Přízrak je Stín? Uplatnění – díl 17.

Černý havran sdělil Narutovi, kde se Sanado nachází, tam také zamířili.
„Přijmou mě?“ strachoval se Soijiro, pořád si nebyl jistý, zdali udělal dobře, že se k nim přidal.
„Neboj, toho bych se nebál, přeci jen si s námi a po celou dobu, kdy jsem byl ve vesnici, ty jediný, spolu s Kaoru jste mě neodsuzovali. A proto cítím, že je mojí povinností se o tebe postarat.“
„To opravdu není nutné.“
„Ale je, navíc se nemusíš k nám přidat, že bys plnil mise, ale klidně se staň, kýmkoli budeš chtít.“ Oznámil Naruto.
„To je od vás milé a velmi laskavé, ještě to uvážím.“
„Tak se mi líbíš.“

Sanado tomu zpočátku nemohl uvěřit, že po bezmála dvou měsících je Přízrak zpátky. Vrhl se mu kolem ramen a plakal jako by se mu vrátila rodina po dlouhé době.
„Nedrť mě tak.“
„Prosím za prominutí, ale jsem tak rád, že jste v pořádku.“ Sanadovi spadl velký kámen ze srdce.
„Neomlouvej se, vždyť se nic nestalo a kde jsou ostatní?“ Sanado mu to pověděl.
„Jak to vypadá celkově?“
„Tak Loutkář a Doktor přišli na to, co rapy odpuzuje a nemohou pořád zjistit jak se Shiovi podařilo z koček udělat rapu, vidí to na další půlrok studia. Tsuki si šel vyřídit své osobní záležitosti, Sagi a Expert jsou na tréninku u Kisameho, Neko ta je u své sestry, Břitva je opět doma, bude se vdávat, Yamato se taktéž vrátil do vesnice, aby tam provdal svoji dceru,“ to bylo ve zkratce všechno.
„Páni, to jsou novinky a je mi líto, že jsem nebyl na pohřbu.“
„Ano, ale klidně ho můžete navštívit. Dnes jsem zjistil znepokojivou informaci, Likvidátoři se opět dali do pohybu, zabili další dva lidi ze seznamu Bingo knihy, kterou získali od Shia.“
„Takže teď půjdou po mě, Shiovi a Madarovi?“ zkusil to Naruto.
„Ano, tohle si myslím, ještě jen menší změna, na hlavu posledního z klanu byla odměna změněna ze pětačtyřiceti miliónů na šestapadesát. Tím byla překonána vaše cena za hlavu.“
„Tolik? Kdo učinil tuhle změnu?“ zajímal se Itachi.
„Madara.“
„Tak, kdo jiný a tak budeme muset i my pozměnit taktiku.“ Ozval se zamyšlený Naruto.
„Jak?“
„No… velice jednoduše, než Likvidátoři a Velitel zabijí nás tři, časem to potrvá. Máme půl roku na to, abychom z nás udělali ještě větší postrachy a cena tak vylétne nahoru, že již bude neúnosná a nikdo ji nebude moci zaplatit. A když nebude nikdo, kdo by platil, tak my se budeme moc volněji pohybovat.“
„Bude to fungovat?“ Sanado tomu nevěřil, ale něco na tom bylo, nikdo by přece nedal za jednu hlavu třeba osmdesát či sto miliónů, když ten člověk bude skoro nepolapitelný a k tomu téměř na všech místech, bude hlášeno jeho spatření. Náhle to pochopil, Naruto vlastně říkal, že budou všude, ale zároveň nikde.
„Neboj, bude a jak vám oběma vidím na tváři, už jste to pochopili. A navíc to bude příležitost jak v klidu uvést Soijira do společnosti.“

Tsuki než se mohl vydat opět za svými povinnostmi čekal ho nelehký úkol, zabít své rodiče.
„Já věděl, že nejsi mrtvý, to mi k tvé povaze nesedělo.“
„Hmpf, a to si říkáš, můj syn? Ďábel z tebe vyrostl, a proto je mou povinností sprovodit tě ze světa.“
„Nepovídej, tohle platí i pro mě. Copak to nevidíš? Jsem obyčejný člověk, krvácím jako ty!“
„To je jen iluze, aby nás dál mohl šálit, ale to se ti nepovede.“
„Sleduj!“ a udělal to, i když na chvíli pocítil lítost nad oběma rodiči, zřejmě to byla jeho chyba, ale neměl na vybranou. Lítost ho hned přešla a už z něho byl jen vraždící stroj, který nic necítí!
„Proklínám tě! Nikdy nenajdeš klid nad tímto zločinem!“ s těmito slovy zemřel a za chvíli ho následovala matka. Dům zapálil a tím ho i očistil. Oba rodiče pochoval vedle sebe. Nikdy se sem již nevrátí, udělal tlustou čáru za svojí minulostí a bude hledět jen do budoucnosti, kde bude ochraňovat řád a mír tohoto světa vedle Přízraku a dalších přátel. On byli skutečná rodina. Položí za ně i život pokud to bude nutné.
Teď mu již nic nebránilo v tom, aby opět stanul po boku svých spolubojovníků a hleděl vstříc dalším dobrodružstvím, kterého ho jistě potkají.
„Sbohem minulosti.“

Zbytek Narutova týmu se během dvou dnů dozvěděli, že Přízrak žije. Měli z toho nehoráznou radost a ani nemohli popsat, jak jim náhle bylo lehce. Všichni věřili, že nezemřel a jejich víra došla odpovědi a to té, na kterou čekali.

O tři měsíce později

Soijiro si nakonec zvolil, stal se Sanadovou pravou rukou.
Zpočátku byl velmi nejistý a bál se každého kroku, byl nervózní. Ovšem Naruto ho ujistil, že se nemusí ničeho bát.
Konečně překonal tu hranici a pomáhal Sanadovi se všemi dokumenty a papírováním, zároveň se stal i učedníkem Loutkáře, protože se přišlo na to, že má vysoké nadání a smysl pro detail, mohl být tedy užitečný pro laboratorní výzkumy jako kreslíř. Dokázal najít i nepatrný rozdíl mezi různými buňkami, tudíž určil, zdali je buňka zdravá, či ke kterému kmeni patří…
„To je průlom!“ zaradoval se Sasori, když Soijiro našel bílkovinu, která činí to, že se z koček stanou rapy.
„Děkuji, ale já jen udělal to, že jsem se podíval…“
„Nebuď skromný! Nám by to trvalo, ale ty jsi prostě hlavička. Jak vlastně zvládáš tyto dvě různé věci?“ zajímal se Kabuto.
„Jednoduše, ráno vykonám papírování a úřadování a pak dělám tohle, když vím, že dneska něco nestihnu udělám to k večeru.“ Řekl Soijiro.
„Taky bych chtěl mít tolik talentu na to, abych se skoro přes den naučil tolik toho co ty.“
„Ale pak toho v hlavě mám občas zmatek.“ Přiznal se Soijiro.
„To ti věřím.“ A dál se pustili do práce, která jim šla již mnohem rychleji.

Narutův plán se začal naplňovat, už ta cena za hlavu stoupla na téměř sedmdesát miliónů.
„Tohle není možný, ani jsem nečekal, že to bude tak rychlé.“
„No… upřímně jsem to čekal. Jen jsem nepočítal, že to bude, tak rychle!“ podivil se Naruto.

Neko a Černý havran si mohli vzít týdenní dovolenou, Naruto za ně všechnu práci vykonal, chtěl se zbavit té energie a hlavně myšlenek na Kaoru, která mu jako předtím Hinata nedala spát.
„Proč na sebe tolik toho?“
„Netuším, jenže ztratil již druhou ženu, nejdřív Hinata a teď Kaoru. Nemá to lehké a tohle bych nikdy nechtěl zažít, kdybych tě ztratil, už bych to nepřežil.“ Řekl zcela holou pravdu.
„To stejné platí pro mě.“ Souhlasila Konan.

Dále se Madara rozhodl, že je načase utnout tu jejich hru, protože suma byla již neudržitelná a pokud se posune ještě o několik miliónů, nikdo nebude ochotný takovou částku zaplatit!
„Je čas konat, svolej svoje zbylé spolubojovníky a řekni jim, ať se sem dostaví.“
„Hai.“
Ani ne za pět minut byli nastoupeni, byli čtyři, ti nejlepší, co přežili zničení Shiovi základny 2.
„Mám pro vás úkol, zlikvidujte Přízrak a Černého havrana, klidně vemte rukojmí, ale hlavně ho zabijte!“
„Hai.“
„Pro to rukojmí si vezměte Konan a toho kluka Soijira, můj kontakt mi sdělil, že tihle dva jsou ideální.“
„Hai. Ještě něco?“ optal se nový vůdce Hebi.
„Ano, už jděte!“

Tímto byl další osud dalších lidí zpečetěn. Kdybyste se podívali na lidi teď, viděli byste úsměv a lásku v očích šťastného páru a vděčnost v očích mladíka, který přežil peklo. Tyhle dva osudy mají být podrobeny další těžké zkoušce a zvládnou to ti dva, kteří si vydobyli pověst nepolapitelných lidí?
Proč vlastně je cesta osudu tak spletitá a hledá pořád trnitější cesty a způsoby k jejich zakončení…?