Jak jsme vyháněli Naruťáky - 27. kapitola - Pošramocená pověst Hatake Kakashiho

Rika a Kuromaru

Modrovlasá dívka se náhle rozeběhla pryč. Černý vlk se zuřivým štěkáním vyrazil za ní. Kiba to nechápal. V jednu chvíli se cizinka, kterou měl nakázáno hlídat, vyděsila při pohledu na zvířecího přítele jeho matky a hned potom utekla pryč. A když chtěl mladík nasednout svému psímu parťákovi na hřbet, zjistil, že ten už tam taky není.
„Akamaru!“

Rika přidala do kroku. Ne, že by se toho vlka zas tolik bála, ale už jen zjištění, že se ocitla v příběhu, který existuje jen na papíře a televizních obrazovkách, jí přeci jen malinko otřáslo. Opatrnosti nikdy nezbývá a ona už se tady v Konoze dočkala tolika nepříjemných překvapení, že už další zažít nechce. Jenomže nepočítala s tím, že vlk jí nadběhne, výhružně nahrbí hřbet a bude připravený ke skoku. Ani se nehni.
Dívka ho slyšela dobře. „Nikdo mi nebude upírat svobodu,“ zatvrdila se.
Přišel jsem, protože máš okamžitě jít zpátky do domu, který patří Inuzuka klanu. Dávám ti na výběr – buď se podvolíš, nebo tě odnesu v zubech.
Zarazila se, ale neměla čas přemýšlet, protože ji nečekaně povalil Akamaru. Rozplácla se na zemi a chvíli funěla. Pak krátce přikývla. To nebezpečí za to nestojí.

V doprovodu dvou velkých zvířat se vydala zpátky. Udýchaný Kiba už je zahlédl. „Co se stalo, Kuromaru?“ obrátil se ke zvířeti s páskou přes oko.
Vracíme se za Hanou. Uděláš nejlíp, když půjdeš taky, zabručel místo odpovědi.
Mladík si vzdychl a pomalými kroky se sunul za nimi.

Kakashiho jednotka dorazila do Konohy

„Ale stejně byla škoda, že se ta nosítka musela rozbít a já pak šla taky pěšky,“ mumlala černovláska.
„Tak zněla dohoda,“ vysvětloval jí Jounin už poněkolikáté. „Museli jsme to udělat nenápadně, aby se neprozradilo, že to celé byla jen habaďůra.“
„Ale ten oheň byl parádní,“ přimhouřila oči sorafay a zívla. Všichni už byli unavení.
„Kde vlastně budeme spát?“ zajímala se Lenura a v duchu doufala, že je zas nenapadne šoupnout je do chladné cely.
„Kotetsu a Izumo vám dočasně přenechali klubovnu.“ Dívky začaly jásat, ale šedovlasý je okamžitě donutil vrátit se zpátky na zem. „Dnes už se nic řešit nebude, ale zítra buďte hned ráno připravené, přijdu pro vás. Ino, doprovoď je. Naruto, máte rozchod.“ S těmi slovy je opustil.

Hana sděluje Rice své poznatky

„Je to nepochybně tkáň tříocasého démona.“ Veterinářka jen stěží zakrývala rozpaky.
„To není možný!“ protestovala Rika. „Přece nemůžu mít v sobě podmořskou želvu?“
„Sestři, já si taky myslím, že je to nějaká blbost!“ zastal se dívky Kiba.
„Tyhle staré knihy mluví jasně!“ Hana už začínala být podrážděná. „A krom toho… Tsunade-sama už nějaké podezření měla, proto jsem dostala za úkol provést ty testy a odebrat jí krev, když spala!“
To už bylo na modrovlasou trochu moc. „Naní?!“

Když se dívka trochu vzpamatovala, vrátila se do pokoje, který jí přidělili, hnědovlasý mladík šel s ní. „Asi to bude možný,“ vzdychla. „Na tu potvoru, co jsem se s ní prala, jsem vlastně ani pořádně neviděla.“ Kiba chápavě přikývl. Nezasahoval do jejího monologu, nechal ji mluvit. „Ale… to snad neznamená, že se začnu měnit, ne?“
„Půjdu se zeptat sestry a doufat, že už se uklidnila. Pěkně jsi jí rozčílila.“
„Já?“ vyštěkla Rika, ale pak mávla rukou. „No jo, asi jo. Tak mi pak řekni.“

Mladík dodržel slovo a vrátil se. „Hana říkala, že nic takového by se stát nemělo, je to hodně malé procento cizí DNA, co se ti dostalo do těla. Ale nejspíš ti zůstane ta obrovská síla a zvířecí instinkty.“
Poprvé po dlouhé době se usmála, byl to ďábelský, zlomyslný škleb. „Fajn, to se mi hodí,“ ušklíbla se a nechala Kibu tápat.

Konoha okolo sedmé hodiny ranní

Čtveřice dívek se tentokrát vyspala do růžova. Jouninové jim v klubovně nechali ucházející vybavení. Kakashi už netrpělivě podupával pod stromem.
„Boha jeho, to jsou zmatky po ránu,“ bručela sorafay a vylézala ze spacáku.
„Neví někdo, kam jsme v noci zašantročily ten provazový žebřík?“ vyptávala se Characterless a házela za sebe oblečení, co právě zvedla z podlahy. S jedním se bohužel rozmáchla malinko víc, takže vyletělo nehlídaným vchodem ven a přistálo šedovlasému ninjovi na hlavě.
„To né! Moje triko!“ vyjekla Ketsueki a vystrčila hlavu z úkrytu.
„Už ať jste dole!“ zařval na ni Kakashi.

Pětice procházela Konohou a nemohla se zbavit pocitu, že se tu během jejich nepřítomnosti něco stalo. Obyvatelé vesnice se zastavovali, ukazovali si na ně a někteří se tiše pochechtávali. Kopírovací Shinobi ze Skryté listové váhal, (a neustále sahal na pásku, kterou má přes oko) zda by měl přítomné zrentgenovat sharinganovým pohledem. Bylo na něm poznat, že se stydí. Dívky se udivenými pohledy brzy přestaly zabývat, místo toho si raději prohlížely budovy, kolem kterých procházely.

Cesta je zavedla až do ulice, kde stála restaurace Ichiraku ramen. Ayame se právě hádala s otcem. „Jsem si jistá, že on to neudělal!“ ječela na něj.
„Co ty víš?“ odporoval jí Teuchi. „Ten chlap měl přece důkaz!“
„Přidejte,“ sykl Kakashi, ve kterém se už začínala vařit krev. Na protějším rohu ulice zahlédl Asumu, který mu zamával a snažil se tvářit povzbudivě. Kotetsu a Izumo, které potkali před budovou Hokage a kvůli obrovskému štosu lejster, která nesli, na ně téměř neviděli, si hlasitě hvízdali a dělali, že se dívají jinam. Jounin v duchu zaklel, ale navenek se ovládl a s chladným pohledem v očích vešel do pracovny své nadřízené.

Tsunade už je očekávala, ale cizinky ani nečekaly, až je vyzve, aby hovořily, a vrhly se k dívce, která stála za ní.
„Rikuško! Tak dlouho jsme se neviděli!“
„No, holky, až uslyšíte, co vám chci říct, tak stopro padnete na zadek!“ usmála se Rika a pak zaostřila. „Kettie? Co tu děláš?“
„Šly jsme pro ni do Suny,“ špitla Lenura.
Vypadalo to, že tohle zjištění modrovlasou dorazí. „Proč jsem nemohla jít taky?“ obrátila se k Hokage.
„Byla jsi tu jako zástava,“ odbyla ji Tsunade a přeměřila si šedovlasého pohledem. „Čekám vysvětlení, Kakashi.“
„Přece nebudete věřit Gaiovi!“ namítl okamžitě Jounin, ale pak polkl, když uviděl, jaký nasadila výraz. „Tahle…“ ukázal na Characterless, která mu podezíravý pohled oplatila. „…využila svou schopnost pokročilé přeměny a vydávala se za Aburame Shina. Když jsme to zjistili, bylo už pozdě cokoli napravovat.“
Blondýna přikývla. „Kakashi, nemůžu za to, že se ten drb tak rychle šíří. Jsi jediný, kdo to může zastavit, pokud ti jde o záchranu vlastní pověsti. Vyhledej Maita Gaie a nějak ho přesvědč, aby zabránil dalším zmatkům. Nemůžeme dovolit, aby teď v Konoze propukl chaos.“

Rika tu poslední informaci vstřebávala dlouho. Pak se ale rozkročila, zavrčela a všude kolem ní byla cítit energie. „Cože? Tak já jsem rukojmí?“ V obličeji brunátněla, ruce zaťaté v pěst, teď skutečně vypadala nebezpečně.
Tsunade si jí ani nevšimla, což dívku ještě více popudilo. „Rychle, Kakashi! Běž a o to, co se tu děje, se nestarej!“
Jakmile se za Jouninem zavřely dveře, ozvala se hlasitá rána.

Vztek ho poháněl vpřed. Snažil se nevnímat ty upřené pohledy kolemjdoucích, které si možná jen namlouval. Takhle nějak se asi musel celých těch dvanáct dlouhých let cítit Naruto. Jeho nenáviděli a jemu se posmívají. Nesnese to!
Když dorazil k bytu Maita Gaie, měl obrovskou chuť vykopnout dveře z pantů, potížistu rozkuchat a na jeho střevech si zatančit bojový tanec. Místo toho ale jen poněkud důrazněji zaklepal.
Ze dveří vykoukla Gaiova hlava. „Hříšník se přišel kát?“
„Nezacláněj, musíme si promluvit!“ opáčil Kakashi a pokoušel se dostat dovnitř.
„Není o čem! Tady je důkaz!“ Ninja mu zamával před očima složeným papírem.
„Poslyš, Gaii, už to nemůžu dál takhle nechat,“ začal Hatake zvolna. „Hokage-sama je vzteky bez sebe, že v téhle tíživé situaci děláš rozruch. Nemohl jsem přece ohrozit misi, pochop to! Když jsem zjistil, že to není Shino, byla už Písečná, co by kamenem dohodil! Vracet se by byla zbytečnost a ani jeden z našich týmů by misi nedokončil. Ale v žádném případě jsem tím nechtěl ohrozit naše, ehm, dlouholeté přátelství.“ Gai se zatvářil, jako kdyby mu právě sebrali lízátko, celé je olízali a dřívko mu hodili k nohám. „Byl bych velice rád, kdybys napravil, co jsi spáchal, Gai,“ pokračoval Kakashi. „A ocenil bych, kdybys to zvládl ještě dneska.“ Než se stačil znovu rozhlédnout, byl ninja v zeleném trikotu pryč.

Když se vrátil do kanceláře Páté, vládl tam nepředstavitelný chaos. Nabručená Rika ležela na podlaze, k zemi jí přimáčkli čtyři muži, (včetně Inuzuky Kiby) a bubnovala prsty do dřeva. Podle všeho došlo k řeži a tekla krev, místnost byla plná lidí. Jeden z ANBU držel sorafay pod krkem katanu, měla poraněnou paži. Characterless se pokoušela setřást hned dva elitní bojovníky najednou, Lenuře někdo protrhl nohavici a obklíčili ji v kroužku a Ketsukei visela ve vzduchu, držel ji Asuma, který se smál naplno.
„Pusťte mě dolů, Asumo!“ zlobila se černovláska a přála si, aby mohla do toho vychechtaného chlápka alespoň kopnout.
„Á, tady přichází Hatake Kakashi, mistr ve tvorbě malérů!“ přivítal Sarutobi mladší svého dobrého přítele.
Šedovlasý se místo odpovědi ušklíbl. Tsunade klidně stála opřená o svůj pracovní stůl a ani se nepohnula, když modrovlasá opět bouchla sevřenou pěstí do podlahy. „Slezte ze mě! Tady poteče krev!“
Opodál se hádala TenTen s Nejim. „Proč jste mě nevzali s sebou?“
„Bylas nemocná!“
To však byl argument, který dívce rozhodně nestačil. „Tu trasu bych ušla!“
„Klusem?“ Hyuuga se na ni přísně podíval a přeměřil si ji.
Vzdychla. „Aha. Takže jste mě zase vyšoupli.“

A jako by toho už tak nebylo málo, dovnitř vtrhl dvorní hlídač vnuka Třetího. „Hokage-sama, mám pro vás důležité hlá…“ Zarazil se, když viděl, jak to v místnosti vypadá.
„Nemáme čas. Ven s tím, Ebisu!“
Ninja polkl a přikývl. „Tohle se podařilo vyfotit náhodnému svědkovi. Zdá se, že Akatsuki mají nové posily.“
Předložil jí snímek. Byla na něm dívka v barvách nejobávanější zločinecké organizace, které se nepodařilo pořádně zakrýt obličej. Byla velice hezká, měla jemné, špinavě blonďaté vlasy a její rozzářená tvář byla pokryta několika kapkami krve. Konožští bojovníci na chvíli polevili v ostražitosti, čehož cizinky využily, setřásly je ze sebe, Rika se vysoukala zpod masy chlapských těl a všech pět se dostalo až k Tsunade, která stále ještě zkoumala fotografii. Byla na ní Alea.