozhovoru město a začalo hřmít. Itachi otevřel ústa v odpověď, ale v tom udeřil hrom s bleskem. Asuma tak svoji odpověď neslyšel, ale přikývl. Doufal, že jeho odpověď byla ta co chtěl slyšet.
Itachi vyskočil na nohy a dal se pomalým krokem k místu označeném na kousku papíru. „Všechny co chtějí ohrozit mír…“ začalo pršet a Uchiha zdvihl hlavu, aby si vychutnal padající kapky na obličej. „zabiju!“ zašeptal obloze.