TemaShika 2 - 23

Temari šla ulicí a každý krokem cítila, že se musí stále více a více soustředit na přímočarou chůzi a musí vydávat větší úsilí, na zaostřování detailů. A ani na minutku se nezamyslela, kam vůbec jde. Po chvíli už Tem omrzelo pouhé chození a tak vyskočila na střechu a začala utíkat pryč.
Sundala si z vlasů gumičky a odhodila je pryč. Užívala si, že ji vítr rozhazoval vlasy na všechny strany až úplně zapomněla dávat pozor na cestu (no možná tom dopomohl i ten alkohol v alkohol).

Shikamaru šel pomalu ulicí a snažil se přijít na to, kde by Temari asi mohla být. Prohledal už téměř celou Konohu a nikde ji nezahlédl a nikdo ji nikde neviděl. Jediné místo, kde ještě nebyl, bylo okolí jejich domu.
„Sakra, proč se nemůže chovat jako normální holka jejího věku a normálně si o všem semnou promluvit? Ne, tohle Tem prostě udělat nemůže...“ mluvil si sám pro sebe a přitom pozoroval mraky, které mu klidně plynuly nad hlavou.
„Hm... Dneska jsou ideální mraky na pozo-“ najednou Shikamara někdo srazil na zem a spadl na něj.
„Sakra!!! Jste vů - ... Temari???“ vyděsil se Shikamaru, když se podíval, kdo ho srazil.
„Jé Shikamaru, co t-ty tady děláš?? *škyt*“ zeptala se Temari a začala se smát.
„Proboha, ty fakt nejsi normální!!! Temari ani ti největší opilci nechodí ráno takhle napití!!! Jsi horší než Tsunade a ta chlastá od rána do večera!!!“ křičel na ni Shikamaru, ale Temari se začala smát ještě víc.
„Víš, že jsem ti *škyt* ti potřebovala ně-něco říct?“
„Tohle mi můžeš říct někdy jindy. Teď půjdeme ke mně domů... No radši do našeho domu, protože asi nevím, jestli by bylo nejlepší, kdyby tě naši takhle viděli.“ oznámil jí a pomohl jí na nohy.
„Já tě opravdu miluju. *škyt* Tohle jsem ti chtěla říct, když *škyt* jsem byla u vás.“ zašeptala mu do ucha Temari a začala se znovu smát. Shikamaru se na ni udiveně podíval a Temari najednou znovu spadla na zem.
„Ani nevíš, jak moc rád bych tohle slyšel, kdybys byla střízlivá.“ poznamenal Shikamaru a vzal ji do náručí.
„Ale já to my-myslím vážně. *škyt* Tohle jsem t-ti chtěla říct. *škyt* A ještě to, že se ti omlouvám. *škyt*“
„Jasně, o tomhle si ještě promluvme, až se z toho vyspíš.“ zakončil jejich rozhovor Shikamaru a vzal Temari do jejich společného domu.

Doma ji Shikamaru uložil do jejich postele a pomalu odcházel pryč, aby mohla usnout.
„Počkej!!! *škyt* Kam jdeš?? Já tady ne-nechci zůstat *škyt* sama, prosím.“ zaprosila Temari.
„Bože... To je otrava.“ stěžoval si Shikamaru a lehl si na postel. Temari si na něj lehla a políbila ho.
„Nech toho. Nechci, abys po tom, co vystřízlivíš, litovala toho, co teď chceš udělat. Teď si lehni s pokus se usnout. Jo?“ navrhl Shikamaru a položil ji na polštář znovu na polštář.
„Já bych *škyt* ničeho nelitovala... Vážně.“ zaprotestovala a zvedla hlavu.
„To říkáš teď, ale jestli mě opravdu miluješ, jak říkáš, tak teď spi a potom si o tom všem promluvíme. Sladké sny, lásko.“ zašeptal Shikamaru a políbil ji na čelo.
„Ale já spát nechci. *škyt* Já se bojím...“ přiznala se Tem a chytla ho za ruku.
„A čeho? Já nikdy nikomu nedovolím, aby ti nějak ublížil. Slibuju.“ uklidnil ji a pohladil ji po vlasech.
„Bojím se, ž-že když *škyt* usnu, tak ty zmizíš...“ zašeptala se a zadívala se mu do očí.
„Já nezmizím. Teda jedině, že bys to chtěla a nebo na tom záležel tvůj život. Jinak neexistuje žádný důvod, jak mě od tebe oddělit.“
„Slib mi, že *škyt* neodejdeš... Prosím...“ zaprosila Temari a pořád se mu dívala přímo do očí.
„Slibuju.“ oznámil slavnostně Shikamaru a zvedl ruku.
„Hned se cítím líp... Teď jsme si tě k sobě *škyt* znovu přivázala, i když neoficiálně... Jo a Shikamaru, mohl bys mi říct, co se stalo s mým *škyt* zásnubním prstýnkem? Pokud dobře vidím, tak ho nemám.“ zeptala se a zívla si.
„Co se stalo s tvým... CO?“ vyhrkl Shikamaru a na jeho obličeji se objevil překvapený výraz.
„S mým zásnubním prstýnkem... *škyt* Včera jsem si vzpomněla, jak jsi mě požádal o ruku. *škyt* A no tak mě napadlo, co se s ním stalo. *škyt*“
„Ty sis vzpomněla? Super!! A co všechno si pamatuješ?“ vyptával se jí Shikamaru.
„No, zatím jsem si vzpomněla jenom na tohle. *škyt* A řekneš mi teda, co se s ním stalo? *škyt*“
„To je na hodně dlouhé vysvětlování. Všechno to je takové moc zamotané... Asi ti to budu muset vysvětlit. Jinak asi neusneš, že? Takže no začalo to tím, že tebe si zavolali do Suny. Měla jsi tam jít pomáhat s oslavou Suny. Sešlo se tam hrozně moc lidí, ze vše vesnic a mezi nimi i jeden tvůj známý, Kaoru a členka mého týmu, Ino. No a Kaoru si usmyslel, že s tebou bude chodit a Ino si už zase dlouho nárokovala mě. A ti dva se nějakým nedopatřením potkali a dali hlavy dohromady. Vymysleli takový debilní plán, že Kaoru udělá přeměnné jutsu na mě a políbí před tebou Ino. Ty jsi to pochopila, tak jak oni chtěli a když jsem za tebou přišel, tak jsi mi prstýnek vrátila a už jsi mě nechtěla vidět. Potom jsme se ale zase dali dohromady, ale nějak nebyl čas, abych tě znovu požádal o ruku.“ dokončil své vyprávění Shikamaru a podíval se na Temari. Ta už, ale dávno nevnímala, protože upadla do spánku.
„Sladké sny.“ zašeptal Shikamaru a usmál se. Založil si ruce za hlavu a začal nerušeně odpočívat.

Temari otevřela oči a rozhlédla se kolem. Snažila si vzpomenout, jaktože je jí tohle místo tak povědomé, ale nepovedlo se jí to. Místo toho ji začala strašně bolet hlava.
„Sakra... Co jsem to dělala?“ ptala se sama sebe a snažila si vzpomenout. Odtáhla závěsy a venku byla temná tma.
„Už jsi vzhůru?“ zeptal se jí Shikamaru, který právě vešel do místnosti. Temari sebou trhla a podívala se něj.
„Jo... A... Shikamaru, jak jsem se sem dostala?“
„Já jsem tě sem donesl... No, nechtěl jsem tě brát do hotelu, protože nevím, kde jsi ubytovaná a taky jsem tě nechtěl bát k nám domů a poslouchat kecy našich.“
„Aha... A co se stalo? Teda... No víš...“
„Ne, nespali jsme spolu. No, i když řekněme, že ty jsi chtěla.“ řekl Shikamaru a pousmál se.
„Ne, tohle jsem nemyslela. Já jsem došla k vám domů, nebo jsme na sebe narazili?“
„Tys do mě vrazila, ale jsem celkem rád, že jsem tě potkal. Dozvěděl jsem se celkem dost zajímavých věcí.“
„COŽE???“ zeptala se Temari vyděšeně.
„Trochu jsi se rozmluvila a řekla jsi mi pár zajímavých věcí. Třeba to že ses mi chtěla za něco omluvit a kvůli tomu jsi byla u nás.“
„Ale to je pravda. Chovala jsem se jako idiot a přitom jsem tě vždycky milovala. Promiň.“ omluvila se Temari a zadívala se na zem.
„Není jediná věc, kterou bych ti nedokázal odpustit.“ poznamenal Shikamaru a obejmul ji.
„Ty jsi na mě tak moc hodný… Já si to ani nezasloužím… Celou dobu jsem tě jenom trápila a…“
„Ale já ti nedokážu neodpustit. A už se tím netrap. Ale mám na tebe otázku: Kdy sis vzpomněla na to, jak jsem tě žádal o ruku?“
„Tenkrát v té restauraci, jak jsem tam byla se Sasukem. Když jsem se ti podívala do očí, tak jako bych najednou měla nějakou vidinu nebo tak něco. Cítila jsem tu radost… To překvapení… Jakoby se to stalo zrovna v tu chvíli. Právě tam jsem si uvědomila, jak to bylo a co jsem opravdu cítila.“
„A proč… Proč jsi mi něco neřekla, nebo něco nenaznačila?“
„Ty ses vypařil, a když jsem ti to dáno chtěla říct, tak mě opustila odvaha a… Řekla jsem ti to teď. To ti nestačí?“
„Mně stačí už jenom to, že jsi tu semnou. To byla otázka čistě ze zvědavosti. Ani si nedokážeš představit, co teď cítím. Já jsem ten nejšťastnější pod Sluncem.“
„Já taky. Bude to znít hloupě, ale když jsem venku, tak si připadám, tak strašně zranitelná, ale s tebou? Cítím se v bezpečí.“
„To taky jsi. Já nikdy nedovolím, aby se ti něco stalo. Já už nikdy neudělám ta chyby, co dřív. Teď budeme opravdu navždy spolu.“ zašeptal Shikamaru a přitiskl své rty na Temariiny.
„Navždy.“ zašeptala Temari a polibek mu vrátila.