Rudé poupě 07

Hin byla doma velice rychle, strategicky se vyhnula všem Hyuugům, kteří nebyli pozvaní a vydala se do sprchy. Až teprve v ní si uvědomila, jak mluvila s Kazekagem: ‚Já jsem ale husa hloupá, vždyť já mu rozkazovala.‘
Černovláska vyhnala podobné myšlenky z hlavy a raději se věnovala oblékání. Neomylně vytáhla ze skříně své vlastnoručně ušité šaty a k nim koupené boty.

I Gaara se oblékal a nutno podotknout, že co nejrychleji. V žádném případě nechtěl být dole později než ona. Představa, že by se ta dívka zvládla umýt a obléct rychleji než on, ho trochu děsila, zvlášť, když musela ještě absolvovat cestu domů a zpátky.
Ještě s vlhkou hlavou vyrazil dolů, kde, přesně jak doufal, nikdo nebyl.
V následující chvíli se za ním ozval známý hlas: „Tak už jsi konečně tady, jo?“
Gaara se zmateně otočil a pohledem přejel Hinatu opírající se o stěnu vedle vchodu. Gaara si v duchu zanadával a trochu zahanbeně přikývl.
Hinata to udělala schválně, stoupla si tak, aby ji zevnitř nebylo vidět a mohla ho klidně a snadno vylekat.
Gaara se k jejímu zklamání nelekl a místo toho si ji zkoumavě prohlížel. Hin na sobě měla tmavě modré vrstvené šaty s každou druhou vrstvou v barvě stříbra jen přes jedno rameno a ve vlasech stříbrnou sponu.
Nechal na ní pohled o něco déle než se jí zdálo vhodné a tak ho přerušila slovy: „Na co tak koukáš?“
„Jan jsem překvapený.“
„A čím, prosím tě?“
„Byla jsi tu rychleji než já a přitom vypadáš...“ Místo slov jen ukázal rukou na její šaty.
„Jak vypadám?“ Zeptala se nevinně.
Hlavou mu problesklo trochu jiné slovo než vyslovil: „Pěkně, sluší ti to.“ Zatímco tohle vyslovoval, myslí mu znovu projelo: ‚Pěkně je slabé slovo, vypadáš spíš nádherně!‘

Hin mu poděkovala úsměvem a pokynula mu rukou doprava.
Gaara ji bez dalších slov následoval a nechal se zavést zpátky na svatbu, která byla v plném proudu.
U vchodu na ně čekala naštvaná Temari a Kazekage se pomalu připravoval na její kázání.
Temari rozhodně neváhala a spustila hezky od plic: „Kde jste, s*kr*, byli!?!?“
„V lese.“ Odpověděl jí bez zaváhání.
Přesně, jak tušil, vyvedl ji tím z míry a ona se zmateně zasekla. Jelikož on se k ničemu dalšímu neměl, otočila se na Hinatu.
Dívka jen přikývla a potvrdila tím Gaarovu verzi.
„Co jste dělali v lese???“
„Upřímně?“ Zeptal se jí bratr.
„Ano!“
„Já se ztratil.“
Shikamaru stojící za Temari v sobě dusil smích zatímco ona nevěřícně pokračovala: „A proč jsi tam vlastně lezl???“
„Chtěl jsem se trochu projít, nevěděl jsem, že je to tam takové bludiště.“
„Byl jsi vůbec někdy v lese?!“
„Jednou, dvakrát?“ Odpověděl jí nejistě v podobě otázky.
Temi jen nechápavě zavrtěla hlavou a raději se otočila na Hinatu se slovy: „A tys tam dělala co?“
„Ona mě byla hledat. Viděla jak odcházím a šla zjistit proč.“
„A co vám trvalo tak dlouho?“
„Já se jaksi vyválel v blátě a jak mě zvedala, tak jsem ji zašpinil.“
Temari poraženecky svěsila hlavu, mávla nad tím rukou a vyrazila zpátky. Shikamaru ji následoval a jen se podezřívavě podíval po Gaarovi s Hin.

„Proč?“ Zeptala se ho.
„Co proč?“
„Proč jsi jí lhal!“ Odpověděla mu nakvašeně.
„Přišlo mi, že se ti zrovna nechce vysvětlovat jí pravdu.“
„To nechtělo, ale to nic nemění na mojí otázce.“
„Tak na to zapomeň, nemusí tě to trápit. A navíc já ti už odpověděl.“
„Dobře, tak proč jsi jí kvůli mně lhal?“
„Tipl bych si, že po tom, co bys jí to všechno vysvětlila, bys měla blbou náladu, co?“
„To sice jo, ale to pořád nic nevysvětluje.“
„Kdybys měla blbou náladu, nedalo by se s tebou vydržet, víš?“
„Aha a proč se mnou chceš vydržet teď, když jsi se už našel?“
„Neblbni, Temari je s Shikamarem a Kankurou s Tomiko. Jsem tu jako černá ovce, nikoho nemám.“
„Jak to?“
„Jak to myslíš?“
„Ty jsi Kazekage, neříkej mi, že si nemůžeš vybírat.“ Odpověděla mu skepticky.
„To možná ano, ale nevybral jsem si a to je podstatou věci.“
„Ty jsi černá ovce, já jsem černá ovce, tak je to vyřešeno, budeme spolu černé ovce.“
„Ale to už nebudeme černé ovce, ne?“
„No, máme celý večer na to, zjistit to.“ Odpověděla mu pobaveně.