Sen, který se stal minulostí - part seven

Co bylo minule? *Schrnutí*
"Lidi, podívejte se, to je Saimona!!!" křikla Tsumi a přiběhla ke kusu látky, která visela na větvi. Všichni k ní přišli.
"Jste si jistá?" zeptal se jí Kakashi a prozkoumal látku.
"Určitě je to od něho!"
"Ninpou Choujuu Giga," vyvolal Sai své malé, bílé ptáčky, kteří se rozletěli na všechny strany.
"Tajuu Kage Bunshin no jutsu," vyvolal zas Naruto asi stovku svých klonů.

No tak Shimizu, nebuď tolik natěšenej!" řekl jeden druhému a smál se přitom.
"Někdo se vloudil do bariéry a já nemám být natěšenej? Kámo, ať je to kdokoliv, je můj!! zasmál se silnější-nejspíš Shimizu a položil ruku do toho stojanu.
"A navíc Seikane, můj milý, Sasuke ..." zarazil se. Naruto vytřeštil oči.
*SA-SU-KE???* pak mu však došlo, že by měl rychle zmizel. Ani se nenadál a proměnil se v bílé mráčky. Zmizeli všechny jeho klony.
"Co to mělo znamenat? Jenom jeden a ještě naklonovanej? N-U-D-A !!!" řekl Shimizu a z kapsy si vytáhl čokoládu, na které tolik ujížděl.

- - - - - - - - - - - - - - -

- HLAVNÍ DĚJ -

"Ehm, Kakashi-sensei," přerušil nečekaně ostatní Naruto a vypadal docela nervózně. Všichni mu začali věnovat rázem svou pozornost. Naruto se nadechl a spustil.
"V bariéře jsem narazil na dva chlápky a udělali strašně divnou věc,"
"Jakou věc?" nechápala Sakura.
"Oba položili své ruce do podivnýho, kamennýho stojanu a najednou všechny mé klony uvnitř bariéry zmizeli. Ve stejný okamžik,"
"To je zvláštní," Kakashi znovu zapnul své mozkové buňky.
"A to není vše," pokračoval Naruto. "Zaslechl jsem jejich rozhovor a vypadá to, že na mě přišli hned poté, co jsem do bariéry vstoupil,"
"Opravdu zvláštní," divila se Sakura, neboť se s tímhle nikdy nesetkala. A vypadalo to, že ani ostatní.
"Takže o nás už vědí? Jak nečekané" utrousila Tsumi a protočila panenkami.
"Není to jisté -" chtěl ji uklidnit Kakashi, ale byl přerušen Saiem.
"Naruto, dokázal by jsi to místo znovu najít?" podíval se na něho. Naruto přikývl.
"Dobře, dejme tomu, že ti dva, co jsi je viděl, vytvořili tu bariéru a že mají informace o tom, kdo je uvnitř. A když příjdou k tomu stojanu, dokážou všechny nežádané hosty proměnit v prach" začal pomalu chápat Kakashi. Naruto jen pokrčil rameny.
"Musíme zjistit, kolik jich tam je,"
"Čeho?" skočila jim do řeči Tsumi.
"No těch stojanů"
"HAHA a jak to chcete zjistit, aníž byste vlezli do té bariéry, nebo co to je... docela nemožné" zasmála se.
"Nic není nemožné" řekl Naruto a tím Tsumi zklidnil.
"Postarám se o to" nabídl Sai a vytáhl svitek.
"Dobře, teď si dáme pauzu a zítra dopoledne vyrazíme"
"A proč až zítra?" stěžoval si Naruto.
"Přemýšlej, dneska budou ještě v pozoru a navíc si musíme ještě projít plán"
"Jaký plán?"
"Ten, který dneska vymyslím!" usmál se, ikdyž si toho člověk nevšimne díky jeho masce.
*Vážně by mě zajímalo, jak vypadá bez masky* zauvažoval Naruto.
*Co když má křivý a zkažený zuby? HAHA, to bych asi nepřežil*
*A co když -*
"No jasně a do té doby bude můj bráška mrtvý, děkuju," přerušila Tsumi Narutovo uvažování nad tím, jak vypadá Kakashi bez masky.
"Nevíme jestli Saimona drží oni a bez plánu nemůžeme nic dělat. Bylo by to moc riskantní Tsumi-sama" uklidnil ji Kakashi.
*Už to mám! Zkažený a červy prolezlý zuby* úpřád se zamýšlel.
"Poblíž je mšsto, co přečkat tam?" navrhl Sai a svitek, který držel v ruce otevřel.
"Dobrý nápad, Naruto, zůstaneš tu se Saiem a až něco zjistíte, najdete nás. Ostatní jdou do města"
"P-Pane, myslíte si, že je to dobrý nápad?" zdrženlivě se zeptal bezjmenný.
"Jo, jdeme"
*No to je ale představa, brrr*
Kakashi se zarazil.
"Naruto?"
*Do pekla, teď budu mít z toho noční můry*
"NARUTO SLYŠÍŠ CO ŘÍKÁM?" neudržel se.
"Co? Jojo! No jasně," poškrábal se na hlavě s tím svým nechápavým obličejem.
*Heh, asi bych se ho měl zeptat, jak často si čistí zuby*
"EHM, Kakashi-sensei,-"
"A co jsem tedy říkal?" přerušil ho. Naruto se zamyslel.
"Že .... no že mám .., Sai pomoz mi" drknul do něho loktem.
"Že tu se mnou zůstaneš a ostatní půjdou do města" dopověděl za něho Sai.
"No jasně, COOOOOŽEEEEE???"
"P-p-proč tu mám s tebou zůstávat?" začal vyšilovat, neboť si vzpomněl na ráno.
"Jdeme" naznačil ostatním odchod a všichni tři ho následovali.
"EEEEH? P-Počkat" vstekal se Naruto.
"Ach jo"
Sai na něho jenom nechápavě koukal. Naruto se na něho podíval.
"Cokoliv tě napadne tak ať tě to ani nenapadne!!" naštvaně křiknul na stále nechápajícího Saie. Pak mu to však nejspíš došlo.
"Jestli jde o to ráno, tak to ty jsi se ke mě přitulil do klína!" s klidem řekl a vytáhl si štětec, nacož začal kreslit na svůj svitek.
"A-A-Ale..," začal Naruto, ale Sai ho už nevnímal, tak radši nic neřekl. Když Sai dokreslil své zvířátka, vyvolal je a poslal k bariéře.
"Jak je tam chceš dostat?" zeptal se ho Naruto.
"Z pod zemí," odpovědě a poznal, že Naruto nechápe, co tím myslel.
"To je jako-. Viděl jsi někdy krtka?"
"Krtka? Myslíš jako toho s kšandama?"
"Jakýho s kšandama?" pro změnu nechápal Sai.
"No přeci ten krtek z té pohádky!" vysvětlil mu.
"Z jaké pohádky?"
"No z večerníčku!!"
"No prostě .... ehem nechme toho, myslím toho krtka, co vykope díru v zemi a kope a kope, až se dokope na druhou stranu... nebo víš co je za zvíře Hraboš??"
"Jo to vím"
"No tak to!!"

- ASI PO DVOU HODINÁCH -

"Sai, jak dlouho tu budem ještě trčet?" zeptal se ho po chvíli už unuděný Naruto. Bylo odpoledne a oba seděli na pařezích naproti sobě. Větve s listím jím dělaly příjemný stín, neboť byl horký, slunečný den. Naruto se strašně těšil do města, až si tam dá v klidu teplý, chutný ramen a až si lehne do teplé, pohodlné postele. Sai to moc dobře věděl, protože Naruta už trochu zná a proto se snažil to skončit co nejrychleji. Ale víte co. Hraboši ani krtci nejsou zrovna turbo rychlí. Proto to už trvalo 4 hodiny.
"Předej mi tvou chakru a bude to za pár desítek minut,"
"A myslíš, že kdybych to uměl, že ti jí nedám?"
"To nevim."
Oba se znovu odmlkli. Po chvíli ticha se však Naruto znovu ozval.
"Hele Sai, j-já jsem předtím něco neřekl,"
"Co se děje?" otočil se na něho.
"O-Oni ti chlápci v tom rozhovoru zmínili Sasukeho a j ... já,"
"Sasuke-to je běžně používané jméno, nemusí to být on," chtěl ho uklidnit, ale na jednu maličkost přeci jen zapomněl.
"Sasuke spolupracuje s Orochimarem a není důkaz, že s tím únosem má Orocimaru co dočinění, navíc nemyslím si, že by se Orochimaru zrovna zabýval Saimonem," pokračoval.
"Ale to neznamená, že uvnitř není!" křikl Naruto, až se sám sebe lekl.
"Navíc, ti chlápci, co zabili Tsumini strážce, měli prokletou pečeť a prokletá pečeť znamená Orochimaru a Orochimaru znamená-,"
"Sasuke," dokončil za Naruta větu Sai.
"Měl bys to říct Kakashimu-senseiovi,"
"Jo já vím!"

- VE MĚSTĚ -

Všichni čtyři konečně dorazili do města. Na to, že to bylo město, vylo celkem malé. Nebyly tam ani moc rušné ulice a penziony tam byly jenom dva.
"Sakuro běžte objednat pokoje, já se tu zatím porozhlídnu a poptám se," řekl Kakashi a rázem zmizel. Jelikož bezjmenný někam odešel, tak šly děvčata samy. Po pár minutách stály už před penzionem 'U čtyř smrtelných stojanů'.
"U tyř smrtelných stopjanů? HEHE, nenajdem radši ten druhý penzion?" navrhla Tsumi a ustoupila.
" Druhý se jmenuje 'penzion žijících mrtvol', vážně chceš jít radši tam?"
Tsumi musela uznat, že tento bude nejspíš lepší. Vešly dovnitř a viděly celkem pěkně vybavenou halu.
*Asi to tu nebude tak hrozný* pomyslela si.
"Dobrý den slečny, vítejte v penzionu U čtyř smrtelných stojanů. Snad vás ten název nevylekal. Co si budete přát?" vlídně je přivítala recepční s falešným úsměvem.
"Ehm, no potřebujeme .... já nevím ... tak tři pokoje," vzala si slovo Sakura a přistoupila k recepčnímu stolu.
"Omlouvám se, ale máme volné jenom dva pokoje. Bude to stačit?"
"A-Ano, asi ano,"
Recepční jí podala dvoje klíče a zapsala si je.
"Na jak dlouho tu budete?" zeptala se jich ještě, než odešly.
"No do zítra," odpověděla Sakura. Vzala klíče a přišla k Tsumi. Prohlížely si celý penzion a usoudily, že je vážně divný. Pak se sebraly a šly na chvilku ven. Chtely si něco málo dát k jídlu a tak hledaly nějaký fast food. xD
"Ehm, dobrý den. Mohl by jste mi říct, kde tady najdu nějaký obchod s jídlem?" zeptala se po chvíli Sakura staršího pána, neboť měla velký hlad. Ten se na ní jenom podíval, zakroutil hlavou a mlčky odešel. To Tsumi rozzuřilo.
"Ne jako že nemůžu, nebo ne jako že tu obchod není?"
*Ach jo, tohle město je vážně divné*
Ve městě totiž sotva někdo promluvil a když si chtěl někdo něco koupit, jen ukázal prstem a zaplatil. Obyvatelé tu byli většinou takový zamlklí a smutní a tihle byli docela dost od sluníčka opálení. Pak se tu našli i tací, co byli úplně bílí a jen se podivně pošklebovali. Sakura si i myslela, že nejsou odsuď, protože slunce tu fakt silně pálilo.
"Je tohle vážně město? Není to spíš nějaký zapadákov?" nechápala pořád naštvaná Tsumi. Kolem procházející na ně pořád divně koukali a děvčata to už nevydržely.
"Tsumi-sama, radši si něco k jídlu objednáme na pokoj," navrhla Sakura a Tsumi s tím samozřejmě souhlasila. Ale najednou zjistili, že zabloudily, protože nemohly najít cestu zpět. Ptát se někoho samozřejmě nechtěly, tak si usmyslely, že cestu najdou samy. Navíc, jak říkala Tsumi, to město opravdu nemohlo být tak velké, aby nenašly cestu zpět. Tak chvilku bloudily městem a po chvíli se ocitly už na kraji města. Ležel tam nějaký divný kámen a když k němu přistoupily, všimly si, že je na něm vyrytý plán města a okolí.
"Stojíte zde .. hm ok a penzion čtyř ..," začala hledat Tsumi.
"EEH? Jak jsme se dostaly na druhou stranu města?" konečně ho našla. Sakura přistoupila k dalšímu kameni a všimla si, že tam je zas plán toho okolí. Rázem si ho začala pečlivě prohlížet.
"Hm, tak tady je město ... obklopuje ho les ze všech stran. Tady v okolí není nic jiného, než ten les a to město?" přemýšlela nahlas Sakura a ani si to neuvědomila.
"A proč tu je něco zakroužkovaného?" popošla k ní Tsumi.
"A ty čtyři tečky .. hmm, já bych už šla," začala tahat Sakuru za triko. Sakura se na to tedy naposledy podívala a obě odešly.

- ZASE NARUTO A SAI -

"Naruto, půjdeme už za ostatníma do města," řekl konečně Sai a vstal z pařezu, na kterém seděl.
"No konečně!" zajásal Naruto. Naruto a Sai se tedy vydali do města.

- V PENZIONU -

Sakura a Tsumi už konečně našly jejich penzion a unaveně do něho vešly.
"Tsumi-sama!" ozvalo se zevnitř. Byl to Tsuminim strážce. Seděl na schodech a nejspíš čekal, až se holky vrátí. Jenže Sakuře se už delší dobu nezdá a navíc tohle zmizení. Začala už být velmi podezíravá.
"Kde jsi to byl?" zeptala se ho opatrně.

Bezjmenný se zakřenil.