Trosečníci, Odměna za Soutěž v Líbání 15

Než začnete číst...

V téhle kapitolce jsem si to nemohla odpustit, po komentáři Aki no sakka jsem se prostě neudržela a mírně do seriálu Ordinace v Písečné vesnici nahlédla
Ordinaci nesleduju, příjde mi to mírně slaboduché, ale v Naruto podání by to mohlo být docela zajímavé :D

„Dobrej nápad,“ ocenil to Neji a postavil se. „Co si dáte?“ Otočil se na ostatní, když došel k ledničce.

„Kafe…“ Protáhl Sasuke a znovu si protřel oči. Měl dojem, že tady sebou každou chvíli sekne, dokázal by usnout i ve stoje. Zbytek Trosečníků to odkýval, dohromady si ještě ´objednali´ toasty. Neji byl výborný kuchař, všichni to věděli, i z obyčejných toastů dokázal udělat hody jako pro královnu Alžbětu.

Otevřel ledničku a zůstal stát s otevřenou pusou.

„Kde-…Kam to zmizelo?!“ Vysoukal ze sebe. Ano, je to tak. Lednice byla prázdná.

„Jo, asi jsem vám zapomněl říct,“ přiblížil se k nim opět Kisame - Ordinace už ho unavovala (primář Gaara právě vyoperoval velmi zajímavý předmět ze žaludku stařenky Chiyo a nyní se svým pomocníkem Kankurem odjeli slavit úspěch k Matsuri, které se právě narodilo Písečné děťátko, jehož otcem je pravděpodobně Gaara-sama, ale o tom jsou dohady) - s ošklivým úšklebkem na rtech.

„Hm?“ Otočili se na něj Trosečníci.

„Jste bez jídla… Do šesti večer nic nebude. Jo, vlastně, je tu vodovod a dvě skleničky – ano, nádobí je taky pryč -, podělte se.“ Zamrkal s pokřiveným úsměvem na rtech (dal se přirovnat k takovému, jakým je úsměv Roberta Pattinsona).

SOCHA SVOBODY, USA
„To vám povím, vy jste ale mimořádně zajímaví maníci. Takové exoty jsme tady ještě neměli,“ zasmál se americký strážník, když pomáhal Ino na nohy. Po Orochimarově pádu už to šlo rychle a bez úrazu, Itachi s Kakashim se sice nezachovali jako praví gentlemani – dáma by měla jít první – ale na tom teď nezáleží.

„Jistě, postaráme se, aby se to neopakovalo,“ zasmál se Gai, trochu si povytáhl límeček svého zeleného oblečku. „Můžu se jen zeptat, jak se jmenujete?“ Podíval se na něj pak zvědavě.

„No… Říkejte mi třeba Tobi,“ natáhl k němu přátelsky ruku poté, co si opět nasadil svou pomeranč připomínající masku s jedním otvorem na oko.

KDESI V LESÍCH
„Tak, jsme tady,“ ukázal Pein na přístřešek. Vypadal, jako by byl ještě z doby člověka zručného. Po zemi se hemžili broučci, na stropě (pokud se pár zpřeházených větví a listů dá nazvat stropem) sedělo pár komárů a asi tisícovka mušek.

„No… Útulné, že,“ uchechtla se nervózně Temari.

„Nedělej předčasný závěry,“ utišila ji Konan zvednutím ruky. „Ty tady sedět nebudeš, neboj,“ uklidnila ji.

„Eh?“ Podívali se po ní překvapeně ostatní.

„Takže,“ začal tentokrát zrzavý, „tady začíná váš úkol. Tedy, jen pro vás dva,“ ukázal na Naruta a Shikamara, nereagoval na jejich zmatené pohledy a pokračoval, „Temari a Hinato, vy dvě půjdete tady s Konan, zavede vás na vaše stanoviště. Hned.“ Mávnul na ně rukou. „Vysvětlení dostanete na místě,“ houknul. Z jeho pohledu vyčetli, že nebude pokračovat ve vysvětlování, dokud tu ještě budou.

Konan jim nedala ani minutku na rozloučení, vzala je za ruce a táhla je dál po bahnité cestě.

„Hej!“ Zavolal za nimi zmateně Naruto, odpovědí mu ale byla jen ozvěna vlastního hlasu.

„Vysvětlujte,“ vyzval leadera Akatsuki Shikamaru, jeho výraz byl naprosto klidný.

VILA, OBÝVACÍ POKOJ
„Ne, ne, Matsuri, nedělej to!“ Volal zničeně Asuma na obrazovku. Tak moc se do toho děje zažil… (ano, hádáte správně – Gaarovi volali z nemocnice, potřebují zkušeného doktora, babičce Chiyo vypovědělo srdce a Matsuri se snaží s malým Gaarátkem – ano, říkala jsem, že o tom jsou dohady – nasednout do auta a jet za ní také)

„Asumo…“ Zakroutil nevěřícně hlavou Modrý.

„Strejda se zbláznil!“ Vypískl nadšeně Lojzík.

VILA, VEDLEJŠÍ MÍSTNOST – KUCHYNĚ
„Tenten – vraždit… Tenten – vraždit…“ Hnědovlásce zažhnuly oči. V tu chvíli k ní přiběhl Neji, sedl si vedle ní, objal ji kolem ramen. Tenhle nebezpečný Robo-Tenten mód znal, naštěstí ale už dobře věděl, jak ji uklidnit.

Sasuke a Sakura se na ně chvilku překvapeně dívali, jakmile ale Neji začal s Ten nebezpečně třást a mumlat na ni cosi v latině, Uchiha se postavil.

„No – dojdu nám pro pití,“ podíval se na Sakuru, ta vděčně přikývla. Dál ale zaujatě sledovala, jak je Hyuuga dobrý v mrtvém jazyce.

„Hej! Neji, co blbneš!“ Propleskla ho dívka s culíčky. Už dávno se vrátila do reality, trochu se od něj odtáhla, upravila si vlasy a natáhla se po jejich knize i papíře s pojmy. „Měli bychom začít, jinak to tihle dva budou mít dřív,“ zavrčela na něj.

„Uh?“ Zamrkala překvapeně Sakura při slovech ´tihle dva´ - zarazil ji pohrdavý tón, jakým to řekla. Obličej se jí na chvilku zkřivil v pobouřené grimase, vzala do ruky jejich seznam a ihned otevřela knihu na stránce o Husitech. Ani nevnímala, když před ní černovlasý postavil sklenici s čirou vodou (no, dobře, dejme tomu, že čirou – ale voda z kohoutku… co vy víte, jakou čističkou prošla?).

KDESI V LESÍCH, VE SCHÁTRALÉM PŘÍSTŘEŠKU
„Dobře tedy,“ začal Pein, otočil se, zpoza jednoho keře vytáhl velkou bednu. „Každý z vás se převlékne do obleku, který v této bedně najdete. Bez protestů,“ výhružně se na ně podíval.

„Co když mi to nepadne?!“ Neudržel se Naruto.

„Padne. Myslíš, že ten dědula, co ti šije oblečení na míru, se někdy omylem nepodřekne?“ Povytáhl obočí. „No, až se do něj oblečete, zavedu vás na oficiální start. Tento úkol je vlastně jakási překážková dráha. Poběžíte po praporcích. Ale - asi jste si všimli, že jsme v lese – je tu plno lesní zvěře, pavouků, mravenců, hadů taky – Glórie se bát nemusíte, nyní je v azylovém domě pro matky s dětmi, které nezvládají situaci bez otce – no zkrátka, asi si to umíte představit.“ Prohlédl si jejich překvapené obličeje.

„A dál?“ Zeptal se nezaujatě Shika.

„Po každém úseku na vás bude čekat další menší přístřešek a další menší bedna s oblečením. Vy se do toho opět převléknete a poběžíte dál. Jo, nezapomněl jsem se zmínit o bažinách? Ty jsou tu někde taky, Tsunade-sama nám sice dala nějaký písek nebo co, abychom je zničili, ale však víte, akce musí být.“ Usmál se nevinně. Naruto s Shikamarem nebezpečně zbledli.

„Tak pohyb, oblíkejte se,“ houknul už trochu popuzeně a po každém hodil převlek.

„Co – to – je?!“ Vykřikli oba najednou, když se jim do ruky dostala pouze jakási bederní rouška.

„Jak si asi myslíš, že se lidi oblíkali v pravěku? Někteří byli i nazí, máte štěstí, že se na tenhle pořad můžou koukat i děti,“ ušklíbl se, „ale nebojte, Hokage vám povolila spodní prádlo,“ dodal velkoryse, pak o kousek poodešel, aby měli alespoň minimální soukromí.

„Naruto…“ Procedil Nara skrze zuby, „až tohle skončí… Bude Pein pomalu umírat ve stínech,“ mluvil naprosto vážně, Uzumaki radši o kousek poodstoupil a začal ze sebe sundávat oblečení.

VILA, KUCHYNĚ
„Tady!“ Vypískla nadšeně Tenten, když našla větší zmínku o Janu Žižkovi. „No, Neji, co děláš? Piš!“ Hodila po něm tužku a jejich seznam.

„Máš to?“ Sakura už byla naprosto v klidu, stačilo se párkrát zhluboka nadechnout. Sasuke právě rychle načmáral stručnou definici vedle pojmu ´Kališníci´.

„Jasně,“ přikývl, „tak dál, Jan Hus,“ oznámil, Sakura začala horečně listovat knihou. Tiše nadávala, že seznam nebyl ani vzdáleně seřazen podle doby. Například, napsat ´Člověk rozumný´ hned pod ´Druhou průmyslovou revoluci´, no, Asuma si dal určitě práci, aby si byli nuceni prohlédnout knihu zezadu-zepředu.

PŘÍSTŘEŠEK V LESÍCH
Naruto i Shikamaru už stáli oblečení ve svých dobových kostýmech. Připadali si více než trapně, a to to teprve začínalo. Představa, že dívky, které se na tohle budou dívat, se budou pobaveně hihňat…

„Fajn, pojďte za mnou,“ mávnul na ně Pein, očividně se přemáhal, aby zadržel smích.

„Hele… Kde jsou vlastně Temari a Hinata?“ Zeptal se Shikamaru, aby přerušil ticho.

„Čekají v cíli,“ tentokrát už se neudržel a začal se smát na celé kolo.