Mudrc šesti cest aneb Narutovo poslání 15

Sho se podíval na Naruta netušícím výrazem. Proč se všechno co se týkalo Naruto muselo najednou tak zhatit. Nejdřív se s ním přerušilo spojení a když ho chtěli obnovit tak ho nešlo a teď mu nejde odstranit ani obvaz, který mu oni sami dali a vytvořili?
„Co se to tady sakra děje?“ pomyslel si Sho naštvaně.
„Co se děje?“ zeptal se Naruto, nechopný už mlčet.
„Nefunguje to.“ Odpověděl Sho a odstoupil od Naruta.
„Jak nefunguje? A co moje oči? Co se to se mnou sakra děje?“ ptal se naštvaně Naruto a zatnul ruce v pěst.
„Prostě to nefunguje!“ odpověděl naštvaně Sho.
Naruto nebyl schopný slova. Musel si to nechtal projít hlavou.
„Já …….se jdu projít. Protřebuju si to srovnat v hlavě.“ Pověděl Naruto a pomalým krokem se vydal od Shoa. Ten tam stál a pozoroval vzdalujícího Naruta, jak nejistým krokem jde směrem k vesnice.
Suzume uviděla Naruta jak jde směrem k ní. Mávala na něj, jako obvykle ale tentokrát jí Naruto nezamával. Suzume se naštvaně zatvářila a dala si ruce na prsa v naštvaném gestu. Suzume pozorovala blížícího Naruta a už by něco řekla, kdyby se Naruto nezeptat.
„Je tu někdo?“ jeho hlas byl nejistý. Suzume chtěla něco říct ale hrdlo se jí stáhlo a ona ze sebe nevydala ani jednu hlásku.
„Asi se mi to jen zdá. Sakra, i vnitří zrak? Co se to se mnou děje?“ ptal se sám sebe Naruto a pokračoval v cestě. Suzume se za ním smutně dívala než pohlédla na zem před sebou. Muselo to pro něj být hrozné. Dvakrát ztrati zrak? To by se mohlo podepsat i najeho psychyce. Její oči se snažili najít Naruta ale nikoho nenašla. Suzume se zamračila. Při jeho rychlosti a jeho nejistotě by měl být ještě na dohled. Ale nikdo nikde nebyl i když to rychle proběhla.
„Co se děje?“ zeptala se Kushina svého manžela, který přecházel nervózně po kanceláři. Minato se na ní podíval a vyloudil na své unavené tváři malý úsměv.
„To ten Kaito. Je chytrý a dokonce i nastražil několik pastí. Byli sice neškodné ale pár geninů se tam chytilo. Něco mi na tom nesedí. Nechová se jako jeden z vrahů. Víš, jak to myslím?“ pověděl své myšlenky své ženě.
„Ale i to může být jen plán jak nás obalamutit. Však víš, drahý.“ Napomenula ho láskyplně jeho manželka. Minato k ní přišel a zoufale si položil hlavu na její rameno. Potřeboval si odpočinout a Kushina ho objala. Věděla, že je toho na něj moc.
„Neboj se ty, na to přijdeš.“ Pravila soucitně Kushina a hladila ho po žlutých vlasech, které po něm zdědil i jejich syn. Minato se trochu nahlas zasmál a užíval si přítomnost své ženy. Vždy mu dávala sílu.
Nedaloko vesnice se zatím ve stínu ukrývali dvě oranžové oči. Svůj pohled upírali na vesnici. Trochu vylezl ze své skrýše vlk.
„Jak ti je Uzumaki? Co skrýváš ve svém nitru? Už to víš?“ zeptal se do větru vlk a zasmál se své poznámce. Vlk se ještě dlouho díval na vesnici. Bavili ho hry, kde měl navrh. A ta hra se odehrávala právě v Konoze a jejím okolí.
„Jedna dvě, kdo je? Kaito, Kaito, kdepak jsi? Nedal jsem ti snad už dost velkou nápovědu?“ pravil vlk a zmizel. Jako by to bylo vyvolané zvíře, které uzavřelo smlouvu s nějakým ninjou. Ale to vlk rozhodně nebyl. Měl spoustu úžasných vlastností, o kterých nikdo neměl ani ponětí. A to ho těšilo. Nemohli si na něj udělat taktiku, jak ho zneškodnit.
Naruto našel jeskyni, kterou nikdy v životě nenašel a připadala mu tajemná. Pomalým krokem šel dovnitř a snažil se vše si pořádně obhlídnout. Jeho ruce pátraly po stěnách a snažili se najít kažkou skulinku, který by mu porzradila další cestu do hlouby. Jeho vnitřní zrak byl sice už slybý ale ještě viděl obrysy stěn. Po několika metrech našel Naruto velikou místnost.
„Cože?“ nemohl udržet v sobě překvapení z toho velkého místa v jeskyni. Byla i dobře vybavena. Postel, skřín, stůl a dvě židle, knihovna a koupelna. Co? Koupelna? V jeskyni? A tak moderní? Kam jsem se to dostal? To mě někdo chytnul do iluze?
„Odpečetit!“ křiknul Naruto a čekal, až to místo zmizí, ale nic se neslalo.
„Takže tohle místo taky skrývá Konoha před zraky všech? Máš hodně tajemství vesnice.“ Pověděl Naruto a usmál se při tom. Začal si procházet místnost a snažil se zapamatovat, kde věci leží a stojí aby se jim mohl vyhnout. Nevědl proč to dělá ale přišlo mu to v té chvíli rozumné. Chodil tam a snažil se všechno zapamatovat asi hodinu. Vždycky se ale zarazil u zrcadla a měl divný pocit okolo žaludku. Jeho odvaha se ukázala až po hodině a zastavil se zrcadla. Viděl sebe. Nic neobvyklého. I když né moc ostře pořád se poznával. Byl ale za ty měsíce už starší a dost se změnil ve tváři. Jeho rysy ztvrdli a začal se podobat svému otci i v obličeji.
„Odstraň si tu pásku z očí, Naruto.“ Promluvil hlas.
Naruto sebou trhnul. Zmateně se otočil okolo své osy, jestli někoho neuvidí. Nikdo tam nebyl.
„Začínám bláznit?“ zeptal se sám sebe Naruto a dal si ruku na čelo aby si zkontroloval teplotu.
„Nejsi blázen.“ Znovu se ozval onen neznámý ale mužský hlas.
„Kdo je tady?“ zeptal se Naruto a zamračil se.
„Já!“ odpověděl hlas.
„Kdo já? A jak to že mě znáš?“ ptal se dál Naruto.
„Protože tě znám. Tak si sundej ten obvaz.“ Ponoukal ho hlas neustále.
„Nejde to. Sho se o to pokoušel.“ Pravil Naruto ale neustále se snažil najít zdroj hlasu v místnosti. Snažil se zaposlouchat do zvuku a z něho poznat odkud vychází, ale marně. Nešlo to.
„Zkus to teď!“ pravil mu milý hlas.
„Ne,“ trval na svém Naruto.
„Proč ne? To se bojíš tolik zklamání?“ zeptal se ho hlas s trochou pobavení.
„Možná, co ti je dotoho? A kdo jsi?“ optal se znovu Naruto neústupně.
„Mé jméno? Prozradím ti ho jestli ty okryješ svoje oči.“ Pravil hlas vyjednávacím způsobem.
„Ty se mnou projednáváš podmínky?“ zeptal se Naruto a neubránil se malému pousmání.
„Možná,“ odpověděl hlas neutrálně.
„Já si okryju oči a ty mi povíš své jméno a kde jsi! To je moje nabídka!“ kladl si podmínky taky Naruto.
„To je pro mě nevýhodné!“ pravil hlas zamyšleně.
„Ber nebo nech být!“ pravil Naruto.
„Dobře!“ pravil hlas.
„Tak povídej….“ Nabádal Naruto neznámého.
„Mé jméno je Ren.“ Pravil hlas a umlk.
„A dál? Kde se ukrýváš?“ vyzvídal Naruto dál.
„Ne, teď ty. Chci abys odkryl svoje oči!“ pravil hlas.
„A jak vím, že mi říkáš pravdu?“ zeptal se Naruto ostražitě.
„Budeš mi prostě muset věřit!“ pravil hlas.
„Hmmmm“ zamručel.
„Tak to stáhni.“ Teď nabádal Naruta hlas. Naruto se nadechl a zoufale oddechl. Nešlo to sundat ani Shoovi tak to nepůjde ani teď. Aspoň to zkusím, ať má ten hlas pokoj a konečně mi prozradí, kde se skrývá. Jenže, když si Naruto sáhnul na obvaz, ten se to trochu povolil. Naruto se překvapeně zarazil. Nechápal to. Vždyť to nešlo. Co se tady děje? Proč se tohle stává jemu? Vždyť není tak zvláštní! A to si Naruto myslel, že bude už normální až se všechno dá do starých kolejích? Ale to jakých starých kolejí? Vždyť on vytvořil pomocí Kyuubiho úplně odlišný svět. Tak na co čeká?
„Neboj se. Jde to.“ Pravil hlas přátelsky.
„Vidím.“ Odpověděl Naruto rychle a pokračoval v pomalém odstraňování obvazu. Jeho ruce se třásli, když už zbývalo kousek.
„Pokračuj.“ Nabádal ho hlas.
Když spadnul obvaz, Naruto si zakryl oči, i když bylo v jeskyni šero, pro něj to bylo hrozně ostré světlo. Naruto zavřel oči a trochu se zamračil. Hlas ho nechával a vyčkával v tichu. Blonďák pomalu odstranil ruku a zmateně začal mrkat. Nejdříve hrozně rychle ale zpomaloval jak si zvykal na šero. A najednou to Narutovi došlo. To není možné!
„To je snad sen! Jak je to možné?“ ptal se Naruto.
„Snadné vysvětlení.“ Odpověděl hlas.
„Jaké?“ zeptal se zvědavě Naruto.
„Ještě se podívej do zrcadla,“ pověděl mu Ren. Naruto to sice nechápal ale udělal to. Otočil se k velkému zdcadlu a otevřel překvapeně pusu. Ten kdo se na něj díval ze zrcadla nebyl on. Měl jiné oči. Jeho modré oči zmizeli a místo nich se na Naruta dívali dvě tmavě růžové oči s plamýnky radosti vevnitř.
„Čí jsou to oči?“ zeptal se Naruto zvědavě. Chtěl se ještě zeptat na několik jiných ale to si musel ještě pořádně rozmyslet.
„Teď jsou to tvoje oči.“ Pravil Ren.
„Ale já měl modré oči!“pravil Naruto a opatrně se dotkl koutku svých očí. Jako by se bál, aby se nerozpynuli.
„Tvé modré oči mám já.“ Pravil Ren tichým hlasem.
„Proč? Vysvětli mi to prosím!“ poprosil ho Naruto.
„Víš, jak tě oživil Kyuubi? Zakázanou technikou?“ zeptal se Ren.
„Jo, měl hrozné bolesti.“ Pravil Naruto a jeho oči potemněli smutkem při této vzpomínce.
„Víš, on by tě neoživil, kdyby do tvého těla nedal i něčí duši s jeho tělem. Jsem jakoby v tvém těla jako Kyuubi ukryt před světem, ale na rozdíl od něho mám možnost se dostat ven a tobě se nic nemusí stát.“ pravil Ren neutrálním hlasem.
„Takže Kyuubi, aby mě oživil musel oživit i tebe?“ upřesňoval si to Naruto.
„Přesně.“ Odpověděl Ren.
„A tak proto tě nemůžu vidět?“ zeptal se Naruto.
„Ale můžeš mě vidět!“ pravil Ren jednoduše bez vysvětlování.
„A jak tě můžu spatřit?“ zeptal se Naruto.
„Podívej se ještě jednou do zrcadla, a prosím nelekej se. Je to dost divné.“ Pravil Ren a nadechnul se zhluboka. Ani pro něj to nebylo moc zábavné. Naruto se podíval do zrcadla ale tam viděl pořád sám sebe.
„Nic se neděje!“ pravil
„Já vím. Počkej!“ ohradil se naštvaným hlasem Ren.
Naruto sledoval svůj obraz a začal se nudit, když najednou se jeho oči proměnili na modré a jeho obličej se proměnil na úplně cizí. Jeho tmavě růžové oči se doširoka otevřeli a zkoumali výjev před sebou. Toho muže nebo spíše hocha neznal ale připadal mu dost sypmatický. Měl opravdu modré oči jako míval Naruto, ale tím jejich podoba končila. Hoch měl ještě tmavější modré vlasy dlouhé asi po ramena a na tvářích měl dobře oholené vousy, které mu teprve začínali. Ústa něměl moc výrazná, ale to ani Naruto. Ren se na Naruta trochu smál. Měl nejistý úsměv. Bál se stejně jako Naruto tohodle setkání, ale on se na to sektání několik dní mohl připravit. Ale i tak to pro něj bylo těžké.
„Takže tebe mám vsobě?“ ujišťoval se Naruto.
„Jo, bohužel.“ Pravil Ren.
„A nechceš ze mě vyjít? Jako nějak?“ zeptal se Naruto.
„Zatím není ten správný čas, a ještě se musím naučit několik technik a svitků. A u tebe je docela klid, když si najdu koutek pro sebe.“ Pravil Ren a usmál se velkým úsměvem.
„Jsem rád, že jsem ti k něčemu dobrý.“ Prohodil Naruto.
„Ne, ale ještě není dokončený ten svitek, který mě dostane z tvého těla.“ Pravil Ren popravdě. Věděl, že Naruto tomu bude rozumět. Naruto vždycky byl na pravdu. A to bylo velice vzácné v tomto světě, jak poznal na vlastní kůži Ren.
„Jasně,“ pověděl Naruto.
„Ale musím tě požádat, nech si to pro sebe. Nechci aby na tobě začali něco zkoumat. O to nemám zájem a myslím si, že ani ty.“ Pravil Ren upřýmným hlasem.
„Ne o to zajisté nemám zájem.“ Pravil Naruto a usmál se Naruto na odraz v zrcadle, který se tvářil podle sebe a i hýbal se podle svého.
„Našel jsem tuhle jeskyni náhodou nebo jsi mě sem zavedl?“ zeptal se znenadání Naruto. Ren se na svého nového přítele podíval.
„Přiznávám, že mám na tom nějakou tu zásluhu.“ Pravil Ren a uhnul trochu pohledem. Trochu se za tohle styděl. Ale teď už s tím nic neudělá.
„Myslel jsem si to. Díky. Je to tady pěkné.“ Pravil Naruto a pochválil Renovo počínání, který čekal několik hnusných slov.
„Jo, je to tady pěkné.“ Pravil zmateně Ren. Nevěděl, jestli se ho snaží Naruto zmást.
„Jak dlouho jsi ve mně? A proč si o sobě nedal nic vědět? Je to dost dlouho!“ pravil Naruto a podíval se na hocha ve věku dvacetidvou let.
„Probudil jsem se před necelým měsícem. A pak to z tebou šlo z kopce. Ztratil si spojejí s Kirou i Shonem a tvůj vnitří zrak zmizel. Za to můžu já.“ Vysvětlova Ren.
„Aha, takže když jsem měl vnitřní zrak tak jsi ještě nebyl probuzený?“ zeptal se pro jistotu Naruto.
„Jo, ale asi dva týdny jsem už nabíral síli abych se ti mohl objevit a připravit se na tohle sektání.“ Pravil Ren.
„To je dobře, že jsi už nazbíral síly.“ Pravil Naruto.
„Ale moje návštěva má ještě taky jiné poslání,“ vypravil ze sebe Ren.
„Jaký? Je v něčem problém?“ zeptal se starostlivě Naruto.
„Malý. Můj starší bratr přišel do vesnice, jelikož mě tady objevil. A chce abych dokončil co jsme začali, před pěti lety, kdy jsem ještě žil.“ Pravil Ren smutným hlasem.
„A ty to nechceš dokončit?“ optal se zvědavě Naruto.
„Ale chci, jinak jsem prohrál svůj život nadarmo.“ Pravil Ren a trochu se zamračil.
„O tom co jsem dělal dřív ti povím někdy jindy. Teď musíš jít do vesnice a zabránit mému bratrovi aby bojoval s tvojí rodinou. On není zlý, opravdu. Nechce nic zlého udělat. On není jako Akatsuki nebo Madara.“ Vysvětloval zoufale Ren.
„Dobře, já ti rozumím, ale jak ho mám přesvědčit o tom aby nebojoval?“ zeptal se Naruto.
„Řekni mu, že jsem v pořádku. Že mi v Konoze žádné nebezpečí nehrozí.“ Pravil Ren.
„To je sice hezké, ale nemusí mi věřti. Přeci jsem z Konohy.“ Pravil Naruto.
„Otevři stolek a tam najdeš můj přívěsek. Dej mu ho a jestli mu tohle nebude stačit tak ti povím co víme jen já a můj bratr.“ Pravil Ren a zašepat mu pár slov. Naruto se podivil.
„Dobře, tak já vyrazím.“pravil Naruto a sebral ze země obvaz.
„Proč si to bereš?“ zeptal se Ren.
„Myslím, že takhle to bude lepší!“ pravil Naruto a rychlím krokem odešel. Obvaz znovu se obtočil kolem Narutovi hlavy a zapečetil se svitkem, který mohl stáhnout zatím jenom Naruto.
Mezitím v u brány Konohy stál Kaito se svojí družinou v plné své síle a čekali až pár shinobiů je veme na vědomí. Netrvalo to moc dlouho. Minato, Kushina, Tsunade, Kiba, Shino, Ino, Sasuke, Sai, Kakashi, Obito, Kurenai, Asuma, Konohamaru a Rin stáli naprosti nim.
„Co tady chcete?“ zeptal se Minato.
Kaito se trochu pousmál.
„Svého bratra! Kde je! Vím, že je tady v Konoze!“ pravil rozhodným hlasem Kaito. Vždy byl vychováván pevnou rukou svého otce, ale jeho otec si ho všímal víc než Rena, i když Ren byl také výborný. Otecův oblíbenec byl Kaito. A po několika letech zemřel v boji. To bylo Renovi asi okolo osmi let. Byl to ještě malý kluk. Ale ztrátu otece nesl taky špatně.
„My tvého bratra nemáme, rádi bysme ti ho vydali ale my ho nemáme.“ Pravila Kushina daleko mateřským hlasem.
„Lžete!“ vykřikl Kaito.
„Opravu, Kaito. Tvlj bratr je mrtvý!“ pravila Kushina.
„Nevěřím vám!“ nedal se odbít Kaito.
„A co s tím hodláš dělat?“ zeptal se Sasuke.
„Jestli mi bratra nevydáte, tak se tady strhne boj!“ pravil rozhodným hlasem Kaito a stiskl svůj meč, který měl neusále u sebe. Nikdy ho neodkládal. Byla to jediná památka na otce, kterou si nechal na dlouhých cestách.
„Neukvapuj se,“ snažil se vyjednat Minato konflikt podobrém.
„Nech si svoje rady. A kde je Hyuuga klan? Že by se nás přeci jen báli?“ zeptal se jeden z vojáků Kaitovy armády. Sakura po vojákovi vrhla naštvaný pohled.
„Budeme je před vámi chránit!“ pověděla Kurenai hrdě.
„Před námi? Proč?“ zeptal se Kaito nechápavě.
„Je to sice spoustu let, ale několik lidí jste unesli z Hyuuga klanu.“ Pravil Asuma tvrdou pravdu.
„Ale pokaždé se vrátili zdrávy.“ Prohodil Kaito.
„Jenže tam u vás prožili hrozná muka!“ pravila Kushina.
„Muka? To vy jste jim je sami připravili! A oni nad sebou svůj vlastní rozsudek vynesli.“ Pravil Kaito znuděným hlasem.
„Ty a tvůj bratr jste nejhorší!“ pověděl mu Konohamaru odhodlaně. Ale to neměl dělat. Kaitovo sebeovládání bylo okamžitě v tahu. I když se to nezdálo Kaito byl rychlí. Jeho postava se objevila před Konohoamarem a přísným pohledem ho sjížděl. Jeho ruka se rychle chopila meče a už by probohla chlapce ale nějaké ruka ho zastavila. Kaito ucítil silný stisk na svém levém zápěstím. Jeho pohled padl na blonďatého hocha, který se podobal Minatovi.
„Nedělej to.“ Pravil Naruto přátelským hlasem.
„Kdo jsi?!“ zeptal se ho Kaito.
„Naruto? Co tady děláš?“ zeptala se ho Ino překvapeně.
„Jsem shinobi této vesnice.“ Odpověděl Naruto.
„Jsi stejný jako ostatní! Jen samé lhaní a podlost!“ vpálil mu do obličeje Kaito.
„Mýlíš se.“ Odpověděl Naruto klidným hlasem a pustil Kaitovo zápěstí.
„Jo? Tak ti mi snad povíš něco o mém bratrovi?“ zeptal se Kaito s trochou ironie.
„Něco o něm vím!“ odpovídal klidně Naruto.
„Cože?“ zeptala se překvapeně Kushina.
„Taky lžeš! Jen se snažíš uchránit svojí vesnici a životy ostastních!“ pravil Kaito zhnusený tímto zoufalým pokusem.
„Znovu se mýlíš,“ odpověděl Naruto. Nedbal na otázky své matky.
„Tak povídej, ty chytrolíne“ pobídl ho Kaito.
„Oni ti opravdu nelžou. Nemají ani to nejmenší tušení, kde se tvůj bratr skrývá a nachází se.“ Vysvětloval Naruto.
„A ty to jako víš?“ zeptal se pobaveně Kaito.
„Vím, měl jsem mu možnost si s tvým bratrem promluvit.“ Pověděl mu Naruto.
„Pokračuj“ vybídla ho Kaito zaujatým hlasem.
„Tvůj bratr mě požádal, abych zastavil této nesmyslné bitvě. Věří v tebe, že nejsi zlý.“ Pravil Naruto.
„Jak ti mám věřit? Tohle jsi si mohl klidně vycucat z prstu.“ Pověděl Kaito a už se obracel k odchodu.
„Tvůj bratr mi dal něco pro tebe. Chytej!“ pravil Naruto a hodil mu náramek. Kaito ho chytil a jeho oči se upřeli na znak na náramku. Opravdu to byl Renův náramek. Ale jak se k němu ten kluk dostal?
„To jsi mu ho mohl ukrást!“ pravil Kaito nedůvěřivě.
„Vidíš můj obvaz? Jsem slepý a můj pohyb je dost komplikovaný. A jestli tvůj bratr vidí a já vím, že on vidí. Tak proti němu nemám moc velkou šanci.“ Pověděl Naruto a usmál se trochu.
„Tohle je jako důkaz mizerný,“ prohodil Kaito i když v duši mu to nedalo a pomalu tomu hochovi začal věřit.
„Pak mi řekl, že máte jednu říkačku mezi sebou. Tu znáte jen vy. A pověděl mi jí. Abys mi opravdu věřil a neuděla špatné rozhodnutí.“ Pověděl Naruto.
„Měli jsem říkačku,“ potvrdil Kaito Narutava slova.
„Dal jsi mi smysl života,
novou šanci žít.
Byla to od tebe ochota,
Nesměl jsi se mnou být.“ Pověděl Naruto vážným hlasem. Kaito hleděl na slepého hocha a jeho oči jasně vyjadřovali ohromení. Opravdu to byla tato báseň. Jak to ale ten hoch mohl vědět, kdyby se nesetkla s jeho bratrem.
„Ty jsi s ním opravdu mluvil.“ Pověděl Kaito ohromeně.
„Vždyť ti to říkám. My nejsme tvý nepřátelé.“ Promluvil Naruto a natáhl před sebe ruku. Kaito jí chvíli pozoroval. Nevěděl jak se má rozhodnout. Přeci jen ve vesnici byl ten Hyuuga klan.