Potomek dvou klanů - 15 Závěrečná bitva - konec

Ahojky lidičky! jsem tu zpět po dlouhé době a přnáším vám konečná díl Potomka. Trvalo to dlouho než jsem ho dodělala a kdyby nebylo Karlose možná bystě ho stále neměly. Ano Karlos mě popostrčil a já konečně napsala. Pokud jde o tento díl podlé mého je to nelepší z celé serie, pokud jste jiného názoru napište mi to do komontářů. Myslím že zdržovat vás je už zbytečné protoskvělé zaážitky přeje Kejt.

Temná obloha. Někde možná posetá stovkami a stovkami hvězd v různém seskupení. Je nevýslovnou krásou, avšak není tomu tak právě na jednom místě ve světě plném ninju. Tam krásnou oblohu s dominujícím měsícem v úplňku, zahalují hustá mračna prachu a kouře.
U bran Konohagakure no Sato se vznáší sama smrt a bere si vše, co jí padne do rukou. Záblesky ohňů osvětlují tu hroznou scenerii.
Lidé umírají v každém okamžiku ve snaze uchránit své domovy nebo se ženou za pomstou. Dva zcela odlišné světy se střetly na bojišti, kde každý hlásá se zbraní v ruce to, co se mu zdá správné. Jedni chtějí vládnout a podrobit si svět, druzí zas žít v míru a poklidu.
Národ ukrytý v listí je pověstný svou vůlí ohně a s hrdě vztyčenými hlavami brání to, co je jim drahé. Stejně tak písečný národ, jenž byl povolán na pomoc. V jejich čele stojí mladík se zlatavými vlasy chránící to, co je mu nadevše drahé. A oni, ti co jsou okolo, co nesou značku Konohy a Suny jej uznávají. I když to je právě on, koho kdysi nenáviděli a opovrhovali jím. To on si dokázal získat úctu a uznání. Do něj byla vložena naděje a vůle jeho učitelů a rodičů. Dokázal přemoci krále démonů ve svém nitru a udělat si z něj přítele, který stojí v bitvě po jeho boku. Ten hoch nebo spíše mladý muž se jmenuje Uzumaki Namikaze Naruto.
Ve svém okolí rozdává rány mečem a leckterý protivník se mu klidí z cesty. Jen ti, co mají dostatek kuráže, se postaví jemu a lišce, na které sedí. Probojuje se až do středu nepřátel a rozsévá tam zkázu a smrt jej s radostí následuje, radující se z nových příspěvků do její říše. Někteří protivníci jej ani nevidí a padají k zemi se smrtelnými zraněními. On však jako by nevnímal, jeho modré oči bloudí mezi protivníky. Hledá určitou osobu, tu která za všechno muže.
Jako vítr se přihnal do středu nepřátel, vyhlížejíc posledního Uchihu. Nemusel čekat dlouho, před ním se na obrovském rudém vlkovi tyčil jeho úhlavní nepřítel. Uchiha Marara.
Rudý vlk se stejně zlověstnou barvou v očích nese na své hlavě druhého zakladatele Konohy. Narutova bílá liška zuřivě vrčí a je se svým pánem v bojovém postavení. To samé se děje i na druhé straně. Oba protivníci vyčkávají, za doprovodu vrčení svých vyvolaných zvířat. Svět okolo, válka i ninjové přestaly existovat. V jednom okamžiku stojí jako dvě obří sochy a v dalším si vlk a liška skáčou po krku. Jejich dva páníčci se po tom mohutném skoku taktéž odrazí a poprvé se střetnou ve vzduchu. Zbraně zařinčí a odlétne pár jisker. Ještě než dopadnou na zem, stihnou na sebe zaútočit. Ninjové se jím vyhýbají, nechtějí přijít k úrazu. Okolo nich se prohání jejich zvířata ve stejně zuřivém souboji, stejný jako vedou ti dva.

Naruto si zlostně poměřoval Madaru. Když dopadli na zem, jen koutkem oka zahlédl, že jeho liška Tokuta zuřivě bojuje s rudým vlkem. Nemohl ji však pomoci, musel se soustředit na Madaru. Protivník to bude těžký, věděl to už před bojem. Neváhal proto a zaútočil, ve stejném okamžiku mu útok opětoval i Madara. Řinčení zbraní nebralo konce a k tomu si byl Madara příliš jistý svým vítězstvím. Měl proč, kdykoliv se Narutova čepel jedné či druhé katany dostala do kontaktu s jeho kůží, neškodně projela. Jeho technika jako by neměla vadu. Madara jako by byl neporazitelný, ovšem Naruto se nevzdával. Věděl, že někde slabinu mít bude, jen ji musí najít.
Z utočení zabraní na zbraň přešli na ninjutsu. Madara posílal obrovské vlny ohně, které Naruto likvidoval vodou. Jejich techniky mněly na okolní krajinu takoví dopad, že by jí nikdo nepoznal, i kdyby tam žil. Ve svém boji se dostaly daleko od skryté Listové a jejího hlavního boje.

Než si toho oba všimnuli, ocitli se v Údolí konce, kde kdysi Uchiha Madara a Senju Hashirama svedli svůj souboj. V podvědomí lidí utkvěla představa, že byl Madara zabit, ale nebylo tomu tak. Už v té době vládl zakázanými technikami Uchiha klanu a obětoval světlo jednoho ze svých očí, aby přežil a mohl v povzdálí všeho spřádat pomstu.
Madara stál na své soše a díval se na Naruta, který stál na soše Prvního HoKage. Bylo to až nostalgické, syn Čtvrtého HoKage proti Madarovi. Kdysi to bylo jen s tím rozdílem, že tam stál HoKage osobně. Nicméně Naruto už dávno přesáhnul sílu a moc všech pěti HoKage a nyní se postavil největšímu nepříteli.
„Jak příhodné místo pro ukončení poslední naděje pro svět. Zde zemřeš, Uzumaki!“ zakřičel na něj Madara, ale on nevnímal jeho šílené řeči. Madara v zápalu boje ztratil svojí masku, takže se na svět díval oběma očima, ve kterých mu rudě zářil Sharingan prahnoucí po osobní pomstě a vládě nad světem. Do této chvíle se Naruto držel díky Itachiho daru, ale cítil, jak mu Sharingan zmizel. Nechápal to, chakry na jeho udržení měl více než dost. Viděl, jak se Madara ušklíbnul.
„Zdá se, že Itachiho dárek měl jen určitou délku použitelnosti, nyní mě už neporazíš, Uzumaki,“ chvástal se Madara na celé kolo.
„Jsi si jistý, že mě porazíš? Ty máš jen moc klanu Uchiha. Možná jsi to přehlédnul, ale klan Uzumaki byl nelepším klanem, který jako jediný dokázal vytvořit pečetící techniku na cokoliv. Možná to víš, nebo ne, ale disponuji touhle silou. Když to bude třeba, zapečetím tvojí duši do sebe,“ snažil se ho Uzumaki vytočit a získat čas, po který bude jeho klon shromažďovat přírodní chakru v nedalekém houští. Madara si nevšimnul toho, že nějaký klon udělal, ale on v tom už měl takovou praxi, že mu stačil jen zlomek sekundy na jeho vytvoření.
„Nemáš šanci polapit mou duši, kdykoliv mohu zmizet do jiné dimenze,“ vychloubal se Madara.
„Ano, tvá časoprostorová technika, také mám jednu po mém otci, nebo sis toho díky své aroganci a nadřazenosti nevšimnul? Čtvrtý HoKage byl můj otec a jakožto mužský potomek klanu Namikaze, jsem zdědil i jejich techniky. Nebezpečná kombinace, co ty na to?“ vyjevil Madarovi svůj původ, ale ten se nezdál být překvapený.
„Vím dávno o tom, čí jsi spratek. Osobně jsem se postaral o to, aby při tvém narození byl Kyuubi vypuštěn z tvé matky, ty blázne. Yondaime mě možná dokázal zranit, ale nikdy mě neporazil a ty to také nedokážeš,“ vysmíval se mu Madara a Naruto se zarazil, Kyuubi mu ukázal vzpomínku, jak ho Madara přišel přesvědčit, aby zaútočil na Konohu. Když ho neposlechl, přinutil ho sharinganem. Litoval toho, ale o tom, že byl vypuštěn z jeho matky, nepadlo ani slovo.
„Lžeš! Kyuubi mi ukázal vzpomínku, matka v tom nehrála žádnou roly!“ zakřičel hlasem plným přesvědčení, ale Madarův chladní smích ho zatavil.
„Jak hezké, ovšemže ti ukázal vzpomínku. Já sám jsem mu jí dal do hlavy, byla to moje pojistka, kdyby se něco pokazilo. Ovšem nepočítal jsem, že mu v hlavě uvízne část pravdy a část lži. Ovšem když ho Yondaime uvěznil v tobě, zahořkl ještě více. Mě to nahrálo, ale to, co mi zkazilo plány, jsi byl ty a tvá přívětivá povaha. Tvé čisté srdce změnilo i démona, kterého dokázal zkrotit jedině sharingan.“
Naruto zlostně zasyčel, když náhle pocítil, jak se jeho klon zrušil a všechna přírodní chakra přešla do něj, takže jeho oči nabraly podobu těch žabích.
„Sage mód během pohybu? Tak to jsem ještě neviděl,“ zamumlal si pro sebe překvapeně Madara.
„Braň se!“ křikl Madara a vyrazil proti němu a během toho skládal obrovské množství pečetí neuvěřitelnou rychlostí, kterou nemohlo normální oko vidět, ale v tu chvíli se u Naruta v pravém oku objevil Itachiho Mangekyou Sharingan, ale neměl rudý podklad, jako je tomu u Sharinganu, ale nyní to byla černá na zlaté s rudým obrysem.
Madara od něj byl jen kousek, když zničehonic narazil na nějakou bariéru, která ho odhodila. Jakmile se vzpamatoval, nestačil se divit, kolem Naruta se zformovalo Susanoo rudé barvy. Bůh moře a bouří v jedné ruce třímal štít se znakem klanu Uzumaki a v druhé ruce měl vějíř, který nesl znak klanu Uchiha.
„Co to?“ podivil se Madara, ale to nebylo všechno. V Narutově levém oku se objevil Nukagan, stříbrná spirála s modrým obrysem na zlatém podkladu, který oběma očním technikám propůjčoval Sage mód.
„Skončil jsi, Madaro,“ konstatoval Naruto a Susanoo máchlo vějířem. Prostor mezi nimi proťal skřípějící zvuk větrného útoku. Naruto ho osobně podpořil ještě svým ohnivým útokem, takže jeho útok nemohl být jen tak přetlačen Madarovým ohnivým útokem. Madara na poslední chvíli vtáhnul útok do jiné dimenze, ale ze zadu do něj narazila vodní vlna a smetla ho ze sochy dolů pod vodopád, kam se za ním Naruto přemístil pomocí Hiraishin no Jutsu. Několik speciálních kunaiů měl stále na bojišti, takže se nebál toho, že by přišel pozdě na pomoc i své vesnici.
Doskočil na vodní plochu, která mu dávala výhodu, když ovládal vodní živel. Madaru nikde neviděl, ale cítil jeho chakru, proto se otočil směrem, kde měl Madara být. Najednou se jeho svět zatočil, začal se podivně deformovat a v tu chvíli si uvědomil, že ho Madara vtahuje do jiné dimenze. Použil znovu techniku Létajícího boha hromu a objevil se na skalní stěně, kde byl zabodnutý jeden z jeho kunaiů.
„To tvoje Hiraishin no Jutsu mě už dost s**e,“ zavrčel Madara a v očích se mu objevil Mangekyou Sharingan. Stejně jako kolem Naruta, i kolem Madary se objevilo Susanoo, ale ten držel v ruce kulatý štít s obrovským sharinganem a jako zbraň měl kopí. Madarovo Susanoo bylo kombinací barev fialové a černé.
Jako na povel oba zaútočily. Fialovo černé plameny se řítily velkou rychlostí na ty temně rudé. Obě ohnivé vlny do sebe narazily a přetlačovaly jedna druhou. Ovšem Naruto po ohnivém útoku neváhal a hned za ohnivou vlnou poslal největší vodní, jakou dokázal. Obrovská vlna ledové vody spláchla obě přetlačující se ohnivé stěny a velkou rychlostí se řítila na Madaru. Ten když jí spatřil, nestačil reagovat a voda ho pohltila. Naruto se však neradoval, jeho citlivé smysly věděly, že chakra nepřítele nezmizela, naopak se zesílila a tak vyčkával.
Měl pravdu. Marada, aby se uchránil před obří vodní vlnou, posílil Susanoo které jako by nabíralo na hutnosti a obalovalo se kostmi a masem. Už to nebyl jen chakrový obrys postavy, teď dostávala i tvar a větší sílu. Až vekou rychlostí se vynořil z vody a jeho útočná síla ještě zrostla.
Naruto se připravil na nadcházející útok a ani nevěděl jak, ale jeho Susanoo se také začalo měnit. Kostra se začala potahovat svaly a rýsovat se. Ovšem té chvilky, kterou věnoval pozorování Susanoo, využil Madara. Vytvořil pět klonů, které poslal oklikou do zad Narutovi. Naruto se vzpamatoval, až když do něj zezadu narazila obrovská koule ohně. Že mu nic nebylo, vděčil jedině Susanoo, které částečně útok vykryl svým štítem. Přesto ztratil něco ze svaloviny, kterou zatím nabyl. Naruto vypustil okolo sebe oheň, který posílil o menší vichřici. Bouře, která se kolem něj utvořila, neustál ani jeden klon a i Madara se musel přesunout do bezpečí, neboť ani jeho Susanoo nevydrželo ten žár a začalo se rozpadat.
Narutova ohnivá bouře pomalu utichala, ale k oblakům stále unikala pára, kterou oheň utvořil z vody. Voda byla velmi horká, pomalu dosáhla bodu varu.
Naruto využil toho, že si Madara obnovoval Susanoo a poslal na něj obrovskou masu té vařící vody. Jeho Nukagan mu dovoloval formovat vodu do různých tvarů, proto voda dostala tvar šípu, který se velkou rychlostí řítil na Madaru.
Obrovský šíp narazil do zdvihnutého štítu Susana. Madara pod silou poklekl na koleno, aby to vůbec ustál.
Naruto ovšem nepřestával, jeho Susanoo už mělo všechnu svalovinu utvořenou a pomalu se potahovalo kůži. Okolo Naruta rotovala ona ohnivá bouře, kterou znovu vyvolal, aby měl stále vroucí vodu, a vytvářel stále více šípů.
Ovšem Madara taky nezahálel, vytvořil před sebou časoprostorovou díru kam všechny Narutovy šípy vtahoval. Když si to Naruto uvědomil, okamžitě přestal. Místo utočení, ale začal s Madarou mluvit.
„Vidím, že jsi dokázal rozšířit své časoprostorové pole, gratuluji, ale stejně mě neporazíš, ne když mám taky Scharingan a..“ větu nedokončil, protože mu Madara poslal naproti ohnivou kouli.
„Nechvástej se Uzumaki! To že ti jeden bláznívej Uchiha věnoval Scharingan naznamená, že jsi hned jasný vítěz. Já žiji podstatně déle než ty a mám větší pravděpodobnost, že se mé Susanoo zhmotní, kdežto tvoje dojde sotva do druhé fáze. Pokud nastane zhmotnění, už se neubráníš sám a budeš muset vyvolat Kyuubiho a jen co se tak stane, ovládnu tě a zničím Konohu!“ Ledový smích prořezával vzduch nasycený vodou v podobě páry, která pozvolna stoupala z řeky. Nad hlavami Naruta a nejstaršího Uchihy se stahovala vodou nasycená mračna čekajíc na vhodný okamžik spustit vodu zpět na zem. Ten déšť jako by čekal na to, kdy bude rozhodnuto o vítězné straně. Ovšem nebylo mu to zatím dopřáno.
Naruto po té, co se ozval ledový smích, zrušil ohnivou bouři. Nevěděl, co dělá, ale měl pocit, že mu někdo našeptává správné řešení. Lehký větřík si mu hrál s vlasy, jeho ohnivá vůle vzrostla a rozpoutala oheň po celém jeho těle, ale neubližoval, posiloval a chránil. Voda pod ním i nad ním našeptávala. Věděl, že jeho rodina a přátele jsou s ním v podobě živlů a radí mu.
Jeho počínání zastavilo i Madaru, který s neklidem pozoroval, co se Naruto chystá udělat.
Naruto se podíval na obě strany. Na jedné byl les, na druhé pláň končící horami. Pozvedl pravou ruku k horám, alespoň to tak připadalo Madarovi, ovšem on mířil na jednu určitou. Levá ruka vystřelila k nebi. Sharingan v jeho pravém oku se začal velkou rychlostí otáčet. Stříbrný Nukagan vydával mělké světlo a spirála se též pohybovala.
Nějakou dobu se nic nedělo, ale když Madara viděl, co se žene směrem od hor, nestačil se divit.
K Narutovi se řítila velká masa magmatu a směřovala k jeho pravé ruce. Ovšem zastavila se pět metru od něj. Najednou z magmatu začala vystupovat červená záře. Než se nadál, byla tam velká koule energie. To samé se dělo i u těžkých mraků nad nimi. Velká vodní masa se formovala na kouli a po marcích nebylo ani památky. O okamžik později se nad Narutem vznášela ta samá koule energie, ovšem modré barvy.
Naruto opatrně spustil ruce před sebe a obě koule ho poslušně následovaly a propletly se, vzniklá krásná fialová barva.
Madara, který vyděl tu masu čisté energie, se zalekl. Okamžitě před sebe vypouštěl chakru a spustil i časoprostorovou techniku, kterou pohlcoval Narutovy vodní šípy. Čekal až Naruto kouli hodí.
Naruto ovšem uděl zcela jinou věc, ruce které měl až to teď v předpažení s prsty co nejvíce roztaženými a s palci směřujícími k sobě, začal pomalu posunovat k sobě. S tím otáčel i dlaně, které se postupně dostávaly do polohy, kde všechny prsty mířily na ty na druhé ruce. Velká fialová koule se začala smršťovat, dokud se nevešla přesně mezi ty dlaně.
Ovšem nezdálo se, že by mladý Uzumaki přestával. Chvíli setrval v té samé pozici, než jeho ruce velkou rychlostí vystřelily k hrudi. Prostředníky a prsteníky se spojily a utvořily čtverec.
Koule o velikosti golfového míčku narazila doprostřed vzniklého čtverce.
Síla, která vytryskla, obalila jeho tělo a donutila ho zaklonit hlavu. Susanoo které ho doposud obklopovalo, zářilo stejnou barvou. Chakrový obal, který doposud plál kolem kostry potažné svalovinou se stáhl do postavy, která se velkou rychlostí zhmotňovala. Vypadalo to, jako když se odděluje od Narutova těla, přesto je spojoval úzký proužek té fialové chakry. Postava se odtrhla ve chvíli, kdy měla na sobě staré samurajské brnění s helmicí přes celou tvář jen s průzorem na oči. Jeho brnění bylo modro bílé jen s rudým šátkem, co měl kolem pasu. Vějíř byl naopak černý s jasně červeným znakem klanu Uchiha. Bílý štít s modrou spirálou. Naruto stál před postavou v pokrčeném postoji s tasenou katanou klanu Uzumaki mířící na Madaru. Obří postavy už nebyly ničím propojeny, přesto jako by myslely stejně. Oba v útočných pozicích vyčkávaly, až se Madara probere z šoku, který mu přivodily.
Opravdu byl v šoku, právě viděl prvního člověka, kterému se podařilo úplně zhmotnit Susanoo a to ještě nebyl ani Uchiha. Z překvapení ho probral až Naruto, který už nehodlal déle čekat.
„Rád bych ti Madaro představil Tashi Susanoo, bájného bojovníka. Rozluč se se životem!“
Jen co věta dozněla, Tashi vyrazil. Madara se zmohl jen na slabý odpor, než podlehl. Jeho Susanoo se rozpadlo hned po prvním máchnutí obřím vějířem a jen co byl Madara nechráněn, žlutě se u něj zablesklo a Narutova čepel ho rozpůlila na polovic. Překvapení, které se zrcadlilo v těch rudých očích, nezmizelo ani po tom, co už neviděly svět. Naruto ještě povolal oheň, který jeho tělo spálil na popel, který Tashi rozfoukal po širokém okolí. Bylo tak zajištěno, že už nikdy nepovstane.
Naruto švihem očistil katanu od krve, která na ni utkvěla, a schoval ji. Sharingan i Nukagan z jeho očí vymizel, stejně jako Sage mod. Potom se otočil na ohromnou bytost za ním, která stále čekala na jeho příkazy či přání.
„Tashi…, co…, co mám.“ Nedořekl, Tashi poklekl na jedno koleno a sklonil hlavu. Vypadali impozantně, na konečně klidné hladině, od které se odráželo sluneční světlo, velikán klečící před mužem.
„Budu vám věrně sloužit, pane. Jste totiž první, co mě dokázal vyvolat a zůstal naživu. Budu věrně sloužit a poslouchat dokud se vaše bytí zde neukončí. Potom se odeberu na věčnost a budu čekat na dalšího vyvoleného, který mě stejně, jako vy dokáže vyvolat. Ukrýt se mohu kdekoliv a v jakémkoliv předmětu. Až mě budete potřebovat, stačí jen vyslovit mé jméno a vyndat onen předmět. Jenom ve vašich rukách se mohu zhmotnit.“ Naruto pohlédl na Tashiho stále klečícího a tasil katanu klanu Uzumaki, kterou před chvíli uklidil.
„Pokud je to tak můj velký příteli, buď odteď duchem mé katany.“ Katanu měl čepelí k zemi a díval se zpříma na Tashiho, ten zřetelně přikývl a zmizel ve fialovém záblesku. Naruto cítil, jak katana lehce zavibrovala a ještě před tím, než se úplně uklidnila, slyšel tiché. „Děkuji vám, pane.“
Naruto se pousmál a technikou problesknutí se dostal před bránu Konohy. Tam se stále bojovalo, a i když se to nezdálo, Madarových stoupenců bylo stále mnoho a síly Listové pomalu chably. Nikdo netušil, že je Madara mrtvý.
Narutovi se nechtělo vyvolávat Tashiho, proto myslí zavolal Kyuubiho, který se před Konohou zhmotnil ve své největší velikosti.
Stál na jeho hlavě, ruce založené na prsou a zhlížel na bojiště, kde se teď nic nehýbalo, všichni hleděli na bájného démona.
Naruto máchl rukou a na bojišti se zvedl vítr, v dalším okamžiku byli všichni Konožští bojovníci zdraví a poranění přeneseni za bránu Konohy. Naruto se podíval na zbytek nepřátelské armády a promluvil dost hlasitě, aby ho všichni slyšeli.
„Madara je mrtvý! Pokud se chcete vzdát, vzdejte se. Projdete řádným soudem a budete vydáni do vesnic, kam patříte. Pokud ale nechcete a hodláte dál bojovat, vašim protivníkem budu já! Rozmýšlejte rychle, neboť čas není váš přítel.“
Jeho slova měla ten správný účinek. Velká část armády se rychle vzdálila a utíkala, co jí nohy stačili jen, aby se s ním nemuseli utkat. Ovšem ta druhá se s velkým pokřikem a myšlenkou na pomstu svého velitele, vrhla na démona.
Naruto se zamračil a tasil obě katany. Nevyvolával Tashiho, jen se pomocí Hiraishin no Jutsu přemísťoval ke svým nepřátelům. Celá vesnice, která se mezitím přemístila na hradby, vše sledovala s údivem a všem v hlavách kolovala jediná věta. Žlutý blesk se vrátil.
Naruto, který kosil jednoho nepřítele za druhým, stál během několika málo minut na bojišti sám a čistil obě své zbraně. Zvednul ruku na znamení vítězství a zpoza hradeb se ozval jásavý pokřik.
Uběhl týden od vítězství Konohy. Naruto stál na střeše Kage a poslouchal proslov Páté HoKage. V rukou držela červený klobouk a přes ramena měla přehozený Kage plášť. Byl jeho vysnění den, když konečně dozněla poslední slova a ozval se ohlušující potlesk, postoupil k bývalé HoKage. S úsměvem převzal klobouk a plášť, který mu se slzami v očích podávala, a s hrdostí si oboje oblékl. Stanul před utichlou Konohou, která čekala na proslov.
Stál v tichosti a s úsměvem hleděl na tu spoustu hlaviček před budovou. Pak do toho ticha zašeptal.
„Má rodina a přátele jsou tu se mnou, já je nezklamu a vám přísahám, že vás ochráním, i kdybych měl padnout.“ Na to se ozval další ohlušující potlesk a provolávání slávy novému HoKagemu.
Naruto se otočil od okraje a pomalu kráčel k čekající Tsunade, Kakashimu, Irukovi, ale i Sakuře, která se na něj smála. Zastavil se několik kroků od nich a zaklonil hlavu k obloze. Ještě tišeji zašeptal.
„Děkuji vám všem, díky vám se mi splnil sen a já mohu chránit ty, co miluji.“ Lehký vánek mu prohrábl vlasy a osušil tu osamělou slzu, která mu stékala po tváři. Pro něj to byl jasný důkaz, že ho všichni slyšeli a budou na něj čekat, dokud se k nim jednou nepřipojí.
Ted měl to, o čem celý život snil. Příroda jakoby se radovala s ním a hladila ho po tvářích slunečními paprsky.
Tak skončil příběh o jednom velkém snu, kterému věřil jenom ten, co ho snil. A poučení z tohoto příběhu? No nepřestávejte snít, nikdy nevíte, kdy se vám ten sen vyplní.