Kyuubi no Naruto – část 3 – Záblesk světla

„Madaro! Jak dlouho mě ještě necháš čekat?!“ Zuřil Sasuke.
„Neboj se, brzy se vydáš na lov Kyuubi.“ Odpověděl mu Madara. „V této chvíli Kabuto hledá oba zbylé jinchuuriky a až najde Naruta, tak tě pošlu na lov.“
„Nechat Naruta naživu? Ne já ho zabiju. A jestli mi v tom Madara bude bránit, tak zabiju i jeho. To je moje pomsta!“ Říkal si v duchu Sasuke.

V tréninkové místnosti:

„Ne Naruto tohle je úplně špatný poměr kladné a záporné chakry. Takhle démona bombu nikdy neuděláš!“ Řekl Bee.
„Hele já jsem prostě ten typ, který na to musí přijít metodou pokus, omyl. Ty tvý kecy o záporech a kladech jdou úplně mimo mě.“ Odpověděl mu Kyuubi. „Tohle je úplně špatně! S mými vědomostmi by mi to už dávno mělo jít! Co je jinak?“ Říkal si pro sebe.
„No vidíš Naruto už to skoro máš!“ Řekl Bee. Démonův rasengan nevydržel a explodoval. Kyuubi se proletěl několik metrů a zastavil se až o stěnu.
„Cože?! Vždyť jsem nic nevytvářel! Žádný rasengan! Jak je možné, že jsem ho držel v rukách a on naráz explodoval!“ Přemýšlel liščí démon v Narutově těle.
„Mám lepší tréninkovou metodu. Zabere méně času!“ Řekl sám od sebe Kyuubi. Měl pocit, jako by to ani nebyl jeho nápad.
„Jakou?“ Vyzvídal Bee.
„Tajuu Kage Bunshin no Jutsu!“ Zařval. Najednou se celá místnost zaplnila Naruty. „To jsem možná trochu přehnal. Ani se sem všichni nevlezou.“ Pokračoval Kyuubi.
„To fakt ne. Zkus jejich počet omezit maximálně na čtyřicet.“ Řekl mu chobotničák. Jak mu řekl, tak Kyuuvi udělal. Nyní zde bylo okolo čtyřiceti klonů, ale strašně rychle jich ubývalo po nezdařených pokusech.
Kyuubi padl na zem. Byl úplně vyčerpán. Tento pocit byl pro něj nový, ale věděl, že už dál nemůže nebo by si zničil Narutovo tělo. Pravda by pak vyšla najevo a oni by nechali zavřeného v této místnosti. To si nemohl dovolit.
„Tak co už máš dost Naruto?“ Ptal se Bee. Odpovědi se nedočkal, slyšel pouze hlasité chrápání. Kyuubi usnul.

Temné místo:

„Aha takže to se tehdy stalo.“ Řekl Naruto. „Takže za veškeré mé utrpení vlastně může Madara.“
„V podstatě ano.“Odpověděla mu jeho matka.
„Nenávidím ho!“ Křičel.
„Naruto, nesmíš se nechat ovládnout touhou po pomstě jako Sasuke!“ Důrazně mu řekla Kushina.
„Sasuke… Protože jsem ho chtěl přivést zpět tak jsem teď tady.“ Posmutněl Naruto. “Tak proč jsem to nedokázal?!“
„Neboj se Naruto, určitě ho dokážeš přivést zpět. Ale teď musíš nejdřív získat zpátky svoje tělo.“ Řekla mu.

„Uzumaki Naruto.“ Ozval se další hlas v této temnotě. „A tímto způsobem jsi chtěl přivést mého bratra zpět?“ Narutovi bylo ze souvislostí jasné, že je to Itachi, ale kde se tu vzal i on?
„Co tu děláš Itachi?!“ Zeptal se ho Naruto.
„Původně jsem ti chtěl svoji sílu předat až v boji se Sasukem, ale pokud by to takhle dále pokračovalo, pochybuji, že by byl vůbec schopný s ním bojovat.“ Řekl Itachi.
„Jsi to ty Itachi?“ Zeptala se Kushina.
„Kushino co tu děláte?“Zeptal se.
„I když byl nazýván géniem, tak možnost, že by v Narutovy byla zapečetěná i jiná chakra než ta Kyuubiho, tě nenapadla.“ Usmála se.
„Mami ty, ho znáš?“ Zeptal se Naruto.
„Jistěže, byly jsme s jeho matkou dobré přítelkyně.“ Odpověděla Narutovi.
„No to je pěkné, že člověk, kvůli kterému mě opustil kamarád, zná moji matku více než já.“ Chtělo se mu brečet.
„Ale no tak Naruto.“ Konejšila ho jeho matka. „Nikdo, o mě nemůže vědět více než ty, když jsi se mnou byl deset měsíců.“ Usmála se.
„Mami!“ Naruto začal strašně rudnout.
„Co je řekla jsem něco?“ Divila se Kushina.
„Vážně jsou si podobní.“ Říkal si pro sebe Itachi, ale tyto slova vyšla z jeho úst.
„Coožee!“ Řekli oba zároveň. Pak Naruto a jeho matka začali smát.
„Naruto! Naruto!“ Snažil se ho zklidnit Itachi a to se mu nakonec povedlo, i když mu to chvíli trvalo.
„Co je Itachi?“ Zeptal se ho blonďák. Přestože, mu zůstala jenom tato malá existence, tak se cítil nesmírně šťastný.
„Nepřišel jsem sem kvůli rodinnému setkání.“ Řekl svým obvyklým chladným způsobem. „Jsem tady, abych se s tebou podělil o svoji sílu.“
„Vážně? A to budu mít sharingan, jako mistr Kakashi?“ Zeptal se Naruto.
„Ne jako Kakashi, ale jako já.“ Odpověděl mu Itachi. Naruto a jeho matka, si navzájem vyměnili nechápavé pohledy.
„A jaký je v tom rozdíl?“ Zeptal se blonďák.
„Kakashi má sharingan transplantovaný a je pro něj unavující ho používat.“ Začal vysvětlovat Itachi. „Kdežto pro mě je sharingan přirozená schopnost, tudíž mě tolik nevyčerpává jeho používání.“ Dokončil přednášku.
„Takže mi chceš vážně dát sharingan?“ Divil se Naruto.
„Ano, vážně budeš mít sharingan a budeš ho moci používat jako opravdový člen klanu Uchiha.“ Odpověděl mu Itachi. „Naruto teď ti předám svoji sílu a pak už mě více neuvidíš.“
Naruto cítil, že se něco uvnitř něho mění. Tím jak rostla moc, tak stejně rostla bolest, kterou cítil.
„Skončil jsem…“ Řekl Itachiho hlas, po jeho existenci nebylo jiné zmíňky.
„Děkuji ti.“ Šeptal Naruto.
„Naruto.“ Řekla Kushina. „Vypadá to, že ani já nemám více času. Jsem ráda, jaký z tebe vyrostl člověk. Miluji tě Naruto.“ Začala mizet Narutovi před očima. Chtělo se mu brečet, ale byl rád, že poznal rodičovskou lásku. Už věděl co Sasuke celou tu dobu cítil.
„Taky, tě miluju, mami.“ Řekl Naruto. Bylo to poslední slova, co mohla slyšet. Nyní se vydala za Minatem.

V tréninkové místnosti:

Všichni už dávno spali, Kyuubi, Bee i Yamato.
Naruto se náhle vzbudil, byl zpět ve svém těle. Měl však pocit, jako by to tělo pouze ovládal a ve skutečnosti bylo cizí. Oči mu rudě zářily. Nebyly to Kyuubiho oči, ale oči Uchihů.