Nikdy nebudeš jako my! 01

Gaara vstal z postele a přehodil přes postel peřinu, aby to vypadalo, jako že si ustlal. Už po zrána měl svůj typický výraz. Navlékl si svůj plášť a vestu a odebral se do kanceláře, kde ho už čekala Temari.
"No dobré ráno, bratře Kazekage" mrkla na něj a přehodila si vějíř do druhé ruky poněvadž pravá ruka ji už bolela. Gaara se na ni podíval a protočil panenky.
"Hm, dobré" odsekl a posadil se na židli. Temari si hodila vějíř na záda a přistoupila ke stolu. Položila obě ruce na masivní dřevo a zhluboka se nadechla.
"Oblačná vesnice posílá pár ninjů" řekla na jeden nádech a poté si oddechla. Gaara se zarazil a podložil si bradu rukama.
"Které?" zeptal se. Temari se opřela o stůl a ruku si položila na čelo.
"Tým 72" zavřela oči. Gaarovi se roztřepali zorničky.
"T-Tým 72?!" vyhupsl zpoza stolu a nevěřícně se díval na Temari.Temari pouze zakývala hlavou. Gaara si sebral tykev a vyběhl z kanceláře. Temari se za ním jen podívala a povzdychla si.
"Gaaro, prosím, ať to nedopadne jako minule" otočila se a opustila kancelář...
Gaara se prodíral písečnými ulicemi a prodíral se k písečnému vstupu.
"Kazekage Gaara!" zvolali ninjové a poklonili se mu.
"Tým 72! Už prošel?!" rozkřikl se na všechny.
"Ne, pane. Teprve přicházejí!" křikl jeden ninja a ukázal daleko do pouště.
"Nemáme čas!" řekl Gaara a rozběhl se do pouště a vztáhl k právě přicházejícímu týmu ruce a sevřel pěsti. Najednou se pod něma zvedl písečný oblak a ohromnou rychlostí je nesl až k Gaarovi. Gaara spustil ruce podél těla a mrak se rozplynul v další písek.
"Kazekage Gaara, je nám ctí" řekl klučina napravo. Jeho modré vlasy tančily ve větru a zpoza brýlí se zračily dokonale hnědé oči.Gaara se pousmál a změřil si pohledem každého člena. Hoch uprostřed měl zrzavé vlasy které mu neposedně stály na každou stranu a v jeho žlutých očích se zračila pocta. Nakonec se podíval na holku, jenž byla skloněná a její červené dlouhé vlasy ji padaly do tváře. Gaara zpozornil a přistoupil k ní blíž.
"Jak se jmenuješ?" zeptal se klidným tónem. Dívka zvedla pohled od písku a on spatřil její nejpronikavější modré oči.
"Tamika, pane" Gaara poodstoupil a odmlčel se. Jeden z ninjů k němu přišel a něco mu pošeptal. "
"Ano, ano, souhlasím." přikyvoval Gaara a ukázal na oba hochy.
"Odveďte je do jejich pokojů" přikázal a pohlédl na Tamiku, "Tu holku si tu ještě nechám" řekl a otočil se. Ninjové se ujali hochů a než zmizeli za písečnou branou stihla na ně Tamika kývnout, že bude v pořádku. Gaara se táhnul kolém písečných skal a bloumal. Tamika poslušně šla za ním a dívala se mu na záda. To hrobové ticho přerušilo sevření rukavice a následné zastavení. Gaara se otočil a nechápavým pohledem zkoumal, co se děje. Tamika stála na místě a dívala se mu do očí.
"Nepřišla jsem aby tady bylo ticho, pane! Co mi chcete?" vyjekla a udělala krok dopředu. Gaara se zarazil.
"To si opravdu nic nepamatuješ?" zeptal se sklesle. Tamika se na něj podívala trochu nechápavě.
"Co si mám pamatovat?" naklonila hlavu doleva a skousla si pierc ve rtu. Gaara se otočil a podíval se zpříma do slunce.
"Nic" zašeptal a nechal sluneční paprsky aby dopadaly na jeho bledou kůži. Tamika se otočila k němu zády a dala si ruce na hruď.
"Srdce nezapomíná, mozek ano." řekla tiše. Gaara se na ni podívala a přistoupil k ní.
"Tamiko,odpusť mi." řekl a zezadu ji objal. Tamika se mu otočila v objětí a koukla mu do očí.
"Odpustila jsem vám už dávno, pane" řekla Tamika a vyprostila se.
"Neznám vás, přišla jsem tu pouze na pomoc." řekla. Gaara si chytl vestu a popotáhl si ji dolů.
"Tak tedy, budete muset se mnou bojovat, Tamiko" řekl povýšeně. Tamika se stiskla rukavici.
"Ať je po vašem!" procedila mezi zuby a zaujala bojovou pózu...