Mudrc šesti cest aneb Narutovo poslání 7

„Kdo to řekl! Ty parchante! Pojď jsem a řekni mi to do očí! Tak se ukaž!“ křičela na něj rozčílená Houkou a bila do bariéry.
„Houkou,“ promluvil na ní Naruto milým hlasem. Houkou se otočila.
„Tyhle pohledy jsem snášela hrozně dlouho. Netvrdím, že tam nebyli i nějaké ty usměvavé oči, které mi dávali sílu, ale oči plné odporu a nenávisti, ty si pamatuji. Bylo jich tak moc. A teď je mám ochránit, proč? Naruto, řekni mi proč bych to měla udělat?“ zeptal se Houkou a propukla v pláč. V tichý ale dojímavý pláč, kterým se pomohla pochlubit jen milující matka.
„Houkou, nevím, jak ti mám vysvětlit, když já to sám nevím.“ Odpověděl Naruto a svěsil smutně ramena. Proč se tyhle pocity vrátili. Ty pocity, které měl jako dítě. A pak si najednou uvědomil, že i jeho trápí pohledy ostatních lidí, ale snažil se je ignorovat a přejít je. Jenže Houkou se cítili stejně jako Naruto. Kabuto sledoval Naruta a uvědomil si, že on neumí tohle vysvětlit. Rychlím krokem došek až k Houkou a položil jí na rameno ruku v přátelském gestu.
„Nevím, jak se cítíte a ani mi to nemůžete pořádně vysvětlit. Nerozumím vaší bolesti, ale vím, co pro Naruta znamenají tito lidé. Pro něj je to lepší budoucnost. Svět bez válek. On si to myslí a je pro to ochotný udělat cokoliv. Opravdu cokoliv. “ Kabuto ztišil hlas a přiblížil se k Houkou blízko aby ho jen ona mohla slyšet. „A když říkám cokoliv, myslím tím, že je ochotný položit za to svůj vlastní život. Je to jeho sen.“ Pověděl jí Kabuto.
Houkou se zmateně podívala na Naruta. Takže tohle je jeho cesta ninji? Proto je tak silný? Protože to je jeho vlastní sen.
Houkou se najedou zastyděla. Začala se uklidňovat. Přikývla na Kabuta, že je už všemu rozumí a přidala se k ostatním. Naruto kývl na Kabuta s díkem v očích. Nikdy si neuvědomil pořádně neuvědomil jak se i Kabuto snaží změnit svět plný války. Převtělení démoni se otočili k vesničanům zády a začali vyvolávat druhou bariéru. Všichni si klekli a udělali pár pečetí. Bylo to pomalé a tak každý viděl jaké to jsou. Tohle nebylo moc náročné ale co všechny uchvátilo, bylo množství čakry, která vyzařovala z této techniky. Démoni se soustředili na to aby vytvořili bariéru rovnoměrnou a všude aby byla stejné silná. Kdyby tam nastala jen malá chybička mohla se celá bariéra roztříštit na kousíčky. Stačilo by i nepatrné množství do oslabeného místa v bariéře. Démoní bariéra byla daleko viditelnější než ta Narutova. Její povrch pokrývali mihotající se barvy do všech stan. Vypadalo to jako by někdo udělal velikou bublinu ale se sytějšími odstíny barev. Ostatní vesničané na to koukali. Byli tím překvapeny. Naruto se díval na vytvářející se dílo. Kdyby mohl díval by se na to až do konce ale někdo ho chytil přátelsky za rameno. Naruto sebou trhl. Byl překvapen. Byla to Nekomata a smála se na něj. Jako by mu už tím oznamovala, že to má v kapse.
„Přijde,“ odpověděla suše Nekomata a sundala z Narutova ramene svou ruku.
Naruto se usmál ale spíš rozpačitě než jistě. Najednou se mu to začalo vracet a on začal pomalu pochybovat o svých krocích. Ale teď nebyla ta správná chvíle se otočit na podpatku a odkráčet si někam.
„Díky, můžeš jim pomoc, prosím?!“ zeptal se Naruto a hodil hlavu směrem k vytvářející se bariéře.
„Jasně,“ odpověděl jednouše Nekomata a odběhla ke svým přátelům.
Když se do bariéry pustila i Nekomata začalo to brát na rychlosti. Nekomata byla úžasná ve vytváření jakéhokoliv jutsu, které mělo dostat jakýkoliv tvar. Naruto si oddech, když se bariéra konečně dokončila. On teď bude potřebovat všechnu svojí čakru na to co ho bude teprve čekat.
„Můžeš to už zrušit, my se tady o ně postaráme.“ Zakřičel Shukaku.
Naruto jim zvedl ruku na znamení svého díku a opět se obrátil na prasklinu v prostoru. Když se Naruto otočil, jeho neviditelná bariéra v okamžiku zmizela. Vesničané se trochu ustrašeně podívali po démonech a snažili se z jejich chování vyčíst, co mají za lupem. Jenže se nestalo nic, co očekávali. Nevrhnuli se na ně s kunaiema ani s jinými bojovými prostředky. Jen stáli a dávali čakru do své pracně vytvořené bariéry.
„Proč to děláte?“ zeptal se Kakashi s respektem.
„Ani nevím, možná to je jen pocit něčeho dosáhnout. Nevím.“ Odpověděl Raijuu a otočil se na Kakashiho. I když tohle Raijuu prohlásil ostatní démoni se tomu usmáli. Každý démon věděl proč tohle dělá. I když to nepověděl nahlas, věděli, že Raijuu i ostatní obdivují Narutův přistup k věci. Tohle se nevidělo každý dne. Takový lidé jako byl Naruto se rodí jen někdy.
Naruto najednou ucítil zápach starého hnijícího se masa. Ten puch znal dobře, jelikož někdy našel u sebe doma zbytky, už skoro zeleného masa. Byl to vlezlý a nechutný puch, ale nezacpal si nos. Jen pokřivil obličej svojí grimasou. Puch byl stále silnější a Naruto si začal uvědomovat, že Shinigami je už na cestě. Z prostoru se začala pomalu vysouvat jedna ruka. Naruto uviděl šedivou ruku, podrobenou dlouhému životu. Pak se vynořil i obličej. Naruto se na to koukal s údivem a respektem. TOHLE je tedy Shinigami? Muž vylézající byl menší než Naruto. Určitě byl i lehčí než Naruto, to nasvědčovalo to, jak měl propadlé tváře a každý mohl vidět jeho žebra. Každý si musel ihned uvědomit, že takhle vypadá jen kostra obalená kůži a očima. Jinak to vypadalo, jako by to byla opravdická kostra. Muž se rychlím pohybem hlavy rozhlídl po světe, ve kterém se najednou ocitl. Jeho oči byli bystré a zkoumavé. Nebylo pochyb. Shinigami tento svět nenavštívil mnohokrát. Jeho skelný pohled se zastavil na Narutovi. Naruto pocítil nepříjemný pocit v žaludku. Až teď si Naruto uvědomil, že pach hnijícího se masa zmizel.
„Ty jsi ten mladík, co si pro mě poslal?“ zeptal se hrubý hlasem Shinigami.
I když na pohled muž vypadal jako umírajíc jeho hlas vyzařoval jasnou autoritou a energií.
„Jsem Naruto Uzumaki.“ Přiznal se Naruto
„Musíš být velice hloupý, nebo velice odvážný. Ať je to cokoliv jsem si jistý, že jsi v určitém ohledu blázen, hochu.“ Pronesl dramatickým hlasem Shinigami a obrátil se na Madaru. Jeho oči najednou zasvítili dětskou radostí, nebo tak si to aspoň vynaložil Naruto. Shinigami se díval se zájmem na Madarova záda.
„Chci s tebou něco prodiskutovat.“ Pravil Naruto a snažil se začít vysvětlovat ale Shinigami ho zastavil svým hlasitým dotazem.
„Co se mnou ty chceš diskutovat? Jsi jen o trochu starší usmrkanec!“ obořil se na něj muž.
Tato poznámka Naruta velice potěšila.
„Mám pro tebe jeden velice dobrý obchod.“ Konstatoval jinak Naruto ve snaze zaujmout Shinigamiho zvědavost.
„Obchod? Tak to si rád poslechnu.“ Pověděl muž a obrátil zrak zpět na Naruta.
„Chci abys zapálil pár svící, které jsi uhasil předčasně.“ Pravil nesmlouvavě Naruto.
„Tohle není obchodování, tohle je od tebe přímo rozkaz,“ pověděl pobaveně Shinigami a vydal ze sebe strašlivý zvuk, připomínající se dusícího se muže. (Shinigami se smál)
„To není konec. Kabuto a Konan se chtějí vydat do tvojí říše předčasně.“ Pravil Naruto a mávl rukou k jmenovaným osobám. Oba dva se ihned vydali za Narutem a Shinigamim.
„Dobře, já je příjmu. Ale to je málo. Co nabízíš dál?“ začal vyjednávat Shinigami.
Naruto věděl, že Shinigami se nenechá uchlácholit jen rohlíkem.
„Dám ti Madaru, zpozoroval jsem, jak se ti radostně zasvítilo v očích, když jsi ho tady uviděl.“ Povídal mu Naruto. Shinigami se zatvářil trochu naštvaně, ale bylo to spíš na sebe než na Naruta. Začal se sám na sebe zlobit, že se nechal unést svým pocitem a nechal aby ho někdo takto spatřil.
„To je lepší, Madaru už chci dostat dost dlouho ale nedaří se mi to. Ale zapalování není tak jednoduché.“ Přiznával Shinigami a pozvedl pomalu ruku.
Naruto najednou ztišil hlas a pověděl mu.
„Já ty svíce zapálím svým životem!“
Shinigami se na něj podíval s překvapením. Tohle už nebyla žádná hloupá hra. Ten hoch naproti němu to myslí upřímně vážně. Je to v jeho modrých odhodlaných očí. Když se ho Shinigami ptal, jestli je hloupý nebo odvážný, věděl, že hloupí není. Jinak by neměl takhle promyšlený plán.
„A myslíš si že to dokážeš?“ zeptal se ho Shinigami a pokračoval „Vím, že využíváš také čakry z Kyuubiho.“
Naruto pokýval hlavou na souhlas. Nemělo cenu zatajovat, to co už tady každý věděl.
„Nebudu používat Kyuubiho čakru. Kyuubi s tím nemá nic společného.“ Odpověděl Naruto.
„Ale máš pořád v sobě toho démona!“ upozornil ho Shinigami, který se nenechal přesvědčit jen slovy.
„Ten bude už pryč, když já budu zapalovat svíce.“ Oznámil Naruto tvrdým hlasem.
Shinigami si ho pozorně prohlížel. Snažil se najít v Narutovi kousek strachu ze smrti ale nic nenašel.
„Dobře, přinesu svíce. Pojďte se mnou, vy dva!“ pokýval Shinigami na Konan a Kabuta. Oba se dali do pohybu směrem k Shinigamimu. Když byli ale téměř u praskliny otočili se a vděčným úsměvem se obrátili na Naruta. Ten jim kývl a usmál se taky. Konan i Kabuto zmizeli i s Shinigamim. Najednou se rozhostilo ticho. Každý slyšel jen tlukot vlastního srdce. I když boj začal odpoledne, teď už se stmívalo. Jenže tentokrát to nebylo normální. Teď šla tma velice rychle. Na obloze se začali rozsvěcovat hvězdy a měsíc zářil nesmírnou září do dálky. Naruto se usmál. Jeho sensei ho pozorně sledoval. Měsíc začal zářit na jedno místo vedle Naruta. Byl to tak slabý proužek, že ho každý pozoroval se zájmem. Naruto k pruhu podal levou ruku a nastavil jí ve výši ramen. Jako by někoho chtěl chytnou.
„Je čas, senseii.“ Pověděl Naruto s neutrálním hlasem.
Z tenkého pruhu měsíčního světla se vynořila ruka a chytla se Narutovi napřažené ruky. Naruto vytáhl z pruhu dospělou osobu ve starém věku. Muž měl trochu problém s pohybem ale jen co uviděli jeho dlouhou hůl bylo jim jasné, že to není nijak hrozné.
„Naruto, konečně jsem se sem po tolika letech vrátil.“ Pronesl zasněným hlasem muž a zamlžili se mu oči slzy.
„Je krásný, že?“ zeptal se Naruto a porozhlédnul se po okolí.
„Vždy byl a vždy bude.“ Pokýval na souhlas muž.
Vesničané muže neznali ale přeměnění démoni se zarazili a koukali vyvalenýma očima na muže. Nemohli se pohnut ani promluvit. Báli se, že to je jen sen a oni ho zničí, když promluví.
Muž se otočil na vesničany a na démony. Utřel si slzy a pomalým krokem šle blíž. Naruto ho následoval a byl připraven nabídnout starému muži svojí oporu.
„Opravdu jste to vy?“ zeptal se muž se šťastným hlasem a pozoroval démony. I oni měli teď na krajíčku. Bylo na nich vidět jejich vlastní dojetí. Naruto je sledoval jako ostatní vesničané.
„Jste to vy? Opravdu jste to vy?“ zeptal se Shukaku s třesoucím se rtem.
„Shukaku, Nekomata, Isonade, Sokou, Houkou, Raijuu, Kaku a Yamata no Orochi.“jmenoval je muž s laskavým hlasem.
„Jsem to já.“ Odpověděl muž a natanoval ruku k nim. Ale zarazil se před bariérou. Démoni trochu ztratili koncentraci ale muž se na ně přísně podíval a ihned se bariéra vyrovnala.
„Sensei, vy jste si pro nás přišel?“ zeptala se Houkou se strachem v hlase.
„Ano, přišel jsem si pro vás. Myslím, že jste si to už tady odpykali. Váš trest dnes skončil.“ Potvrdil muž s pevným hlasem.
„Proč až teď? Tolik let jsme tady trpěli! Tolik let! Bolest, nenávist, samotu, tohle všechno jsem si každý prošel. Proč až teď?“ zeptal se rozzlobeně Isonade a zamračil se.
„Jestli si pamatuji, váš prohřešek byl taky dost velký! Ale netrpěli jste sami!“ odpověděl tvrdě muž a praštil holí do země. Na konci hole se ozval zvonek. Byl dost silný na to jak byl malý. Démon se ihned zarazil a uvědomil si svůj prohřešek. Mužovi rysy najednou ale změkli.
„Vím, že náš prohřešek byl veliký, ale mohl jste přeci přijít dřív!“ zapojil se do debaty Raijuu.
„Nemohl jsem přijít dřív.“ Odpověděl muž lehce.
„Nemohl? Jak, že jste nemohl?“ zeptal se Raijuu překvapen mistrovou odpovědí.
„Musel jsem čekat na Naruta.“ Upřesnil muž a podíval se na Naruta.
„Proč?“ zeptal se rychle Raijuu vyžadující okamžitou odpověď.
„To já jsem musel odemknout bránu, kterou lze projít na tento svět.“ Odpověděl Naruto místo muže.
„Ale vždyť to uměl i náš sensei!“ pravila rozhořčeně Houkou.
„Uměl jsem. Teď jsem už na to moc starý. Musel jsem čekat. I pro mě to bylo hrozné. Měl jsem několik let se tím trápit. Myslel jsem, že jsem naprosto selhal. I mě trápila vaše samota a vaše bolesti. Prožíval jsem to s vámi. Přeci jsem jen váš stvořitel.“ Odpověděl muž s hrdostí v hlase.
„A jak mohl být tento chlapec klíčem, proboha?“ zeptala se Houkou, která to ještě nepobrala. Naruta zmínka o “chlapci“ dost podráždila ale nedal nic na jevo
„Můžu tě poprosit, Naruto?“ zeptal se muž a otočil se na svého posledního žáka.
„Jistě,“ odpověděl Naruto bez přemýšlení. Rychle si sundal triko aby každý viděl jeho obnaženou hruď. Na jeho hrudníku byla pečeť, kterou nikdo neznal. Naruto se postavil před démony a čekal, než si vzpomenou, kde naposled viděli tuhle pečeť.
„Proboha,“ vymáčkl ze sebe po chvíli ticha Shukaku ohromeně.
„Přesně. Není to jen na mé volbě. I dotyčný se musí rozhodnout. A on se rozhodl. Je to už jen na něm.“ Pravil muž a jeho hlas vykazoval smutek a zármutek.
Vesničané se do toho nijak nezapojovali. Jen sledovali co se bude dít.
„Mistře, je čas.“ Připoměl Naruto starému muži po svém boku.
„Ano, pojď o kousek dál. Ale opravdu jsi ..“ nestačil dopovědět muž jelikož ho Naruto rázným hlasem přerušil.
„Jsem rozhodnutý!“ Ty dvě slova byla ostrá jako meč.
„Muže to bolet. Hodně Naruto. Já už nemám rinnegan, a nemám už takovou moc jako jsi měl ty. I přes to tohle všechno to mám udělat?“ zeptal se muž a zvedl obočí. Potřeboval jeho souhlas ještě jednou slyšet. Nechtěl aby si to pak nevyčítal. Naruto měl teď možnost volby. Mohl klidně říct, že to nechce podniknou a muž by mu to neměl za zlé.
„I přes rizika do toho jdu po hlavě.“ Odpověděl Naruto a usmál se.
„Dobře, doufám, že toho nebudeš později litovat.“ Odpověděl mu muž a začal schraňovat čakru do své levé ruky. Naruto vypnul své svaly na hrudi a čekal. Muž pomalým pohybem zajel do Narutova nitra. Soustředil se na své jutsu. Byl hluchý k protestům občanům všech vesnic. Křičeli na neznámého muže ať přestane. Jenže nikdo ho z transu nedostal. Naruto pociťoval ohromnou bolest. Nebylo to krátké a bolestivé jako to bývá u normálního říznutí, tahle bolest byla pomalá a trýznivá. Naruto zatnul zuby. Snažil se potlačit výkřiky bolesti. Muž zaklel a vydal ze sebe ještě víc čakry. Naruto už nemohl držet déle své výkřiky. Hlasitě zařval. Při tom zaklonil hlavu a zavřel oči. Snažil se potlačit všechnu probíhající bolest ale nic mu nepomáhalo. Muž vytáhl dlaň obalenou v černé mlze. Naruto ucítil v puse pachuť krve. Nevěděl jestli to je jen malé zranění. Jeho smysli se najednou zbláznili. Nefungovali mu, jak by měli. Naruto byl vyčerpaný. Jeho hlava se vrátila do normální polohy. Vesničané tak spatřili Narutův obličej. Z pusy mu vytékala krev a bylo jí víc než bylo normální. Muž položil mlhu na zem a vyčkával. Mlha se začala roztahovat do všech stran, až vytvořila mužské tělo. Naruto nebyl schopen rozpoznat detaily, viděl jen hrubý obrys.
Mužská osoba dostávala přesný obraz. Byl to muž vysoký 187 cm s dlouhými černými vlasy. Někomu mohl připomínat Madaru ale měl jiné oči. Jeho oči byli čokoládově hnědé. Jeho vzhled mohl omámit každou dívku jenže něco z jeho chování bylo chladnější než led. Muž měl na čele ovázanou červenou čelenku. Držela mu vlasy, aby mu nepadali do obličeje. Měl na sobě rudý plášť na konci hodně potrhaný a pod ním měl černé triko a kalhoty. Na rukou měl černé rukavice zakončené drápy, které měli i někteří z ANBU. Muž se díval na muže, který ho vysvobodil. Nebyl zrovna dvakrát nadšený, to jasně dával najevo. Jeho zamračený pohled ale zabloudil i k Narutovi, který měl problémy udržet se na nohou.
„Proč? Sakra! Tohle je ten nejpitomější plán jaký jsem kdy slyšel!“ začal se rozčilovat mladík ve věku asi kolem 27 let.
„Kyuubi, neřvi tady!“ napomenul ho starý muž hlasitě.
„Proč? Kdo ten plán vůbec vymyslel?“ ptal se dál rozčíleně Kyuubi a začal těkat pohledem po všech démonech.
„Já jsem ho vymyslel. Máš s tím problém?“ zeptal se Naruto a zamračil se na rozmazanou osobu před sebou. Nemohl vůbec zaostřit.
„Jo já mám problém. A dost velkej!“ odpověděl mu Kyuubi drsným hlasem.
„Tak si ho nech pro sebe.“ Konstatoval Naruto.
Kyuubi se díval na Naruta chladným pohledem. Jak by toho kluka považoval za nepřítele a né za někoho ve kterém byl zapečetěn skoro 18 let.
„Půjdeš konečně domů tak co se ti na tom ku*va nelíbí?“ začal se rozčilovat Naruto. Překvapila ho ráznost jeho hlasu. Vůbec si nepřipadal tak silný jako jeho vlastní hlas. Kyuubiho to zarazilo. Najednou neznal žádnou pořádnou odpověď. Jako by mu sebral touhle otázkou vítr z plachet.
„Chceš stejně jako ostatní domů. Tak sklapni a šoupej nohama. Nejsem teď dobře naladěný. Nechci tady s tebou ani probírat své pohnutky k tomuto bláznivému plánu. Chci udělat to o čem jsem přesvědčeným a věřím tomu celým svým srdcem.“ Pravil mu už normálním hlasem Naruto a otočil se. Jeho nohy mu ale vypověděli službu a Naruto se třískotem svalil na zem. Kyuubi ho sledoval jak leží a stěží dýchá. Věděl, že najednou pocítil únavu z jutsu, kterým vysvobodil Yamata no Orochi z hostitele. Kyuubi se po malém rozhodování pustil za Narutem. Vzal ho pod paždí a postavil ho na nohy. Naruto se na něj zmateně podíval.
„I když to pro nás uděláš, zase já ti pomůžu aspoň vstát.“ Pravil Kyuubi zahleděný do dálky.
Naruto si utřel krev z brady.
„Díky,“ zamumlal skoro slyšitelně Naruto.
„Už přichází, připrav se.“ Upozornil ho Kyuubi přátelským hlasem.
Naruto přikýval a odstrčil od sebe Kyuubiho. Ten se vydal za svým senseiem a udělal kolem něj a sebe bariéru. Byla daleko rychleji vytvořena, jelikož byl daleko menší a Kyuubi měl už letité zkušenosti.
A jak Kyuubi řekl, Shinigami přišel o pár sekund později.
„Takže jsi si nechal vyndat Kyuubiho? Přesně jak jsi říkla.“ Odpověděl Shinigami.
„Já držím slovo! Odveď si Madaru. Nechci ho už tady vidět.“ Oznámil mu Naruto.
Shinigami rozevřel dlaň a foukl do ní. Vznesl se do vzduchu několik malých mušek a usadili se na Madarovi. Ten po okamžiku začal blednout a úplně se vytratil.
„Tak a teď ty svíce.“ Přikázal mu Naruto.
„Nechceš si to rozmyslet?“ zeptal se ho Shinigami.
„Nechtěl!“ zabručel už naštvaně Naruto. Proč se ho všichni ptají jestli nechte přestat? Tohle neuměl pochopit.
„Dobře, tak tady jsou. Svící je dost. Můžeš zapalovat.“ Oznámil mu Shinigami a rozhodil svíce do prostoru. Věděl, že Naruto bude mít dost problémů se pohybovat. Nechtěl to Narutovi ulehčovat. A ani se mu nechtělo dávat duše, které už jednou vzal.
Naruto se rozhlídnul po svících a pochopil, že to nemůže nikdy zvládnout v jeho stavu. Připadal si jako pacient, čekající na smrt. Najednou ho ale napadl nápad. Začal se soustředit a živel ohně. Všechnu svojí čakru přetvařoval na oheň. Jeho ruce pohltil plamen. Nepálil ho, jen z něj vyzařoval. Oheň se pomalu šířil po celém těle. Shinigami sledoval Narutovo počínání. Byl ale přesvědčený, že to Naruto nezvládne. Možná, že zapálí nějakou tu svíci, ale nezapálí všechny. Na to už byl dost vyčerpaný. Shinigami by nikdy nepřistoupil na takovouhle dohodu v jiné situaci. Naruto zvedl ruce do výšky a chvilku počkal. Pak zašeptal několik slov a oheň se rozprskl do všech stran. Shinigami na to koukal s otevřenou pusou. Nepředpokládal, že by Naruto něco takového dokázal vymyslet za tak krátkou dobu. Skoro všechny svíce hořeli jasným plamenem, až na jednu vedle Naruta. Narutův zrak se nijak zvlášť nezlepšil a tak si Naruto musel kleknout, aby mohl přečíst nápis na svíci před sebou. Se čtením měl ale tentokrát hrozný problém, ale nepodával se ničemu. Jeho svaly mu nesloužili a odmítali jakýkoliv namáhavý pohyb. Konečně si přečetl jméno na svíci. Stálo tam SARUTOBI ASUMA. Naruto si vzpomněl i na Kurenai, a na to, že čeká s Asumou dítě. Nechtěl aby jeho malé vyrůstalo bez otce. Sám nepoznal rodičovskou lásku. Snažil se zvednout ale šlo mu to velice pomalu a stálo ho to moc námahy.
„Musím připustit, že jsem nevěřil, že toho tolik zapálíš. Překvapil jsi mě. Jenže teď nemáš čakru ani sílu přežít.“ Povídal Shinigami a vytáhl svíci kterou držel za zády. Svíce plápolala slabým světýlkem. Naruto se na ní ani nepodíval. Sledoval Asumovu svíci a snažil se z poslední čakry vytvořit oheň. Zvedl ukazováček a pomalu zapaloval svíci. Konečně se chytla a začala plápolat sama. Shinigami sledoval dohořívající plamen ve své ruce.
„Dokázal jsem to,“ vydechl Naruto a spadl na zem.