Plácnem si?
Au! To bolí. Co to je? Kde to jsem? Proč mě všechno bolí? Mám pocit, jako kdyby mě něco probodalo skrz na skrz. Cos to zase provedla? No co? Odpověz! Proč mi neodpovídáš? Kde jsi? KDE JSI?!
„Vstávej.“
Kdo to řekl? Kdo?!
„Vstávej.“
Proč mám vstát? A vůbec, já ležím?
„Vstávej!“
Áaa… Cože? Jak to, že moje tělo vstává samo od sebe. Vždyť já jsem se vůbec pohnout nechtěla. A vlastně proč zároveň stojím a zároveň ležím tam dole na zemi mrtvá?... MRTVÁ! Jak?! Kdy?! Proč?!...
„Uklidni se Nii.“
Jak se mám uklidnit?! Pode mnou leží moje mrtvé tělo a já se mám uklidnit. Jak asi?! A vůbec, kdo jsi? A co o tom všem víš?!
„Shinigami.“
Nechtěj mě rozesmát. Jak bys mohl být Shinigami. Bohové neexistují. To je fakt. Řekni mi pravdu. A rovnou k tomu taky přidej odkud znáš moje jméno a co se tu stalo. Plus jak to, že moje tělo leží na zemi mrtvá, zatímco já tu stojím živá.
„Pokud neexistuji, tak jak vysvětlíš mou přítomnost zde v tvé hlavě? Já jsem Shinigami, Nii Yugito, ženo, která byla Nekomatiným Jinchuuriki… Máš mnoho otázek. Poslouchej pozorně. Byla jsi zabita. A ti někdo vzali z tvého nitra Nekomatu a uvěznili ji. Nevím kde. Necítím ji. Necítím svou Nekomatu. Je až příliš daleko a pod pečetěmi, na které nedosáhnu. Dojdi pro ni, Nii Yugito. Dojdi pro ni a dostaneš zpět svůj život. To je férová nabídka není-liž pravda?“
Černé pláště, rudé mraky, potok krve a zoufalé kvílení Nibi. Vzpomínám si, ač teď už toho lituji. Nabízíš mi nabídku, která pro mě znamená buď život anebo smrt, kterou už jsem jednou prožila. Řekni mi ale, jak mohu věřit, že to co říkáš, je pravda? Jak ti můžu věřit?
„Nevěříš bohu?“
Nevěřím bohu, na kterého nevěřím.
„Co jsi za ženu? Copak existuje někdo v tomto světě, kdo nevěří na boha smrti?“
Možná jsem kdysi věřila. Ale v mém životě se objevil někdo, kdo tuto víru navždy zničil. A myslím, že víš o kom mluvím. Nibi… Svým způsobem se mi po ní i trochu stýská. Nechápu proč. Život s ní byl jen jeden velký masakr. Jak nenávidím ty její věčné hry. Hry s kořistí. Naučila mě ale, že život není spravedlivý a fér. Naučila mě, že život se jednou obrátí zády ke každému bez ohledu na to, u jakého boha se modlí za spasení.
„Nekomata… život bez ní je pro mě jako život bez vlastního srdce. Přiveď mi ji zpět a dostaneš svůj život. Pakliže nevěříš bohu, věř příteli.“
Až tak moc pro tebe znamenala? To jedno nevycválané kotě.
„Až tak. V tomhle světě je jen pár světel, které pro Shinigamiho něco znamenají. Ona je jedním z nich.“
Dobrá tedy. Řekněme, že přistoupím na tvůj návrh, ale na oplátku chci něco jiného než svůj život.
„Co? Přej si cokoli, co ti mohu splnit.“
Řekl jsi, že ti mám věřit jako příteli. Pak tedy žádám, aby ses mým přítelem i stal. Přeji si, abych ve tvé srdci, pokud nějaké Shinigami vůbec má, zaujímala pevné místo. To je vše. Nechci žít dál, když už jsem zemřela. Nechci slávu ani bohatství. Chci, abys vždy, když si na mě vzpomeneš, pocítil, že ti chybí, něco schází… že něčeho lituješ.
„Získat jedno a ztratit druhé. Víš co po mě žádáš?“
Vím. Protože není ztráty, na kterou by se dalo zapomenout. Není nic, co by dokázalo vrátit ten pocit zpět. I bůh se musí naučit, že všechno se platí. Člověk nebo bůh. Bez rozdílu.
„Bohové jsou všemocní!“
Proč tedy žádáš o pomoc mne?
„… Nenávidím tě, Nii Yugito…“
Nenávist nebo láska, copak na tom záleží? Cit jako cit. A cit z nás dělá to, co jsme. Chybující lidi.
„Přespříliš moudrá, nezdá se ti?“
Možná… Život člověka naučí mnoho. Démon ještě více a vlastní smrt pozmění priority.
„Pokud budu souhlasit s tvou nabídkou. Co tím získáš?“
Já?... Nic.
„Tak proč to chceš?“
Protože já teď už nemám, co ztratit. Proto získat něco nemá smysl. Kde nic neriskuješ… Ach tohle je jedna z těch myšlenek Nibi, které se mi uhnízdily v hlavě. Každopádně získáš tím ty. A to mi stačí. Naučím boha jak litovat. Copak to není málo?
„Tvůj smích zní až příliš živě. Připomíná mi smích Nekomatin.“
Smích mrtvého je smíchem šílenství duše, neb už nemá žádný smysl.
„Pravda… Dobrá tedy. Myslím, že si plácnem.“
Eto... zase jsem jednou začala psát s nějakým cílem a v průběhu jsem se od něj odklonila. Takže tu máme další dialog. Již podruhé je jedním členem rozhovoru Nii. Ostatně Nii je pro mě taková dost citová postava. V anime jí moc prostoru nevěnovali a při tom by si ho tahle žena určitě zasloužila. Žena, která nevěří na boha, ani když s ním mluví.
Skvělá práce.
Ráda bych ti k tomu ještě něco napsala, ale prostě.. fakt skvělé.
*5
nááááádhera..ja smekám
upe me to pohltilo..
zasloueznych 5*
wow, moc se ti povedla...jen tak dále...
Aktivní FF:
NABÍDKA, KTERÁ SE NEODMÍTÁ
- Sasoriho příběh: cesta od osamělého zběhlého ninji k zločinci plně oddanému své organizaci
když jsem si přečetla název, řekla jsem si: že by nám Dyrim napsala nějakou humornou povídku? (aneb high 5 vládne světu)........ s prvními řádky už bylo jasné, že to nebude humor, ale realita.... nádherná povídka, která je tak pravdivá, až to bolí... smrt inteligentního člověka je opravdu děsivá záležitost po všech směrech... a Nii Yugito si v mojí paměti prohloubila stopu, kterou tam měla...
Nii Yugito mi úplně vypadla z paměti. Musela jsem si ji vyhledat...
A přitom je to - aspoň podle povídky - dost zajímavá osoba.
Ten dialog byl skvělý. Nepodobá se to snad ničemu, co jsem poslední době četla.
A věř mi, ten pocit, číst něco inteligentního, je vážně skvělý
Ty rozhodně s průměrem nesplýváš.
Nii ti úplně vypadla z paměti?! oO Tak a teď jsem dostala infarkt. Moje nejoblíbenější postava z Naruta, snad jen Nibi se s ní může rovnat. Áaaa moje srdce, moje srdce... Až jednou umřu na zástavu srdce, tak mě máš na svědomí, je ti to jasné?!
btw: Číst něco inteligentního?... Wau tak si říkám, že jsem vyždímaná tak moc, že už to ani nemůže být blbý a tak se to přehoupává na druhou stranu. Každopádně je to pozitivní zjištění před závěrečkama.
Jsem jen prach ve větru... Moje existence je bez významu... Zmizím na věčnost... A přesto... Možná si jednou někdo vzpomene... Doufám... Nevěřím... Zůstávám... Jsem jen prach... Prach ve větru... Vítr mi dal křídla... Nemám víc co si přát... Doufám... Nevěřím... Jsem jen člověk... I kdybych chtěla víc... Nesmířím se tím... Protože jsem jen člověk... A člověk je prach ve větru...
Takže mi můžeš říct, ve kterém díle anime byla?
Eh... No ty jo. Přesně ti to nepovim, ale je to kolem 70 dílu. Hned za skočením filleru se Sorou a před Asumou vs. Akatsuki.
Jsem jen prach ve větru... Moje existence je bez významu... Zmizím na věčnost... A přesto... Možná si jednou někdo vzpomene... Doufám... Nevěřím... Zůstávám... Jsem jen prach... Prach ve větru... Vítr mi dal křídla... Nemám víc co si přát... Doufám... Nevěřím... Jsem jen člověk... I kdybych chtěla víc... Nesmířím se tím... Protože jsem jen člověk... A člověk je prach ve větru...
Jo, má první výstup na konci dílu 71 v Shippuudenu.
Já už četla, a tak jenom vyřizuju svůj restík - líbilo a líbilo moc Dívám se, že sis ji nějak oblíbila.
. • Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
. ♪ Some days, some nights...
Veľmi pekná jednorázovka 5*
Ráno jsem honem v přestávce mezi prací dala jen hvězdičky... A teď přidávám veliké děkuji a ještě větší gratulaci...
preco ju volas nii a nie yugito? ani naruta nevolas uzumaki.
Môj DeviantArt
Môj Tumblr
Moje YouTube
A proč nezapojíš něco, čemu Hercule Poirot říká šedé buňky? Hm... asi nejsou na skladě...
Nii moc ráda nemám. Přijde mi divná. A tahle povídka... vlastně taky je. Ale je... podivně hezká, milá, zajímavá.
Už jsem si ale zvykla, že ty píšeš jen a jen zvláštni povídky, jenž by nikoho nenapadli. Tahle není výjimka.
Líbí se mi to... Zase. xDD
Alea iacta est – Kostky jsou vrženy (Caesar)
jen a jen zvláštni povídky, jenž by nikoho nenapadli Jo to už budu já. A jsem za to ráda. K čemu by bylo splývat s průměrem? Nebyla by to pak moc velká nuda?
Jsem jen prach ve větru... Moje existence je bez významu... Zmizím na věčnost... A přesto... Možná si jednou někdo vzpomene... Doufám... Nevěřím... Zůstávám... Jsem jen prach... Prach ve větru... Vítr mi dal křídla... Nemám víc co si přát... Doufám... Nevěřím... Jsem jen člověk... I kdybych chtěla víc... Nesmířím se tím... Protože jsem jen člověk... A člověk je prach ve větru...
náherný, byla to úžasná myšlenka, to o životě, ztrátě, všechno... moc krásný
podla mna nadherne vazne sa mi ten dialog pacil, nemozem si pomoct, uzasne myslienky od nii aj shinigamiho (mozno som divna, ale mne sa pacia ) proste krasa