Mudrc šesti cest aneb Narutovo poslání 3

„Kdo jsi? Nepoznávám tě! Ani tvoje čakra mi o tobě nic neprozrazuje,“ oznámil mu Madara.
„Zamaskovávám jí. Ale nechci tady hrát hloupou hru na schovávanou.“ Pravila osoba a trochu odhalila jen svojí tvář. Na hlavě mu ale pořád zůstávala kapuca. Madara se zatvářil potěšen. Jenže u ostatních to byl spíš strach o osobu jim velice dobře známou.
„Naruto, čekal jsem tě tady. Málem jsem si myslel, že se začínáš obávat.“ Pravil pobaveným hlasem Madara.
„O mě se nemusíš bát. Já se tě nebojím. Nikdy jsem to nevěděl s takovou určitostí jako teď, když ti hledím do očí. Jsem si jistý svojí sílou.“ Pravil Naruto hrdě.
„Naruto, okamžitě odsud vypadni! Tohle zvládneme!“ křičela Tsunade tvrdým hlasem.
Naruto se podíval na své přátelé a na spojené vesnice. Trochu se při tom pousmál.
Tohle je jeho mír? Takhle spolu budou spolupracovat všechny vesnice? Jestli ano, je to krásná podívaná. Pomyslel si Naruto spokojeně. Ale v cestě mu stojí Madara.
„Nechci být pesimista ale tohle je něco jiného. Chci to provést sám!“ ohradil se Naruto.
„Nezměnil jsi se, pořád ze sebe děláš machra. Ale tohle ti nepomůže, Naruto-kun“ pověděl mu Sasuke pohrdavě. Naruto si ho nevšímal. Pohlédl do očí Madarovi. Tolik ho nenáviděl a přesto ho měl i svým způsobem rád.
„Když jsem se setkali asi po třetí, před tím než jsem šel ochočit si Kyuubiho, chtěl jsi mi něco říct. Tak povídej! Tohle je tvá poslední příležitost. Potom žádná nebude.“ Odpověděl Naruto normálním hlasem.
„Ano, chtěl jsem ti pověděl skutečnou pravdu o tobě.“ Oznámil mu Madara.
„Skutečnou pravdu?“ zeptal se nechápavě Naruto.
„Ano, někdo z nás ví, kdo jsou tvojí rodiče. Možná že ti něco pověděli o otci. Nebo jsi to svým způsobem dokázal sám si to domyslet.“ Povídal Madara s nadšením.
„Madaro, ty víš něco o Narutovích rodičích?“ zeptal se Sasuke se zájmem. Tohle ho začalo zajímat. I když si to Sasuke nechtěl přiznat, pravdu o Narutovi se chtěl dozvědět taky.
„To nesmíš Madaro! Je to zakázané!“ křičela Tsunade.
„Prosím, nedělej to! On na to není připravený!“ pokračoval v řeči Yamato.
„Řekni mi to Madaro!“ rozkázal mu Naruto pevným hlasem a pokračoval „Chci to vědět, hned!“
„On se rozhodl.“ Odpověděl vítězně Madara na námitky Tsunade a Yamata.
„Nedělej to.“ Zmohla se Tsunade už jen prosebným hlasem.
„Určitě ti někdo řekl, že jsi podobný Yondaimemu, nemám pravdu.“ Pravil Madara a vyčkávala na Narutovo přikývnutí.
„Tvrdil mi to Kakashi – sensei.“ Odpověděl Naruto.
„Hmm, ale nepověděl ti úplnou pravdu. Ty nejsi Minatovi jen podobný, ale ty jsi jeho krev. Jsi jeho jediný syn!“ povídal mu Madara potěšen svým triumfem. Chtěl v Narutovi probudit nenávist ke svému učiteli a k Tsunade.
Přesně jak stařík říkal, budu muset to vydržet. Budu jednat jak mi sensei poradil.
„Cože?“ zeptal se zděšeně Naruto a otevřel doširoka oči, každý v nich viděl údiv a překvapení.
„A každý kdo byl starší než ty to věděl. Museli ale držet slib mlčení. Bylo to pro ně zakázané. Třetí Hokage to zakázal. Myslel si, že tě tím bude chránit.“ Povídal mu Madara a zálibně se díval do jeho smutně překvapeného obličeje. Sasuke ztratil barvu z tváře. Nemohl uvěřit tomu co tady Madara prohlašuje. Vždyť to byl přeci Yondaime, který zapečetil do Naruta toho démona. Tohle by neuděl otec vlastnímu synovi. Nechápal to. Cítil se jako by se jeho sny o skvělé rodině rozpadli.
„Proč by to tedy …. do mě vlastní otec zapečetil démona? Tohle není pravda! Kecáš!Kecáš!“ křičel na něj Naruto.
„Yondaime chtěl aby tě obyvatelé obdivovali, aby tě brali jako hrdinu, který zachránil jejich vesnici. Jenže oni ho neposlechli. Viděli tě jako démona. Nechtěli tě mezi sebou. Proto se tě všichni stranili. Jak smutné, nemyslíš?“ ptal se ho Madara a začal obcházet kolem Naruto.
„Ne, ne, to není pravda, ne, nemůže….“ Snažil se ubránit Naruto.
„Jenže tohle na tom je to nejlepší. Daleko předtím se stalo něco horšího. Myslím, že ti taky nepověděli pravdu o tvé matce. Uzumaki Kushina.“ Povídal Madara a jméno Narutovi matky zvláště zvýraznil.
„Kushina, tak se jmenovala moje matka? Hezké jméno.“ Přemýšlel nahlas Naruto a kleknul si na zem.
„Musím ti povědět, že její krása byla široko daleko známá. I já jsem měl možnost se s ní setkat.“ Pověděl Madara a podíval se na Tsunade. Ta ho prošpikovala vražedným pohledem. Tohle mu neodpustí. Jenže tohle se dá čekat i od Naruta, nemusí jim to nikdy odpustit. I kdyby měli pár závažných důvodů, pro Naruta to budou jen kecy. Tohle nechtěla.
„Co víš o mé matce?“ zeptal se Naruto a sklopil hlavu k zemi.
„Myslím, že všechno. Mám ti to prozradit?“ zeptal se Madara posměšným tónem.
„Jo, jak je vidět, tak můj nepřítel mi dá aspoň informace, které jsem nedostal od svých přátel. Není to trochu komické? Jsem skoro odkázaný jen na tebe, jelikož mi nevěřili asi senseiové.“ Povídal Naruto a podíval se směrem k armádě. Jeho oči byli plné smutku, lítosti, bezmoci a nenávisti. Tohle postřehli všichni. Killer-Bee šel rychlím krokem k Tsunade.
„Vy jste mu neřekli kdo jsou jeho rodiče? A co jste tím chtěli dosáhnout? Teď ho Madara lehce přesvědčí aby se dal na jeho stranu. Nevěděl jsem, že jste až takovýhle ubohý národ.“ Vypověděl jim Killer-Bee naštvaným hlasem.
„Bylo to pro jeho dobro. Jinak by se dostal do nebezpečí, nemusel by se ubránit,“ odpověděla mu Tsunade.
„Kecy, a ty to víš, dávno jste mu to měli říct! On by to přijal. Je už dospělí!“ rozčiloval se jinchuuriki
„Bratře, nech toho. Tohle není k ničemu. Už to nemůžeme vrátit zpět.“ Pravil Raikage, který stěží ovládal svoje pocity.
„Jak to můžeš říct, vlastně jsme Madarovi dali klíč k devítiocasému. Vůbec vám to nedochází? Ten hoch teď vymění svůj život za to aby se aspoň jednou setkal se svými rodiči.“ Pravil dál rozčíleně Killer-Bee.
„Bee, …“ snažil se ho uklidnit Raikage.
„Ne, bratře. Víš jak těžko jsem se s tím srovnával já? A to jsem měl tebe. Byl jsi mi oporou a nějakým zvláštním způsobem jsi mi dávala sílu všechno přežít. Ale on to musel prožít sám. Ty pohledy, řeči a tiché šeptání.“ Pravil Killer-Bee.
Každý Kage se díval na Killer-Beeho a nějakým způsobem ho i chápal.
„Povím ti Naruto příběh o tvojí matce. Pozorně poslouchej.“ Začal Madara s jeho oči se sharinganem se zúžili.
„Víš, Naruto, před tím než jsi se vůbec narodil se sešla rada v Konoze. Měli rozhodnout důležitý problém, který nastal. Bylo tam zastoupení všech. Byli tam lidé v důležitých pozicích. Myslím, že tam bylo několik známých lidí, které jsi potkal. Byli tam lidé z důležitých klanů. Uchiha, Hyuuga, Sarutobi, Nara, Yamanako a Namikaze. Tehdy to byli velice silné rody. Některé přetrvali i to hrozné období v docela silné skupině.“ Povídal Marada a kouknul se na Nejiho.
„Ale nebyli tam sami. Na této poradě jich bylo přesně dvanáct. A víš co se tam probíralo?“ ptal se Naruto,
„Ne,“ odpověděl jednoduše Naruto, neměl náladu hádat.
„Rozhodovalo se tam o tom do koho umístí Kyuubiho, který se dostal z předchozího jinchuuriki. Dlouho se tam dohadovali. Z dlouhého seznamu všech možných kandidátů vybrali jen dvě děti. Byli to oba kluci. Jenže jeden měl pocházet z vele důležitého klanu a ten druhý ještě nenarozený zase byl od minulého jinchuuriki. Jenže skoro všichni zvolili jednohlasně druhého hocha. A ten hoch jsi byl Ty, Naruto. Už tenkrát se to rozhodlo. Jenže tvůj otec se proti tomu ostře bouřil. Nechtěl aby se tohle stalo. Věděl jak na tom byla Kushina špatně, když jí Kyuubi začal ovládat. Nechtěl aby takhle trpělo i jeho dítě. Chtěl aby se to ještě jednou prodiskutovalo. Jenže nikdo ho neposlouchal.“ Vyprávěl mu smutný příběh Madara. Naruto začal mlátit dlaní o zem. Vyvolávalo to silné otřesy. Brečel a vztekal se. To mohl poznat každý. Madara se díval jak Naruto svůj vztek dává do ran. Pak se najednou zarazil a očima bez výrazu se podíval na Madaru.
„K – Kdo byl ten první chlapec?“ zeptal se Naruto jako by se bál i odpovědi
„Druhý kandidát byl Uchiha Sasuke.“ Odpověděl Madara.
Sasuke překvapeně zamrkal. Takže i on se mohl stát Jinchuurikim?
Mohl jsem být jako Naruto. Ztracený a nepochopený.
Uvažoval Sasuke a koukal se na Naruta. Ten najednou zvedl hlavu a díval se na Sasukeho. Jeho výraz by snad vystrašil i mrtvolu. Sasuke se trochu ošil, bylo mu nějak nepříjemně a měl divný pocit okolo žaludku.
„Jestli chceš, můžeme společně vytvořit daleko lepší svět. Tam budeš se svojí matkou a otcem. Každý tě tam bude respektovat a nikdy tam nebudeš sám. Nikdy, to slibuji“ povídal lákavým způsobem Madara a začal podávat Narutovi svojí ruku v rukavici. Naruto na to nic nedělal. Jeho reakce byla spíš opačná. Zaťal pěst a vší silou uhodil do země. Rána byla silná, ohlušující zvuk a síla byla neuvěřitelná. Odstrčila Madaru až o kus dál. Ostatní ucítili silný vítr, který je ochladil. Naruto si utřel ubrečené oči a pomalu se zvedal. Jeho pohyby byli spíše podobné robotovi, než žijícímu ninjovi.
„Proč? Proč až teď? Proč já?“ ptal se Naruto spíše sebe než ostatních. Nečekal ani odpověď.
„Tolik bolesti, smutku, nenávisti, proč já? Proč?“ křičel naštvaně Naruto na spojené vesnice. Nikdo mu nedokázal odpovědět. Jen na něj smutně zírali. A to ho ještě víc naštvalo.
„Tak ku*va něco řekněte!“ křičel dál Naruto a gestikuloval rukama ve svém zoufalstvím. Jenže odpověď nepřicházela. Naruto svěsil ramena a sklonil hlavu.
„Nestojím vám ani za vysvětlení,“ odpověděl si Naruto sám.
Na bojišti nastalo ticho. Naruto si přehrával v mysli útržky své paměti. Jak se snažil, jak tvrdě na sobě pracoval, a hnal se za nesmyslem.
„Naruto,“ zašeptala Sakura a udělala první krok vpřed na který sebrala odvahu.
Jenže její záměr jí zmařil podobající vzlyk od Naruta. Nejdříve to přišlo jako vzlyk ale postupem času se to změnilo na strašný smích. Takový smích, který vydává šílenec. Byl to hrůzostrašný smích. Po každém lezl nepříjemný mráz. I Madara musel uznat, že je opravdu hrozný. Naruto zaklonil hlavu a hlasitě se rozesmál. Nebránil se svým pocitům. Dal jim volný průběh.
„Naruto, přidej se ke mně.“ Nabízel mu Madara.
To Narutův smích zastavilo. Podíval se na Madaru očima vraha a blázna. Prohlížel si ho, jako by ho uviděl poprvé.
„Co?“ zeptal se Naruto překvapeně.
Jenže Madara svojí nabídku nezopakoval. Něco ho zarazilo v Narutově tváři. Nějak se změnil, ale to není možné, pořád tady byl. Jako by se změnil v někoho jiného.
„Ty mi nabízíš místo?“ zeptal se Naruto a pravou rukou si začal rozvazovat plášť, který měl na sobě. Uzel byl jednoduše udělán a tak to netrvalo Narutovi moc dlouho. Naruto ale plášť nechal na místě. Pravá ruka mu spadla do svislé polohy.
Nikdo nevěděl co se děje. Nejdřív je Naruto ohromen Madarovou pravdomluvností a teď se mu vysmívá. Tsunade se proklínala v duchu za to, že neprozradila Narutovi jeho minulost dřív.
„Co se s vámi stalo? Držíte snad bobříka mlčení?“ zeptal se pobaveně Naruto a poohlédnul se po sjednocených vesnicích. Konečně si to uvědomí. Bude to pro ně ale drastická cesta, stejně namáhavá jako pro mě samotného. Pomyslel si Naruto.
„Tady není to správné místo tohle řešit,“ snažil se zachránit situaci Kakashi.
„Jenže jiné na to není taky správné!“ začal znovu zvyšovat hlase Naruto.
Hanabi se najednou otřelo něco slizkého o nohu. Vystrašeně vykřikla a uskočila. Plazil se tam had. Byl daleko větší než obvyklí ale nebyla zase gigantický. Jeho pohyby byli rychlé. V jednom okamžiku byl u Hanabi a v druhém byl už u Sasukeho. Had se pomalu zvedal, aby se mohl podívat Sasukemu do tváře. Sasuke sebou trhl. V hadových oči poznával Orochimara. Ale toho přeci zabil. Had zasyčel a vyplázl na Sasukeho jazyk. Potom se rychle položil na zem a odplazil se jinam, do úkrytu.
Naruto rychlostí blesku se přemístil před Madaru. Narutova ruka svírala hrdlo Madary. Blonďáka to pobavilo. Jeho zabijácký úsměv se ještě víc rozšířil. Narutův plášť ale zůstal na místě, kde předtím stál. Blonďákova rychlost byla nevídaná, ani nevěděli jak se Naruto dostal tak rychle k Madarovi. Čeho si ale každý všiml, byl vzhled Naruta. Jeho blonďatá hlava byla ozdobena dlouhými devíti červenými dredy. Každý pochopil proč jich má devět. Ale netušili jak se tam ocitli.
Naruto sledoval krvežíznivýma očima Madarův obličej s velkým zájmem.
„Ty, ty jsi miloval mou matku, ale podvedl jsi jí. Ona ti věřila. Byl jsi její sensei, zradil jsi vlastního žáka! Pro svojí pomstu. Moje matka tě ctila. Bránila tě, když tě napadali slovně. Ona to snášela jen proto aby dostala tvoje blbé uznání.“ Pravil mu Naruto tvrdým hlasem a naklonil ústa k jeho uchu aby ho slyšel.
„C – Co? J – Jak to víš? K – Kdo ti to prozradil?“ koktal Madara překvapeně.