Co takhle dát si...
Uvolněně vydechl a otřel si pot z čela. Poté opatrně odsunul dveře a zul se. Je doma.
Doma...
„Chouji!“
Zase na něj křičela. Zase ho obviňovala z hloupostí. Rušila ho po dlouhém, únavném dni. Nesnášel ten jekot. Ale co s tím nadělá? Přece jen, to on ji požádal o ruku. To on chtěl, aby se stala jeho ženou. Možná toho nyní litoval? Nebo litoval sám sebe...
Ino. Byli spolu v týmu – on se do ní zamiloval. On chtěl její pozornost. Nemůže si stěžovat, protože jedině on by potom byl ten hlupák...
„Co se stalo?“ zeptal se jí. Ty hádky mu zevšedněly; byly na denním pořádku. Proto byl jeho hlas jaksi smířený. Bez zájmu.
„Všude po sobě necháváš nepořádek. Já ti uvařím jídlo a ty za něj ani nepoděkuješ. Mohla bych pokračovat dál... To ti na mně už nezáleží?“
Ne, chtěl říct.
„Jasně, že záleží,“ zašeptal v rozporu s tím, co si myslel, a odebral se do ložnice. Byl vyčerpaný a na večeři ho přešla chuť.
Když si vedle něj o několik hodin později lehla jeho manželka a tím ho probudila, naštvaně se překulil na druhý bok. Nereagoval ani, když ho jemně pohladila po paži a přivinula se k němu.
Nenáviděl to.
Další dny se nesly ve stejném duchu.
Výčitky, obvinění...
Říkal si, čím si to zasloužil. A hlavně, co stojí za proměnou jejího charakteru. Nebo se změnil on...?
Nemělo cenu se tím zabývat. Nechtěl se s ní rozvést. Nemohl. Už kvůli dítěti, které čekala. Vždycky chtěl syna. Nehodlal se možnosti ho mít jen kvůli Ino.
Vydrží.
Další hádka. O věcech, které už tolikrát řešili. O věcech, které někdo jako Chouji řešit vůbec nechtěl.
Ino přecházela po malé místnosti a vykládala mu další a další důvody, proč může za to a ono. Jak by se měl zlepšit. Aby byl dobrý otec...
O jejich dítěti se během hádky ještě nikdy nezmiňovala. A ještě nikdy ho tak nerozzuřila.
Zrychleně dýchal. Začínal v něm bublat a kypět vztek. Ino si dovolila příliš.
„Chouji, posloucháš mě? Chouji... co to-“ ustoupila o krok dozadu. Její manžel připomínal divoké zvíře. Zatínal pěsti, cenil zuby a díval se na ni jako... na kořist.
„Chouji, přestaň!“ vykřikla, když se k ní začal blížit. Z pouzdra na zbraně, které měl stále připnuté na noze, vytáhl pomalu, jako kdyby chtěl Ino napínat, kunai. Pak už mu nic nebránilo. Rozmáchl se a bodl ji do břicha. Právě přišel o dítě...
První kapky krve dopadly na podlahu.
„Proč...?“ lapala Ino po dechu a snažila se dostat z jeho blízkosti.
„Proč?!“ vřískla a v další okamžik dostala ránu do zad. A další a další...
A najednou... se přestala hýbat.
Chouji si k ní klekl a přejížděl Inino mrtvé tělo vyděšenýma očima. Ne, neděsilo ho to, že ji právě zabil, že ji v afektu ubodal vlastní zbraní. Rozlítila ho, má co chtěla...
Bál se něčeho jiného. Co když ho najdou? Co když ho najdou s ní?!
Musí ji ukrýt!
Začal horečně hledat. Běhal po domě, nedbaje na to, že zanechává krvavé stopy.
Tady ji neschová.
Zhroutil se ke své bývalé týmové partnerce. Dnes má přijít na návštěvu Shikamaru a členové Gaiova týmu...
Co má dělat? Spálit ji? Zakopat? Hodit do vody?
Při tom by ho mohli najít...
Napadla ho poslední věc. Z kuchyně přinesl velký nůž, klekl si k ní a začal sekat její vychládající tělo na malé kousíčky. Byl jako v transu, nedbal na to, že je špinavý od krve, nevšímal si vůbec ničeho. Zbavit se důkazů, to bylo jediné, co ho zajímalo.
Vše ostatní, i jeho mrtvé dítě, to bylo vedlejší.
Když byl hotový, vrátil se do kuchyně a začal připravovat těsto.
Náplň už měl...
O tři hodiny později přišli.
„Kde je Ino?“ zajímala se okamžitě TenTen, protože jako všichni ostatní čekala, že přijde otevřít Choujiho manželka.
„Bohužel, dnes dostala misi.“
„Ale vždyť je těhotná,“ zamračila se hnědovlasá žena.
„Je to jen jednoduchá mise... má doprovázet nějakého obchodníka, či co já vím,“ mávl nad tím Chouji rukou. Shikamaru mu věnoval zaražený pohled. Jako kdyby se o to, co Ino dělá, vůbec nezajímal... A to s ním dřív „soupeřil“ o její pozornost...
„Pojďme dovnitř,“ pokusil se Neji přerušit to nepříjemné ticho. Všichni souhlasili.
Na nízkém stolku uprostřed místnosti byly vyskládány misky s rýží, sushi a wasabi.
„Počkejte chvíli,“ obrátil se na své hosty Chouji, když se usadili.
„Přinesu nádivku.“
Už jsem měla depresivní období, radoby-vtipné období... a teď přichází to morbidní xD
Tuhle FF (nevím, kam jinam než do Hororu to zařadit) jsem napsala kvůli třem věcem - jisté povídce od Charlese Dickense, včerejšímu houbaření, kdy se máma s babičkou bavily o nádivce (jen tak na okraj, houby nesnáším, ale protože je umím hledat, tak mě rodiče pořád tahají s sebou xD) a tomu, že jsem si včera přečetla lehce hororovou FanFiction Chceš si hrát? od Loupáka Anko (jen doufám, že mě za reklamu nezabije 
).
Co si o této prapodivné FF myslíte, mi můžete sdělit komentářem 
Mise H: To bylo žrádlo! Doslova a do písmene. Žjuva, masakr! Opravdu jsem se i bála, aby nezabil zbytek své návštěvy. Jedno se ti musí nechat, ta sugesce a lehkost s jakou je to napsáno. Hanibal hadr ti povím. Kam se hrabe na tebe. Fakt tyhle povídky jsou třeba, aby se z toho člověk vypsal dostal ze sebe tu negativní energii. Tleskám nad tím Psychem. Že by nový Norman Bates? Určitě. Vskutku zdařilý horor, vybrala jsem si skvěle.
„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska
No teda brrrr…
Ale dobrý 5*.
No... mě to rozesmálo
ta poslední věta. Ale přijde mi že Ino měla v některých věcech určitě pravdu... nezasloužila si to.
A Chouji asi musel být velmi naivní, když si myslel, že bude mít idylické manželství... s ní!
Líbilo se mi to, to ano. Ale narozdíl od ostatních mi to ani nijak moc nepřipadalo tak hrozně... nechutné? Asi bych to vyjádřila nějak tak. Spíše depresivní, že někdo dokáže - dobře, nedokáže. Aspoň tedy, že si umím naprosto přesně představit, jak se to stalo.
Ale to bude asi jinou věcí, jenom ten pocit ve mně překonal pocit naštvanosti, poté, co jsem si zase něco přečetla
Takže hezké počteníčko, ale naporcovanou Ino si vážně nedám xD Děkuji nechci, zato tohle si klidně přečtu znovu
Tanabata je svátek přání. A tak se ho pokouší najít; třeba i na dně flašky saké.
Aki, Aki, Aki... Já si čtu - a zrovna je mi blbě - a najdu tohle... Asi si umíš představit, co to se mnou udělalo - a to jsem kluk...
... Miluju tvoje povídky... 
Ne, nic se nestalo, jen jsem měl co dělat to rozdejchat... Z nějakého důvodu jsem jaksi cítil ten zápach mrtvého těla - ani nevím proč, a v tu chvíli jsem prostě jaksi strnul... Teď jsem se odhodlal napsat komentář...
Když povídka dokáže tohle udělat s člověkem, tak je nad slunce jasné, že je dobrá
Právě se mi ohřála mírně oneskorená večeře. Nevím, jestli ji po tomhle dokážu sníst.
Ale jen tak mimochodem, mám ráda, když se někdo zblázní. A tady to sedělo. Jen nechápu proč Chouji... xD
Alea iacta est – Kostky jsou vrženy (Caesar)
Drsné... Sice mi to na toho dobráckého tlouštíka nesedělo, ale od toho je to FF
Teda já můžu jen hledět. Nevím co mám říkat. Páni! Chouji? Ten kanibal!
zabít svou ženu s dítětem, dobře, ale sníst je? Wow! 
já fakt nevím co říct, dočista mě to vykolejilo, ale líbilo se mi to! To jak si to popsala a styl jakým je to napsané 
paráda!
*Za tu FF můžou ty houby, co mi smrděj v pokoji! xD*
Echm, má nějaké sadistické období a když se na to tak koukám, udělala jsem z chudáka Choujiho totálního šílence
Líbilo se ti to? Upřímně, těší mě to, a moc - díky
Hybrid - Blind Side
FF Kniha
Co takhle dát si Ino... xD Kanibalismus v Narutu tu vidím poprvé a navíc od Choujiho!
FF
Bylo to moc zajimave:D hororove povidky mam rad, sem rad že nemam takove napady na povidky uffff:D, ale jinak zajimavy napad, a člověk když dostane zachvat muže klidně toto udělat asi tak:D:).
tak tohle byla pekne morbidni povidka, ale byla super
cucel jsem na ni jak puk 
fakt se povedla CG
Moc často FFky nečtu, jen když narazím na něco, co má zajímavý název nebo tak... ale tohle jsem teda nečekala!!
nevím, jestli jsem člověk nechutný či morbidní, ale při té poslední větě v uvozovkách jsem se začala smát, to je prostě vtipný... Chouji rozporcuje milovanou Ino na kousíčky a naservíruje jí kámošům... jen jsem tak trochu doufala, že fakt počká, až se narodí to děcko, protože toto už je moc... -_-"
Je to svým způsobem děsivé a svižně se to čte... za pětku
Pointa všech dní:Člověk potřebuje něco, do čeho si může kopnout.
Ano, ano... tak morbidní, až je to šílený... Když jsem to dala přečíst mámě (no co, sama se mě ptala, jestli si ode mě může něco přečíst, když teda pořád píšu
) tak řekla něco ve smyslu "to je šílený, proboha, smaž to!" xD Po kom teda mám tu sadistickou povahu? 
Dík za komentář
Hybrid - Blind Side
FF Kniha
*Ne, není mi špatně, není mi špatně, není mi špatně...* Á, sakra! Je mi špatně. Fakt jo. Jashine na kose, že já jsem ještě něco žrala...
Dobře, je to moje chyba, že jsem si to přečetla. Ale už to tu nebudu pitvat.
Líbil se mi způsob, jakým to bylo napsaný. Takový...hororový, ale přesto všední. Začátek na nic brutálního neukazoval, ani scéna, když ji bodal nebyla nijaká zvláštní, ale ten konec. Ten konec, to byl jinačí kalibr. Nečekala jsem to, i když mi to mohl název celkem dobře naznačit.
Moc povedené, Aki. I když to nebyl zrovna můj žánr, líbilo se mi to.
• There'll always be people out there who will tell you that you can't. All you have to do is turn around and say: "Watch me!"
• Vždyť usmát se nebolí.
• Nejnovější myšlenka v text ... Voda není krev, Voda je voda
Konec, to byla první věc, kterou jsem měla vymyšlenou, a taky mi na koncích nejvíc záleží, takže jsem ráda, že mi to vyšlo
).
A díky za komentář (většinou čtu komentáře dvakrát. Zvlášť ty tvoje - umějí podpořit
Hybrid - Blind Side
FF Kniha
Četla jsem tu od Anko, četla jsem tuhle od tebe... že by začalo morbidnější období?
Náplň povídky je opravdu čirý hnus - šílený Chouji zabil dokonce i svoje nenarozené dítě. Strašné téma. Bezvadné zpracování. Tak to vidím za pět a budu se proklínat za ten špekáček, co jsem si upekla na ohýnku xD
. • V noci jsou všechny kočky černé.
. ♪ Some days, some nights...
Přesně tak... schválně, jak dlouho mi ten sadismus vydrží xD
)
Čím déle se na tu povídku koukám, tím mi přijde šílenější - musím se trochu krotit (že by to bylo těma houbama, co mi smrděj v pokoji jako památka na Velké Sušení?
A sakra, dneska mají všichni k večeři maso xD Dobrou chuť
A díky za koment
Hybrid - Blind Side
FF Kniha
......... teda........
já netuším, co bych na to řekla...
dost na tom, že jsem měla celé vyprávění pootevřenou pusu a vykulené oči.
což... neměla prudit, oui?
dostal chlapec rozum... ale to dítě?... beztak by bylo po ní, takže dobře, dobře, bylo to krásné.
Aktivní FF:
NABÍDKA, KTERÁ SE NEODMÍTÁ
- Sasoriho příběh: cesta od osamělého zběhlého ninji k zločinci plně oddanému své organizaci
Arigatou za komentář ^^
A Zetsu... asi zůstane o hladu
Hybrid - Blind Side
FF Kniha
Uhm...
....
Etooo... jak to mám chápat?
Hybrid - Blind Side
FF Kniha
Uhm... dneska mi bylo dost špatně. Uvažovala jsem, že radši nebudu večeřet. Ne... nebudu xD
Ať si tě zabije, neboj, zase oživíme a bude
Povídka se mi... těžko říci, jestli líbila. Tak jinak... Přečetla jsem ji velice zaujatě... přesně jak píše Sorafay.
(A kašlu na to. Večeře bude. Ale žádný maso... pro jistotu.)
Tahle témata prostě lidi vždycky přitáhnou. Jsme prostě tvorové morbidní xD
Bylo to zajímavé
Eh... co když si Anko vezme nůž?
To nad poznámkama je hrozný. Ale musela jsem TO napsat, jinak by se mi o tom zdálo xD
"Bylo to zajímavé..." - děkuju
Hybrid - Blind Side
FF Kniha
Uhm... Dnes samé prekvapenia
Hoci to bolo kruté, pomätené, násilné, tieto príbehy ma vždy viac zaujmú... A ten nádych horroru... Moc dobré
Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!!
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.
----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.
Wau... jsem nečekala, že to zaujme
A děkuji za upozornění, Choji opraven ^^
Hybrid - Blind Side
FF Kniha