Rudé poupě 06

Hinata nechtěla brečet před hlavou Písečné vesnice a proto se jediným rychlým a zároveň plynulým pohybem zvedla a než se Gaara vzpamatoval, zmizela mezi stromy.
Hin chtěla běžet co nejrychleji zpátky, ale Gaara za ní zavolal: „Zbláznila ses?“
Dívku to zaskočila a tak na chvíli zastavila a co nejpevnějším hlasem zavolala: „Proč myslíš?“
„Já…“ Následovala menší odmlka vyplněná téměř hrobovým tichem než: „Nemůžeš mě tu jen tak nechat!“
Černovláska se neubránila úsměvu, než řekla: „Proč ne? Protože jsi Kazekage a bylo by to neslušné?“
„Ne.“
Hin předpokládala, že ještě bude pokračovat, ale zůstalo ticho, které nakonec musela prolomit ona sama: „Tak proč ne?“
„Já.“ Gaara se znovu odmlčel, než ze sebe konečně vysypal ten pravý důvod: „Já netrefím zpátky.“
Hin se neubránila a začala se smát na plné kolo.
„To není k smíchu, nemám páru, kde to vlastně jsem.“
„V lese.“ Dala mu Hin škodolibou odpověď.
„To sem taky poznal!“
Hin nepochybovala, že to je jen záminka, aby ji našel a proto se neustále pohybovala různými směry. Dalo by se říct, že si s ním hrála.
„Hej, kde si?“ Zeptal se zmateně.
Hin záměrně neodpověděla ani na toto ani na následující volání.
„Tohle není vtipné! Kde jsi?“
Zatímco on šel více méně rovně, Hinata se přesunula na opačnou stranu a čekala.
„Jsi tu vůbec?“
Náznak paniky v jeho hlase ji donutil zapochybovat, ale stále se neozývala.
„Hej! Tohle už není legrace! Já vážně netrefím!!!“
To, proč od něj chtěla utéct, už dávno pominulo a dívka si nebyla jistá, jestli se nemá ozvat.
Gaarova další slova rozhodla za ni: „Aspoň řekni směr a já už nějak dojdu. No tak!“
A jeho následné zakopnutí a dopad do bláta její rozhodnutí jen utvrdilo.
‚On v žádném případě cestu nenajde a to ani do vesnice a ani zpátky k jezírku.‘

Dívka se objevila před ním a Gaara si úlevně oddechl se slovy: „Ani nevíš, jak rád tě vidím, jen bych při tom nemusel ležet na zemi.“
Hinata se rozesmála a zvedla ho.

Na jiném místě byla jiná dívka, ale ta se rozhodně nesmála.
Muž vedle ní jí odpověděl na nevyřčenou otázku: „Nikde nic.“
„To snad není pravda, kde jen jsou?“
„Myslíš, že odešli?“
„To je snad jasné, když je nemůžeme nikde najít.“
„A myslíš, že odešli spolu?“
„Tak o tom pochybuji, ani se neznají.“ Blondýnka se odmlčela. „Přemýšlej taky občas, ano?“
„Náhodou já přemýšlím pořád.“
Kankurou ani neměl čas zatvářit se uraženě, když je někdo přerušil slovy: „Tak jo beru, že jste nás nechali, abychom si popovídali, zatímco vy budete dělat totéž v soukromé sourozenecké debatě, ale tady něco smrdí, Temari.“
„Promiň.“ Řekla dívka co nejupřímněji.
Shikamaru se na ni nedůvěřivě podíval a jelikož se ani jeden ze sourozenců k ničemu neměl, chopila se slova Tomiko: „Kankurou, tak co se děje?“
„Nějak nám chybí Gaara.“
Temi se na něj naštvaně podívala a nakonec poraženecky přikývla a dodala: „A ještě Hinata. Nikde je nemůžeme najít.“
„Proč by odcházeli ze svatby?“
Temi mu poskytla upřímnou odpověď: „To vážně netuším.“

Během několika minut byli venku z lesa a Kazekage vypadal víc než jen šťastně.
„A pro příště nesleduj lidi někam, odkud netrefíš zpátky.“
„Tobě se to radí s Byakuganem co?“
Hin se jen zářivě usmála a vedla ho uličkami někam do neznáma.
„Kam to vlastně jdeme?“
„K tobě na hotel.“
„Ty víš, který to je?“ Zeptal se udiveně.
„Ano, Temari mi to říkala a navíc Hokage-sama by tě nenechala bydlet v nějakém pajzlu, je to ten nejlepší hotel v Konoze.“
Gaara se jen nervózně pousmál a následoval ji. Nakonec si ještě něco uvědomil: „A proč tam vlastně jdeme?“
„Netvrď mi, že tam nemáš náhradní oblečení, takhle na tu svatbu jít nemůžeš.“
„No, to ty taky ne.“
Hin se podívala na hodinky a sebejistě prohlásila: „Umyj se, převleč se a potkáme se tu za hodinu. To budeme mít ještě dost času dostat se tam před začátkem hostiny.“
„A kam jdeš ty?“
„Udělat to samé u sebe doma a vzít si jiné šaty.“
„To jsi dostala i náhradní?“
„Ne, už nebudu družička, ale Hinata.“
Při těch slovech zmizela a nechala ho stát před hotelem. I přes to, že mu nedala vůbec šanci odporovat a svým osobitým způsobem mu vlastně přikázala, co má dělat, se Gaara usmíval. Konečně znal její jméno, už to nebyla nějaká neznámá, teď už věděl, kdo to je a až ji bude chtít někdy najít, bude vědět, koho to vlastně hledá. Už to nebylo hledat jehlu v kupce Hyuugů, ale spíš hledat v ní opravdovou ženu.