Bloom - 42. kapitola - Každá pusa chutná jinak

Loutkář nad vším nakonec jen mávl rukou, pohodlně se usadil na zemi a začal si hadříkem otírat tvář. Bloom se se spokojeným výrazem dívala na Zetsua, který stále ještě úpěl, a Hidan sklouzával pohledem z kanibala na ni a vrtěl přitom hlavou. Deidara si třel lokty a prohlížel si některé modřiny. Pak se odpotácel ke svému jílovému výtvoru, vyhodil ho do vzduchu a nechal vybuchnout. Písečný ninja to raději nekomentoval.

Když se Kakuzu vrátil s plným tácem jídla, málem mu údivem vypadl z ruky. „Tys jim pomoh!“ vyjel na Hidana, který mu okamžitě odsekl: „A jak asi? Nedostal jsem od Uchihy manuál!“
Na jeho stranu se pak přidala také Bloom. „Se na ně koukni. Dyť vypadají, jako by si je oba zrovna podal.“
Maskovaný se nad tím zamyslel. „Jo, vypadají, že na ně někdo šáhnul,“ zabručel, rozdal jídlo a chystal se zmizet. „Todle nehodlám řešit sám,“ vypadlo z něho při odchodu a skupinka věděla, že brzy se za nimi přijde podívat Šéf.

Vůdce dorazil v doprovodu Itachiho a Kisameho. Jediným pohledem přehlédl prostor a zamračil se na Hidana, který se těsně po jeho příchodu hlasitě rozchechtal. „Hm, skvělá technika, Uchiho. Nevydržela ani půl dne!“
„Nechápu to!“ zabručel Itachi a rychle se obrátil na Deidaru. „Co jste s tím vyváděli?“
„Hráli si na malý děti!“ odsekl blonďáček. „Úžasně se v tom totiž skáče.“
Itachi neměl daleko do mdlob. Se zmučeným výrazem ve tváři pohlédl na svého velitele. „Ty bubliny vydržely obrovský nápor chakry! Nemohl jsem přece tušit, že prasknou, jakmile je dostanou do rukou tihle dva puberťáci!“
„Pozor! To oslovení si vyprošuju!“ ozval se z rohu loutkář. „Jsem starší než ty!“
„Ták a teď mě práskne, že jsem ho rozhoupal,“ uchechtl se Deidara.
„Žalovat na tebe?“ pozdvihl obočí Sasori. „K něčemu takovýho se snižovat nemusim.“
Vůdce celou dobu mlčel, ale teď promluvil a jeho hlas byl hrozivý a chladný. „Dobrá, pochopil jsem. Je nemyslitelné a hlavně nebezpečné nechávat vás pohromadě. Dva půjdou ven a dva zůstanou s Hidanem. Nechám vás vybrat.“
„Pokud si sem budu moci donést nářadí, pak tu zůstanu,“ zabručel červenovlasý.
Pein kývl. „A kdo s ním?“ Přihlásila se Bloom. „Beru na vědomí. A ostatní ven!“

Ninjové se zvedali, Sasori se loudavým krokem vydal za nimi. Zelenovláska s bělovlasým osaměli. Jashinista si jí nevšímal, natáhl se do slámy, ruce dal za hlavu a za pár vteřin spokojeně pochrupoval. Co chvíli se zavrtěl a posměšně se uchechtl. Bloom ho vždy nechtěně napodobila. Jak známe, smích je nakažlivý.

Sasori se vrátil brzy. „Jak dlouho mu to asi bude ještě trvat?“ ukázala žlutooká na bělovlasého bojovníka, který se právě znovu uchechtl.
„Ehm… neodhadl jsem dávku, takže… na tuhle otázku ti odpovědět neumím.“
„Tak se příště dívej pořádně!“ prskla zlostně kanibalka a škytla. „Do háje! Mohlo by to snad už konečně zmizet!“
Chvíli ještě sesílala šeptem hromy a blesky na své chechtací záchvaty. Pak jí loutkář položil ruku na rameno. „Klidně si zakřič. Je zvyklej spát v kraválu,“ kývl hlavou směrem k Hidanovi.
Zavrtěla hlavou a pak na ninju z Písečné upřela prosebný pohled. „Zetsu se zbláznil. On mě políbil, rozumíš?“
„No, tak tomu říkám pokrok,“ ušklíbl se Sasori.
„Co tím myslíš? Jakej pokrok?“
„Copak sis nevšimla, že Zetsu je jediný v sídle, kdo vůči tobě neprojevil až dosud žádné viditelné emoce?“
Bloom se nad tím zamyslela. Loutkářův ledově klidný hlas ji přiváděl do rozpaků. „Takže… tehdy v noci, tam venku… to plánoval?“
„Proč se ho nezeptáš?“ opáčil černovlasý. „Od chvíle, kdy ses „narodila“, máme jenom samé potíže. Ty nevydržíš v klidu a chlapi v sídle pak taky ne.“
„A ptal se mě vůbec někdo, jestli se chci do tohohle všivýho světa vůbec narodit?“ vydechla plačtivě. „Chci od tebe slyšet pravdu. Možná potom všechno pochopim.“
„Tak tu ti neřeknu, nemusela bys ji unést.“ Ninja z Vesnice ukryté v písku si začal pohrávat s rozbitou loutkou.
„Já nejsem zase takovej měkota! Učila jsem se od Hidana!“ Vynesla to jako trumf, ale odpovědí jí bylo jen loutkářovo posměšné uchechtnutí.
„Fakt si troufáš?“ zeptal se po chvíli. Vzdorovitě přikývla. „No tak dobrá. Začnu trochu zeširoka, mluvením o věcech, na které jsem chtěl zapomenout.“ Odmlčel se, zřejmě rozmýšlel, jak dívce ty tíživé myšlenky sdělit. Bloom to zaujalo. Trpělivě čekala, až loutkář opět promluví. Pak sebou ale trhla, protože Hidan vedle ní hlasitě zachrápal.
„Fuj, jsem se ho lekla!“ prskla zelenovlasá a pleskla bělovlasého přes břicho. Nehnulo to s ním. Sasori potřásl hlavou, předpokládal, že udělá něco podobného.
„Kdysi jsme ti říkali o Orochimarovi, vzpomínáš? Byl to ninja, který byl se mnou v týmu, služebně starší, vlastně takový můj sensei. Já se své vesnice zřekl dobrovolně, jeho vyhnali za…,“ ztišil hlas. „…nedovolené experimenty.“
„Testoval zvířata? Hubil rostliny?“ skočila mu do řeči žlutooká.
„Ne. Své pokusy prováděl na lidech,“ vysvětlil jí loutkář. Bloom zalapala po dechu. „Měl jasno v tom, co dělá. Všechno bral velice zodpovědně. Každou část postupu pečlivě zanalyzoval, měl přehled o většině možností úspěchů a neúspěchů, které by mohly nastat,“ pokračoval červenovlasý. „To jsem se od něj naučil, pečlivě zvažovat každý svůj krok, myslet dopředu a nepodceňovat situaci. Tím ovšem nechci tvrdit, že se mu všechno povedlo hned napoprvé, právě naopak. Když se mu podařilo vytvořit zmetek, dostával záchvaty vzteku a každý svůj nepovedený výtvor nekompromisně zničil, ačkoli měl v sobě zárodky, které by se daly úspěšně využít. Tím se vždycky určitým způsobem vzdálil od zamýšleného cíle. A… ano, i tuhle filozofii jsem od něj tak trochu převzal.“
Bloom napjatě poslouchala. Stále ještě nechápala, co mají tyhle řeči společného s její existencí. A ninja z Písečné stále mluvil a s každým dalším slovem v ní vzbuzoval více hrůzy.
„A tím se dostáváme k jádru věci. Orochimaru se jednoho dne prostě sebral a zbaběle utekl. Necítil jsem smutek, sžíral mě vztek a nenávist. Život s někým takovým tě zákonitě musí ovlivnit. I ty už jsi to poznala. Akatsuki si na tebe zvykli, už tě nikdo nechce vyhánět, ani Konan ne. Nebudou z vás přítelkyně, ale získala jsi její respekt.“
„No tomu říkám výhra!“ odfrkla si zelenovlasá a potřásla hlavou.
„Jen poslouchej, ať zjistíš, jak je to pro tebe důležité,“ napomenul ji loutkář. „Jsi totiž nevyzrálé děcko v těle ženy, což je sama o sobě příšerná kombinace. Tak se pouč a konečně dospěj.“ Odkašlal si a pokračoval: „Jde o to, že i ty jsi vlastně takový nepovedený experiment, i když ne doslova, spíš jen něco jako vedlejší produkt. Tvé stvoření jednoduše nebylo v plánu. Takže netvrď věci, které jsi mi řekla předtím, ale buď vděčná, protože jsi dostala šanci prožít život, jaký žádný z tvých bratrů a sester nikdy nebude mít. Muž utrhne květinu, když je pro něj užitečná, jinak ji zničí jako nepotřebný plevel. Žena utrhne květinu, přivoní si k ní a v lepším případě ji ve váze přivede k životu, v horším ji prostě zahodí. A to je druhá strana mince, milá Bloom. Když jsem tě uviděl poprvé, měl jsem nutkání Vůdci poradit, aby se tě zbavil, ale pak jsem nad tím opravdu popřemýšlel a rozhodl se, že to neudělám.“
Kanibalka si přejela rukou po hrudi, loutkářova poslední slova ji šokovala. „Ty… chtěls mě dát zabít?“ vydechla nevěřícně.
„Ano. Jak jsi sama řekla, neměla jsi tu být. Ale neudělal jsem to a ty přemýšlej proč. Není to zas tak těžké.“
Ucouvla. „Je to šok, já to přiznávám, ale… vážně netuším, proč jsem tu nakonec zůstala.“ Neklidně se zavrtěla. „Poslyš, ty víš spoustu věcí… proč se na mě Zetsu vrhnul? Co ho k tomu vedlo?“
Sasori se ušklíbl. Vida, to téma je jí nepříjemné a snaží se ho za každou cenu změnit. Ale nelze popřít, že to nese obdivuhodně statečně, pomyslel si, než se na ni znovu podíval. „Nic tě nenapadá? A neopomeň prosím fakt, že on a Tobi jsou jediní, kteří tě neviděli na pódiu.“
Hrklo v ní, na tohle nepomyslela. „Říkal jsi, že chlapy tady rozpaluju… ale co na mně může vidět zrovna Zetsu? Nemůžeme jeden druhýho vystát!“ namítla trochu podrážděně.
„A co si asi myslíš, že přitahuje nás ostatní?“ nadhodil Sasori.
Žlutooká zamrkala. „Nevim. Vaše přirozené pudy?“
„Tak nějak,“ připustil ninja a úkosem pohlédl na bělovlasého, který spal jako nemluvně. „Poslyš, řekla jsi mi, že tě políbil. Cos přitom cítila?“
„Já? Nic. Napřed jsem se hrozně lekla a pak jsem si uvědomila, že je to nechutný.“
„Hm, zajímavá myšlenka. Něco ti prozradím, ale nech si to pro sebe. Povím ti teď něco o každém členovi, o tom, jak nahlížejí na ženy. Hidan je ukázkový typ svůdce, prostě s ním třískají hormony, Kakuzu ženskou nepotřebuje, Itachi si tělesná potěšení odříká, Kisame údajně čeká na tu pravou, Tobimu můžeš napovídat, co jen budeš chtít, Deidara by rád napodobil Hidana, ale nemá jeho zkušenosti. Šéf bere ženu jako nutnost, prostředek k uspokojení potřeb. A Zetsu… ten snad ani neví, co to ženská vůbec je,“ zakončil svůj výčet a přísně se na Bloom podíval.
„A ty? Co jsi cítil, když jsem tě tehdy políbila?“ zajímala se zelenovlasá.
„Touhu,“ prohlásil klidně. „Ale jak určitě víš, já si nemůžu dopřát společnost ženy. Ale když už tu tak tlacháme o polibcích… jak na tebe působily ty ostatní?“
Žlutooká se spokojeně uchechtla. „Dobrá, fajn, budeme vzpomínat. S tebou to byla povinnost, donutil jsi mě. Hidan je divoch a Itachi to umí. S Tobim to byla legrace. No a pokaždé, když jsme se dostali s Kakuzou moc blízko, dostal záchvat.“
„Od té doby, co jsi v sídle, začal trpět na infarkty,“ vysvětlil jí loutkář.
„Tak to by hodně věcí vysvětlovalo. No, ale… je tu ten problém, že s vámi ostatními to bylo… příjemný. Ale Zetsu je uslintaná příšera,“ dodala spokojeně.
„No, přivedla jsi mě na nebezpečný nápad. Pár pokusných králíků ti ještě zbývá. Až je ohromíš a vyžebráš na nich polibek, dáme hlavy dohromady a vyneseme nad tebou ortel.“
„To má být sázka?“ zahuhlala Bloom a podezřívavě se na něj podívala.
„Ne, jen navrhuju řešení tvých momentálních trablů.“
„Jak milé od tebe,“ řekla s odporem a chtěla se zvednout.
Sasori jí zatlačil na rameno. „Všimla sis, že během našeho hovoru se ani jednou nezasmál?“
Zamrkala. „Tys to stíhal sledovat?“
„Jistě. Náš rozhovor nebyla žádná náročná filozofická debata.“
„No jo, chápu to. Hele, ale já se vlastně taky doteď nezasmála, ale to jen proto, že nebylo čemu.“
„I to je možnost. Už chceš jít?“
„Ano, už půjdu. Musím hodně přemýšlet.“
Sasori pokýval hlavou. „Než odejdeš, chtěl bych ti ještě něco prozradit. Orochimaru dělal pokusy s křížením druhů. A jestli chceš znát můj názor, myslím si, že z takové temperamentní, žhavé a nebezpečné krásky by byl nadšený.“
Bloom se ohlédla přes rameno a zamáčkla slzu. „Jsi vážně přítel, Sasori.“