Bloom - 36. kapitola - Bloom má plán

Zelenovlasá nekompromisně vyrazila dveře vedoucí do modrovlásčiny ložnice z pantů. Konan se před ní krčila za hromadou polštářů.
„Muselas mě před ostatníma tak ztrapnit?“ vyjela na ni žlutooká a rozhlížela se po místnosti velice výmluvným pohledem.
„Ne… nebudeš mě mlátit?“ špitla modrovlasá.
„Ještě si to rozmyslím,“ prskla Bloom zlostně. „Hele, nebyl to můj nápad, vymyslel to Sasori.“
„A proč by to asi dělal?“ nechápala kunoichi.
„Chce mě zbavit tý horečky, mám ti to opakovat stokrát?“ vyštěkla. „Při tanci se přece uvolňuje velké množství energie,“ prohlásila učeně a uchechtla se.
„A to tě prostě napadlo promenádovat se před nima polonahá?“
„Dyť to nebylo prvně!“ vyhrkla Bloom v záchvatu upřímnosti.
Konan ztišila hlas. „Jak dlouho už to děláš?“
„Tak měsíc, možná dva. A jestli sis všimla, jsem oblečená,“ vynesla zelenovlasá svůj jediný triumf.
Konan si povzdychla. „Dobře, tenhle rozhovor je u konce. Mohla bys prosím odejít?“ Kývla, zvedla se, a když odcházela, sehnula se pro zátarasu vchodu. „A… vrátit mi ty dveře?“ zajíkla se kunoichi a Bloom se na ni zašklebila.
„Ne, ty si na dnešek beru k sobě. A přísahám, že se ti pomstím!“

Další den chodila modrovláska po sídle celá zahalená, zpod oblečení jí čouhal jenom nos a oči, hlavu si ovázala šátkem.
„Hele, Kakuzu, ty jsi omládl?“ dobíral si ji Hidan.
„Promiň, Konan, ale takhle mi vůbec nepřipadáš přitažlivá,“ prohlásil Pein, když ji v tomhle převleku uviděl poprvé.
„To mně ale vůbec nevadí!“ ohradila se zahalená osoba. „Ona mi řekla, že se mi pomstí!“
„Hm, to je ale zvláštní, že mně se zatím nic takového nestalo. Kdyby ses k ní chovala slušně, nemusela bys teď vypadat takhle.“
Itachi se tentokrát přidal k všeobecnému veselí. „My máme nového člena?“
Konan zoufale zakňučela a zmizela jim z očí.

Sasori si pozval zelenovlasou k lékařské prohlídce. Nezdálo se, že by se to o moc zlepšilo. Chvíli si s tím lámal hlavu, pak ale položil dívce úplně jinou otázku.
„Vidělas, jak se poslední dobou chová Konan? Cos jí zas řekla?“
„Nic zvláštního,“ odvětila zelenovláska. „Jen, že si má dávat bacha.“ Pak se na chvilku odmlčela. „Sezvi dneska chlapy zase dolů.“
„Tobě to včera nestačilo? Bylas úplně rudá!“
Bloom se na něho zaculila. „A kdo říká, že budu tancovat já?“

Sotva se setmělo, vyhledala kanibalka modrovlasou osobu, stále ještě se schovávající v kostýmu.
„Co chceš?“ zeptala se Konan opatrně a raději si ještě zkontrolovala, zda jí někde nevisí něco, o co by mohla přijít.
„Si to moc bereš. Chci si jenom popovídat. To mi snad neodmítneš!“
„Tak mluv,“ vybídla ji kunoichi.
„Tady ne! Musíme jít dolů, tam nás nebudou odposlouchávat.“
„No dobře, budu ti věřit,“ kapitulovala Peinova pravá ruka a neochotně následovala žlutookou po schodech do podzemí.

„A jsme tady! Co je lepší než místo činu?“ Bloom věděla, že ninjové se schovávají ve tmě.
„Nechceš rozsvítit?“ zeptala se Konan nejistě, neviděla totiž na krok.
„Já vidím dobře. Prostě se mě drž.“
„Ale mně se to stejně nějak nelíbí!“ namítla druhá z žen.
„Na tos měla myslet dřív,“ sykla kanibalka a dostrkala modrovlasou na pódium. „Světla!“ zařvala a Akatsuki si pospíšili s osvětlením.
„Né, to né!“ ječela Konan a krčila se před nimi.
„Tak na co čekáte, chlapi? Svlíkněte to z ní!“
Ninjové se nenechali dvakrát pobízet. Zatímco se jim modrovláska zkoušela bránit, nařídila Bloom Deidarovi, aby začal hrát, a Sasori se tentokrát velice rád chopil flétny.

Vypadalo to, jako když Akatsuki a jedna kunoichi zkoušejí nějaký nový barbarský tanec. Když se od ní ninjové konečně odvrátili a každý si nesl v ruce kus oblečení, (Konan zůstal jen plášť a boty) vybídla je zelenovlasá k hlasitému potlesku a sama se ujala povzbuzování. Ještě chvíli trvalo, než se modrovláska osmělila a svých chlapcům zapózovala.

Slavnost s nečekaným zakončením nakonec přerušil Pein, když prohlásil, že je mu úplně jasné, co s jeho mužstvem dělají takové aktivity, a zakázal tanec s konečnou platností, vyjma slavnostních příležitostí.