Jutsu probuzené láskou 6.díl

„Minato-sensei! Kushina zmizela!“ vzbudila Minata Rin.
„Cože? A kdy?“ rychle se probral.
„Právě mě vzbudil Obito na výměnu hlídek. Náš stan byl rozházený a Kushina nikde.“
„A Obito nic neviděl? Měl přece hlídku!“ naštval se.
„Sice něco slyšel u našeho stanu, tak ho obešel a podíval se dovnitř, ale nic neviděl.“
„Minato-sensei! Rin! Rychle, pojďte ven!“ zavolal na ně Obito.
„Co se děje,“ vylezli ven.
„Kushinin tygr!“ ukázal před sebe.
„Dotoro!“ nechápal Minato.
„Orochimaru! Sídlo na severu!“ rychle vykřikl a postupně mizel.
„Už nemám chakru. Zachraňte ji!“ a zmizel. Jako první se vzpamatoval Minato.
„Rychle rozbourat stany, jdeme zachránit Kushinu. A kde je Kakashi?“
„Hledá nějaké stopy kolem,“ řekla Rin a začala bourat stan. Za chvíli byl tábor rozbourán a Kakashi se vrátil.
„Na sever od nás jsem našel pramen rudých vlasů. Tamtudy šli. Můžu je vystopovat,“ řekl, co zjistil a začal skládat pečetě.
„Kuchyiose no jutsu!“ vykřikl a položil ruku na zem. Na tom samém místě se objevil malý psík.
„Ahoj Kakashi, potřebuješ něco?“ zeptal se ho pes.
„Pakkune, mám pro tebe práci,“ oznámil mu a rozběhl se k místu. Všichni ho následovali. Zastavil se až u jednoho křoví. Vzal z něj pramen vlasů a přiložil k čumáku Pakkuna.
„Jů! Voní po ramenu. Hned bych si jeden dal,“ slastně zavřel oči a začal očuchávat zem. Za chvíli našel její stopu a rychle vyrazil.

Mezitím někde v lese
„Tak po tisící. Kam mě to vedete!“ rozčilovala se rudovlasá dívka se svázanýma rukama a vedle které šli dva muži. Jeden měl vlasy stejně rudé jako dívka a druhý je měl modré.
„Tak po tisící. Já nevim! Z toho tvýho věčnýho naříkání a vyptávaní se kam tě to vedeme, jsem se ztratil! Tak už prosím, prosím zmlkni!“ rozkřikl se značně vynervovaný muž s modrými vlasy, který držel provaz od Kushiny a ta se rozesmála.
„Děláš si z toho frašku, co? Ale ono tě to přejde, až si z tebe udělá Orochimaru-sama pokusnýho králíka,“ přidal se druhý její věznitel, načež se znovu rozesmála, až se za břicho popadala.
„Orochimaru? Ta neškodná užovka? Už jednou jsem mu v pohodě pláchla, tak proč ne zas?“
„Kecáš. Od něho nejde utéct,“ nevěřil jí.
„Ale dá. Má tam hodně únikových chodeb. Možná tajných, ale já je našla hned. I z věznice jedna vede. Jednu vám klidně ukážu, jestli chcete.“
„Fakt bys to udělala?“ zeptal se s nadějí v očích rudovlasý.
„Zmlkni, Fuchi!“ obořil se na něj modrovlasej.
„Nebuď na mě zlej Shusuke,!“ urazil se.
„Vy jste bráchové?“ zeptala se Kushina.
„Jo,“ ozvalo se od obou.
„Z jakýho klanu?“ vyptávala se dál.
„Z Kaguya,“ řekl Shusuke.
„O tom jsem slyšela. Vy máte nějaké kekkei genkai, že jo?“
„Ano. Dokážeme ovládat své kosti,“ pochlubil se Fuchi a na ukázku si nechal narůst žebra do vystrčených bodců.
„Tak to musíte být hodně silní,“ obdivovala je Kushina.
„To taky jsme,“ řekl hrdě.
„A co klan Uzumaki. Máte taky kekkei genkai?“ zeptal se Shusuke.
„No jasně. Ale je to tajný a mají ho jenom nástupci klanu. Třeba ho někdy uvidíte,“ tajemně se usmála.
„Vážně nám ho neukážeš?“ žadonil Fuchi.
„Ne,“ rázně zamítla „ A jak jste se vlastně dostali k Orochimarovi?“
„Doma nás to už nebavilo a Orochimaru-sama nám slíbil těžší mise a lepší odměny,“ vysvětlil zrzek.
„ Akorát se tam už asi nikdy nedostaneme, protože jsem ještě nenašel správnou cestu. Blbej les,“ naštval se Shusuke.
„Chcete nějak pomoc?“ zeptala se Kushina.
„Hledej modrej strom,“ poradil jí Fuchi.
„Modrej?“ zasmála se.
„To byl Orochimarovo-sama nápad natřít ho na modro a dát tam ještě ceduli “Orochimarovo sídlo dvacek kilometrů na sever“ a druhou “Ne, není to past. Nudím se.“. Ještě že tam nedal ty jeho “Ordinační hodiny“,“ obhajoval se.
„Omyl. Už ještě před naším odchodem je tam dal,“ povzdechnul si Shusuke.
„To jako kdy v tom sídle je?“ ujišťovala se.
„Jo. Přesně tak,“ potvrdil jí to Fuchi.
„To je blázen,“ zakroutila nevěřícně hlavou.
‚ Kushino! Minato a spol. nás už skoro dohonili. Byli hodně rychlí, ´ oznámil Kushině Raitora.
,Dobře. Jak je na tom Dotora? ´ zeptala se.
,Už se probral, ale chvíli to potrvá, než bude moc bojovat. Vypotřebovalo mu to všechnu chakru.´
„Nemohli bychom si dát pauzu?“ zaskuhrala Kushina.
„Jo, jasně. Já už jsem taky trochu unavenej,“ svolil Shusuke a sedl si ke stromu. Kushina a Fuchi ho napodobili.
, Katoro! Můžeš! ´ křikla na tygra. Okamžitě se objevil těsně za ní. Plivnul na provaz a ten rázem shořel. Nikdo ho neviděl, protože si Kushina sedla čelem k věznitelům a Katora byl ještě malý. Pak zase zmizel a rudovláska se postavila.
„Tak kluci, bylo mi s vámi vážně skvěle, ale už vás budu muset bohužel opustit. Snad se ještě někdy uvidíme,“ rozloučila se a rychle upalovala směrem k Minatovi. Zanechávala je tam velmi vyvedené z míry.
„Co to bylo?“ zíral před sebe stále Fuchi.
„Já ti nevím,“ odpověděl mu Shusuke se stejným výrazem.
„Aha, já taky ne.“
„Nevidím tu Kushinu,“ rozhlídl se kolem sebe.
„Já taky ne.“
„Žádná červená v dohlednu?“ zeptal se modrovlasý.
„Jenom moje hlava. Ale za námi je modrá.“
„Jaká modrá zase! Jediný, co je modrýho v tomhle lese jsem já a ten Orochimarovo strom!“ naštval se Shusuke. V tu chvíli oba dva ztuhli a pomalu otočili hlavu.
„U slizkýho Orochimara! Tohle už není možný! To nám jakože zdrhne Kushina před branami Orochimarova sídla?“
„Neukázala nám ty východy,“ smutnil Fuchi.
„Zmlkni!“ okřikl ho a dal mu pohlavek.
„Co mě mlátíš?“ uraženě vykřikl Fuchi.
„Užívám si to, protože za chvíli zemřeme, víš, troubo?“

U Minata
„Minato-sensei,“ upozornil na sebe Obito, „ Tamhle někdo běží!“
„Jsi si jistej? Je to jenom červenej flek. Červenej flek! No jasně! To je Kushina!“ vykřikl a zrychlil tempo, tak jak to umí jenom on.
„Počkejte, sensei!“ snažila se ho zpomalit Rin, ale Minato neslyšel. Byl už skoro u Kushiny, která taky zrychlila.
„Kushino!“ pevně ji objal, „Co se stalo?“
„Orochimarovo poskoci mě unesli. Nic, co bych nezvládla. Zato vám to trvalo!“ vyčetla jim a odtáhla se od něho.
‚Ne ne! Byli tu dřív, než jsme plánovali,“ ohradil se Raitora.
‚Vždyť já vím. Ale kdybych se o sebe neuměla postarat, tak bysme už byli na pitevním stole. Chtěla jsem pauzu, protože jsem zahlédla ten modrej strom,‘ odpověděla.
‚Aha, tak to jo.‘
„Moc se ti omlouvám! Jako velitel jsem selhal!“ padnul na kolena a omlouval se jí.
„Co to děláš? Stávej prosím tě! Ty za to nemůžeš, tvrdě jsi spal.“
„No právě!“ vstal ze země, ale přesto měl skloněnou hlavu.
„Achjo! Zapomeň na misi, představ si, že jsem tvoje dobrá kamarádka, jo?“
„Tak jo. To nebude těžký,“ usmál se a podíval se jí do očí.
„Ne, nebude. Půjdeme jim naproti. Jsi rychlej, jak to děláš?“ zeptala se ho.
„Soustředím do nohou hodně chakry, ale mám i dobrou kondici,“ vysvětlil.
„Aha, nic pro mě,“ uchechtla se.
„Tobě nejde koncentrace chakry?“
„Ne, moc ne.“
„Ale to se dá vylepšovat meditací.“
„Taky nic pro mě,“ znovu se zasmála.
„Tak to je potom těžký. Můj sensei chtěl, aby ze mě byl skvělý ninja a tak si na takový věci potrpěl.“
„To táta taky, ale já hned usnula.“
„To já ze začátku taky, ale tak mě začal kontrolovat a já za každý usnutí dostal holý po hlavě,“ usmál se nad vzpomínkou.
„Kdo byl tvůj sensei?“
„Jiraiya.“
„Oh! Ten perverzák?“
„On se proslavil i u vás?“ povzdechnul si.
„Naše země má hodně lázních, určitě u nás byl. Táta mi o něm vyprávěl jako o skvělém bojovníkovy a máma jako o perverzním chlapovy.“
„Přesně takový on je,“ kývnul hlavou, „Když jsem ho potřeboval najít, jako první místo, kam jsem se podíval, byly lázně.“
„Takže to je zvrhlýk.“
„Velkej.“
„Pochytil jsi něco od něho?“ šibalsky se usmála.
„J-… proč se ptáš?“ zarazil se.
„Já jenom jestli se mam v noci bát.“
„To bych si nedovolil,“ zakroutil hlavou.
„Jasně,“ pochybovala.
„Ne, fakt!“ bránil se, ‚Ale byl bych ve velkým pokušení, to mi věř.‘
‚Myslím, že mluví pravdu, ale vsaď se, že kdyby se naskytla příležitost, tak by byl v pokušení,‘ široce se usmál Fuutora.
‚Neposlouchej naše rozhovory,‘ okřikla ho.
‚Ale já jsem ty! Proč nemůžu!‘ urazil se.
‚Prostě proto!‘ ukončila debatu.
„No to vám to trvalo!“ okřikl Minato svůj tým, který k nim právě přiběhl.
„Jsme už unavený,“ stěžoval si Obito a Kakashi odvolal Pakkuna.
„Tak dobře, dáme si přestávku,“ svolil a sedl si ke stromu.