Mudrc šesti cest aneb Narutovo poslání 16

„Ty jsi s ním opravdu mluvil.“ Pověděl Kaito ohromeně.
„Vždyť ti to říkám. My nejsme tví nepřátelé.“ Promluvil Naruto a natáhl před sebe ruku. Kaito jí chvíli pozoroval. Nevěděl jak se má rozhodnout. Přeci jen ve vesnici byl ten Hyuuga klan. Jeho zrak nespouštěl nataženou ruku. Naruto to cítil a proto jí nevztáhnul. Jenže i on se trochu zamračil, ale nebylo to poznat díky jeho obvazu.
„Jsi moc důvěřivý.“ Pravil Kaito do ticha.
„Možná, ale jinak bych nepoznal tolik lidí. A tvého bratra.“ Doplnil Naruto a trochu se pousmál.
„Já nevěřím lidem. Můj bratr za to zaplatil dost vysokou cenu.“ Pravil Kaito.
„Já ti rozumím. I když si třeba můžeš myslet, že kecám. Nebudu ti to mít za zlé. Jen tě žádám, abys na nás neútočil.“ Povídal Naruto a pokračoval dál „Jestli své slovo nedodržím a nevrátím ti bratra, máš právo mě zabít.“
„Cože? Naruto?“ vyděsil se Minato. To co jeho syn právě pověděl byl skoro rozsudek smrti. Vždyť Kushina právě řekla, že Ren je mrtví víc jak pět let.
„Jsi blázen?“ zeptal se Kaito a prohlížel si ho s podezřením.
„Možná.“ Odpověděl nejistě Naruto. Kaito se podíval na nataženou ruku. Jeho ruka stiskla Naruta pevně. Naruto pocítil v srdci úlevu. Byl to Ren. Naruto to věděl, že je rád, když jeho bratr nezaútočil.
„Nevím proč, ale připadá mi, že máš kus z mého bratra v sobě.“ Odpověděl Kaito a dal rozkaz svým druhům, aby se stáhli.
„To zjistíme za několik dní.“ Odpověděl Naruto a pustil ruku.
„Budu vyčkávat. Ale né celý život. Naruto.“ Sdělil Kaito a zmizel v oblaku dýmu.
„I za to díky.“ Odpověděl Naruto tiše.
„Zbláznil jsi se?“ zeptal se syna Minato.
„Proč?“ zeptal se Naruto a otočil se za zvukem otcova hlasu.
„Jeho bratr je mrtví přes pět let. Jak to chceš provést?“ ptal se Minato naštvaně.
„Možná. Zázraky se občas tati stávají.“ Odpověděl mu Naruto a dal se do kroku a nechal tam ostatní stát aby přemýšleli o jeho slovech.
„Proč to udělal?“ zeptala se Kushina svého muže.
„Nemám ponětí. Změnil se. A hodně. Už mu nerozumím.“ Pověděl manželce Minato a hleděl za kráčejícím Narutem. Když byl u začátku lesa zmizel v oblaku zelených listů.
„Kdy se naučil Teleportaci pomocí listů?“ zeptal se Kakashi, který o této technice už něco slyšel.
Minato se na svého žáka podíval a pokrčil rameny. Dlouhou dobu už Narutovi nerozuměl.
Z dálky je pozorovala osoba zahalená do temnoty lesa, jen její oči byli jako dva vlčí reflektory pozorující probíhající děj.
„Jsi zvláštní, Uzumaki Naruto. Asi se do toho budu muset zapojit konečně i já.“ Pověděla si osoba sama sobě a zmizela v temnotě.
Suzume chodila po Konoze a hledala Naruta. Vůbec se jí nezamlouvalo, jak se dnešek vytvářel. Nejdřív ten divný pocit v břiše a teď ta nejistota. Musela si přiznat, že se trochu bojí co se dnes stane. Suzume zastavila Sasukeho, který právě šel proti ní.
„Sasuke co se stalo?“ zeptala se zpříma a hleděla na něj zvědavým pohledem.
„Ty jsi to ještě neslyšela?“ podivil se Sasuke. Myslel si, že to už bude vědět.
„Proboha co se stalo?“ zeptala se Suzume se strachem.
„Málem na nás zaútočil Kaito,…“pověděl Sasuke a chtěl pokračovat ale Suzume ho přerušila.
„Kaito? To není možné?! Proč by to dělal?“ zeptala se.
Sasuke se na Suzume podíval zvědavým pohledem. Zkoumal její tvář. Ona zná Kaito? Ale jak je to možné? Ptal se sám sebe v duchu Sasuke.
„Prý tady máme schovaného jeho bratra, ale to nebylo to nejdivnější!“ pověděl Sasuke a pozoroval Suzuminin obličej. Bylo na ní vidět napjetí.
„Už jsme málem začali bojovat ale objevil se tam Naruto.“ Sděloval Sasuke a na chvíli se odmlčel.
„Panebože, Naruto? Co tam dělala on? Není zraněný?“ vyptávala se starostlivě Suzume.
„Není, je v pohodě.“ Odpověděl Sasuke.
Suzume si hlasitě oddechla. Už si myslela, že si Kaito vybil vztek na něm. Znala Kaita a věděla, že by toho byl schopný. Někdy ho mohlo vykolejit úplná prkotina.
„A co se tam stalo? Sasuke mluv a nenapínej mě.“ Prosila Suzume.
„Kaito pořád opakoval, že v Konoze je jeho bratr prý se jmenoval Ren. My jsme mu řekli, že se spletl, ale on trval na svém. Pak se tam objevil Naruto a řekl, že Ren je opravdu v okolí Konohy. Chvíli spolu mluvili a pak se Kaito i s celou svojí armádou stáhli a Naruto taky. Ale choval se nějak divně.“ Povídal Sasuke a přemýšlel nad svými vlastními slovy. Když pohlédl na Suzume překvapeně zamrkal. Suzume na něj koukala vyděšenýma očima. Sasuke v nich poznal strach, štěstí a zmatek. I ona byla ponořena do svých vlastních myšlenek, proto na ní promluvil ještě.
„Suzume?“ oslovil jí neutrálním hlasem.
„A-Ano?“ probrala se Suzume.
„Ty znáš toho Kaita?“ položil Sasuke jasně otázku.
Suzume věděla, že by zapíráním nic nevyřešila. A hlavně, když jí sleduje Sasuke Uchiha. Proto se zhluboka nadechla.
„Nebudu lhát. Ano znala jsem ho. Ale už je do několik let, co jsme se viděli naposledy. Opravdu o něm nic moc nevím. Jestli mě chcete vyslýchat pochopím to.“ Pověděla vyrovnaně Suzume. Sasuke se na ní díval a zvažoval co by měl udělat. Jestli ji má poslechnout a jít s ní na výslech nebo to jen zaznamenat a zatím jen vyčkávat. Co by asi udělal Naruto? Přemýšlel.
„Myslím, že výslech nebude nutný, ale doufám, že by jsi nám mohla zodpovědět pár otázek.“ Promluvil Sasuke.
Suzume si myslela, že jí Sasuke okamžitě odvede na výslech a byla touto odpovědi opravdu zaskočena.
„Samozřejmě. Povím vám vše co o Kaitovi vím, to slibuji.“ Pověděla Suzume.
„Cením si tvé nabídky. Kdyby ti Naruto nevěřil, možná že bych tě odvedl na výslech. Ale on ti důvěřuje a já věřím jeho úsudku.“ Odpověděl Sasuke a odcházel.
„Sasuke počkej!“ křikla na něj Suzume. Okamžitě se otočil. Tím svým „
“dokonalým pohybem“, jak tomu říkala ona sama.
„Co je?“ zeptal se.
„Kde je Naruto teď?“ chtěla zjistit Suzume.
„To právě nevíme. Odešel za Renem.“ Sdělil jí Sasuke a odcházel. Ale pořád se nenápadně koukal po Suzume. Jasně že věřil Narutovi a dokonce i Suzume ale proč mu najednou vadí, že se Suzume znala s Kaitem? A najednou si uvědomil, že o Suzume uvažuje jako o možném špehovi, který podává zprávy Kaitovi. Když si to přiznal musel se sám ohradit, že je to hloupost. Přece i on byl u Akatsuki a jeho přátele ho nezavrhli. Nebo spíš Naruto. On v něj pořád věřil. Proto se Sasuke nesnížil a nešel se Suzume ihned na výslech. Prostě mu to nedovolovalo jeho přátelství k Narutovi.
Suzume se koukala zmateně do země. Takže se Naruto setkal s Kaitem. A Naruto prohlásil, že zná Rena. Jenže kde se tedy tady Ren schovává. A jak je to možné, že žije? Vždyť ho viděla umírat. Držela ho za ruku, když naposledy vydechl. Co se tady děje? A proč je do toho zapletený ještě Naruto? Musela to zjistit. Suzume se dala do běhu a začala hledat Naruta. Jenže nebyla sama, kdo se snažil Naruta najít. I takový Iruka ho hledal, když se dozvěděl, co provedl. Pořád mu připadalo, že je Naruto jako jeho syn. Našel ho. Seděl na houpačce a měl ruce na obličeji.
„Naruto, proč se pořád schováváš?“ zeptal se ho otcovsky.
Naruto zvedl hlavu, když uslyšel známý hlas.
„Iruko, vy jste mě našel? To se dalo od vás očekávat.“ Pravil a zasmál se nahlas.
„Už tě delší dobu znám, Naruto.“ Odpověděl Iruka a sednul si na vedlejší houpačku.
„Je, nějaký ten pátek to přeci už jen bude.“ Odpověděl Naruto s úsměvem.
„Vždycky jsi chodil stranou, když jsi měl problémy. O co jde?“ zeptal se. Iruku opravdu zajímalo, co ho trápí.
„Možná, ale pamatujte, že jsem taky mistr šprýmů.“ Doplnil svého senseie Naruto.
„Na to se nedá zapomenout. I když poslední dobou už jsi dospělý a tak se i chováš.“ Sdělil mu Iruka.
„Díky.“ Poděkoval Naruto.
„Slyšel jsem, co se stalo. Nechceš si popovídat?“ zeptal se Iruka.
„Víte, zajímalo mě, proč se všichni na Kaita tak zlobí? Co udělal? Nebo co udělali společně s bratrem? Já vím, že vy o tom něco víte, povězte mi to.“ Poprosil ho Naruto.
Iruka chvíli mlčel než se dal do vyprávění.
„Tvoje matka znala Kaita, když byl ještě malý chlapec. Byl zamlklý a skoro s nikým se nekamarádil. Prostě byl uzavřený. Hodně. I já jsem to věděl. Byl jsem jeho spolužák. Jenže pak se to změnilo, když se mu narodil bratr. Úplně se proměnil. Z nemluvného kluka se stal mluvka a dokonce si získal několik dívčích srdcí. Přál jsem mu to. Opravdu. Když oba vyrostli byli chytří. Kaito vynikal v boji na blízkost. Vždy u sebe nosí meč a umí vážně úžasné kousky. Tedy uměl, když jsem ho viděl naposledy. Zato jeho bratr, Ren byl génius. Vymýšlel různé pečetě a jutsu. Vždy to zapisoval. Vyznal se i v medicíně. Mnoho lidí uzdravil. Našel i léky, které se do té doby neznaly. Jenže pak se oba upnuli na svojí práci a nevnímali nic kolem sebe.“ Vyprávěl Iruka jasným hlasem ale najednou zmlkl. Naruto chvíli vyčkával, ale když Iruka nepokračoval pobídl ho.
„Povídejte dál Iruko-senseii. Na co se upnuli?“
„Oba upoutal Hyuuga klan. Kaito se začal dvořit jedné dívce z vedlejší větve. Nikomu to nepřipadalo podivné. Jenže jednoho dne se dívka vrátila domů celá zmatená a řekla otci, že se Kaita bojí. Nikdo nevěděl co se mezi nimi stalo, ale od té chvíle se od Kaita radši držela stranou. Ren jako obvykle pracoval na svém projektu, jak on tomu rád říkal. Pracoval dnem i nocí, nevadilo mu to. Jenže pak podal žádost Hokagemu, aby mu dal pečeť Hyuuga klanu. Hokage ho odkázal na nejstaršího z klanu Hyuuga. Ren se tedy se svým bratrem vydal do jejich sídla a tam se setkal s Hyuugou, který mu ale pečeť nedal. Dokonce Ren nazval několik Hyuugů, za parchanty a odešel. Někteří lidé ho okamžitě odsoudili. A to nejvíce popudilo Kaita. Po nějakém čase odešli z vesnice.Říkalo se o nich, že chytají členy Hyuuga klanu a zkoušejí na nich nějaké své výzkumy. Ale nejdivnější na tom bylo, že je pak propouštěli. Jediné na co si pak členové klanu stěžovali bylo to, že je bolí hlava. A vlastně, když nad tím tak přemýšlím, chytali jen z vedlejší větve. Nevím proč. A pak jsem o nic neslyšel až do doby, než Ren zemřel. Říkalo se, že zemřel, při záchraně nějaké dívky. To je Naruto vše co vím.“ Dopověděl Iruka příběh o Kaitovi a Renovi.
„Děkuji vám sensei. Pomohl jste mi.“ Poděkoval mu Naruto.
„Sice nevím k čemu ti to bylo ale jsem rád, že ti to pomohlo.“ Odpověděl mu Iruka.
„Pochopil jsem Kaitovo chování vůči naší vesnice.“ Sdělil mu Naruto a zvedl se z houpačky.
„Kam chceš jít Naruto?“ zeptal se Iruka.
„Myslím, že si budu muset najít nové místo, kam se schovám i před vámi.“ Pověděl Naruto s úsměvem a dal se do kroku.
Iruka věděl, že teď si to Naruto musí srovnat v hlavě sám.
„Opravdu jsi dospěl Naruto.“ Pověděl si tiše Iruka a ještě chvíli zůstal na místě, kde si s Narutem povídal.
Naruto se vrátil do jeskyně, i když přesně nevěděl jak se tam dostal. Jako by se mu ta jeskyně objevila kdekoliv si on přál. Nic se tam nezměnilo za těch pár hodin.
„Rene? Hej Rene?“ zavolal ho Naruto a sundal si pásku na oči.
„Chceš se mě zeptal na čem jsme pracovali s Kaitem, že?“ Renův hlas byl přátelsky naladěný.
„To bych moc rád.“ Odpověděl Naruto.
„Myslím, že ti Iruka pověděl základní věci. Opravdu jsem vymýšlel nové pečetě. A vůbec se za to nestydím, i když spousta lidí mi říkalo, že bych se měl stydět. Kaito mi důvěřoval a to mi stačilo. Znamená pro mě hodně. Už od dětství.“ Přiznal Ren a objevil se v zrcadle. Naruto ho sledoval.
„Ale proč jste tedy chytali členy Hyuuga klanu?“ zeptal se Naruto a zatvářil se překvapeně.
„Dostanu se k tomu Naruto. Jen vyčkej chvíli.“ Odpověděl Ren a pokračoval ve svém vyprávění.
„Když jsem narazil na prokletou pečeť klanu Hyuuga, opravdu mě zaujala. Byla vymyšlená úžasným způsobem. Jako by jí stvořil sám bůh zkázy. Opravdu mě fascinovala. Ale taky jsem jí pohrdal. Nemohl jsem uvěřit, že si mezi sebou členové takovéto velké rodiny nedůvěřují. Připadalo mi to hrozné. Když jsem si představil Kaita a mě, že si nedůvěřujeme a navzájem se kontrolujeme, bylo mi z toho špatně. Svým způsobem to klan dělá až do dnes. Proto jsem tu pečeť chtěl zničit. Přeci to je nelidské. Když se o pár minut narodíš dřív okamžitě máš právo být chráněn svým mladším sourozence. Když jsem viděl na bojišti, jak mladší bratr ochránil staršího a skoro při tom zemřel uvědomil jsem si to prokletí toho klanu.“
„Jaké prokletí? O čem to tady hovoříš?“ zeptal se Naruto.
„Mluvím o tom, že starší bratr se nestaral o zdraví svého sourozence. Bral to jako samozřejmost. Skoro se na svého zraněného bratra nepodíval. Neviděl jsem v jeho obličeji náznak strachu, úzkosti o zdraví toho druhého. Prostě jsem viděl jen kamennou tvář a dvě bílé oči jak na mě hledí.“ Odpověděl Ren.
Naruto se potřeboval posadit. Když si pomyslel, co mu vyprávěl Neji o svém otci najednou mu to došlo. Opravdu se tak klan Hyuuga choval.
„Takhle jsem nad tím nepřemýšlel.“ Odpověděl Naruto a vzhlédl na Rena. Jeho oči jasně vyjadřovali, že chce aby Ren pokračoval.
„Po tomto incidentu jsem zašel za Hokagem a snažil jsem se ho přesvědčit, že by měl něco udělat nebo aby mi vydal pečeť. Jenže on odmítl, že si mám promluvit s někým z rodiny. Jenže to se mi moc nechtělo. Ale co mi zbývalo. Chtěl jsem zrušit jejich prokletí. Jenže i tam jsem se setkal s neúspěchem. Starší mě poslouchal snad jen pár minut, než se na mě ohradil, že to není moje starost. Jenže já jsem to taky nevydržel a taky jsem mu něco řekl. A to pěkně od plic. Myslím si, že jsem ho nazval zbabělcem a kusem odpadu ve světě ninjů. Věděl jsem, že jsem si právě v té chvíli znepřátelil velký a mocný klan, ale nedalo se nic dělat. Ve vesnici začalo být dost nepříjemně a Kaito mě přesvědčil abychom odešli. Mě to nedělalo problém a ani jemu. A tak jsme opustili vesnici. Jak se říká, neštěkl po nás ani pes. Jenže já se nechtěl jen tak vzdát a to Kaito věděl.,proto mě celou dobu podporoval, a tak jsme začali odchytávat členy Hyuuga klanu. Pro Kaita to byla zábava spojená s tréninkem. Ale nikdy nikoho z nich nezabil. Pokaždé, když jsme chytili někoho musel jsem pracovat rychle. Nejdřív jsem si musel zkoumat pečeť a snažit se jí zneškodnit. Ale prvních několik měsíců mi trvalo vůbec pečeť vytvořit. Má dost složitý systém. No a pak jsem našel po několika pokusech na zvířatech a na svých klonách odpověď jak zneškodnit pečeť. Ale abys sis nemyslel, nikdy jsme nikomu nic neudělali. Jen ho potom mohla bolet hlava nebo mohl zvracet, maximálně týden dva.“ Pravil Ren a trochu se usmál.
I když Naruto nevěděl proč, věřil Renovi. A úplně si ho dokázal představit. A to nebyl jen díky jeho důvěřivosti. Ale zatím nevěděl čím si ho Ren získal na svojí stranu.
„Jenže, když jsem šel s mým výtvorem z Kaitem napadli nás nájemní ninjové. Víš byli jsme v té chvíli v jedné vesničky. Byla nenápadná. Okamžitě jsme začali bojovat. A někteří obyvatelé se přidali. Jenže já jsem tam umřel.“ Najednou usekl konec Ren.
Naruta to překvapilo.
„Jak jsi umřel?“ chtěl věděl Naruto.
„Zemřel jsem, protože jsem ochraňoval dívku, kterou jsem miloval.“ Odpověděl Ren a podíval se tvrdě na Naruta.

Někdo zaklepal na dveře Hokage. Všichni se najednou otočili na osobu ve dveřích. Byla to Suzume celá udýchaná a vyděšená. Sasuke, Sai, Sakura, Kakashi, Shikamaru, Yamato a Minato jí překvapeně pozorovali.
„Suzume co tady děláš?“ zeptala se Sakura.
„Myslím, že bych vám měl vysvětlit, jak je možné, že se znám s Kaitem.“ Odpověděla Suzume.
Sasuke jí pozoroval. Oznámil jim to co mu Suzume řekla a oni to brali na vědomí ale teď je hlavně zajímalo, kde je vůbec Naruto. Ani Kira nevěděl kde je.
„A čemu by to pomohlo?“ zeptal se Sai.
„K tomu abych mohla pomoc najít Naruto.“ Odpověděl Suzume.
„Tak povídej.“ Vybídl jí Minato jistým hlasem.
Suzume přejela pohledem po všech v místnosti a pak spustila.
„Určitě si někteří pamatujete, co se stalo před pěti lety. Kaitův bratr zemřel.“ Upřesnila to Suzume.
„Ale to nám nepomůže….“ Začal mluvit Shikamaru otráveným hlasem.
„Nemyslím si. Jelikož Ren zemřel, aby ochránil mě!“ pověděla Suzume pevným hlasem.