Bestie 2. série II. díl

Po tomto znamení se všichni Akatsuki začali stahovat. Během sekundy po nich nebylo ani vidu ani slechu. Kdyby tu po nich nezůstala taková spoušť, skoro by to vypadalo, že tu nikdo nebyl.
První se z šoku probrala Sakura. Začala se ohlížet kolem sebe. Potom jí padl pohled na nehybně ležící Tenten.
„Tenten!“ vykřikla a přiběhla k ní. Tenten však nejevila žádné známky života. Měla ošklivou ránu na noze, ale hlavně neuvěřitelné množství krve jí vytékalo z rány na břiše.
„Sakra!“ zaklela Sakura. „Naruto! Doběhni pro nějakou pomoc!“ zavelela a začala se věnovat Tenteniným zraněním.
Po chvíli už o tom věděla celá vesnice. Jakmile se to dozvěděla Tsunade, všeho hned nechala a běžela zjistit, co se stalo. Za ní v závěsu běželi Kakashi a Gai a za nimi ještě několik dalších.
„Co se stalo?“ vyjekla Tsunade, když doběhla k Sakuře, Nejimu a Ino.
Sakura jen zvedla pohled od Tenten, zadívala se na Tsunade, pak zase hlavu sklonila a nešťastně s ní zavrtěla.

„Tsunade-sama! Tsunade-sama!“ vběhla do kanceláře Shizune. „Kiriyou se vrátila! Ale je těžce zraněná!“
Tsunade vyletěla z kanceláře jak střela. Sice nevěděla, kde se teď vlastně Kiriyou nachází, ale předpokládala, že už byla převezena do nemocnice. A nemýlila se.
Tělo Kiriyou bylo popálené, měla zlomenou ruku a ošklivou ránu na noze. Tsunade odstrčila sestru a přihnala se k ní. Až když byl stav Kiriyou stabilizovaný, dokázala se trochu uvolnit.

Mezitím, co se Tsunade snažila přivézt Kiriyou k životu, Zetsu vykonal svůj úkol. Stačilo by, kdyby se Tsunade zdržela v nemocnici jen o minutu míň, nebo kdyby se Shizune podívala do Tsunadiné kanceláře, když odtamtud slyšela nějaké zvláštní zvuky, kdyby sama sebe neokřikla, že je paranoidní, nebo kdyby se jeden z té stovky lidí, co byli zrovna v ulicích Konohy, jen na chvíli podívali nahoru k budově, kde sídlí Tsunade. Kdyby se totiž stala jen jedna jediná věc z těchto, Zetsu by byl odhalen. Jenže se nic z toho nestalo a poslední část Akatsuki plánu byla dokončena.

Když už byla Kiriyou schopná aspoň trochu fungovat, sešla se s Tsunade.
„Donedávna jsme nevěděli, proč Akatsuki Sasukeho unesli,“ začala Tsunade, když se Kiriyou dostavila do kanceláře. „Ale před týdnem jsem našla na stole od nich vzkaz. Nechtěla jsem ho nikomu ukazovat před tebou, proto jsem to držela v utajení. Kdyby se to totiž nějak dostalo ven, někteří by tě nejspíš chtěli ukamenovat. A tentokrát by to nebyla jen Sakura a Ino, ale i celý Gaiho tým.“
„Nechcete snad říct, že za únos Sasukeho a smrt Tenten můžu já,“ řekla s neutrálním hlasem Kiriyou.
„To samozřejmě nemůžeš. I když u toho prvního si nejsem tak jistá… Ale někdo by si to mohl špatně vyložit. I když se teď všichni tváří jako svatoušci, pořád nejsou nadšeni, že jsi ve vesnici.“
„Tím mi chcete říct, že mám vypadnout,“ zkonstatovala to klidně Kiriyou.
„Ne, to nechci. Tento hovor se stočil tam, kam neměl. Chtěla jsem ti ukázat tento vzkaz,“ řekla a podala jí svitek. Kiriyou ho otevřela a přečetla.
„Takže celou dobu jdou po mně,“ řekla po chvíli.
„Vypadá to, že ano,“ sklopila hlavu Tsunade.
„Kdy jste ten dopis dostala? Před týdnem?! To už mám jen týden na to, abych k nim přišla, než zabijou Sasukeho! To ste mi to nemohla říct dřív?! Jak to mám teď stihnout?!“ rozkřičela se.
„Ten svitek jsem ti nedala hned záměrně. Kdybych ti ho dala dřív, začala bys vyšilovat stejně, jako vyšiluješ teď a vyrazila bys hned na cestu, přitom bys nebyla vůbec připravená!“
„A teď snad připravená jsem?“
„Rozhodně jsi alespoň zdravá! Kdyby ses totiž proměnila v tom stavu, v jakém jsi byla, mohla by ses akorát sama zabít. Ale teď zpátky k tématu. Předpokládám, že budeš chtít vyrazit hned…“
„Jo, to teda budu! Vlastně nevím, proč se tady ještě zdržuju! Každá minuta je pro mě teď drahá,“ začala se zvedat ze židle a vydala se k východu.
„Počkej ještě!“ zastavila ji Tsunade ve dveřích. „Vem si s sebou ten svitek, ať víš, kam máš jít!“
„Nestarejte se o mě. Já vím, kam mám jít!“ odsekla a odešla.
„Tohle nemůže dopadnout dobře,“ zamumlala si pro sebe Tsunade.