.:Matsui Unda - Nový věk ninjů:. - 4. Všichni jsou mrtví

Matsui sedí na židli, hlavu schovanou v dlaních a plače. Konečně to může se sebe všechno dostat. Nikdo si nedovede představit, jaké zoufalství prožívá matka, které unesou dítě a o kterém nemá žádnou informaci.
„Mají mého syna a já nevím proč. Bože, proč mi ho unesli? Ten dopis!“ bleskne jí hlavou a okamžitě začne otevírat obálku a pročítat si dopis. Ostatní vůbec nic nechápou.
„Jaký dopis?“ zeptá se jí Miroku.
„Dal mi ho ten muž, jsou v něm informace, které chtějí vědět. Přečtěte ho, já to nesvedu.“ Zvedne dopis a čeká, kdo si ho vezme. První po něm sáhne Miroku, ale předběhne ho Itachi. Vytrhne Matsui dopis z ruky a začne číst.
„Milá princezno,
O svého syna se nemusíte bát, bude naprosto v pořádku, pokud nám prozradíte to tajemství jak uvolnit jeho moc. Jako přímá dědička rodiny Yumi to určitě budete vědět. Zítra přesně v poledne na vás bude na dětském hřišti čekat můj posel. Musíte se rozhodnout, princezno, život svého syna, nebo životy tisíců lidí. Je to jen na vás.
S pozdravem Shinichi Kimura… Co to je?“
Nikdo tomu nerozumí a Matsui propadá dalšímu zoufalství.
„Co se to děje? Co po mě chtějí? Proč mě oslovují princezno?“ po tvářích jí stečou další slzy a ona se dokáže jen tak bránit hysterickému pláči.
„Já vím, co po vás chtějí.“ Všichni se jako na povel otočí ke dveřím, ve kterých stojí drobný děda v plášti a s vyřezávanou holí.
„Kdo jste? Tady nemáte co dělat, je zavřeno!“ zakřičí na něj Miroku a jde ho vyhodit.
„Můžete mě poslat pryč, ale tady dáma se nikdy nedoví, jak zachránit své dítě.“ Otočí se muž na Matsui.
„Izumi?“ i Miroku se na ni podívá a ona neví co dělat.
„Víte, už nějaký čas vás sleduji, princezno. Ti muži, kteří unesli vašeho syna, si říkají Nakatami. Je to organizace vraždících ninjů, kteří si chtějí podmanit Japonsko. Před dlouhou dobu jsem odhalil jejich plán podrobit si sílu hlavního potomka naší rodiny. Nemusíte mi věřit, ale jen já vím jak vám pomoct.“ Muž se otočí a chce odejít, avšak Matsui se zvedne a zavolá na něj:
„Vy jste to věděl? Proč jste mi nic neřekl?“
On se otočí zpátky a zahledí se na Matsui světlýma očima: „Neposlouchala byste, vím to, protože jsem se vám to snažil před nějakou dobou říct. Věřte, netěší mě to stejně jako vás a také vás chápu, ale nešlo dělat nic jiného než počkat, až začnou se svým plánem.“
Matsui se rozčílí: „Nemůžete mě chápat. Nikdo nemůže.“ Na chvíli se odmlčí, aby mohla přemýšlet. Podívá se, na své přátelé okolo. Lidem z Akaktsuki může důvěřovat, ti ji pomohou, jsou to ninjové a jednou byla jednou z nich a jejich čest jim nedovolí ji zradit. Jenže, co může čekat od Tomochiho a ostatních? Může se spoléhat na lidi, kteří nikdy pořádné ninjy ani neviděli a kteří ani neumí bojovat?
Je tady jediná možnost, riskovat. „Co všechno víte? Nazval jste mě princeznou, tak asi víte proč. Chci vědět, co jsou ti muži zač a co to má všechno společného semnou.“
Muž se záhadně usměje a kývne. „Pomohu vám, ale je to složité. Takže navrhuji, abychom se najedli a vyspali, zítra vám všechno řeknu.“ Muž si sedne ke stolu a kývne na Tomochiho, aby mu donesl misku ramenu.
„Ne, já chci všechno vědět, musím něco dělat, jak si myslíte, že v takovouhle chvíli mohu jíst, nebo usnout? Mluvte!“ rozkřikne se Matsui a byla by s ním třásla, kdyby ji Hidan zezadu nechytil.
„Prosím, princezno, věřte mi. Už není ta správná doba na povídání. Dnes v noci s tím už stejně nic neuděláme.“
„Co jste zač? Jak mi tedy chcete pomoct? Pust mne Hidane!“ Matsui se mu vyškubne a sedne si těsně vedle staříka.
„Mé jméno je Ichiro a už nějakou dobu znám vaši rodinu. Jsem jediný, kdo vám v této situaci pomůže, takže mi zkuste plně důvěřovat. Ve vaší rodině se dědí obrovská síla, vaše unikátní kekkei genkai a po něm oni touží. O svého syna se nebojte, nijak mu neublíží, je pro ně důležitý. Proto vám říkám, najezte se, tím, že budete plakat a hladovět, synovi nepomůžete, ani nevíte, kam ho unesli, a jestli v noci neusnete, tak jen odpočívejte, musíte mít dost síly.“ Ichiro usrkne trochu ramenu a pak si naplní pusu nudlemi.
Matsui se otočí k ostatním. „Má pravdu Matsui, musíš si jít lehnout, půjdu s tebou, jestli chceš.“ Nabídne se Deidara a ona vděčně souhlasí. I ostatní se odeberou do pokojů.
„Deidaro, vyprávěj ty. Co bylo, když jsem odešla a kdo je ten chlapec s vámi?“ Aspoň z něj se pokusí dostat informace.
„Tak já začnu od začátku.“ Deidara se posadí na kraj postele a zatím, co sleduje, jak se Matsui ukládá, tak vypráví: „Víš, když jsi odešla, tak k Itachimu přibyla jedna dívka. Byla rozhodně lepší než ty, ale byla chladná a ti dva se věčně hádali. Myslím, že ona ho měla ráda, ale on jí naprosto ignoroval, asi jsi jediná. No a ta holka to nevydržela a jednoho dne utekla. Nikdy vás holky nepochopím.“ Usměje se Deidara, ale úsměv ho přejde, když si všimne vražedného pohledu Matsui. „Nechápej to zle, ale kromě Blue u nás nevydržela žádná déle jak pár měsíců, no a až na tebe.“ Dodá rychle a začne se smát, i Matsui se usměje.
„Povídej, jak se vede Konan?“ zeptá se ho rychle, protože to je jedna z otázek, kterou jim tak dlouho chtěla podat.
„No víš… My už jsme jen čtyři, Matsui. Ono totiž, po tvé odchodu se u nás vystřídala spousta lidí a taky jsme přišli na spoustu věcí, například na to, že kdybys nepustila toho kluka Naruta, tak bychom tu nebyli nikdo, protože byuu se musí pochytat postupně. My je všechny pochytali a dva roky po tom co jsi odešla, jsme se chystali na toho posledního. Už dávno předtím se stala spousta věcí, jako smrt Itachiho bratra, toho chlapce co jsme ti o něm říkali, přišel se pomstít a on ho zabil. Itachi z toho byl dlouho zničený a asi to pomohlo k tomu, že jsme v Konoze neuspěli. Kakuzu a Zetsu zemřeli ještě před velkou bitvou mezi šífem a kyuubim. Pein nedokázal toho kluka zabít a on zabil jeho. Nikdy jsem neviděl někoho tak silného, aby porazil Peina. Víš, jak Konan milovala šéfa, že? Ona bez něj nedokázala žít a tak obětovala sama sebe. My ostatní jsme chtěli pokračovat v tom všem dál. On totiž Tobi, ten otravný kluk, co byl mým parťákem, byl někdo úplně jiný, než jsme si mysleli. Vzal si za úkol, že obnoví Akatsuki, proto k nám přibyl Jahiko, byl nejmladší z nás všech a měl nám pomoct jako volavka, jako ty. Ale v bitvě všichni zemřeli i Tobi a my jsme už dávno viděli zkázu ninjů. Klidili jsme se bokem a toulali jsme se po světě. Taky jsme doufali, že tě najdeme.
Víš, je mi hrozně líto všeho co se stalo, ale když ses schovávala mimo náš svět, tak zemřelo tolik lidí, tolik hrdinů padlo kvůli té debilní moci.“ Matsui vidí, jak se trápí.
„Konan je mrtvá? Všichni jsou mrtví?“ hlesne ona s pláčem.
„Je mi to líto.“ Zašeptá a posune se blíž k Matsui, aby ji mohl obejmout. Celou noc si pak povídají o všem co se stalo a Matsui je mu vděčná, že tam je, protože tak aspoň není sama…