manga_preview
Boruto TBV 17

Daiya 08

Nerušený spánek a borůvky
Ta krásná dívka, kterou si Anthony provizorně pojmenoval Kočka, seděla u stolu, nohu přes nohu, a malým kapesním nožíkem rýpala do měkké dřevěné desky stolu. Když Sasuke s červenajícím se Anthonym přišel do srubu a zavřel dveře, dívka jen zvedla velké černé oči a chvíli se na Anthonyho dívala jemně zamračeným pohledem. Někdo by mohl říci, že jí tam Anthony svojí přítomností překáží.
Sasuke se posadil naproti ní a na stůl položil tu děsivou dlouhou zbraň, típl cigaretu do starého plechového popelníku a ukázal Anthonymu na třetí židli. Anthony si bez keců sedl a seděl tiše jako myška, čekal, co se bude dít dál. První promluvil Sasuke (což bylo celkem nezvyklé).
„Tak… proč si tady?“ řekl tím svým arogantním hlasem, kterého se Anthony vždycky tak trochu bál, ale nedokázal to přiznat, zatímco dívka jen povytáhla obočí.
„Mám být upřímná nebo ti mám nakecat spoustu nesmyslných hovadin, kterým nebude nikdo věřit? Snad kromě něj,“ ukázala na Anthonyho. Ten si jen zkřížil ruce přes prsa a myslel si o slečně dokonalé svoje… houby Kočka, mrcha to je.
„Zkus nějakou tu hovadinu, ať se trochu pobavíme,“ opřel se Sasuke lokty o stůl a hlavu si dal do dlaní. Usmíval se.
„Nejsem tady pro srandu nějakýmu namyšlenýmu blbečkovi, co si myslí, že dostane všechno na světě,“ ohradila se s klidem. Sasuke se opřel do opěradla a prohrábl si vlasy.
„Fajn… buď tedy upřímná.“
„Jsem tady proto, že mě poslali lidé z vesnice.“
„Takže ona fakt existuje?“
„Jo… už po staletí. Ale o tom si určitě slyšel, když seš tady…“
„No slyšel… hele,“ naklonil se k ní a zvedl jedno obočí v šibalském výrazu, „kolik ti vlastně je let?“ aniž to kdokoliv postřehl, Sasuke najednou ležel na převrácené židli a dlaní si přejížděl po červené tváři. Dívka si jen protáhla červené prsty.
„Nikdy se ženy neptej na její věk, tupče…“ Sasuke se zmámeně zvedl, postavil židli a sedl si na ní. Pohodil vlasy, aby si aspoň trochu navrátil svou důstojnost.
„Ehm… proč tě za mnou poslali?“ zeptal se.
„Ty máš vážně neuvěřitelný ego. Neposlali mě za tebou, poslali mě sem. Na tohle místo…“ rozhlédla se po srubu a trochu zkroušeně si povzdychla.
„Ten srub je tvůj?“ zeptal se najednou Anthony a hned se za to proklínal, protože se na něj oba podívali. Dva páry těch neuvěřitelně podobných černých očí se mu zavrtávaly do těch jeho a on měl pocit, že se za chvíli pod tím náporem rozpustí. Nervózně se pousmál a oba se zase otočili k sobě.
„Jo, tenhle srub je můj… postavili ho už hrozně dávno a já v něm taky dlouho přebývala,“ řekla trochu nostalgicky a Anthony si oddechl, že nedostal facku jako Sasuke.
„Jenže teď v něm bydlím já,“ řekl Sasuke a ozvalo se jemné zakašlání, „my.“ ona jen pozvedla obočí ve výrazu „A co já s tím?“ a Sasuke na to radši neřekl nic.
„Buď odejdete vy a přenecháte mi můj srub, nebo tu zůstaneme všichni…“ řekla a Anthony, který vnímal jen polopatě, protože v rohu zahlédl myš, která mohla přenášet stovku nemocí, se překvapením zakuckal a následně rozkašlal. Opět se na něj upřely dva páry černých očí a Anthony z toho začínal kašlat čím dál víc. Ani jeden mu nešel na pomoc. Sasuke se otočil k dívce a nadneseně pronesl, že Anthony se tak trochu bojí holek. Z toho se Anthony už vážně málem udusil, překotně vyběhl ven ze srubu a vydával dávivé zvuky. Dívka jen užasle znechuceně polkla. Pak se otočila na Sasukeho a snažila se nevnímat, jak Anthony z neznámého důvodu venku zvrací.
„Tak co?“ zeptala se a Sasuke chvíli přemýšlel, na co se ho to vlastně ptá. Pak pochopil, podíval se ven ze srubu a při pohledu na Anthony válejícího se po zemi a těžce oddechujícího se jen zlověstně pousmál.
„Myslím, že to tady nějak společně přežijeme…“

Anthonymu bylo vždycky špatně už jen z pomyšlení, že nějaká dívka stojí vedle něho, natož aby s ní měl žít v jedné malé místnosti, kde jsou navíc jen dvě postele. Nervózně polkl a ani si nevšiml, že si Sasuke sedl opatrně vedle něj na kraj útesu. Z kapsy vytáhl krabičku cigaret a jednu z nich si zapálil. Labužnicky potáhl a krabičku strčil zpátky. Chvíli tak seděli a až přišlo Sasukemu ticho dost dlouhé na to, aby se z něj stalo ticho trapné, promluvil.
„Je pěkná, co?“ Anthony se na něj radši ani nepodíval. Řekl si, že ho bude odteď skrytě nenávidět za to, že povolil, aby bydlela s nimi.
„Mám takový… podezření…“ promluvil opět Sasuke a tentokrát to Anthony nevydržel.
„Jaký?“ vzal do ruky stéblo trávy a otáčel ho v prstech. Sasuke zvláštně pokýval hlavou ze strany na stranu a trochu zahmouřil oči.
„Hmm…“ vyfoukl obláček kouře „že ona je ta, kdo prováděl všechny ty útoky. Víš, napadení veverkou, spadlý dráty v trávě…“ zanechal dost dlouhou mezeru v proslovu, aby to Anthonyho dostatečně vyděsilo. „Zatím jistě nevím proč, ale nějaké tušení mám…“ napůl nedokouřenou cigaretu zahodil do moře a poplácal Anthonyho po hlavě.
„Ale neboj… nic se ti nestane…“ s těmito slovy visícími ve vzduchu odešel a Anthonyho to víc znepokojilo, než uklidnilo.

Pozdě v noci, kdy Anthony chrápal s pusou dokořán na podlaze, kam ho v afektu vystrčil Sasuke, než usnul, se dívka posadila na posteli a chvíli mžourala do tmy. Dívala se na spícího Sasukeho, který ležel přesně tak, jak usnul. Jediný sval ve tváři nebo na těle se ani nezachvěl, ani se nepohnul, kdyby mělce nedýchal, kdekdo by si mohl myslet, že mrtvý. S nádechem soucitu mu odhrnula z čela vlasy a zjistila, že je neuvěřitelně studený. Nepřekvapilo jí to, spíš rozesmutnilo. Potvrdila si to, co věděla už od doby, co ho v těchto končinách u Země větru poprvé zahlédla. Vždycky, když tudy prochází někdo, kdo má ten dobrodružný výraz ve tváři, pase po jedné jediné věci… věci, kterou ona sama přivedla na svět. Zavrtěla hlavou, jakoby chtěla tyhle myšlenky zahnat a povzdychla si. Lidí, kteří tu něco hledali, bylo nespočet a se všemi se poznala. U každého tak trochu skrytě doufala, že bude spřízněný s jedním konožským klanem, až se tu objevil Sasuke… ta touha, která se dá přirovnat k abstinenčním příznakům u hodně silné drogy, ta touha, co zmítá celým tělem, co způsobuje, že člověk nemůže normálně uvažovat, přemýšlet, fungovat, musí jen a jen myslet na dosažení cíle, je mu jedno, co všechno ztratí, rozbije, zničí… musí myslet jen na svoji drogu… nemohla spát, nemohla jíst, musela ho pořád sledovat, ani jednou z něj nespustila oči a hledala jeho slabiny… místa, do kterých zabodnout kosu a uschovat si z nich trochu té sladké rudé krve… neustále byla krok za ním a on si jí ani jednou nevšiml. Když vydedukovala, že bez přípravy ho nedostane, rozhodla se získat ho na svoji stranu a dostat ho, když by to nejmíň čekal… potlačila tu touhu i myšlenky na uspokojení a dá se říct konečné zúčtování a jen tak si přišla před srub, kde bydlel… napadl ji a ona se nechala párkrát zasáhnout, dělala, jak moc ji boj vyčerpal. A když se ji chystal zastřelit, řekla mu svoje jméno… věděla, že ji nezabije… ne teď…
Tuhle noc si však natvrdo uvědomila, že její posedlost má i druhou stránku. Sledovala ho dlouho, znala jeho zvyky, jeho pohyby, jeho vyjadřování v různých situacích, znala ho tak dobře, že ji až bolestně zarazilo, že nezná jeho jméno. Bylo jí to líto a nevěděla proč. Chtěla ho znát a nevěděla proč. Chtěla si ho jen tak zašeptat a nevěděla proč!
Pevně semkla rty a zavřela oči… nechtěla se tím zabývat, chtěla myslet jen na svůj cíl, na svou posedlost a její posedlostí se stávalo něco úplně jiného… otevřela oči a zrak jí padl na jeho obličej… když se přistihla, jak nepokrytě zírá, párkrát se propleskla, a s hlasitých žuchnutím lehla na postel zády k němu. Nenáviděla se za to…

Anthony sbíral borůvky a připadal si neuvěřitelně pitomě, jak tak seděl na bobku s fialovou pusou a obíral obtěžkané keříky do hliníkového ešusu. Když mu na rameno zlehka dopadla čísi ruka, zařval a vyskočil do vzduchu. Kdyby druhá ruka včas nezachytila ešus, všechny ty malé modré kuličky by se rozkutálely do křoví. Dívka za Anthonym se zasmála a Anthony nevěděl, kam dřív s očima a horlivě přemýšlel, kam schovat ruměnec na tvářích.
„Dobré ráno… nechtěla jsem tě takhle vyděsit,“ usmála se a posadila se na plochý kámen, který ležel v borůvčí. Anthony jen něco zamručel a sedl si zpátky na bobek.
„Co, ty nemluvíš?“ trochu naklonila hlavu a Anthony měl pocit, že mu někdo do krku nacpal ručník.
„No… eh… ehhhm… hu… ahoj…“ vydal ze sebe spoustu divných hlásek a radši začal zase sbírat, aby nějak zaměstnal ruce. Dívka se jen pousmála.
„Nemusíš se tak stydět…“
„Když…“ trochu protočil oči a strčil si jednu velkou tlustou borůvku do pusy „já… to jinak neumim“ dostal skrz rty a cpal se borůvkama. Dívka se k němu natáhla a sebrala mu ešus… letmo se dotkla jeho ruky a Anthony div nezaječel.
„Jak se jmenuješ?“ řekla a vzala si borůvku do úst.
„A… Anthony…“
„Zvláštní…“
„Že… že nemám japonské jméno?“
„Jo…“ snedla další borůvku a prohlížela si Anthonyho se zájmem, který mu nebyl moc po chuti…
„Můj otec je… tak trochu vůl, hehe,“ nervózně se zasmál a ulevilo se mu, když se zasmála s ním.
„A… jak se jmenuješ ty?“ sklopil oči, nevěřil, že to vůbec vypustil z pusy.
„Já jsem Achi, těší mě“ a natáhla k němu ruku. Chvíli váhal, nakonec ji však přijal a žasnul nad tím, jaký má ta holka stisk… je vlastně docela milá… včera ve srubu se chovala úplně jinak…
„Sasuke je… je docela rád, že… no, že jsi tady,“ pokusil se na ní usmát, ale moc mu to nešlo… červeň ve tvářích mu to kazila… dívce však připadal roztomilý.
„Vážně? To jsem ráda… nechci být na obtíž…“
„Víš… můžu se… na něco zeptat?“ litoval toho, že mu vzala ešus, neměl kam dát tu hordu nasbíraných borůvek a tak je začal opět jíst. Achi přikývla.
„Proč si byla včera na Sasukeho tak… drsná?“ poslední slovo volil velice pečlivě, ale stejně si myslel, že se netrefil.
„Nechtěla jsem, aby se mnou jednal jako s holčičkou a pokoušel se mě vykopnout z vlastního domu,“ ten úsměv na konci věty vůbec nepasoval, Anthony to však přešel… do doby, než se přiřítil Sasuke jen v kalhotách bez bot s obnaženým hrudníkem, spolu sbírali borůvky a nepromluvili ani slovo…

Když se Sasuke probudil, uviděl prázdnou postel a tělem mu projela vlna nervozity. Rychle se otočil na zem vedle své postele, kde leželo jen zmuchlané prostěradlo a polštář. Sasuke hlasitě polkl, navlékl na sebe staré džíny a bez trička nebo košile vyrazil ven. V krku měl zvláštně sucho a bylo mu zvláštně divně… měl pocit, který nepoznal od doby, kdy mu Orochimaru s lačným výrazem ve tváři sebral jeho oblíbeného křečka… měl strach.
Sakra moc se bál o Anthonyho a během toho, kdy ho stopoval, nedokázal přijít na žádný racionální důvod proč. Že by ho snad… ale to ne. Zavrtěl hlavou a běžel dál lesem. Puls se mu zrychloval, stejně jako dech a v krku cítil zvláštní pocit, který ho svíral jako železná obruč. Chtěl polknout, ale nešlo mu to. Pomalu si začínal připouštět, že začíná mít Anthonyho docela rád. Stele Sasukemu postel, chodí obstarávat věci do domu, sbírá ovoce na jídlo… Sasuke se zastavil. Sbírá ovoce… najednou se plácl dlaní do čela a vyrazil opačným směrem k borůvkovým porostům. Celý udýchaný přiběhl k borůvčí, a když viděl, že Achi s Anthonym sbírají borůvky, předklonil se a chytil se za kolena… zhluboka oddechoval a připadal si strašně hloupě… bál se, že mu Achi něco udělá, přitom ona jde po něm, ne po Anthonym… rozesmál se a oba dva na něj koukali jako na blázna. Taky si tak v tu chvíli připadal.

Poznámky: 

Ou jéé!!
Kdo si počká, ten se dočká aneb Neměla jsem čas, jsem líná a tápala jsem v temnotách své vyschlé inspirace, která se před třemi dny opět naplnila. Naneštěstí se naplnila zrovna, když jsem byla na jiném počítači, takže uběhly další tři dny, dokud jsem nevstala a nepřehodila si tu povídku na svůj "veliteský comp" (pracovně Carrie ^-^).
Musím upozronit, že tohle je to jediný, co mám, žádná rezerva, takže pokud nebude něco v dalších kapitolách sedět, je to vina právě tohohle *svatozář*...
Tak, doufám, že jsem neztratila svoje věrné fanoušky, můžu jen říct: "Užijte si to!" Laughing out loud

5
Průměr: 5 (6 hlasů)

Kategorie:

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Fňu
Vložil Fňu, St, 2010-09-29 18:57 | Ninja už: 6322 dní, Příspěvků: 6029 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka

Ja som si to užila Laughing out loud Aj keď Achi ma rozosmutnila, že sa jej páči ten pako..ale budiž Laughing out loud
Dobre som sa nasmiala na tom závere Laughing out loud


Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!! Smiling
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.

----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.


Obrázek uživatele Chi.chi
Vložil Chi.chi, Ne, 2010-10-03 12:00 | Ninja už: 6056 dní, Příspěvků: 1537 | Autor je: Prostý občan

V každý slátanině tohoto typu se musí krásná dívka zamilovat do hlavního hrdiny (Sasuke se zatím jako hlavní hrdina jeví) Laughing out loud jsem ráda, že tě ta odmlka neodradila od čtení a komentování... Laughing out loud

Pointa všech dní:Člověk potřebuje něco, do čeho si může kopnout.

Obrázek uživatele Fňu
Vložil Fňu, Ne, 2011-02-27 19:47 | Ninja už: 6322 dní, Příspěvků: 6029 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka

Hej, ale... Už by to scelo pokračko Laughing out loud Sticking out tongue


Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!! Smiling
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.

----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.


Obrázek uživatele Chi.chi
Vložil Chi.chi, Ne, 2011-02-27 19:52 | Ninja už: 6056 dní, Příspěvků: 1537 | Autor je: Prostý občan

víš ale, že nad tim už dlouho přemýšlím? Laughing out loud Já mám teď teda rozdělanou úplně jinou věc, ale mohla bych to konečně dokočit, co... ^_^

Pointa všech dní:Člověk potřebuje něco, do čeho si může kopnout.

Obrázek uživatele Fňu
Vložil Fňu, Ne, 2011-02-27 20:02 | Ninja už: 6322 dní, Příspěvků: 6029 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka

No to by si teda mohla Eye-wink Ja by som bola rada a nielen ja Laughing out loud


Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!! Smiling
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.

----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.