Sakuřin nový začátek 02 - Staří přátelé

Stála jsem před domem, kde jsem vyrůstala. Měla jsem strach. Strach, že mi matka nikdy neodpustí, že jsem utekla a nic neřekla. Ale musím to alespoň zkusit. Celá rozklepaná jsem zaklepala na dveře. Za pár sekund se začali pomalu otevírat. Nejprve jsem si všimla starých pletených papučí, které matka vždycky mívala. A potom jsem jí pohlédla do tváře. Hodně zestárla, ale jinak byla pořád stejná. Nejprve si mě prohlížela, jakoby mě nepoznala. A potom se jí překvapením vypnuly všechny vrásky.
,,Ahoj mami.'' řekla jsem a pokusila se o milý úsměv.
Ale bylo to těžké. Cítila jsem se před ní hrozně.
,,S-Sakuro?'' její hlas se třepal.
Dívala jsem se jí do očí a snažila se z nich vyčíst co nejvíc jejich pocitů. Ale nešlo to.
,,Kde jsi propána byla tak dlouhou dobu? Dítě praštěný!'' zanadávala a chytila mou hlavu do náruče.
,,Všechno ti povím, maminko.'' byla jsem šťastná.

Když jsem se ráno probudila, rozhodla jsem se zajít za Narutem. Chtěla jsem ho požádat, jestli by mi nemohl přidělit jeden z týmu genninů. Chtěla jsem se stát senseiem. Jakmile jsem procházela kolem krámku s květinami, uslyšela jsem pronikavý hlas. Musela jsem se usmát, jako za starých časů.
,,Ale helemese, kdo se rozhodl konečně vrátit.'' řekla Ino ironickým hlasem.
Když jsem se na ni podívala, ztuhla jsem. Vlasy měla sotva po ramena, na krku se jí rýsovala dlouhá jizva a v očích odhodlaný pohled. Změnila se....
,,Ahoj, Ino!'' zazubila jsem se.
,,Myslím, že by jsme měli zajít na Saké.'' řekla Ino a vydala se mím směrem.
Opravdu řekla na Saké? Ino? No to snad ne.
,,Když myslíš.'' odpověděla jsem a usmála se.
Když jsme přišly do jedné z hospůdek, Ino si dala Saké přesně jak řekla. Já jsem Saké neměla ráda. A tak jsem si dala jen limonádu.
,,Už jsem všechno slyšela od Hokágeho. Musíš být opravdu silná, když tě učila samotná Mizukáge.'' usmála se Ino a lokla si Saké.
,,Ano, hodně jsem zesílila a mám za sebou mnoho misí.'' odpověděla jsem.
,,Tady v Konoze se změnilo hodně věcí. Například já jsem se dala dohromady se Saiem. Kdo by to byl řek?!'' zasmála se a pokračovala.
,,Z Naruta je Hokáge a má syna s Hinatou, ale to už určitě víš. Já mám na starosti tým 12, stala jsem se Senseiem. Také jsem se naučila hodně nových technik, už nejsem ta malá holka, které záleželo hlavně na vzhledu, ten mě teď vůbec nezajímá.'' řekla klidným hlasem a znovu se napila.
Nevěřila jsem svým uším.
,,Ty a Sai? Opravdu? A jak se má? Kde je?'' smála jsem se.
,,Sai je právě na jedné z misí.''
,,Na jaké misi?'' zeptala jsem se.
,,To máš jedno, Sakuro.'' nechtěla mi to říct.
Přesně jsem věděla proč.
,,Sasuke?'' řekla jsem odpudivě.
Ino sklopila oči a zadívala se do šálku se Sakém.
Bouchla jsem pěstí do stolu, div nepraskl.
,,Proč ho Naruto pořád řeší?! Proč už se na něj prostě nevykašle?!'' zuřila jsem.
,,To já nevím. Ale Sasuke zabil Kakashiho. A právě proto ho chce Naruto zabít. Chtěl se za ním vydat sám, ale Hinata mu to zakázala. Měla strach a já se jí nedivím. Sasuke je opravdu silný.'' mluvila klidně.
Strnule jsem seděla na židli. Kakashi sensei je mrtví? Sasuke.... zatnula jsem ruku v pěst takovou silou, až mě to bolelo.
,,Zmetek!'' ulevila jsem si.
Ino nic neříkala, jen si mě prohlížela.
,,Změnila jsi se, Sakuro. Nejenom, že jsi mnohem hezčí. Ale je vidět, že jsi zesílila.'' řekla nakonec.
,,A co Shikamaru? Ten Ten? Neji? Kiba? Shino? Lee?'' změnila jsem téma.
,,Shikamaru cestuje mezi Písečnou a Listovou. Má dceru s Temari. Neji se dal dohromady s Tenten a Kiba, Lee a Shino jsou na misi se Saiem. Gaara je stále Kazekage a našel si nějakou holku z písečné, co jsem slyšela. A Kankurou, ten je pořád stejný.'' řekla znuděně.
,,Tolik se toho změnilo.'' vzdychla jsem.
Ino už už chtěla něco namítnout, když v tom se zarazila.
,,Co se děje?'' zeptala jsem se.
,,Jsou zpátky.'' řekla, hodila pár mincí na stůl a rozběhla se směrem k hlavní bráně Konohy.
Následovala jsem ji. Je opravdu rychlá, ale já jí v pohodě stačím. Když jsme přiběhli k bráně, uviděli jsme jak přicházejí.
,,Zase bez jediného škrábance.'' usmála se Ino a políbila Saie, jakmile přišli.
,,Ahoj kluci.'' řekla jsem a trošku se začervenala.
,,Sakuro?! No to si ze mě děláš srandu?! Jak dlouho ses ještě chtěla nevracet?!'' řekla Kiba ironicky a plácl mě po rameni.Byl o hodně vyšší než já.
,,Ahoj, Sakuro.'' řekl Sai a dál objímal Inu.
Jediný Lee tam jen tak stál se sklopenou hlavou.
,,Lee?'' zeptala jsem se opatrně.
Najednou zvedl hlavu a já uviděla slzy v jeho očích. Rozběhl se ke mně a objal mě takovou silou, že jsme mále spadli na zem.
,,Sakuro! Tolik jsi mi scházela! Jak jsi mi to mohla udělat?! Ani jsi se nerozloučila!'' řval Lee.
Musela jsem se začít smát.
,,Promiň Lee.'' řekla jsem a podívala se mu do tváře.
Byl pořád stejný.
,,Ty jsi tak krásná. Opravdu, tak krásná.'' řekl Lee, v očích pořád slzy.
,,Díky.'' smála jsem se.
,,Jak to dopadlo?'' přerušila nás Ino najednou.
,,Je moc silný. Už jsme ho skoro měli, ale je potřeba, aby nás šlo příště víc.'' řekl a pohladil ji po vlasech.
,,Ino sensei! Ino sensei!'' ozvalo se najednou za námi.
Ino vzdychla.
,,Co se děje Etsuko?!'' zavrčela a otočila se k menší dívce.
,,Opět jste zapomněla na náš trénink!'' řekla výhružně.
,,Přijela mi stará přítelkyně!'' odpověděla se zasyčením, ale to už ji Etsuko táhla pryč.
,,Uvidíme se později.'' zvolala Ino z dálky.
,,Chci ho zabít.'' zašeptala jsem.
Všichni se na mě podívali.
,,To všichni Sakuro, to všichni.....'' řekl Sai.