.:Matsui Unda - Nový věk ninjů:. - 5. Prostě budeme čekat

22. 8 Ráno
Je ráno a Matsui se probouzí úplně zničená. Celou noc nezamhouřila oka a usnula až se svítáním velmi neklidným spánkem. Pomalu otevře oči a vzpomene si na Itachiho a na Ichira. Okamžitě se oblékne a běží dolů. Je velmi překvapená když najde zavřenou restauraci.
„Proč neotevíráš?“ zeptá se okamžitě Tomochiho. Ten se k ní otočí a pohladí ji po tváři „Kvůli tobě.“ Řekne a spustí ruku dolů. „Budeš potřebovat klid. Aspoň takhle ti mohu pomoct.“
„Děkuji.“ Usměje se Matsui a obejme ho. Její další cesta vede do restaurace, kde sedí všichni kromě starého muže.
„Kde je Ichiro?“ zeptá se.
„Kdo?“ zahuhlá s plnou pusou Jahiko.
„Ten děda ze včerejšího večera.“ Začne se znovu vztekat. Najednou ji přeruší milý hlas:
„Nemusíte se bát, jsem tady. Co máme ke snídani?“ Matsui jeho klid znovu rozzlobí.
„Cože? Život mého syna je ve vašich rukách a vy myslíte na jídlo?“ rozkřikne se na něj zoufale.
„Dobře, dobře, jen klid. Vašemu synovi nepomůže, když budete hladovět.“ Už jí těmi řečmi přiváděl k šílenství. Matsui prožívá dokonalá muka a on si to nejspíš užívá. „Posaďte se a já vám všechno řeknu.“ Ichiro ukázal na prázdnou židli u vedlejšího stolu a sám si sedl naproti ní.
„Prosil bych, abyste mě nepřerušovala, všechno vám řeknu.“ Začne pomalu a usrkne z právě přinesené kávy. „Jak jste už doufám zjistila, pocházíte z velmi staré rodiny, ve které se už po generace předává tajemství té největší síly jakou, kdy dovedl vládnout člověk. Klan Yumi byl jeden ze tří zakladatelů Japonska. Jejich síla vždy přecházela z otce na syna. Pšt, řekl jsen nepřerušovat, dostanu se k tomu.“ Jednoduchým gestem přeruší ještě nevyslovenou otázku a pohodlněji se usadí. „Jenže posledním mužem, který ještě ovládal starou sílu vašeho klanu, byl váš pradědeček. Váš děda, Tenshi, vždy velice toužil mít tu sílu a čekal na den, kdy ji bude moct plně rozvinout. Bohužel pro něj, dokázal za celá léta využít jen malou část ze své moci. Proto se rozhodl oženit se a mít syna, kterého by mohl dokonale ovládat, a který by tou mocí samozřejmě vládl. Jenže ani to se mu nepodařilo a narodila se mu jen vaše matka a dalších několik dcer.
Když vaše matka vyrůstala, byl na ni otec velmi přísný. Velmi často ji bil a Izumi-hime neměla moc lehké dětství. V sedmnácti letech se proti otci vzbouřila a opustila rodinu, aby mohla být volná. Myslím, že tuhle část toho příběhu znáte, že?“ Matsui kývne. Znala to dobře, ale jen to co si pamatovala.
„Jistě, že znám a nenávidím svou rodinu za to, co udělali, že mi matku zabili.“
Ichiro se usměje a klidně pokračuje: „Klid má milá. Ještě chvíli poslouchejte, řeknu vám něco, co jistě nevíte. Za nějakou dobu po tom co odešla, otěhotněla a k rodině se dostala informace, že Izumi čeká syna. To, že jste se jí narodila vy, už rodina netušila. Tenshi začal okamžitě plánovat, jak bude svého vnuka vychovávat a jak mu předá všechno z toho, co ví. V té době se spojil s Nakatami a spolu s Kimurou plánovali, jak budou vládnout celému Japonsku, pomocí malého vnuka. Ten muž měl a dodnes ještě má velmi temnou mysl, zaslepenou touhou po moci. Když se dozvěděli, že jste holka, byli oba velmi rozzlobení a Tenshi se vás chtěl zbavit. Poslal několik Kimurových mužů, aby vás obě zabili.
Jeho plány se dostali k Mitu, Tenshiho sestřenici, která ihned poslala svou skupinu, aby Izumi varovali. Vím, že se Izumi bránila uprchnout, a trvalo jí skoro týden, než se rozhodla utéct. V den kdy zemřela za ní Mitu přišla, aby jí pomohla se dostat do bezpečí, ale přišla pozdě. Kimurovy muži už tam byli. Mitu zachránila vás, ale vaší matku už nestihla. Zbytek znáte, že?
Od té doby se tajně klan rozdělil na dvě skupiny, ti kteří věrně poslouchali Tenshiho a ti, kteří se stali stoupenci Mitu a zvědy ve vlastním klanu.“ Ichiro zakončí svou řeč a dopije kávu.
„To je vše? A co ti Nakatami? A co to má všechno společného s tím únosem?“ Matsui vyskočí ze židle a znovu začne nervózně přecházet po místnosti, jako do dělala několik posledních minut.
„Oh, má to s tím společného mnoho. Váš syn, milá Matsui, je totiž dědicem síly, vaší rodiny. Proto jej Nakatami chtějí a s nimi i váš otec. Ten bohužel, neví jak na tu sílu, protože ho to nikdo nenaučil.“ Matsui zůstane strnule stát. Dávalo to smysl, když byla těhotná, cítila podivnou sílu, když její malý chlapeček vyrůstal, dělal hodně divné věci. Možná má vážně pravdu a ona má před sebou muže, který jí dodá poslední dílky skládačky k její tajemné minulosti.
„Tak co tedy budeme dělat?“
„Nic. Prostě budeme čekat.“