Mudrc šesti cest aneb Narutovo poslání 6

„Ty hajzle, právě jsi mi zabil bratra!“ zakřičel na něj rozčíleně Raikage.
Naruto vytáhl obočí na znamení překvapení. Až teď si uvědomil jak se o bratra Raikage bojí. A nebyl to jen Raikage, který se bál o svého bratra ale křičeli na něj i Beeho studenti. Až teď si uvědomil, že tímto jednáním děsí i své přátele. Naruto se podíval na Kabuta a Konan. Ti okamžitě vyrozuměli jeho postoji. Ihned pustili Beeho z pout a jemně ho položili na zem.
„Myslíš?“ zeptal se chladně Naruto a nasadil krutý výraz ve tváři.
Naruto vytáhl obočí na znamení překvapení. Až teď si uvědomil jak se o bratra Raikage bojí. A nebyl to jen Raikage, který se bál o svého bratra ale křičeli na něj i Beeho studenti. Až teď si uvědomil, že tímto jednáním děsí i své přátele. Naruto se podíval na Kabuta a Konan. Ti okamžitě vyrozuměli jeho postoji. Ihned pustili Beeho z pout a jemně ho položili na zem.
„Váš sensei je pořádku, je jen vyčerpaný,“ oznámil jim Kabuto s kamennou tváří.
„Konan, postaráš se o to?“ zeptal se Naruto a odcházel s důvěrou v Konan.
„Jistě,“ odpověděla Konan s jemným úsměvem na rtech. Každý uslyšel křik ze shora z nebes ale nepodíval se tam nikdo. Konan vytvořila vlaštovku, která mířila přímo na Beeho. Těsně před ním se zastavila a snesla se k ležícímu muži. Pak ho Kabuto i Konan opatrně naložili. Vlaštovka se vznesla jen půl metru do vzduchu a pomalu pronikala bariérou dovnitř. Až teď si každý všimnul dýchání Killer-Beeho. Snad z každého spadl těžký kámen.
„Kabuto, Konan, já vám to splním, slibuji.“ Pověděl Naruto a otočil hlavu.
„My o tobě nepochybujeme, Naruto“ odpověděla Konan s milou tváří.
„Ještě si to ale promyslete, jestli to opravdu tak chcete. Vím, co chcete, ale promyslete si to.“ Upozorňoval je Naruto milým hlasem. Nečekal odpověď. Obešel Madaru a došel rychlou chůzí k soše. Přiložil k ní dlaň a začal něco šeptat. Nic se nedělo pár minut. Jen se ozývalo nejasné Narutovo šeptání. Pak se ale najednou z nebe snesl blesk a uhodil do sochy. Socha se rozpadla na dva veliké kusy. Narutovo modré světlo v ruce zmizelo. Místo toho se vedle sebe začalo rovnat osmu sloupů. Každý měřil dva metry na výšku a byli aspoň jeden metr široké. První se zapálil ohněm a nastala řetězová reakce. Oheň zapálil i ostatních osmu sloupců. Když plápolal ohněm i poslední sloup první se změnil. Z ohně se stala země. A opět se stala řetězová reakce. Ze země se pak stala voda, z vody vzduch a ze vzduchu se stal blesk. Když se takto vystřídali základní elementy na všech sloupech, Naruto přistoupil blíž. Jako by se šel podívat na svojí vykonanou práci. Madara to sledoval a cítil jak se zvedá hladina čakry okolo sloupů. Sloupy se ale najednou rozjasnili různými světli. Každý měl jiné. Připomínalo to začátek nebo konec duhy. Každý sloup zářil jasnými barvami. První sloup byl žlutý, druhý oranžový, třetí fialový, další zelený, další bílý, šedý, tyrkysový a na konci byla modrá. Naruto sledoval sloupy a v očích se mu odrážela duha. Krásu barev ale zničili něčí ruce, které se prodírali ven ze světel. Vypadalo to, že zápasí se světelnou ohradou. Ruce i nohy byli však silnější. Po několika minutovém boji se světelnými paprsky se ukázalo přesně tolik ninjů jako bylo sloupů. Nikdo tomu nerozuměl. Stálo před sloupy pět žen a tři muži. Každý vypadal jinak.
První, který vyšel ze žlutého sloupu vypadal trochu podrážděně a nevyspale. Jeho světle hnědé vlasy byli dlouhé až na ramena. Oblečení bylo jasně bílé, na kterém měl několikrát daný jediný znak. Byl to znak vzduchu. Na zádech měl několik svitků zavěšené na pruhu.
Druhý ninja byla žena, tedy kunoichi. Vypadala daleko mladší než její přítel po pravici. Její vlasy měli barvu černou jako noc. Na očí měla nasazené brýle černé barvy a na zádech měla přidělaný meč. Její pleť ale byla na rozdíl oproti jejím vlasům bledá. Působila smutným dojmem. I oblečení nejevilo nějaký náznak štěstí či radosti. Bylo černé s pruhy u konců a bílým znakem měla na zádech vytvořenou temnotu.
Třetí kdo vystoupil ze sloupu byl opět muž. Byl daleko statnější než dva předešlí. Jeho oranžové vlasy splývali s plnovousem. Muž se smál na celé kolo a ukazoval svůj perfektně bílý chrup. Jeho žluté oči jezdili zvědavě po místě kde se objevil. Na zádech měl znak vody, který se zdál z dálky jako by opravdu byl tvořen vodou.
Ze čtvrtého sloupu vystoupila malá žena s ostře řezanými rysy. Její oči jasně říkali, že ona nemluví jen tak s někým. Na tvářích měla vytetované znamení. Jasně vypovídali o tom, že ona se vyzná v jedech. Na nohou i rukou měla nespočet kunaiů a jehle. Na zádech měla pověšené dva shurikeny. Vlasy měla schované pod zelenou čepicí. (jako kšiltovka)
Další vystoupila žena s velmi krásným obličejem i postavou. Představovala všechno co má mít dokonalá žena. Její kaštanové vlasy jí padali až k zadku a zakrývali jí tak znak iluze. Její oči jako by lákali aby do nich každý muž pohlédl. Její malá sukně zakrývala minimum ale nohy měla ovázané obvazy. (něco na způsob Kurenai).
Ze šestého světla vystoupil muž, byl celý maskovaný. Z jeho obličeje byli vidět jen jeho blankytně modré oči. Měl vedle sebe postavený široký meč, podle pohledu se dalo soudit, že je i pěkně těžký. Měl i rukavice, které měli na sobě znak blesku.
Z předposledního světla vyšla žena. Měla krátké vlasy zelenožluté barvy. Její ruce i nohy vypovídali jasně o mnohých zraněních. Na ramenu měla ochranné pláty, které sahali až k lokti, kde se jí vyjímal znak země. Její výraz v obličeji byl spíše lhostejný. I když její zuby se podobali jakým měl Kisame.
A poslední modré záře vyšla žena. Byla taková nevýrazná, když měla zavřené oči. Její modré vlasy jí spadali na obličej ale to jí nevadilo. Měla jako jediná na sobě kalhoty (z žen). Na sobě měla mikiny která tak zakrývala její ženské křivky. Její oblečení měl nádech světlých barev, ale na zádech měla červeno-modrým znakem daný znak ďábla. Její oči měli ale barvu oranžovou skoro až do červena. Při pohledu do nich se každý trochu zatřásl.
Všechny osoby se dívali po okolí.
„Konečně jsme se toho zbavili.“ Povídal muž s plnovousem.
„Trvalo to moc dlouho, nemyslíš Raijuu?“ optala se žena s milým obličejem.
„Myslel jsem si, že to tak zůstane napořád. Ale zavinili jsme si to sami“ odpověděl Raijuu spravedlivě.
„Ty vždycky říkáš krutou pravdu,“ oponoval mu nevyspale vypadající muž.
Sloupy i záře zmizela během okamžiku. Madara se na ty ninji díval s překvapením. Snažil se na tento výjev najít nějaký dobrý argument. I lidé za bariérou se divili. Najednou se poslední žena která vystoupila dala do pohybu. Zastavila se před bariérou a se zavřenýma očima.
„Je Killer-Bee v pořádku?“ zeptala se starostivým hlasem.
„Jasně, že je, ty trubko!“ zavolala na ní žena s jizvy. Jenže ona vyžadovala ujištění od jiných.
„Je v pořádku?“ zeptala se ještě jednou.
„J-je“ odpověděla Karui nevyrovnaným hlasem. Killer-Bee se začal probírat, jak uslyšel hlas neznámé ženy. Chvíli mu trvalo než si vzpomněl na události. Pak se překvapeně podíval na ženu stojící před bariérou. Zamračil se. Žena to vycítili a zamračila se taky.
„Kdo jsi? Já znám tvůj hlas!“ pravil Bee a začal si sedat.
„Proč by jsi mě neměl znát?“ zeptala se žena pobaveně.
„Yamata no Orochi, teď není čas se vybavovat, s tvým bývalým hostitelem “ upozornila jí žena s tváří anděla.
Najednou se žena u bariéry prudce otočila a otevřela oči. Čišela z nich nenávist a krutost. A jediný kdo to ještě neznal byl Madara. Ten sebou zkoušel trhat.
„Hostitelem?“ ozvala se vlna zvědavosti v bariéře.
Naruto přišel před ně a díval se na ostatní. Měl na tváři šťastný úsměv ale oči mu jasně říkali, že bitva ještě není vyhraná.
„Kdo jsi? Ty nemůžeš být Kyuubi.“ Pravil Raijuu a zamračil se.
„Nejsem Kyuubi, to máš pravdu. Jsem jeho jinchuriki. Uzumaki Namikaze Naruto“ Vysvětloval Naruto bez náznaku úsměvu. Připadal si jako v nějakém snu. Jako by znovu pohlédl do zrcadla snění. Všechny lidi, kteří byli proměnění démoni on viděl na Měsíčním území, ale tam byli jen na svitcích. Naruto doufal, že s ním nebudou bojovat. Jelikož by mu to docela dost přitížilo v jeho situaci. Snad to pochopí.
„Takže Kyuubi se ještě nedostal z tvého těla? Ale jak to? To jutsu co nás proměnilo znal jen on a to nemluvím o dostatku čakry na to.“ Pravila Sokou a popošla blíž k Narutovi aby si ho pořádně prohlédla.
„Jo, čakry jsem na to spotřeboval docela dost. Ale to je jedno. Prostě mi ho Kyuubi řekl. Nevím jak bych vám měl říct, co mám na srdci ale je toho hodně.“ Začal vysvětlovat Naruto s těžkým nadechnutím. Zatím se to nevyvíjelo podle jeho nejlepších představ.
„Takž, ty mi tady tvrdíš, že jsi nás přivolal?“ zeptala se Kaku nedůvěřivě.
„Já to netvrdím, já to prostě udělal.“ Osekl Naruto trochu naštvaným hlasem
„Co si o tom myslíš ty Raijuu?“ zeptal se ho Shukaku.
„Já?“ optal se Raijuu, kterého vytrhl dotaz z jeho přemýšlení ale pokračoval dál „Nevím, jak se to jutsu ten hoch naučil ani jak ho získal. Ale věřím mu. Nevím, jestli to je tím, že jsem tady na tom světě dlouho ale něco uvnitř mě mi radí, pomoc mu. A já to udělám.“ Dopověděl Raijuu a trochu zvedl koutky úst, ve snaze vykouzlit aspoň malý úsměv.
„Raijuu, považuji tě za velice rozumného člověka, a i já mu budu věřit.“ Odpověděla Yamata no Orochi a přistoupila k Narutovi a podala mu ruku na znamení přátelství. Naruto jí přijal. Další je následovali. Naruto najedou pocítil sílu věřit ostatním, jako oni věří v něj.
„Nekomata, že?“ zeptal se Naruto ženy v černém.
„Ano, to jsem já.“ Pyšnila se žena.
„Mám na tebe prosbu. Chci aby si sem přivedla Shinigamiho.“ Pověděl jí Naruto.
Démoni najednou ztuhli na místech. Věděli, co se stalo minule, když se setkali se Shinigamim. Skoro to nepřežili.
„To myslíš vážně?“ zeptala se Nekomata s překvapením.
„Jasně, a vím, že ty jsi jeho oblíbenkyně.“ Opáčil Naruto tvrdě.
„Naruto, správně?“ zeptal se ho ospale vypadající Shukaku.
Naruto jen přikývl na souhlas.
„Jestli se chceš setkat se Shinigamim, musíš si také uvědomit, že tě může zabít během okamžiku. Jestli bude mít špatnou náladu.“ Vysvětloval mu ve snaze mu to rozmluvit Shukaku.
„Já vím, ale i přes to riziko to chci podniknout. Je to má cesta ninji!“ pravil důrazně Naruto.
„Jak chceš, za chvíli jsem zpátky.“ Odpověděl Nekromata a rychlím pohybem seka do vzduchu. Její meč měl ale jednu zvláštní schopnost. Mohla díky němu vstoupit do říše všech mrtvých za Shinigamim a zase se vrátit. To nemohl jen tak někdo. Naruto pozoroval jak se meč rozsvítil a Nekomata zmizela. Jako kdyby použila teleportační jutsu.
Naruto se otočil na ostatní.
„Potřebuji abyste udělali ještě jednu bariéru pro ostatní ninji.“ Poprosil je Naruto.
„Ty je máš rád, není to tak?“ zeptal se Isonade s velikým úsměvem.
„Jo, jsou to přátelé.“ Přitakal Naruto a trochu se usmál.
„Jak chceš, je to tvoje rozhodnutí.“ Pověděl Raijuu a šel k bariéře, za kterou stáli ostatní ninjové ze všech vesnic. Přeměnění démoni k nim šli pomalu a trochu se i usmívali. Jako by právě našli pravý směr své cesty, kterou už považovali za nespatřenou. Jenže lidé za bariérou začali velice intenzivně pociťovat jejich sílu a čakru. Byla silná a vycházela z každého přeměněného démona. Nebyl to obvyklé strach, který se šířil po celém těle rychlostí blesku. Tento strach byl daleko jinačí. Nikdo se nebál o sebe ale o toho vedle sebe. Měli větší starost o své blízké než o sebe. I někteří Anbu zavrčeli nad tím pocitem. Tváře všech vesničanů se najednou začali pomalu mračit. Jejich pohledy byli tak uhraničivé, že se démoni zastavili a jejich přátelské tváře zkameněli. Někdo z davu vesničanů zakřičel.
„My se vás nebojíme! My vás porazíme!“ Ty vyřknutá slova se ozývali dlouho ve všech démonech a také zasáhly Naruta. Přeci je tam nějaký ten hluboký odpor v některých srdcí. Tohle přetrhlo sebeovládání nejkrásnější ženy, Houkou. Ta se rychle přemístila k bariéře a začala do ní tlouct, ze všech sil, které měla.
„Kdo to řekl! Ty parchante! Pojď jsem a řekni mi to do očí! Tak se ukaž!“ křičela na něj rozčílená Houkou a bila do bariéry.
„Houkou,“ promluvil na ní Naruto milým hlasem. Houkou se otočila.
„Tyhle pohledy jsem snášela hrozně dlouho. Netvrdím, že tam nebyli i nějaké ty usměvavé oči, které mi dávali sílu, ale oči plné odporu a nenávisti, ty si pamatuji. Bylo jich tak moc. A teď je mám ochránit, proč? Naruto, řekni mi proč bych to měla udělat?“ zeptal se Houkou a propukla v pláč. V tichý ale dojímavý pláč, kterým se pomohla pochlubit jen milující matka.
„Houkou, nevím, jak ti mám vysvětlit, když já to sám nevím.“ Odpověděl Naruto a svěsil smutně ramena. Proč se tyhle pocity vrátili. Ty pocity, které měl jako dítě. A pak si najednou uvědomil, že i jeho trápí pohledy ostatních lidí, ale snažil se je ignorovat a přejít je.