Mudrc šesti cest aneb Narutovo poslání 17

„Myslím, že bych vám měl vysvětlit, jak je možné, že se znám s Kaitem.“ Odpověděla Suzume.
Sasuke jí pozoroval. Oznámil jim to co mu Suzume řekla a oni to brali na vědomí ale teď je hlavně zajímalo, kde je vůbec Naruto. Ani Kira nevěděl kde je.
„A čemu by to pomohlo?“ zeptal se Sai.
„K tomu abych mohla pomoc najít Naruto.“ Odpověděl Suzume.
„Tak povídej.“ Vybídl jí Minato jistým hlasem.
Suzume přejela pohledem po všech v místnosti a pak spustila.
„Určitě si někteří pamatujete, co se stalo před pěti lety. Kaitův bratr zemřel.“ Upřesnila to Suzume.
„Ale to nám nepomůže….“ Začal mluvit Shikamaru otráveným hlasem.
„Nemyslím si. Jelikož Ren zemřel, aby ochránil mě!“ pověděla Suzume pevným hlasem. Okamžitě se na ní každý podíval zděšeným pohledem. Nikoho nenapadlo, že by to mohlo být tak.
„Takže ty jsi znala Rena? Kdy?“ optal se Sasuke, který se jako první probral z tranzu.
„Znali jsme se několik měsíců. Byl milý ale tajemný a to mě na něm asi nejvíce zaujalo. Bavil se o různých věcech, které byli pro všechny ostatní jen drobností, ale on to bral jako hlavní věc. Ale pak když napadli naší vesnici se stalo něco za co ho musím obdivovat. Zachránil mi život. A za to jsem to milovala, vlastně abych byla upřímná tak ho miluji i teď A nemůžu vám dovolit ho zabít. Proto jsem sem přišla. Nemůžu odčinit co způsobil i když nevím co to bylo, le taky vám ho nedoválím zabít. Prostě ne. “ Pověděla svojí řeč Suzume odhodlaným hlasem.
„A co Naruto? Co když se Ren pokusí zabít jeho? Co uděláš ty?“ zeptal se Shikamaru.
Suzume na něj pohlédla pohledem plným smutku. Čekala tu otázku.
„Vím jistě, že Ren na Naruta nezaútočí.“ Odpověděla klidným hlasem.
„Jak si můžeš být jistá?“ zeptala se Kushina
„Protože je znám oba dva! Proto!“ odpověděla Suzume naštvaným hlasem.
„A kde si myslíš že by Naruto mohl být? Hledáme ho už docela dlouho.“ Optal se Kakashi neutrálním hlasem.
„To nevím. Vždycky se potloukal okolo lesa. Ale když jsem za ním šla zmizel. Jako by tam byla nějaká bariéra, která vpustí dovnitř jen jeho.“ Oznámila Suzume rychle.
„Okolo lesa?“ zopakoval Sasuke překvapeně.
„Ano.“ Ujistila ho Suzume.

„Zemřel jsi pro dívku? Jak se jmenovala?“ vychrlil svojí otázku Naruto.
„Znáš jí.“ Odpověděl nejasně Ren.
„Kdo to je?“ ptal se dál Naruto.
„Byla to Suzume.“ Odpověděl Ren a jeho rysy ztvrdli.
„Suzume? Počkej, počkej. Musím si něco ujasnit.“ Pověděl Naruto.
Ren se na svého přítele podíval překvapeným pohledem. Hledal otázku v jeho očích ale nemohl jí najít.
„Takže když jsem poznal Suzume, ten pocit, že ji znám ten nebyl můj ale tvůj. Je to tak? Proto jsem jí mohl důvěřovat! Že ano!“ pověděl šťastně Naruto.
„Jo. To byli moje pocity. Netušil jsem, že je taky můžeš cítit. Ale jsem rád, že jsi Suzume pomohl. Hrozně rád.“ Odpověděl mu Ren a usmál se na něj.
Naruto se taky zasmál ale už nahlas. Znovu ucítil v břiše ten dětský pocit radosti, z toho že něco vyřešil.
„Dobře Naruto. Myslíš si. Že jsi připravený udělat to jutsu? Je to dost náročné to si pamatuj.“ Pravil Ren.
„Vždycky jsem připravený.“ Odpověděl Naruto rozhodným hlasem.
„Tak dobře poslouchej. Budeš muset dělat co ti řeknu. Já ti taky pomůžu. Nemůžu ti říct jestli to bude na sto procent fungovat.“ Přiznal se Ren.
„Ale za zkoušku nic nedáme.“ Pověděl Naruto a usmál se na Rena aby ho ujistil.
„Jo, to máš pravdu.“ Shledal Ren a dali se do práce.

Kaito musel myslet na toho blonďatého hocha, s kterým se setkal. Byl velice zvláštní. Teď jak nad tím Kaito přemýšlel dostal jasnou odpověď. Ten kluk musel vzkřísti Rena nějakou tajnou technikou. Jinak by to nemohla být pravda. Ale nemohl si tím být naprosto jistý.
„Kdo jsi Uzumaki Namikaze Naruto doopravdy?“ zeptal se ticha Kaito. Nečekal odpověď ale přesto přišla.
„Je to jen jeden z těch shinobiů, kteří ti slíbí něco a pak to nedodrží.“ Pověděl mu vlk a jakoby se usmál.
„Ty? Kde jsi se tady vzal?“ zeptal se Kaito.
„Už jsi přestal věřit mým slovům Kaito?“ optal se jedovatým hlasem.
„Myslím, že věří tomu klukovi.“ Odpověděl Kaito a podezřívavě se podíval na vlka.
„Proč jsi na ně nezaútočil? Dal jsem ti přesné místo kde je tvůj bratr. Nemáš už zájem zachránit svého mladšího brášku?“ optal se výsměšným tónem.
„Můj bratr je v dobré společnosti.“ Trval si na svém Kaito.
„Jak myslíš. Dával jsem ti pomocnou ruku ale ty jsi jí odmítl. Uvidíme, jak dlouho ti tohle vydrží. Máš ještě šanci se ke mně přidat. Teď nebo nikdy!“ vybídl ho vlk a zadíval se na něj.
„Nechci.“ Odpověděl Kaito. „Budu se prát za svojí pravdu.“ Doplnil.
„Jak myslíš. Sám si nad sebou vynesl rozsudek. I nad svým bratrem.“ Pověděl vlk a pomalu se otočil.
„I bez tvé pomoci vyhraju. Mám dost síly.“ Dopověděl tiším hlasem vlk a zmizel ve tmě.
Kaito se díval na místo, kde stál vlk. Jasně poznal, že mu vyhlásil válku. Ale né jen jemu ale celé Konoze. Ale proč, to Kaito nechápal. Jediné čím si byl jistý bylo to, že musí informovat i Konohu. Nebo aspoň svého bratra. Nechce o něj znovu přijít. Nemůže to dovolit. Zavola si tedy svoje všechny kteří s ním byli a dal jasné rozkazy vrátit se do Konohy. Ti byli z toho rozhodnutí dost zmateni. Nejdřív odešli a teď se tam vracejí? Ale proč? To překračovalo jejich chápání. Jeho spolubojovníci sice navynikali moc v bojových umění jako Hyuuga klan nebo Uchiha ale byli dobří na dlouhé vzdálenosti. Zdolali nezkonalou dálku během několika vteřin. To byla jejich jediná výhoda. Uměli se rychle pohybovat. Za několik málo minut stáli u Konohy.
„Proč jsme tady?“ zeptal se jeden z odvážlivců.
„Abychom upozornili shinobi z Konohy před přicházející hrozbou.“ Odpověděl Kaito a zatvářil se přísně. Ninja okamžitě zmizel do davu. Nechtěl si znepřátelit zrovna Kaita. Někdy byl Kaito dost výbušný. Někdo mu tajně říkal “časovaná bomba bez časoměru“. Nikdy nevíte kdy může vybuchnout. Kaito to věděl a nezatěžoval se tím. Věděl to o sobě. Vždycky mu to připomýnal Ren a dost často ho jen on mohl zklidnit. Kaito se nad tou vzpomínku usmál.
Okamžitě se u něj objevil Kakashi s Minatem.
„Rozmyslel jsi si to? Nebo jdeš zabít mého syna?“ zeptal se Minato
„Ani jednou. Jen jednám podle svého uvážení. Myslím, že vám hrozí nebezpečí od Vlčího ninji.“ Odpověděl Kaito i přes jízlivou poznámku Minata.
„A jak ti můžeme věřit?“ zeptal se Kakashi.
„Jelikož je tady můj bratr tak to myslím zcela vážně. Nechci ho vidět znovu umírat. Chápe to?“ zeptal se Kaito naštvaným hlasem.
Minato rozmýšlel nad svojí odpovědí. Jako by vážil každé slovo, které prohodí.
„Kaito!“ ozval se Suzume hlas za Minatem. Běžela k nim.
„Suzume? Co ty tady děláš?“ zeptal se překvapeně Kaito.
„Kaito, já jsem tady kvůli Renovi! Co jsi to povídal o tom ninjovi?“ otázala se.
„Myslím si, že chce napadnout Konohu.“ Pověděl Kaito rychle.
„Kaito,“ pravila zoufalým hlasem.
„To on mi dal informaci, kde je můj bratr. Několikrát mi nabízel abych se k němu přidal. Ale já jsem nechtěl zabíjet. Suzume. Opravdu jsem nechtěl.“ Pravil po pravdě Kaito. Suzume v jeho hlasem zaslechla zoufalství nad vším co doposud udělal.
„Kaito, budeš stát na straně Konohy?“ zeptal se Minato vážným hlasem.
„Když budu mít tu možnost.“ Odpověděl Kaito pevným hlasem.
„A co ostatní. Taky nám pomůžou?“ zeptal se Kakashi.
„Samozřejmě. Chtějí mého bratra vidět živého. Proto se postaví na vaši stranu.“ Pověděl s ledovým klidem Kaito.
Jak rychle nabyl znovu klidu, pomyslela si Suzume a usmála se na něj. I on jí oplatil úsměv.
„Kde je ten váš syn?“ zeptal se Kaito.
„Někam zmizel,“ odpověděl Minato se starostí v hlase.
„A nemůžete ho najít?“ zeptal se Kaito.
„Jo.“ Přikývl Minato.
„Svým způsobem to je dobře. Aspoň ho nenajde ani Vlčák.“ Odpověděl Kaito.
„Cože?“ optal se překvapeně Kakashi.
„Tak se tomu ninjovi říká. Má přezdívku Vlčák. Umí se přeměnit na vlka.“ Odpověděla Suzume.
„Stále máš přehled.“ Obdivoval jí Kaito.
„Díky. Ale tohodle chlapíka už mi nikdo nevymaže z paměti.“ Odpověděla mu Suzume.
„Budeme se muset připravit na boj.“ Pověděl Minato Kakashimu.
„Jdu to oznámit.“ Odpověděl Kakashi a zmizel v kouři prachu.
„Znáte jeho techniky?“ zeptal se Minato.
„Moc né. Jen se umí přeměnit na vlka. Jeho tělo je ale odolné proti všem zbraním i jedům. Nevím jak se to mohlo stát ale je imuní. Boj z dálky je tím vyloučený.“ Pověděl Kaito. Věděl, že čím víc bude informovat toho muže tím blíže je k bratrově záchraně.
„A jeho pohyby moc nezaregistrujete. Ani Sharingan ani Byuukugan.“ Doplnila Suzume Kaitovo tvrzení. Minato je poslouchal a snažil se najít nějakou slabinu toho Vlčáka.
Z dálky je pozorovali dvě oči. V nich plápolal planem radosti a hravosti.
„Jen si vyměňujte informace. Aspoň bude větší zábava.“ Pravil posměšný tichý hlas. Líbili se mu hry, kde mohl tahat za šňůrky podle své potřeby. Ale tahle hra se mu zamlouvala nejvíce ze všech. Těšilo ho pomyšlení, že proti němu nic nezmůžou. Vlčák si s nimi chtěl jen pohrát. Jak on to nazýval.

„Jak je ti Naruto?“ zeptal se udýchaným hlasem Ren.
„Vyčerpaně.“ Odpověděl jednoslovně Naruto.
Na Rena ta poznámka zapůsobila a zasmál se. Jejich jutsu se podařilo. Oba dva měli své vlastní těla. Kromě očí samozřejmě. Ty jim zůstali. Ren byl natažený na zádech a koukal do zrcadla, z kterého vypadl před několika málo minutami. A Naruto ležel u dveří a koukal na ně. Ani neměl sílu se otočit a podívat se na Rena. Byl dost unavený.
„Čemu se směješ?“ zeptal se Naruto.
„Tomu že dýcháme jako bychom uběhli maraton.“ Pověděl Ren se smíchem v hlase.
„Co je na tom že dýcham?“ nechápal Naruto.
„Je divné, že se cítíme uvaveně, když máme skoro nevyčerpanou čakru.“ Vysvětli Ren.
„Hmmmm. Já se ale zotavuju dost rychle.“ Pravil Naruto.
„Zotavoval jsi se. Když jsi v sobě měl Kyuubiho.“ Odporoval mu Ren.
„Ty vago, máš pravdu. Teď se léčim pomaleji. Hmm tak to tak vypadá, že si dám šlofíka.“ Pravil Naruto.
„Teď na to není čas,“ odpověděl mu Ren.
„Proč zas ne? Co je tentokrát za problém?“ zeptal se trochu zoufalým hlasem Naruto.
„Schyluje se k válce. Cítím to ve vzduchu.“ Odpověděl mu Ren.
„K válce?“ zeptal se Naruto a vstal tak rychle, že to překvapilo i Rena.
„Natož, že sis před chvílí chtěl dát šlofíka jsi dost čilej.“ Dobíral si ho Ren.
„Počkej. Teď nežertuj!“ napomenul ho Naruto.
Ren okamžitě zvážněl.
„Opravdu se chystá válka? Znovu?“ pronesl svojí otázku Naruto vážným tónem.
„Jo. Cítím to napětí.“ Odpověděl Ren a stoupnul si proti Narutovi.
„Tak se připravýme i my ne?“ optal se Naruto vážným hlasem.
„Podáme pomocné ruce.“ Pověděl s úsměvem Ren.
Oba měli stejné názory na válku ale někdy se jí holt nemohlo vyhnout. Oba si vzali věci, které byli v jeskyni připraveny. Jako by někdo tušil, že je budou potřebovat. Měli tam i oblečení jiné. Naruto musel uznat, že jeho tričko je dost ušmudlané ze země a raději se převlékl.
„Jsi připravený Naruto na cestu?“ zeptal se Ren zvědavě.
„Že váháš!“ odpověděl mu Naruto
Oba pak vyrazily na cestu ke Konoze. Ren dal znamení Narutovi aby tolik nechvátal. Ren si byl jistý, že jsou tady schováni jejich protivníci a čekají, až se lapí do jejich pastí. Jeho oči rychle jezdili po stromech a keřích. Jeho smysly mu říkali, že musí všechno zkontrolovat.

V Konoze začal zmatek. Každý ninja se oblíknul do bojového a snažil se uposlechnou rizkazx, které mu někdo dával. Většinou kažný nabádla ženy, děti a starší lidi aby se schovali do úkrytu než bude klid. Několik děti se zrnilo a muselo několik mediků zasáhnout. Nebyli to vážné zranění, ale někdy děti nepřestali plakot dokuď se jin to neošetřilo.