Jedna Kronika...Jeden Osud: Díl 19 - Řeka

O několik mil dál zrovna dopadlo další mrtvé tělo na zem.
Rogen si zasunul katanu do pouzdra a podíval se po Sakirovi.
„Tady jsme skončili, můžeme se vrátit.“
„Doufám, že si můžeme dát chvilku vodech. Už mě to nebaví!!“ řekl otráveně Sakirou.
Vydali se pryč a zanechali za sebou zmasakrovanou vesnici, plnou mrtvých těl a hořících domů.

Nano klidně oddechovala, dokud se jí nezdál další sen …
Spatřila obrysy dvou postav jedna ležela na zemi a druhá se nad ní tyčila s katanou v ruce.
Obrys té stojící postavy měl temný nádech a té ležící světlý.
Temná postava se na ní otočila a ona spatřila dvě tyrkysově modré oči.
Potom se jí všechno zalilo červeným světlem´´´ prudce si sedla a složila hlavu do dlaní. Z koutků očí jí tekly pramínky slz.
„Ty pitomče! Co si zas provedl …“ zašeptala.

Hiro pootevřel oči a rozhlédl se.
Stále byl přikrytý a přivázaný dekou.
Zabral a deka se uvolnila.
Posadil se a promnul si obličej.
Rozhlédl se po místnosti, ale Nano nikde nezahlédl.
Venku už dávno nepršelo.
Tak se postavil a zašel do kuchyně.
V kuchyni ležela na stole Nano, s rukama složenýma pod hlavou.
Jelikož jí měla natočenou na stranu, tak si Hiro všiml zaschlých proužků od slz.
Nano… Posmutněl a tiše si vzal svoje oblečení.
Dívka zaslechla šramot. Pomalu se opět probouzela.
Podívala se za zvukem a zahlédla Hira v obýváku, bez trika.
Zkoumavě se na něj podívala. /Hmm…./
Hiro složil oblečení, co mu Nano dala a začal se oblékat do svého.
Nano narychlo odvrátila pohled a zatím si utřela slzy. Když se už dooblékl tak se otočila zpátky k němu.
„Už je ti lépe?“ ozvala se dívka.
Hiro sebou trhl.
„Ehm…jo.“ Řekl roztržitě, když mu došlo, že jí tam vlastně udělal striptýz.
„Děkuju, že jsi mi pomohla.“ Usmál se na ní.
„Není za co … neboj, nedívala jsem se,“ pousmála se, ale úsměv zase opadl.
„Blbej sen?“ zvážněl Hiro.
„Nic vážného,“ uhla pohledem a koukla se z okna. Obloha se roztáhla. Zasunula si pramínek vlasů za ucho.
„Tak jo. Jdu se podívat za Jadenem. Chceš jít se mnou?“ ukázal Hiro ke dveřím, zatím co si zasunul katanu na záda.
Přikývla: „ Počkej na mě venku, jen se převléknu…“.
Hiro kývl a odešel.
Ještě než odešla, přišla k fotce vedle postele. Zadívala se na ní a sklopila fotografií dolů.
/Brzo se vrátím …/ zamkla za sebou dveře a vyrazili směr nemocnice.

Jaden si utáhl pásku kolem hlavy a postavil se.
Prohlédl si šrám na ruce.
Potom si vzal vestu z věšáku a oblékl si jí.
Zrovna se chystal vzít za kliku, když se klika sklopila.
Ve dveřích se objevil Hiro s Nano. Oba se podívali na Jadena stojícího naproti nim.
„Jé zrovna jsme za tebou šli a ty už ses chystal odejít jo?“ Ozvala se Nano s úsměvem.
„No jo!“ zazubil se Jaden.
„Už jsem fit. Ale akorát tak na cestu domů,“ sklopil sklesle hlavu.

„Tak co … připraveni?“ otázal se Kakashi skupinky před ním. Všichni stáli u hlavní brány Oblačné.
„Jasně!“ křikly všichni.
„Tak jdeme!“ řekl Kakashi a vyrazil pryč bránou.
/Tak zas někdy …/ otočila se ještě Nano zpátky a poté se věnovala cestě před sebou.
/Kdo byl ten druhý v tom snu ??/ lámala si hlavu v myšlenkách. Trápilo jí to celkem dost, protože její sny se plnily do nějaké doby po tom, co se jí zdály. Zamračila se.
/Ať je to kdokoliv … nedovolím mu, aby té osobě ublížil … / ztěžklo jí srdce.
/I kdybych ho měla zabít …/

„Suiton: Jutsu Tisíce proudů!!!“ vykřikla Nami a do mračna Narutových klonů se vrhl nesčetný počet vodních špičatých chapadel.
Narutové se změnili v obláčky bílého kouře.
„Do háje!!“ zaklel Naruto když se rozhlédl kolem sebe.
Následně ho smetlo jedno chapadlo a odhodilo kus dál.
Naruto se podepřel a podíval se po Nami.
Otráveně se oklepal, jelikož byl celý promočený.
Nami se na něj zazubila.

„Nami je hodně dobrá v používání vody,“ Pousmál se Jaden, zatímco spolu se Sakurou, Nano a Hirem seděli na větvi jednoho stromu opodál a sledovali ty dva.
Hiro teda stál pod ním, opřený o něj a Sakura seděla v trávě kus od nich.
„To vidím … ale Naruto, když chce, je úžasný…“ usmála se Nano.
„To jo! Naruto je, jak říká sensei Kakashi, ninja číslo jedna v překvapování lidí,“ Zazubil se Jaden.

„Naruto? Seš živej?“ zavolala Nami zvědavě na Naruta, jelikož ležel bez hnutí na trávě.
Za chvíli bylo slyšet chrápání.
Jaden s Nano málem spadli z větve.
„Jo! Zase mě překvapil!“ řekl sklesle Jaden.
Nano se šíleně rozchechtala.
„Naruto ty si pako!“ zaječela se záchvatem smíchu.
Ale že by ho to vzbudilo, to ne.
„Trénink ještě neskončil ty blbečku!“ zaječela na něj s úsměvem Nami.
„Já ti dám takhle mě podceňovat! Suiton: Síla Tsunami!“ udělala několik pečetí Nami a na Naruta se vrhla obří vlna.
Když vlna zakryla Narutovi slunce, které mu svítilo do obličeje, lehce pootevřel oči.
Podíval se na vodu a vytřeštil je dokořán.
„Vááááááá!“ zařval, když ho to spláchlo a připlesklo do větví stromu.
To způsobilo i u ostatních hlasitý smích.
Nano se najednou zableskla před očima scéna z nedávného snu … tmavá osoba stojící nad světlou. Ujelo jí to a padala z větve. Stihla se zachytit a poté dopadla na všechny čtyři.
„Asi radši zůstanu na zemi,“ prohodila a pousmála se. /Tak tohle není dobrý…/
„Jsi v pořádku, Nano?“ přistoupila k ní Sakura.
„Jo v pohodě, jen mi ujela ruka,“ zasmála se.
„Ach joooo! To je otrava nesmět nic dělat! Povzdechl si Jaden a seskočil ze stromu.
„No třeba dostaneme misi, co ty víš…“ zaculila se na něj Nano.
„Ahoj děcka!“ pozdravila je s úsměvem Shizune, zatím co k nim přiběhla.
„Řekni, že jdeme na misi! Prosím!“ nahodil Jaden kočičí očka.
„Jdete-“ otevřela pusu Shizune, ale Jaden jí přerušil.
„Juchůůů! Konečně akce!“ zajásal s plamenem v očích.
„-ale bez tebe!“ dořekla Shizune s napnutým nervem na hlavě.
Jaden se zatvářil, jakoby mu někdo ukradl jídlo před nosem.
„Sakuro, ty a dva shinobi dojdete do Písečné. Potřebují tam zásobu našich bylinek, které jim tam nerostou. Výběr je na tobě,“ Mrkla na ní Shizune a vytratila se.
„Sakurooo!“ přihrnul se k ní hned Jaden.
„Jdi ode mě dál!“ odstrčila ho Sakura, jelikož se k ní naklonil co to šlo.
„Hiro a Nano!“ řekla rychle, aby od něj měla pokoj.
„Ty ve svý kondici budeš pěkně tady!“ podívala se přísně na Jadena.
V Naně hrklo … /Tak už vím, kdo bude ta druhá postava …/ podívala se pomalu na Hira.
Hiro na sobě ucítil její pohled a podíval se na ní.
Měla ustrašený výraz. Zkusila nahodit úsměv, ale nebyl vůbec přesvědčivý.
„Kdy vyrazíme?“ ozvala se směrem k Sakuře a tím tak uhnula pohledem Hirovi.
Sakuru to trošku zaskočilo.
„Noo… Konvoj se musí připravit. Takže tak za 3 hodiny buďte u brány, ok?“
Nano přikývla na souhlas.
„Teď máš šanci! Až budete někde sami tak-!“ dloubl Hira loktem Jaden a naklonil se k němu.
„Drž hubu!“ praštil ho po hlavě rudý Hiro.
Nano se otočila a rozběhla se směrem domů.
„Zatím!“ houkla na všechny.

Hiro si strkal věci do tašky a vzpomněl si na Nanin pohled.
„Co jí zase trápí? Když to není on tak co?“ povzdechl si a vydal se ke dveřím.

Už asi po několikáté kontrolovala, zda má všechno. Vzala si na sebe i svůj černý cestovní plášť, jelikož se mezitím pěkně zatáhlo nebe a začínalo být chladno. Naposledy se rozhlédla kolem a poté, co zamkla, se vydala na místo srazu, než vyrazí. Sakura s Hirem už tam postávali.
„Tak jsem tady,“ oznámila už jim z dálky svůj příchod.
„Dobře!! Můžeme jet!!“ zavolala Sakura na muže na voze a ten práskl opratěmi.
„Bude to trvat déle, jelikož musíme držet krok s vozem.“ Oznámila po chvilce Sakura.
Nano přikývla. Pao šel po boku Nano. Nechtěla se vést vozem a tak šla vedle něj.
/Mám divný pocit … myslím, že dnes se bude plnit sen … ale já tomu zabráním…/
„To přísahám …“ zašeptala směrem k panterovi.
´´´Neboj Nano … budu tu s tebou…´´´ vděčně se na něj usmála.

Šli a hodiny ubíhaly.
Už byl večer a oni se utábořili i s povozem kus od cesty vedoucí stromy.
Hiro stál na větvi stromu nad nimi a rozhlížel se po okolí. Držel první hlídku.
Nano se stále převalovala. Nakonec vstala a zmizela mezi stromy.
Nejradši bych šel za ní, ale mám hlídku, co se dá dělat. Zamračil se Hiro, když spatřil Nano odcházet.
Prošla skrze pár stromů a uslyšela šum.
/Voda?/ podivila se a nedalo jí to. Rozhrnula keř a spatřila před sebou řeku.
Koukala se na třpytící hladinu a nakonec neodolala. Svlékla se a když byla kousek ve vodě, skočila šipku do hlubší. Vynořila se a uhladila si mokré dlouhé vlasy.
„To je tak úžasný,“ zatočila se ve vodě a usmívala se. Pohlédla na nebe poseté hvězdami. Krásně zářily a jakoby se na ní usmívali. Zapomínala na to špatné. Voda jí vždy uklidňovala … jako by z ní spadly spolu s ní všechny obavy a starosti.
Znovu se potopila a tentokrát až na dno.
Vynořila se a spatřila o kus dál něčí stín.
Trhla sebou a podívala se po dotyčném.
Byl to Hiro. ale nevšiml si jí.
Stál kus od ní a sledoval se založenýma rukama za zády oblohu.
Pak se podíval do řeky.
Rozhlédl se, takže se Nano rychle potopila a když se vynořila, už tam nebyl.
Fuj! To bylo o fous! Oddechla si a udělala do vody trochu bublinek pusou.
Ale za chvíli si všimla Hira, jak vyplaval na hladinu a uvolněně splýval na zádech.
/No dopr**** co teď?/ zpanikařila. Potopila se ještě víc pod hladinu až po bradu a lehce si zakrývala vršek. Spodek už naštěstí vidět ve vodě nebyl. Sledovala postavu.
Hiro si za chvíli založil ruce za hlavu a lebedil si ve vodě dál.

/No to si ze mě dělá srandu!/
„Sakra Hiro co tu děláš??!!! Nemáš mít náhodou hlídku?!“ zaječela o kus dál Nano na něj a potopila se hlouběji.
Hiro sebou tak škubl, že si nabral vodu a začal sebou plácat jako ryba na suchu.
Až po chvilce zmizel z hladiny.
„Hiro ?! HIRO!“ otáčela se kolem sebe a hledala mladíka.
/To si fakt dělá už srandu!/ nikde ho neviděla.
Nano začínala být hysterická.
Bože on se snad utopil!!! Blesklo jí hlavou a začínala mít trochu na krajíčku.
„Baf!“ ozvalo se jí za zády.
„AAAAAAAAAAA“ vyjekla nahlas.
Otočila se a začala mu nadávat do obličeje, že si ani neuvědomila, že je nahá a že stojí těsně u ní.
„Ty si idiot! Blbečku jeden já měla strach, že ses utopil! Co tu sakra děláš?! Máš mít hlídku! Tady jsem byla první já!“
„Počkej počkej počkej!“ chytl jí Hiro za zápěstí, aby mu tím šermováním rukama nevypíchla oko.
„Za prvé mě už vystřídala Sakura, za druhé je tohle veřejná řeka, za třetí jsem nevěděl, že tu jsi a za čtvrté…tak ty ses o mě bála jo?“
Nano se zasekla … moc velký příval informací.
„Jo, kdo by se asi tak nebál! Někdo jen tak zmizí pod hladinou a dlouho se nevynořuje!“ už alespoň nekřičela.
„No vidíš, že to jde i bez toho idiota, blbečka, kreténa a ostatních, co jsem si nestihl zapamatovat.“ Usmál se na ní Hiro.
„Řekla jsem jen blbeček a idiot,“vyškubla mu ruku.
„Noo…ehm…“ zamyslel se Hiro a zrudnul, když si vzpomněl na jejich situaci.
„Příjemná voda, že?“ nahodil úsměv.
Nano si uvědomila podle Hirova výrazu a mluvy, že je nahá… rychle se zakryla a otočila zády k němu.
„Jo je příjemná! Nekoukej na mě tak!“
„Já se na tebe tak nekoukal!“ založil si Hiro ruce na protest na prsou.
„A navíc je slušnější se dívat tomu, s kým mluvíš do očí a neotáčet se k němu zády!“ pípl.
„Jo to by se ti tak hodilo, když na sobě nic nemám!“ protestovala.
„Tak přestaň už blbnout! Já taky ne!“ dodal Hiro, ale pak mu došlo, že to nebyl zrovna dobrej argument.
Nano se po něm se zájmem otočila. Jakmile spatřila Hira celého rudého tak se začala strašně smát.
„Tak tohle je fakt dost blbá situace!“ řekla se smíchem a širokým úsměvem na tváři.
„Tak si představ, že jsme oblečený a je to!“ navrhl Hiro a zazubil se.
Tak to byla třešnička na dortu. Nano dostala strašný záchvat smíchu, až se pomalu potápěla a zase vynořovala, jak funěla, tak jí z pusy vycházeli bublinky.
„Mám nápad. Jeden se nebude koukat a ten druhý zatím vyjde z vody a oblékne se…“ navrhla mezi smíchem a zase se ponořila.
„No… Nevim nevim jestli ti to můžu slíbit…“ řekl Hiro s váhavým pohledem a začal se smát.
„Cože? Ne ne ty hezky půjdeš ven!“ zašklebila se Nano, přiblížila se a šťouchla mu prstem do hrudi.
„Já?!“ vytřeštil oči Hiro.
„Zapomeň! Mě se tu líbí!“
„Ale mě taky!“ řekla zoufale Nano.
„No tak můžeme pokračovat v naší zajímavý konverzaci,“ Zazubil se na ní Hiro.
„Ale… ale…“ snažila se najít nějakou výmluvu. Svěsila sklesle hlavu.
„Fajn! Jdu ven! Vyhrál si!“ otočila se.
Hiro jí chvilku s úsměvem sledoval, ale pak se mu z tváře ten úsměv vytratil.
„Počkej, já půjdu ven,“ Položil jí ruku na rameno.
Nano se po něm otočila.
„Alespoň uvidíš pořádnýho chlapa,“ Zazubil se na ní a zrudnul.
Nano nahodila červenou a provinilí a děkovný úsměv.
Hiro tedy vykročil ke břehu kolem ní…
Otřel se o ní ramene a v ten moment Nano projel dobře známý elektrický výboj. Ruka jí automaticky vystřelila nahoru a zastavila Hira.
Hiro se po ní ohlédl a zahleděl se jí do třesoucích se očí.
Stoupla si před něj … tak těsně … zachvěla se, ale ne zimou.
/Tenhle pocit … znám…/
„Ne…“ zašeptala sama sobě. V jednu chvíli už to vypadalo, že něco řekne nebo dokonce i udělá ale …
„Em … nebudu se dívat…“ řekla potichu a snažila se odtrhnout od něj oči, ale nějak to nešlo.
Nakonec se jí to přece povedlo a ustoupila stranou. Chytla si jednou rukou druhé rameno, naskočila jí husí kůže. Zrak měla sklopený k vodní hladině.
Hiro se chápavě pousmál a přejel jí rukou po vlasech.
Pak se otočil a opustil jí.
/Co se to se mnou děje…/
„Proč jsem tak zmatená?!“ zašeptala.