Mudrc šesti cest aneb Narutovo poslání 4

„Ty, ty jsi miloval mou matku, ale podvedl jsi jí. Ona ti věřila. Byl jsi její sensei, zradil jsi vlastního žáka! Pro svojí pomstu. Moje matka tě ctila. Bránila tě, když tě napadali slovně. Ona to snášela jen proto aby dostala tvoje blbé uznání.“ Pravil mu Naruto tvrdým hlasem a naklonil ústa k jeho uchu aby ho slyšel.
„C – Co? J – Jak to víš? K – Kdo ti to prozradil?“ koktal Madara překvapeně.
„Náš předek,“ oznámil mu jednoduše Naruto a pustil jeho krk. Najedou si připadal, že se začíná příliš vžívat do své role. A to nesměl dopustit.
Jeden špatný krok a svět se odkloní od správného směru. Jen jeden špatný!
Opakoval si Naruto v duchu.
„Kdo jsi?“ zeptal se Madara a hledal nějaký rozumné vysvětlení.
„Já jsem Uzumaki Naruto Namikaze. Syn Minata Namikaze a Kushiny Uzumaki.“ Odpověděl s naprostou vyrovnaností Naruto.
Madara nepromarnil svojí šanci aby zaútočil na svého protivníka. Ten se ani nepohnul jen se pousmál. Madarův útok byl zablokován nějakou divnou silou vycházející z Narutova těla. Jako by se Naruto obalil neviditelnou bariérou. Madara začal skládat pečetě. Začal používat zakázané jutsu. Naruto se na to klidně díval a blokoval jeho útoky.
„Jak si se tohle všechno naučil. Tohle jsou dávno zapomenuté jutsu. Tady něco není v pořádku.“ Přemýšlel nahlas Madara, to se u něj vídalo jen málokdy. Většinou to bylo jen v nouzových případech.
Sasuke se přemístil k Madarovi s viditelnou nenávistí. Tolik let se snažil Naruta dohnat v síle, ale nepodařilo se mu to. Ani teď si nepřipadal jako rovnocenný soupeř pro Naruta. Vždy když si Sasuke myslel, že je silnější než Naruto objevil Naruto něco nového a silnějšího než znal Sasuke. To ho vždy rozčilovalo. Chtěl být nejlepší. Chtěl to dokázat celému světu.
„Bojuj se mou!“ oznámil mu Sasuke
Naruto se podíval na svého přítele se zvědavým výrazem.
„Nechci s tebou bojovat, jelikož pak bych tě musel zabít,“ odpověděl mu klidně Naruto.
„Stále si myslíš o sobě, že jsi machr ale pořád si jen uřvaný šprýmař. Navždy jím zůstaneš!“ ohradil se na něj Sasuke rozčíleným hlasem. Takže Naruto zhodnotil situaci u něj velice dobře. Naruto se polohlasitě zasmál, roztáhl ruce a zavřel oči. Právě teď byl čas na použití sharinganu. Ať je riziko jakékoliv, musí ho podstoupit, kvůli příteli. Dávno dal slovo a on své slovo vždy dodržuje. Protože to je jeho cesta ninji. Když Naruto otevřel oči Sasuke se lekl. Udělal radši krok vzad. V Narutových oči byl dokonalý Itachiho sharingan. Pak se Naruto rozdělil na vrány a ty zmizeli.
„On má sharingan? Jak je to možné?!“ křičel naštvaně Madara, nevědě kde se Naruto může ukázat.
Tsunade se na tento výjev dívala s otevřenou pusou. Tohle není Naruto. On nemůže mít sharingan. Není z Uchiha klanu. Kakashi si zakryl své pravé oko aby vše viděl jen sharinganem.
„Jsem pořád šprýmař, Sasuke?“ zeptal se Sasukeho Naruto, který se objevil za jeho zády. Sasuke se rychle ohnal kunaiem. Kunai rozpůlil jen mráček prachu. Naruto si s nimi hrál jako s loutkami. A to se Sasukemu nelíbilo.
„Poznal jsem pravdu, Sasuke. O všech,“ povídal mu Naruto sedící na jednou kmeni, který porazil někdo v boji předtím.
„Pravda se chápe vždy jinak“ odpověděl mu Sasuke hrdě.
„A pak je tu ta pravda, kterou si každý vysníme. Tu kterou chtěl Itachi pro tebe.“ Pověděl Naruto a zatočil hvězdicemi ve své ruce.
„Vysněná? Co to tady kecáš? To jsi spadl na palici?“ zeptal se Sasuke a pozoroval ostatní.
„Ten přiběh o Itachim byl taky lež. On měl jiný záměr. A já ti ho ukážu.“ Pověděl Naruto smutným hlasem.
„Já ho nechci slyšet! Zase to bude jen kupa nesmyslů a keců!“ ozval se Sasuke.
„Je mi líto ale Itachi to chtěl. A já to udělám. I když se ti to nebude líbit.“ Oznámil mu Naruto a zmizel ze zaprášené země. Naruto se objevil před Sasukem a jedním prstem strčil do Sasukeho čela, přesně tak jak to dělal sám Itachi. Sasuke ucítil známou bolest na čele. Ihned nato se chytnul za hlavu a v mukách sjel na kolena. Tam se bránil jutsu, které do něj Naruto před chvíli dal. Jako by mu to nějakým způsobem pomohlo.
„Nebraň se, jinak to bude horší,“ informoval ho Naruto zahledění na Madaru.
„Co si myslíš že děláš? Děláš ze sebe Anděla pravdy?“ zeptal se Madara a jízlivě se usmál.
„Ne, to bych nikdy nedokázal. Jen plním své sliby. To je vše.“ Odpověděl Naruto.
„Naruto,“ pravila Sakura dojatým hlasem, ale pořád se obávala jeho činů.
„Sliby, ty které se tak snadno porušují.“ Pravil Madara.
„Možná, ale já své sliby dodržuji, možná je to dětské a bezvýznamné pro tebe ale mě to dává sílu přežít.“ Vysvětloval Naruto svému nepříteli.
Madara se díval svým sharinganem do Narutovi hlavy. Když si toho Naruto nebyl vědom. Potřeboval vědět, kde se dozvěděl o svých rodičích. A potřeboval ještě trochu času, který musí ještě získat, hloupím rozhovorem.
Jen chvilku malou abych se tam dostal. Potřebuju znát jeho citlivá míst.
Přemýšlel Madara a snažil se dostat do Narutovi hlavy. Musel uznat, že jeho mysl byla dlouhá a viděl v ní útržky vzdálené minulosti. Ty ho ale moc nezajímali. Bloudil Narutovou myslí dál.
„Uvnitř jsi pořád dítě, snažíc se dosáhnout hvězd na nebi. Ty žiješ jen v dětských představách a iluzích.“ Pravil mu Madara.
Konečně! Už jsem to našel!
„Radši navždy zůstanu dítětem než hajzlem jakým jsi ty sám.“ Odpověděl Naruto. Jeho pohled ale zabloudil k Sasukemu. Ten ležel na zemi se zavřenýma očima. Byl tak bezbranný. Až teď se dozví pravdu. Musí to ale trochu bolet. S Itachiho očima na to přijde snad o trochu dřív.
Tak tohle měl Itachi na mysli. On mu nedal jen zbraň proti Madarovi ale i jeho vzpomínky. Na tu noc, pro kterou Itachiho Sasuke tolik nenáviděl. Snad to Sasuke dobře pochopí.
Doufal Naruto.
„Takže ti otec pomohl? Když jsi bojoval proti Nagatovi? Ty jsi ho nepotlačil sám!“ začal se posmívat Madara Narutovi.
„Cože?“ zeptal se nechápavě Naruto. Tak rychlá změna tématu ho trochu vykolejila.
„Minato, to on ti pomohl potlačit Kyuubiho!“ opakoval mu Madara a začal se smát.
„Zmlkni!“ zařval na něj Naruto. Bylo to jeho první setkání s otcem a nechtěl aby na to Madara házel nějaký svůj kec.
„Jsi slaboch, podlehl by jsi Kyuubimu, kdyby tě otec nepřišel zachránit a stejné je to i s tvojí matkou. Taky ti musela pomoc, jsi nicka.“ Povídal mu dál Madara.
„Co ty o tom víš?“ zeptal se Naruto, připadal si jako by si prohodili role.
„Ale no tak, Naruto. Přečetl jsem si to v tvé hlavě.“ Odpověděl Madara posměšným tónem. Naruto ihned provedl jutsu, kterým odstranil Madarovi přistup.
„Možná jsi zjistil tohle, ale to je jen začátek“ oponoval mu Naruto hrdě. Naruto zabloudil pohledem k Sasukemu. Vracel se do realu.
„Sasuke, jak ti je?“ zeptal se ho Naruto přátelsky.
„Divně. Žil jsem v nevědomosti.“ Odpověděl Sasuke ještě zabrán do snu.
„Na jakou stranu se dáš Sasuke? Pomstíš svého bratra nebo se přidáš k tomuhle hlupákovi?“ zeptal se Madara.
Sasuke pozoroval oba protivníky. Teď už konečně věděl kam patří úplně přesně. Jeho srdce i rozum mu to napovídali. Jako kdyby našel dosud ztracenou cestu. Konečně viděl to, co už zavrhnul.
„Radši se přidám k hlupákovi než k vrahovi mého klanu.“ Odpověděl klidným hlasem Sasuke.
„Jsi stejně ubohý jako byl tvůj bratr!“ okřikl Madara Sasukeho. Ten už vstával s naštvaným výrazem, jenže přítelova ruka ho zarazila. Podíval se na něj.
„Ten je můj, prosím, nech to na mě.“ Poprosil ho Naruto.
„Dobře, jak chceš.“ Pokýval na souhlas Sasuke.
„Díky,“ poděkoval mu Naruto a dodal „Vítej zpět, příteli“
Sasuke se nad tím pousmál a šel blíž k sjednoceným vesnicím. Když se ale přiblížil k nim, stalo se něco co Sasukeho překvapilo. Pocítil nějakou neviditelnou bariéru, kterou prošel. Když se chtěl vydat za Narutem bariéra ho už nepustila. Překvapeně se podíval po vesničanech. Ti jako by jeho nevyslovenou otázku znali a natáhli ruku. I jim zabraňovala jít kupředu. Sasuke se podivil, jen ale na chvíli než si uvědomil proč to tak je.
„Madaro, tohle je tvůj konec.“ Prozradil mu Naruto.
„Ani bych si nemyslel.“ Odpověděl mu Madara pobaveně a vytvořil zrcadlo.
„A já jsem tady dítě! Co to má být?“ zeptal se Naruto a díval se do zrcadla. Jenže to neměl dělat. Ihned poznal co to zrcadlo způsobuje. Viděl se v něm jako malý chlapec, stál tam a díval se na svůj dospělejší odraz, ale nebyl sám. Okolo něj bylo několik dětí pokřikující a smějících se na něj. Naruto se nemohl od toho výjevu odtrhnuto. Hypnotizovalo ho to.
„Takhle by to mohlo být Naruto. Žádné problémy. Byl by jsi oblíbený. U všech. A koukni. Kdo to jde za tebou? Není to tvoje matka a otec?“ ptal se Madara.
Naruto koukal na to jako na svatý obrázek. TOHLE si vždycky přál. Jenže to nejde. Nikdy by to neklapalo. Nikdy by se tohle nemohlo stát. Prostě by to nešlo.
„Sakra, Naruto, prober se!“ vykřiknul Sasuke. Věděl co je to. Madara to zrcadlo měl vždy po ruce aby tím mohl přesvědčit svého nepřítele, nebo ho aspoň na několik okamžiků znehybnit.
„Co se stalo Sasuke?“ zeptala se Sakura trochu opartně.
„Tohle je zrcadlo snění. Dokáže vytvořit sen a vy si v něm můžete připadat jako v realitě. Jestli se z toho Naruto do několik minut nedostane, úplně se pomátne. Viděl jsem jeden případ, kdy ten ninja od zrcadla nechtěl ani odstoupit. Přestal normálně fungovat.“ Vysvětloval Sasuke ostatním.
„Tak to jsem v pěkné brindě.“ Odpověděl Killer – Bee.
„On je dobrej, to určitě zvládne.“ Pověděl odhodlaně Sasuke.
„Tak co myslíš Naruto? Nechceš se ke mně připojit? Já ti dám vše co ti oni odepírali. Tvojí matku, otce a všechny které jsi tolik potřeboval.“ Nabízel mu Madara. Sice už nechtěl Naruta do svých řad ale potřeboval Kyuubiho na vytvoření světa bez boje. Tolik si to přál.
„Proč mi to nabízíš? Jsem tvůj nepřítel“ zeptal se Naruto vyhýbavě.
„Potřebuji Kyuubiho, dej mi ho.“ Přikázal mu Madara.
„Sakra…“ pověděl Sasuke a praštil vztekle do bariéry.
„Co se děje Sasuke-kun?“ zeptal se Kakashi a pocítil najednou pocit, že ztratil pevnou zem pod nohama.
„Už je pozdě. Naruto je uvězněn ve vlastním snění. Teď ho má Madara jako figurku. Umí to, že si myslíte, že bojujete proti někomu koho nemáte rádi, ale ve skutečnosti bojujete s někým jiným.“ Povídal s těžkým srdcem Sasuke. Proč se tohle muselo stát zrovna teď
„Ne,“ odpověděl Naruto stěží slyšitelným hlasem a zavřel své oči, které se teď nejvíce podobali člověku bez ničeho. Jako by jeho oči ztratili schopnost vidět.
„Co si říkal Naruto?“ zeptal se Madara, který jeho rozhodnutí přeslechl.
Naruto poodstoupil kousek stranou aby nemusel čelit zrcadlu tak moc, ale jen co to udělal uviděl v zrcadla Kakashiho. Zrcadlo na to ihned zareagoval a začalo ukazovat vysněný život Kakashi – senseie. Naruto se na jednou zarazil. Jak on může vidět něčí vysněný život. Snažil se rozpoznat lidi ale nešlo to. Byli pro něj úplně cizí. Pak se ale sen začal zhmotňovat. Naruto začal slyšet hlasy jak na sebe volají a radují se. Najednou uslyšel i jména.
„Kakashi, Rin! Počkejte na mě!“ křičel tmavovlasý mladík s brýlemi na očí.
„Tak dělej Obito, sensei na nás nebude čekat!“ odpověděla vesele dívka a na chvíli se otočila na hocha. Naruto ihned poznal, že ten chlapec je z klanu Uchiha. Vše potvrdil znak na hochových zádech. Naruto ale více času sledoval svého senseie v jeho mladém věku. Vůbec se nezdálo, že by ho něco trápilo. Je to ale sen. Tady se na trampoty zapomíná. Pomyslel si Naruto. Všichni tři se objevili před jeho otcem, který na ně už čekal. Minato seděl na kameni a pozoroval nebe.
„Sensei, jsme tady!“ pověděl Kakashi velitelsky. Tak už v mládí byl velice panovačný. Usuzoval Naruto.
„Ah, tak se můžeme dát do tréninku. Tak za prvé si vás každého musím pořádně prozkoušet. Chci vědět jaké schopnosti máte. A pak… no to se ještě uvidí co pak.“ Pravil Minato a usmál se na své žáky.
Naruto sledoval vývoj Kakashiho snu a musel se usmát. Připadal si zvláštně. Nějak se ztotožnil s Obitem, Kakashiho přirovnal k Sasukemu a Rin byla úplně stejná jako Sakura. Jak se tohle možné. Musím přestat snít v cizím snu. Hned teď musím skončit to, co jsem přišel udělat. Je to má povinnost. Rozčiloval se na sebe Naruto, že tak lehce podlehl dalšímu snu. Jako by nestačilo jeho zaváhání v prvním. Málem uvěřil Madarovi.
„Dej mi démona, Naruto“ pokračoval dál Madara
„Dát ti Kyuubiho? Proč?“ zeptal se Naruto slyšitelným hlasem.
„Pak už tě nebude nic tížit.“ Odpovídal mu Madara.
„Bude mě tížit svědomí!“ odvětil Naruto a rychle rozbil zrcadlo, které se roztříštilo na milionu kousků. Madara vyplašeně odskočil. Nerozuměl tomu. Naruto byl v zrcadle tak dlouho a ještě mu dokázal odolat? Jak? Co je to za zvláštního kluka? Divil se Madara.
„Úžasné! Naprosto úchvatné!“ pochvaloval to Sasuke.
„Dokázal to, on to přemohl,“ dodával dál Kakashi, který vůbec neměl tušení, že Naruto byl v jeho vysněném snu. Jelikož se nedíval do zrcadla. Vůbec si to neuvědomoval.
Zrcadlo mělo jisté pravidla. Bylo jich sice málo ale omezovalo schopnosti všech. Takže zrcadlo umí pojmout do svého snění jen jednoho človíčka. Vždy vtáhne do snu toho kdo se do něj jako první podívá. A nezáleží jestli se kouknul do celého, nebo jen na kousíček. Jak se do něj někdo podívá ihned je v něm uvězněn.
„Jak je to možné?“ ptal se Madara a začal vytvářet pečetě. Naruto zavřel oči a přemýšlel. Jak dlouho byl uvězněn. Jako by se pro něj čas úplně zastavil.
„Už jsem ti říkal, že jsem vyvolený. Ne, počkat, to jsi říkal ty.“ Povídal Naruto a otevřel oči. Byli zase jasně modré s plamínky života.
„To že jsem říkal? Tak to jsem se asi nespletl.“ Odpověděl Madara a za ním se objevila socha s uvězněnými démony. Naruto povytáhl jedno obočí, když najednou uslyšel hlasy ozývající se ze sochy. Trochu se podivil. Někdo volal o pomoc.
„Jsou tam už skoro všichni. Až na osmiocasého a devítiocasého.“ Pověděl Madara.
„Já to vím, proč mi to říkáš?“ zeptal se Naruto trochu pohrdavě.
„Dnes tam už budou.“ Odpověd jistě Madara a trochu se usmál.
„Myslíš?“ zeptal se Naruto s upřímnou zvědavostí.
„Co to s tebou je? Vždy jsi byl takový snílek, hlupák, šprýmař, ale dnes je to jiné. Kdo jsi doopravdy?“ ptal se Madara se zamračeným výrazem.
„Já? Neptal jsi se už na tohle jednou?“ otázal se Naruto a začal si drbat hlavu.
Madara na to neodpovídal jen se soustředil svým sharinganem na Naruta.
„Ano, dnes jsem se změnil. Jelikož jsem se stal už opravdovým nástupcem Senju.“ Potvrdil Naruto Madarovu domněnku.
Naruto se přemístil k soše a dal na ní dlaň. Jeho pohyb se stal jako u otce jen žlutým světlem. Byl to jen blesk, nic víc.
„Utište se, za chvíli už bude po vašem utrpení,“ konejšil Naruto hlasy v soše. Jeho vlídná slova se dostala k volajícím a ihned utichli. Jejich volání o pomoc přestalo.