Mudrc šesti cest aneb Narutovo poslání 5

Naruto se přemístil k soše a dal na ní dlaň. Jeho pohyb se stal jako u otce jen žlutým světlem. Byl to jen blesk, nic víc.
„Utište se, za chvíli už bude po vašem utrpení,“ konejšil Naruto hlasy v soše. Jeho vlídná slova se dostala k volajícím a ihned utichli. Jejich volání o pomoc přestalo.
„Ty parchante!“ rozkřičel se Madara a šel po Narutovi speciálním mečem. Naruto se tomuto útoku uhnul, ale byl překvapen. Meč vydával zvláštní čakrovou frekvenci, kterou ještě nikdy nepoznal.
„Tento meč patřil prvnímu Jinchuurikimu, devítiocasého.“ Pověděl na vysvětlenou Madara, který zpozoroval Narutovu otázku v očích.
Naruto se zatvářil naštvaně. Neslyšel od nikoho, že by Mito měla nějaký zvláštní meč, ale nemůže to ani vylučovat. On neví o Mito a prvním Hokage skoro nic z jejich života.
„Mě je to jedno….nemusíš se obtěžovat vysvětlovat mi to.“ Odpověděl Naruto hrdým hlasem, skrývajíc svou zvědavost.
„Tvá škoda. Tvoje matka by si to jistě poslechla.“ Odpověděl Madara.
Když uslyšeli ostatní zmínku o Narutově matce, každý sklopil hlavu jako by byl už poražen.
„Ale nepovídej mi. Tak proč jsi jí to neřekl? Byla to tvoje studentka.“ Trval na svém Naruto.
„Ano, byla moje studentka. To máš pravdu.“ Potvrdil Madara tichým hlasem.
„Jenže ty jsi jí milovat, že mám pravdu. Miloval jsi jí. Jenže ona o tebe nestála. Měla tě ráda ale jako svého učitele. Tohle jsi jí ještě mohl odpustit, ale pak udělal věc, která tě položila na lopatky.“ Vysvětlovat Naruto a uhýbal se Madarovým smrtelným úderům.
„Co ty o tom můžeš vědět!“ začal se rozčilovat Madara a pomalu ztrácel koncentraci.
„Víc než by se slušelo. Moje matka si vzala za muže Minata Namikaze. A tohle jsi už nevydržel. Začal jsi se jí stranit a pokaždé, když byla možnost tak si začal špinit pověst mého otce. Jenže to neskončilo. Matka ti věřila, a jako prvnímu se ti svěřila, že je těhotná.“ Dokončil své vypravování Naruto a přišlápl meč k zemi.
„Nenáviděl jsem jí za to, co mi provedla. Miloval jsem jí, ale musela zaplatiti za to, kolik bolesti mi způsobila. Každou osobu, kterou jsem měl rád, mi způsobila bolest. Snažil jsem se na ní zapomenout, ale každý den jsem jí viděl. Ve svých snech nebo na ulici Konohy. To jsem už nemohl snášet. Proto jsem odešel a začal jsem sestavovat Akatsuki.“ Vysvětloval Madara své kroky v minulosti. Ostatní na něj koukali s otevřenou pusou.
„Já to pochopil až na Měsíční oblasti. Tedy dozvěděl jsem se to.“ Povídal Naruto.
„Pořád povídáš o nějakém Měsíční oblasti a já ani nevím kde je!“ rozčílil se Madara, spíše na svojí neznalost toho místa než na Naruta.
„Tam, kde ty jsi byl taky, ale nepamatuješ si to, Náš předek ti to vymazal z paměti.“ Odpověděl mu Naruto bez nějaké emoce.
„Nevěřím ti, jsi potomek Minata Namikazeho. A to je veliký důvod ti nevěřit“ ohradil se Madara a vyškubnul meč zpod Narutovi nohy, ten se zakymácel a už by ležel na zemi, kdyby si nepomohl rukama.
„Chtěl jsem tě přesvědčit, ale asi to nepůjde po dobrém. Mám jedinou možnost.“ Vypravil ze sebe Naruto a pokrčil rameny.
„Nikdy to nepůjde po dobrém.“ Ohradil se Madara se zlostným hlasem.
„Mýlíš se,“ pošeptal si Naruto spíše pro sebe a začal skládat pečetě. Nikdo je nestačil ani zaregistrovat. Narutovi ruce byli rychlejší a rychlejší. Madara se na sebe začínal rozčilovat. Tohle se mu ještě nikdy nestalo, aby nestihl pečetě. Madara se ale nechtěl zabývat věcmi, jako byla tato. Běžel proti Narutovi se zakázaným jutsem a to pro něj bylo důležitější. Jenže těsně před Narutem ho něco zastavilo. Madara se koukal, co ho drží. Nebylo tam nic, tedy nic co by si Madara mohl všimnout. Naruto přestal skládat pečetě a otevřel oči. Díval se na Madaru. Snažil si, představil svět bez něj, ale nešlo mu to. Naruto se snažil ze všech sil. Ale nešlo to.
„Co to je za divný jutsu?“ zeptal se Madara.
„Tohle? To není jutsu,“ odpověděl Naruto a otočil se na ostatní. V jeho výraze každý vyčetl smutek.
„Tak co to je, když né jutsu?“ zeptal se Madara zvědavě.
„Jak víš klan Uzumaki měl jednu přednost. Žili jsme ve vesnici vodních vírů. Byli jsme nazýváni dlouhověký, jelikož jsme se dožívali opravdu vysokého věku.“ Vysvětloval Naruto a díval se z jednoho na druhého.
„Ten tvůj klan měl jen jednu dobrou vlastnost. Uměli jste zapomenuté pečetě.“ Odpověděl Madara opovrhovaným hlasem.
„Klan? Naruto je z klanu?“ zeptala se Sakura svého senseie, Tsunade.
„Ano, pečetě,“ přikýval Naruto a trochu se usmál.
„Jak to, že o tom není nikde záznam?“ zeptal se Shikamaru, který měl nastudováno celou historii Konohy.
„Můj necelý můj klan padl při zničení vesnice vodních vírů, před několika lety. Jelikož s Listovou měla velice silné pouto, nechala si Listová znak této vesnice. Každý chuunin i nevědomky nosí znak vesnice vodních vírů. Je všude na vestách, někde může být i na oblečení.“ Vyprávěl už poněkolikáté příběh, který se stal.
„Cha, jsi stejně naivní jako tvoje matka. Byla přesvědčená, že může změnit svět i když bude Jinchuuriki. Jenže ten váš klan byl dobrý na úschovu démonů. Jen vy jste dokázali udržet démony a někdy i ovládnout. Byli jste jen nádoby, do kterých dávali démony. Pověz, brali tě jako spasitele? Uznávali tě jako sobě rovného? Dospělí se s tím srovná jednodušeji, ale dítě? Chránili si jen své zadky! O nic jiného jim nešlo. Oni se jen báli, aby je nevybrali na přechovávání devítiocasého!“ křičel na Naruta Madara, to mu jediné pečeť dovolovala. Mluvit.
„Tak to není Naruto!“ vykřikla rozzlobeně Tsunade se smutkem smíchané.
„Máš pravdu, jsme nádoby.“ Odpověděl Naruto a potvrdil tak Madarovu řeč, ten překvapen, že s ním mladý jinchuuri souhlasí.
„Tak to není!“ vykřikl nejstarší Hyuuga. Naruto se ihned podíval, kdo to vykřiknul. Neznal ho, ale jeho stáří vypovídalo jasně o tom, že toho hodně zažil.
„Bezpochyby jsme sem byli přivedeni, abychom se stali nádobou pro devítíocasou lišku … ale předtím než bude moci být liška umístěna, musíme tu nádobu naplnit láskou. Udělej to. Dokonce i nositel devítiocasého může žít spokojeným životem. Těmito slovy se řídila má matka, Mito-sama a tím se řídím i já.“ Pověděl Naruto a podíval se přes rameno na Madaru, který ještě nevcházel z údivu.
„Jak ses všechno dozvěděl?“ zeptal se starý Hyuuga a trochu přivřel oči.
„Není důležité, jak jsem se to dozvěděl, důležité je, jak tohle všechno dopadne.“ Ohradil se Naruto se zamračeným výrazem. Starý Hyuuga ihned litoval svého dotazu.
„Killer-Bee, důvěřuješ mi?“ zeptal se z nenadání Naruto a objevil se před bariérou hledíc na dotazovaného muže.
„Já ti věřím.“ Odpověděl jednoduše Bee.
„To jsem rád. Pojď se mnou.“ Pověděl mu Naruto a natáhl k němu ruku. Oba si hleděli do očí. Killer-Bee jeho pohnutky nechápal. Najednou si nebyl zas až tak moc jistý. Jenže něco v Narutovích očí ho přesvědčilo. Natáhl k němu ruku a stisk jí. Naruto jí stiskl pevným stiskem a Beeho vytáhl z bariéry. Sasuke si myslel, že tím bariéra zmizela, a zkusil taky natáhnout ruku. Ale zastavil se přesně tam, kde byla bariéra. Překvapen se podíval na ostatní. I oni tomu nerozuměli. Nejvíce byl ale rozrušený Raikage.
„Zbavím tě tvého démona, Bee.“ Pravil na vysvětlenou Naruto se zavřenýma očima.
„Ale já nechci, Naruto.“ Odpověděl Bee.
„Ty jsi je neslyšel, jak prosili?“ zeptal se Naruto zvědavě a smutně se podíval na Beeho.
„Koho jsem měl slyšet? Ostatní za bariérou?“ zeptal se překvapeně Bee.
„Ne, vesničany nemyslím,“ pravil s těžkým vydechnutím Naruto.
„Tak nevím koho máš, namysli,“ odpověděl Bee a zamračil se.
„Dáš mi osmiocasého dobrovolně Bee?“ zeptal se znovu Naruto
„Naruto, tohle po mě nechtěj, nechci, aby se tady stalo něco nepěkného“ snažil se Bee.
Něco ve křoví zachrastilo a Bee se podíval tím směrem. Naruto sledoval svého přítele ještě pár minut a pak se otočil taky za zvukem. Ze křoví se vyškrábal Kabuto. Měl stejné znaky, jako měl Orochimaru u očí.
„Měl bys mu ho dát,“ nabádal ho Kabuto a šel klidným krokem k nim.
„Co? Ty si s ním spřáhnutým?“ zeptal se polekaně Kakashi, nevědě co si o tom má myslet. V jednu chvíli se zdá, že Naruto je s nimi a náhle se úplně otočí a zase jedná proti nim.
„Jdeš, pozdě Kabuto.“ Odpověděl Naruto a podíval se na Beeho.
„To je moje chyba,“ odpověděla žena, letící na papírové vlaštovce.
„Konan?!“ podivil se Madara, když spatřil svojí bývalou spolubojovnici.
„To nevadí, nemyslím si, že byste mi nějak mohli pomoc. Víte, proč tady jste, že?“ zeptal se Naruto.
„To je jasné. Bylo to jasně řečeno.“ Odpověděl Kabuto a uvedl své koutky úst k úsměvu.
„Bee, budeš s námi spolupracovat?“ zeptal se Naruto.
„Já ti nedám démona, to za žádných okolností.“ Odpověděl Bee odhodlaně.
„Chtěl jsem to vyřítit po dobrém, ale asi to nepůjde.“ Odpověděl Naruto a dal pokyn Konan a Kabutovi. Konan ihned spoutala Beemu ruce papírem a Kabuto spoutal nohy svými hady. Než Bee mohl cokoliv udělat, byl úplně svázán. Naruto stál a díval se na bezbranného jinchuurikiho.
„Nech mého bratra na pokoji, bastarde!“ křičel Raikage a celý zbrunátněl.
„Co to děláš Naruto? Přestaň, prosím, přestaň!“ prosila ho Sakura s pláčem.
Ostatní se postupně přidávali. Někdo prosil, další vyhrožoval, ale nic nepřimělo Naruta, aby se podíval na ně.
„Já ti osmiocasého nevydám.“ Trval na svém Bee.
„To se ještě uvidí,“ odpověděl Naruto. Konan leknutím ustoupila o krok dozadu. Její oči se rozšířily v údiv.
„Ty….ty…máš…..rinnegan?“ vykoktala Konan po dlouhém vnitřním boji.
„Ano, Konan soustřeď se, prosím.“ Požádal jí Naruto a sledoval pozorně Beeho tělo, v kterém proudila čakra. Musel se soustředit, aby rozpoznal a rozuměl pečeti. Sledoval tok čakry. Jak očekával Bee se snažil skrýt svého démona, i na to byl Naruto připraven. Chvíli hledal frekvenci démona Yamata no Orochi. Byla silná a tak měl Naruto o to míň práce. Spojil se s démonem.
„Pojď se mnou, Yamata no Orochi, všichni už na tebe čekají,“ povídal Naruto.
V Beem se něco pohnulo a on věděl, že se hnul jeho démon. Snažil se ho přesvědčit, aby s ním zůstal, ale Yamata no Orochi jen zakroutil hlavou nesouhlasně hlavou.
„Našel jsem ho, zdá se, že bude spolupracovat!“ oznámil Naruto jistým hlasem.
„Naruto jsi si jist, že to bude fungovat?“ zeptala se Konan, která sledovala znepokojení na Beeho tváři.
Naruto jí neodpověděl a pomalu a opatrně začal sunout ruku do Beeho břicha, ten ze sebe vydal slabý výkřik. Spíš se to podobalo hlučnému nadechnutí.
„Naruto,“ snažil se ho přimět Kabuto aby přestal, jelikož na něj začala působit čakra osmiocasého. Naruto ale nedbal a pomalu odstraňoval Yamata no Orochi z Beeho. Jeho ruku obklopovala jasně modrá záře. Naruto se spokojeně usmál. Beemu poklesla hlava a jeho tělo se zhroutilo, kdyby ho Kabuto a Konan nedrželi, spadl by tvrdě na zem.
„Braaatřeeeee!“ zakřičel zoufale Raikage. Jeho výkřik následoval tvrdý úder do bariéry. Naruto, který tu bariéru vytvořil, se překvapen otočil, jeho bariéra se otřásla, ale zůstala v celku. Jeho spokojený pocit nad výborně vykonanou prací tak vystřídalo překvapení. Zahleděl se na Raikage svým rinneganem. Ten si nevšímal jeho zvláštních oči. Chtěl Narutovi přelámat všechny kosti v těle. Naruto si Raikageho změřil přísným pohledem. Pak se jeho přísný pohled změnil v potěšující úsměv.
„Ty hajzle, právě jsi mi zabil bratra!“ zakřičel na něj rozčíleně Raikage.
Naruto vytáhl obočí na znamení překvapení. Až teď si uvědomil jak se o bratra Raikage bojí. A nebyl to jen Raikage, který se bál o svého bratra ale křičeli na něj i Beeho studenti. Až teď si uvědomil, že tímto jednáním děsí i své přátele. Naruto se podíval na Kabuta a Konan. Ti okamžitě vyrozuměli jeho postoji. Ihned pustili Beeho z pout a jemně ho položili na zem.
„Myslíš?“ zeptal se chladně Naruto a nasadil krutý výraz ve tváři.