DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Hirotado Yitsurai
Chuuninské zkoušky
Hiro si uvědomoval, že by měl na mladíka být naštvaný, ale jeho znalosti ho ohromily. Samozřejmě jen trošku, neboť tohle byl jen výčet všeobecných znalostí, které by o Hirotadu Yutsuraiovi měl vědět každý.
"A to sis nastudoval každého účastníka zkoušek nebo se tu snažíš o něco osobního jako tvoje parťačka dole?" Křikl Hiro na Juna a vyhnul se další ráně toho otravného panáka. Tohle muselo stačit.
Dole to bylo přesně tak osobní jak předpověděl. Dokázal si představit jaká bouře hněvu, zklamání a strachu se mísila v Amiko. Díky emocím musela mít nad Toshimi navrch. Musel tam co nejdříve zasáhnout, protože tohle celé pro něj bylo mnohem osobnější než se obě dívky nejspíš domnívaly.
Nejdřív se ale musel zbavit té kraviny před sebou.
Loutka se ohnala po třetí. Hiro tentokrát neuhnul, ale překřížil ruce a rána mířená na jeho obličej nedopadla. Ukázalo se, že louka má svázané horní končetiny s dolními křížem přes záda a že se nedokáže plně napřáhnout ani kopnout. Hiro situace rychle využil, přiskočil k loutce a sevřel její pěst v dlaních.
"Ninpou: Miryoku Torikku!"
Z kovového těla loutky vytvořil centrum přitažlivosti a s křikem se snažil celou jeho sílu přesunout na střed. Doufal, že technika bude dost silná na to, aby se panák začal deformovat směrem dovnitř, dokud z něj neudělá zatracenou kostku!
Chuuninská zkouška
Toshimi a Hirotado
„Ano, to vím,“ potvrdil Hirotadovi Jun chladně jeho sebejisté tvrzení.
Železný golem, který zůstal ke stropu jeskyně přichycený pěstí, zaraženou v kameni, se mezitím zhoupl, opřel nohama o výstupek za sebou, a z kloubů na nohách mu unikla další pára.
„Navzdory tvým rodinným potížím jsi na akademii odmaturoval jako jeden z nejlepších, což se už nedá říct o tvých výsledcích na vesnických cvičeních. Jako Zlatý písek máš za sebou řadu úspěšných misí, navzdory jejich krkolomnému průběhu. Tvoje krevní skupina je B. Element raiton. Bojuješ nablízko po vzoru svého senseie, a nebo na střední vzdálenost, dle znalostí zděděných ze strany strýce. Necháš se lehce vyprovokovat, jsi sebestředný, posedlý svým zevnějškem, a pro vlastní prestiž nebo dívčí obdiv bys udělal cokoliv,“ spustil Jun výčet, za jaký by se nemusel stydět ani Hirotadův strýček soukromý detektiv.
Železný golem mezitím vytrhl pěst ze stropu a odrazil se, aby se mohl po černovláskovi znovu ohnat.
„Bylo by tedy moudré se vzdát, než dojde ke znehodnocení tvého drahocenného obličeje,“ ušklíbl se Jun.
Na zemi se mezitím odehrávala malá písečná válka.
Vzduchem létalo jedno písečné kopí za druhým a drtilo ruiny na suť.
„Tak ty nevíš!?“ rozkřikla se na Toshimi Amiko a máchla za jejím hlasem rukou, čímž po ní vyslala další kopí.
Přestože měla všude kolem sebe moře písku, který zde před chvílí vlastní technikou vytvořila, bylo vidět, že se písek z použitého útoku i tak vždy vracel zpátky k ní.
Dívka tak na poslední chvíli jednu z dávek zformovala do kopulovitého štítu, kterým vykryla útok shurikeny shora.
„Kdo si myslíš že seš, hm!? Ještě před měsícem nikdo ani nevěděl, že existuješ! Místo písku jen ležíš v knížkách a pak se zjevíš odnikud a jen tak mi ho přebereš!?“ supěla Amiko a koutkem oka těkla ke klonu, co se mihnul po jejím boku.
„Já pro něj vždycky udělala, co sem mu na očích viděla! Dokonale sme si rozuměli! Na žádnou jinou se nikdy tak neusmál jako na mě, než ses ukázala ty! Taiki je můj, rozumíš holčičko!? Netuším co na tobě vidí, ale já mu moc ráda připomenu, že seš jen nicka, co má tak leda pěkný vlasy a hezkou uniformu!“
Po těch slovech složila rusovláska několik pečetí a ze tří dávek písku ze své tykve vytvořila kopu shurikenů, které následným mávnutím do stran vyslala jak proti Toshimi, tak proti jejímu klonu.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Podzemí
Zamračila se. Ten mladík Hira znal. Byli na ně snad vysazení jen z principu? Protože patřili ke Zlatým pískům? Zavrtěla hlavou. To teď nebylo důležité.
Amiko se rozzuřila a začala jednat. Toshimi sebou cukla. ‚Chouraku? A ten písek dokáže ovládat?‘ nechápala. Obě to byly náročné techniky. Kolik jen měla ta holka chakry?
Musela vyskočit z úkrytu, na nějž mířilo písečné kopí, aby ji nesejmulo společně s kamenem. Dopadla na místo, kde nebyl písek.
„Ráda bych věděla následkům čeho!“ křikla po ní a nechala klon přemisťovat se z místa na místo, aby jí pískem mohla vpadnout do zad. Nad Amiko mezitím docestovala část písku, která zaútočila na jejího kolegu, zhmotnila se v shurikeny a vystřelila po ní.
Na Hirotada šla mezitím… loutka? Bylo možné ji zneškodnit?
Hirotado Yutsurai
Chuuninské zkoušky
Přesně jak očekával, masa kamení a písku padla na Amiko, která naneštěstí pohotově zareagovala a stihla se zachránit. Mezi tím Toshimi zaútočila na druhého oponenta. Amičin parťák, stoicky se tvářící chlapec, se před útokem prostě ukryl a ustál ho bez sebemenšího škrábnutí. Co víc, nejspíš to byl loutkář! Třetí protivník, robotu podobný humanoid, doslova vystřelil z vrcholku sloupu na kterém stál, připravený zamlátit Hira do stropu jeskynního komplexu. Ten nezpanikařil, naopak, vrátil meče na svá místa na zádech, a rozhodl se čelit robotovi s holýma rukama. Téměř.
"Samozřejmě," potvrdil Hiro svoji identitu. "takže i víte, co to pro vás znamená."
Neměl žádnou představu o tom, co by tato vražedná hračka mohla umět, ale jedno věděl jistě: byla z kovu.
Připravil se na příchozí úder. Nebylo moudré blokovat takovýto stroj, tak se raději hbitě vyhnul půlkrokem vzad a zároveň u toho zakroužil zápěstími a zkroutil prsty. Zdánlivě se však nic nestalo.
"Tak pojď!" vyzýval Hiro k dalšímu útoku. Potřeboval jich ještě pár.
Daisuke Mokushi
Sunagakure
Chuuninské zkoušky
Jak se ukázalo, byla to ta horší varianta.
I Hizuki prožila stejný moment zmatení, kdy se sice vznesli, ale jak se nyní zdálo, vůbec tomu tak nebylo.
Daisuke si byl jistý tím, co dělal. Pokud to nemělo kýžený efekt, musel si někdo hrát s jejich vnímáním.
Složil proto pečeť a soustředil se na tok své chakry, která mu proudila tělem.
„Kai!“ pokusil se tok své chakry narušit a z cizího vlivu se tak vymanit.
Budou-li mít štěstí, bude toto stačit, on vysvobodí z genjutsu i Hizuki, a společně se postaví zdroji tohoto genjutsu.
Pokud ne...
Chuuninská zkouška
Toshimi a Hirotado
Battle music B-)
„Nghhh...!“ zaskřípala Amiko zuby a rozpřáhla paže do stran, zatímco se na ní řítila masa písku a kamení, které Hirotado odřízl od stropu.
Písek na zemi se ihned po jejím gestu vrhl po zemi zpět k ní.
Suť mezitím zastínila rusovlásku a po hlasitém zarachotění to chvíli vypadalo, že kameny Amiko opravdu zavalily.
Toshimi také nezahálela a zaútočila na dívčina potencionálního parťáka písečnými shurikeny a výbušným lístkem, takže jeskiny rozezněla další rána z exploze, po které následovalo ticho.
Bylo po boji...?
Skřípání a praskání, vycházející zpod sutě, napovídalo, že ne.
„Sabaku Chouraku no Jutsu...!“
Chvíli na to se kamení rozletělo do všech stran, jako kdyby pod ním explodovala písečná sopka, která jej mohutnou vlnou písku rozmetala do stran.
„MŮŽEŠ UŽ ZAČÍT TAKY NĚCO DĚLAT, JUNE!?“ rozkříkla se rozčíleně Amiko, stojící uprostřed toho všeho, kolem níž se rozpadaly poslední zbytky jejího písečného štítu, kterým se zachránila.
„Hai,“ odvětil jí mužský hlas, vycházející zpoza jednoho ještě stojícího sloupu opodál, který pro mladíka zafungoval jako štít před tou pohromou, co jeho kolegyně vyslala do všech stran.
Stál tam černovlásek, jehož výraz byl prakticky opakem toho rusovlásčina, načež vzhlédl ke stropu.
„Hirotado Yutsurai, že?“ vyslovil řečnickou otázku, načež se cosi pohnulo i na vrcholu sloupu, za kterým se kryl.
Byl to jakýsi železný humanoid, který se pokrčil v kolenou a z jeho kloubů vyšlehla pára. Písty v jeho nohou zabraly a vystřelily ho vzhůru, přímo proti Hirotadovi, s ocelovou pěstí napřaženou za zády, jen udeřit.
Rusovláska, která se konečně mohla soustředit na svůj hlavní cíl, se divoce rozhlédla kolem, ale Toshimnikde nespatřila.
„ Přestaň se schovávat a ČEL NÁSLEDKŮM TY MRCHO!“ pozvedla dlaně ztěžka a velká část písku, ve který se zničehonic země pod jejíma nohama proměnila, její gesto poslušně následovala, načež se zformovala v nezpočet písečných kopí, jaké už předtím jednou použila.
„SUNA NO YARI!“ zvolala Amiko a začala máchat dlaněmi do stran. S každým takovým máchnutím při tom vyslala jedno z levitujících kopí vpřed, a postupně tak drtila jeden kamenný výstupek nebo zbytek zdi za druhým, za kterými by se mohla Toshimi schovávat.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Podzemí
Toshimi se zamračila. Přemýšlela, proč byl na stejném místě, odkud vyslal shurikeny. Byla to past nebo byl tak neopratrný?
Okolo ní se objevily její vlastní písečné hvězdice a vystřelily proti místu s Amičiným kolegou. Mezi nimi poslala i jeden kunai s připevněným výbušným lístkem. Mezitím vytvořila písečný klon a nechala ho se přemístit z vlastního místa za jiné kameny. Mělo to vypadat, jako že se chystá uklidit do zálohy a ostřelovat odtud.
Hizuki Shima
Tým Beta
Chuuninská zkouška
"Awww to je milé jméno... Každé pírko je tvou prací?" chvíli se zaměřila na bližší prozkoumání loutky, která je nesla přes propast a spustila oči z okolí. Z pohledu nahoru i dolů se stejně trochu motala hlava a jejich cíl byl přímo před nimi. Bylo pošetilé čekat, že by byla cesta tak přímočará, ale Daisuke svou schopností přeletět velké vzdálenosti přechytračil nástrahy těch můstků, nebo ne?
O to překvapenější byla, když vzhlédla zase zpět a místo přibližujícího se chrámu byl před jejíma očima výhled, který se jim naskytl chvíli zpátky. Chvíli byla schopná jen zmateně zkoušet obraz mrkáním zahnat, dokud Daisuke nepotvrdil, že se jí to jen nezdá.
"Ehm... pokud toto není nějaký kuriózní kolektivní déjà vu moment, řekla bych, že ano." chvíli se odmlčela a znovu pohledem přeměřila chabé mosty rozprostřené před nimi. "To asi znamená, že budeme muset použít vlastní nohy, co? Myslíš, že ti to dovolí mít Fezu v záloze, kdyby nějaký z těch mostů nechtěl s námi spolupracovat? Nebo to je celé nějaká velká iluze? Jak moc se musí člověk praštit, aby se vůbec z nějaké takové iluze dostal?"
Rozhodla se skočit dolů a podívat se blíže na ony mosty. Při seskoku si dávala velký pozor, aby nezavadila o žádné ze čtyř křídel, či jinou část Daisukeho uměleckého díla.
Hizuki Shima
Tým Beta
Snad stále ještě korálové království
"Předtím jsem se ti vůbec nelíbila?" pokusila se o lehce ublížený tón a hraně zklamaně zavrtěla hlavou. "A já už si začínala myslet, žes mě prvně oslovil opravdu kvůli mé kráse a ne kvůli zisku informací." Dlouho jí to však nevydrželo a prakticky vzápětí se zazubila taky.
"Um... děkuji?" pokusila se urovnat vlasy zpátky do jakéhosi alespoň lehce upraveného stavu. Cílem bylo dokázat, že tam není omylem, takže se k němu možná alespoň začala blížit?
Vrátila se zpět ke svitku a mimo informací ohledně jejich spolucestujících připsala také otázku, jak jsou na tom oni. Přecijen nepřišla žádná odpověď a určitě by se hodilo vědět, jestli s jejich pomocí mohli nebo nemohli počítat.
Hirotado Yutsurai
Chuuninské zkoušky
Na zkoušku poslaný balvan měl přesně ten efekt, který žádal. Donutil Amiko se pohnout. Víc momentálně nepotřeboval.
Jakmile uhnula, lehkým skokem se přesunul nad ni a druhý meč na zádech mu skočil do levé ruky a rozžhavil se stejně jako ten první.
Útočnice na něj poslala salvu písečných senbonů. Proč nepoužila ta kopí? Už nemůže?
Hiro zakroužil zápěstími, vytvářejíce komplikovaný modravý vzor, odsekl ze stropu jeskyně zhruba desítku menších balvanů, které teď padaly proti senbonům. Očekával, že celá ta masa se obrátí proti Amiko a dostane ji pod tlak.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Korálové království
Doufal, že se po vyplutí bude cítit lépe, ale nebylo tomu tak.
Nedočkavost vystřídala nedočkavost a Daisuke teď chodil kolečka namísto v přístavu, na palubě.
„Rychleji už plout nemůžeme?“ ptal se tu kapitána, „vidíte něco?“ způsobil zas infarkt hlídce, když se jí díky chakře došel optat po stěžni až do koše.
Po návratu na palubu si ale všiml Chiky, která z nějakého důvodu zvládala sedět naprosto v klidu, a prostě čekat.
Daisuke ji chvíli pozoroval, načež se pousmál a sedl si vedle ní. Měl už ledacos za sebou, a stejně se měl stále co učit.
A zrovna když se mu podařilo se uklidnit, znervóznělo nebe.
Loutkář se zamračil.
Pokud ta bouře překvapila i někoho z korálového království, nemohla to být ledajaká bouře.
„Sensei,“ obrátil se s vážným výrazem ve tváři na Chiku.
Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství
Chika, Natsuki, Yasu, Eichiro, Susumu Wakatsuki
Loď vyplula. Námořníci kmitali po palubě a Chika seděla na lavici tak, aby nikomu nepřekážela. Ruce měla sepjaté k sobě a oči zavřené. Modlila se za bezpečí své žačky a aby všechno dobře dopadlo. Nechtěla ani pomyslet, co by se stalo, kdyby to nestihli. Měli ale polohu jejich základny, tak co by se mohlo pokazit?
„Bouře!“ vykřikla žena v hlídkovém koši, přestože nikde nebylo ani mráčku. To se záhy změnilo. Nebe začalo černat.
„To přece není možné!“ vykřikl Yasu. Na dnešek nebyla žádná taková předpověď!
Kouichi, Kaori
Kouichi se zazubil. „Tak se mi líbíš, Hizuki,“ oslovil ji bez chan na víc. Chtěl jí tím dát najevo, že v jeho očích stoupla.
Kaori dívce mateřsky rozdrbala účes. „Vážně jsem si myslela, že jsi tu omylem, ale konečně se začínáš chovat jako kunoichi,“ oznámila jí. „Kolik jich tam je, tajnej agente?“ obrátila se na mladíka.
„Dvacet. Hizuki, napiš jim to. Dostávají pravidelný příděly a jsou unavení z cesty ale ne vyčerpaní. Nejsou mezi nimi děti. Dokážou spolupracovat.“
Chuuninská zkouška
Toshimi a Hirotado
Hirotadův plán být návnadou fungoval zatím skvěle. Hned jak vyskočil z úkrytu si ho Amiko všimla.
Namísto útoku ho ale jen otráveně sledovala až na strop jeskyně.
„Tsch!“ sykla popuzeně, když na ni začal padat kus skály, a rychle uskočila vzad.
Kámen tak dopadl neškodně na zem a rozezněl jeskyni ozvěnou tupé rány.
Toshimino písečné oko mezitím nabralo plný tvar a mohlo tak zachytit záda jakéhosi černovláska, krčícího se za kusem ruin.
„Nezacláněj!“ rozkřikla se Amiko na Hirotada a máchla rukou vzhůru.
Z písku na zemi se vynořilo několik tenkých hrotů, načež se na černovláska na stropě vrhla sprška písečných jehlic.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Podzemí
„Proč by se sakra mělo všechno točit okolo chlapa?“ šeptla a zakroutila hlavou nad jeho tokem myšlenek. Byli uprostřed boje a on se nechal rozptylovat takovými pitomostmi?
Hirotado ji už stejně opět neposlouchal. „Jak víš, že je to ho…?“ vzrostlo její zmatení, ale místo toho, aby se aspoň dozvěděla, co se okolo Amiko děje, odskočil její kolega a začal si hrát na návnadu. Alespoň něco.
V momentě, kdy vyskočil, dovolila si omrknout situaci i ona. Jejich protivnice použila něco, co musela být senzibilská technika. Proto se Toshimi přilepila chakrou na kámen za ní jako pavouk, aby se nedotýkala země. Přitom vyslala zrníčka písku k místu, odkud vystřelily shurikeny. Část se zformovala v oko, část vyčkávala.
Hirotado Yutsurai
Chuuninské zkoušky
Písečné štíty byly doslova rozervány salvou kopí. Jedno z nich projelo zdí až příliš blízko Hirova obličeje a na moment mu zakrylo výhled na Toshimi.
"Je fakt nasraná," konstatoval klidně a sklonil se o něco níže, aby na parťačku viděl. "to je kvůli tomu vašemu šampionovi, co? Nemá o ni zájem."
Na odpověď nečekal, musel zjistit co útočnice dělá. Nenápadně vykoukl zpoza zídky a modlil se, aby okamžitě nepřišel o hlavu.
Písečné shurikeny se proměnily v hady. Bylo dobré vědět, že Kokumotsu něco takového umějí, nicméně tentokrát to bylo k ničemu, protože útok byl odvrácen čtvrtým hráčem skrývajícím se ve stínech.
Zachráněná dívka se amatérsky podívala směrem odkud záchrana přišla a potvrdila tak Hirovi pozici další dívky. Nebo měla tak velké sebevědomí, že jí to bylo jedno?
Pokynul Toshimi rukou, aby ho následovala. Kryti zídkou, přesunuli se podél ní o kousek dál, aby je okamžitě nezabila další salva.
"Toshi poslouchej, já si půjdu zatančit s tvojí kámoškou a ty vyženeš tu druhou holku!"
Zvuk sypajícího se písku byl najednou intenzivnější. Dovolil si vykouknout zpoza zídky ještě jednou. Útočnice použila nějakou prostorovou techniku a písek se začal chovat jako tekutý písek. Šířil se, obtékal všechny překážky, a hlavně se rychle blížil.
"Rychle! Půjdu první a získám si její pozornost."
Za nimi, zhruba tři až čtyři metry, stála vyšší zřícenina. Nyní nezáleželo na tom, co to kdysi bylo, ale na tom, že ji využije.
Nadechl se a vyskočil z krytu. Na dva skoky se dostal na vrcholek kamenných trosek. Tady už si byl vzdáleností jistý.
Zpoza brýlí mu zajiskřilo. Hiro vystřelil vzhůru jako kulový blesk. Ve vzduchu se přetočil a nohama se dotkl stropu, kde zůstal přichycený.
Pozvedl ruku a dlaní provedl jemné gesto. Jeden z jeho mečů na zádech mu skočil do dlaně. Alespoň to tak vypadalo.
"Teď zkusím šťouchnout do oka já tebe."
"Tancuješ ráda?" Prohodil k Amiko.
Čepel meče v jeho ruce začala modrat a praskat elektrickou energií, až se nakonec proměnila v žhnoucí energetickou čepel.
Se spokojeným úsměvem na rtech máchl mečem. Ze stropu byl odříznut balvan a ten teď padal přímo na Amiko.
Chuuninská zkouška
Toshimi a Hirotado
Dvojice štítů se postavila do cesty salvě písečných kopí, ale neměla proti nim šanci.
Pětice kulů oba štíty prorazila, a jeden z nich dokonce probodl zeď za štítem, nebezpečně blízko Hirotadovi hlavy.
Toshimi ale za štíty dávno nebyla.
Amiko zaskřípala podrážděně zuby a měla se k vykročení k úkrytu dvojice, když tu se po jejích nohách vrhly Toshiminy píseční hadi.
Než však mohly napáchat jakoukoliv škodu, rozprášilo je několik shurikenů, které přiletěly ze strany.
Amiko se zarazil a prudce ohlédla, jen aby spatřila rozpadající se hady, před kterými ji kdosi zachránil. Zahleděla se směrem, odkud hvězdice přiletěly, ale nikdo tam vidět nebyl.
Rusovláska se ušklíbla, načež krátce zavřela oči a zhluboka se nadechla a vydechla.
„Fajn, nejseš úplně marná. Budu si dávat pozor. Tak vylez princezno,“ pronesla rusovláska zvýšeným hlasem neochotně.
Namísto zkrácení vzdálenosti mezi nimi zůstala stát mezi zdmi ruin a obezřetně se rozhlížela, zatímco kolem ní kroužil její písek.
Ten se po několika pečetích, které dívka poskládala, rozlil na zem jako olej na pánev a rozptýlil se do všech stran, pokrývaje kamenou podlahu téměř dokonale, nehledě na překážky, které prostě obtekl.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Podzemí
„Fajn,“ sykla k Hirotadovi. Mávnutím ruky rychle vztyčila dva štíty a odskočila dozadu. Museli Amiko vyřídit co nejdříve, než se k ní připojí její kolega, ať už to byl kdokoliv.
Toshimi setřela hřbetem ruky slzy a otevřela bolavé oko. Stále viděla trochu rozmazaně, ale její stav se rychle zlepšoval. Koneckonců šlo jen o bolest – žádné zranění rohovky ve skutečnosti neměla.
Mezitím se písek z shurikenů pomalu dostal za Amiko a proměnil se v hady, které se vrhly na její lýtka.
Hirotado Yutsurai
Chuuninské zkoušky
Útočnice se snesla k zemi, aby mohla svůj další útok vést ze země.
Hiro měl chuť vyrazit proti ní, ale zarazila ho Toshimina slova o druhém parťákovi. Nechtěl ji nechat nekrytou.
Rozhlédl se kolem. Nevyužít ruin kolem mu připadalo jako hřích. Všechny ty zídky a budovy by mohli být dobrým úkrytem pro uklidnění situace.
Pár metrů za Toshimi byla nízká zídka. Hiro ji přeskočil a skrčený se po jejím obvodu přemístil zhruba k místům, kdy byla jeho parťačka.
"Toshi, stáhněme se z dohledu a nechme ji přijít blíž."
Snažil se moc nekřičet, aby neprozradil svoji pozici a slyšela to jen ona.
Navíc její zrak nebyl stoprocentní a delší přestřelku by nemusela vyhrát.
Zároveň byl ale připravený dívku bránit, kdyby to vypadalo, že útok neustojí. Netušil jak dobrý medik dívka je, ale rozhodně o ni nemohl přijít.
Daisuke Mokushi
Sunagakure
Chuuninské zkoušky
„Feza,“ prozradil Hizuki Daisuke, načež se mu do tváře vloudila trocha skepse. Fezu pojmenoval, když byl mladší... Dnes by už patrně volil jiné jméno, ale z nostalgie u původní volby setrval.
Chvilku na to se už vznesli do vzduchu a zamířili vstříc chrámu, kam je vedla mapa.
Daisuke ostražitě sledoval okolí, včetně temnoty u stropu, nebo pod nimi v propasti. Netušil, co by měl čekat. Riziko mohlo přijít v jakékoliv podobě, proto se především soustředil na správnou reakci v podobě úhybného manévru.
Formu, jakou nebezpečí nakonec nabralo, ale nečekal.
„Huh?“ hlesl proto jen zmateně, když se najednou ocitli na tom samém místě, odkud vzlétli.
„Hizuki-chan... Už jsme vzlétli, že?“ obrátil se lehce strnule přes rameno na svou kolegyni.
V tuhle chvíli vážně doufal, že je jen přepracovaný, a není to ta horší možnost...
Chuuninská zkouška
Toshimi a Hirotado
„Tsch!“ sykla podrážděně Amiko, když se dvojice jejímu útoku vyhnula, a ještě ke všemu na ni Toshimi vyslala protiútok.
Na ten rusovláska zareagovala uvolněním techniky, která držela její levitující písečný ostrůvek pohromadě, kterým se vzápětí propadla a vyhnula tak salvě písečných shurikenů.
„Suna no Yari!“ zvolala, když doskočila na kamenou zem, a napřáhla před sebe dlaně.
Z poloviny písku, který se k ní mezitím vrátil, se zformovalo pět písečných kopí, které Amiko násladným mávnutím dlaněmi do stran vyslala proti Toshimi. Hirotada v tuto chvíli vůbec nic neohrožovalo.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Podzemí
„Amiko-san,“ hlesla, jenže jejich sokyně udělala něco, co dívka úplně nečekala. „Hnh!“ vyhrkla bolestivě a celá sebou cukla. „Do háje,“ zaúpěla a ucítila v rozbolavělém oku vodopád slz, až se jí začalo chtít smrkat. „Prostě pryč!“ vykřikla a uskočila vzad, aby se písku vyhnula, protože ho přes slzy ani pořádně neviděla. S tím po Amiko máchla rukou a vyslala proti ní salvu shurikenů.
„Nebude tu sama,“ křikla k Hirotadovi a konečně otevřela obě oči. Jedno z nich bylo zarudlé.
Hirotado Yutsurai
chuuninské zkoušky
Jeho obavy se naplnily. Narazili na nepřítele a k tomu Kokumotsu.
Přišlo mu, jako by v tom bylo i něco osobního, protože z tónu dívčina hlasu bylo zřejmé, že Toshimi nesnáší. Ale byla opravdu pěkná!
A také agresivní. Cvrnkla prstem do Toshimina písečného oka a rázem zaútočila dvěma písečnými vlnami, každá z jedné strany.
Viděl dvě možnosti, buď se rozdělí, aby nemohla útočit na oba naráz a jeden z nich provede protiútok ze strany, nebo zaútočí přímo středem. Třeba by ho mohla katapultovat, to by bylo tak strašně cool!
"Toshi, protiútok! Strany nebo střed?"
U všech písků, snad ho pochopí.
Chuuninská zkouška
Toshimi a Hirotado
Masa písku se provalila místem, kde ještě před chvilkou stáli, načež se po chvilce vznesla opět vzhuru.
Písečné oko Toshimi vyletělo do vzduchu, do přítmí nad nimi, kde se setkalo tváří v tvář s rusovláskou, stojící na levitujícím ostrůvku z písku.
„Ahoj Toshimi,“ pozdravila svou sokyni dívka, div její jméno nevyplivla, a do písečného oka tvrdě cvrnkla.
Hned na to máchla dlaněmi a její písek se na dvojici opět vrhl, tentokrát ze dvou stran naráz.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Podzemí
„Hm…,“ zamyslela se Toshimi, hledíc do mapy. Mezi mapou a skutečností byly jisté rozdíly. Zrovna když přemýšlela, jestli jim tu někdo něco nepřichystal, zaslechla zvuk, který by rozeznala i po probuzení ve tři ráno po celodenní šichtě v nemocnici. Padající písek.
Hirotado byl však rychlejší a dívka překvapeně vyjekla, jak ji tak popadnul. Rychle chytila rovnováhu, narovnala se a zamračeně vzhlédla.
„Kdo ví,“ odvětila a napřáhla před sebe dlaň, nad níž se shlukl její písek a vytvořil oko, které vyletělo vysoko nad ně. Ona jedno své pro změnu zavřela.
Chuuninská zkouška
Daisuke a Hizuki
Vzlétli. Samozřejmě, že nejlepším řešením bylo propast přeletět. Bylo to však bezpečné? Chvilku se nic nedělo. Oba mladí ninjové se mohli kochat výhledem na mosty, které se jako hadi táhli v popředí černočerných děr. Chrám se také přibližoval. Nebo ne?
Najednou se totiž ocitli znovu na místě, odkud vzlétli.
Hizuki Shima
Tým Beta
Chuuninské zkoušky
Po přibližně prvním kilometru spletitých uliček vzdala jakoukoliv snahu udržovat si mentální mapu a tak kdyby měla říct, kterým směrem je vchod kudy se dolů dostali byla by bezradná.
Dóm, ve kterém jejich cesta narazila na překážku byl rozhodně mnohem větší, než co by očekávala za bezpečné mít přímo pod městem. Když zvedla pohled nahoru, musela se zapřemýšlet, jestli opravdu sestoupali postupně tak hluboko, jestli jsou vůbec ještě pod Sunou a nebo má tento strop nad sebou nebezpečně málo půdy. Zavrtěla hlavou, teď nebyl čas přemýšlet nad tím jak něco funguje, když si byla dost jistá i bez shazování předmětů do propasti, že pád tam dolů by byl dostatečně skutečný a smrtelný.
S hlubokým nádechem sbírala odvahu vyzkoušet své štěstí a obratnost na chabých mostech, když po svém boku zaslechla všeříkající pufnutí. S údivem hleděla, dokud nezmizela poslední stopa bílého kouře. Ještě nikdy se s žádnou z mladíkových loutek nesetkala takto zblízka.
Nataženou dlaň s nadšeným úsměvem přijmula a pokusila se moc nezdržovat s nástupem. "Máš parádní esa v rukávech, Daisuke-kun. Můžu se zeptat jak se jmenuje?" Věděla, že by se měla zeptat až po konci této zkoušky, že by se teď měli soustředit jen na její splnění, ale přecijen jí to nedalo.
Hizuki Shima
Tým Beta
Někde na moři
Sledovala rozhovor těch dvou lidí, kteří to uměli se slovy a v jiné situaci by je moc ráda viděla nad něčím debatovat, ale když Kouichi zmínil další zajatce, přišlo jí, že v okolní vzduch ztěžkl. I proto se za sebe styděla, když její první reakce byla snaha vyvrátit část mladíkova tvrzení. "Já nejsem ma..." v té chvíli naštěstí myšlenky dohonily pusu a tak jí rychle zaklapla. Nejen, že v místnosti byla skutečně nejmenší, ale hlavně toto opravdu nebyla situace řešit takové malichernosti.
Nenapadl jí důvod, proč by měl mít její názor větší váhu než kapitánčin, přecijenom byla pouze malá holka, jak jí vlezle připomněl vnitřní hlásek. Rychle ho zahnala. Určitou roli už odehrát zvládla a tak si možná svůj názor skutečně vyjádřit zasloužila. "Bezpečí civilistů je prioritní. Jestli bude byť jen malá šance je zachránit, tak jsem toho názoru, že stojí za to se o to pokusit. Jenom jestli je nějak nedostaneme ještě do většího nebezpečí. Možná bychom o nich měli dát vědět ostatním, kdyby nás náhodou dostihli ještě na moři?"
Hirotado Yutsurai
Chuuninské zkoušky
Bylo hezké, že poprvé v životě spatřil řeku, ale tahle oblast se mu moc nelíbila. Samé trosky a únavné překážky u kterých se určitě zasviní. Navíc za každým rohem může číhat někdo odhodlaný vrazit mu kunai do břicha.
Toshimi navigovala a on ji následoval. Říkal si, že by to mělo být naopak, že on by měl být ten vůdčí typ. Opravdový muž a frajer. Jenže ona měla mapu. Jeho mužnost ale utrpět nemohla! Zdánlivé následování byla jen otázka pragmatismu. Byl dost rychlý na to, aby se dostal před ni a případně ji ochránil. A kdyby se ocitli v naprosté tmě, rozsvítí a zároveň ji nebude oslňovat. Geniální!
Do vlasů mu napadalo pár zrníček písku. Začal si je zuřivě vyklepávat, ale po chvíli mu tam napadaly další a ještě ve větším množství.
"Co to sakra..?!"
Vzhlédl vzhůru a uviděl masu písku padající přímo na ně.
Hiro vyjekl překvapením, objal Toshimi v pase co nejpevněji, jak mu ta nepraktická tykev dovolila, a použil svůj bleskový Shunshin no jutsu.
Zastavil se o zhruba patnáct metrů dál, kde postavil Toshimi na zem a ohlédl se zpět.
"Nějací kámoši?" naznačil otázku, jestli na mapě nejsou vyznačení nepřátelé.
Daisuke Mokushi
Sunagakure
Chuuninské zkoušky
Vydali se dál a tak se Daisuke dál soustředil na jejich okolí, i když nebylo moc na co. Ještě několik kilometrů pokračovali chodbami a uličkami, až si mladík říkal, jestli se nezmílil a nepřečetl na onom rozcestí mapu špatně, dokud uzký prostor nevystřídal opak.
Před nimi se rozevřela obrovská síň s propastí, na jejíž dno nebylo vidět buďto absencí světla v podzemí, nebo hloubkou.
Daisuke zvedl pohled od temnoty pod nimi a zahleděl se do dály, kde rozeznal jakýsi chrám, kam je i vedla jejich mapa.
Po prohlédnutí si mostů mezi pahorky Daisuke vytáhl svitek a rozbalil ho.
„Kai!“
Ozvalo se pufnutí a ze svitku se vyvalil obláček bílého kouře, ze kterého se zjevil Feza, Daisukeho ptačí loutka.
Když jí hnědovlásek vyskočil na záda, obrátil se na Hizuki a hýbl prsty, načež se Feza lehce snížil a sklopil k zemi jedno ze svých čtyř křídel, aby se dívce lépe nastupovalo.
„Pojď, Hizuki-chan. Přeletíme to!“ zamračil se Daisuke a s odhodlaným úsměvem natáhl ke své parťačce otevřenou dlaň.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Korálové království
Ty dvě hodiny působily jako věčnost. Daisuke nervózně přecházel sem a tam v přístavu, dokud nedostali pokyn k nalodění, kdy téměř vyběhl po můstku na palubu.
Únava v očích králova bratra byla viditelná. Aby také ne, když ho vzbudili uprostřed noci. Daisuke si jeho pomoc a pochopení však nesmírně vážil.
„Hai!“ přikývl odhodlaně, když se Natsuki zmínila o nebezpečí v podobně nukeninů, a zahleděl se zamračeně směrem, kterým pluli.
Ať se jim do cesty postaví kdokoliv, Hizuki s Kaori zachrání za každou cenu!
Chuuninská zkouška
Toshimi a Hiro
Podzemní katakomby byl spletenec trosek zdí a malých budov, protkaných uličkami a propadlinami, které lemovaly ony modré krystaly, přes které tekla podzemní řeka, jako by plnila úkol jakéhosi éterického osvětlovače.
Mapa vedla dvojici dál, skrze trosky. Ty na ní ovšem nebyly uvedené, takže se nedalo odhadnout, jak dlouho jimi ještě půjdou. Zda už jen pár metrů, nebo až do samotného cíle.
Kromě zurčení vody bylo všude okolo absolutní ticho a klid. Jen jakési nepatrné šustění.
Na dvojici dopadlo několik zrnek písku, načež zvuk zesílil. Tehdy se na ně snesla masa písku, jako když se řeka přelije přes okraj skály a promění se ve vodopád, s nepřirozenou prudkostí.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Podzemí
‚Tohle ho zajímá?‘ povzdychla si v duchu nad Hirotadovým komentářem. Ji rozhodně díra v zemi netrápila. Hlavu měla plnou zkoušky a úvah o tom, s kým se střetnou o svitek, jaké bude mít schopnosti a jak na ně budou oni dva stačit. Přece jen reprezentovali zlaté písky.
„Ah, začalo to,“ hlesla, hledíc na mapu. Ruce se jí zpotily. Měla starost, ale svým způsobem se těšila. Co jim vesnice přichystala?
Jeho komentář o temné díře absolutně nepochopila. Mluvil o svém snu? Dávalo by to smysl vzhledem k tomu, jak byl naměkko, když se probrali.
Z myšlenek ji vytrhlo hučení. Přidala do kroku a obezřetně se rozhlížela. To, co se před nimi objevilo, rozhodně nečekala.
„Kireeei, (Nádhernýýý!)“ hlesla, hledíc na všechno to světlo blyštící se v odrazu řeky.
Hirotado Yutsurai
Chuuninské zkoušky
Hiro nad dírou v zemi v centru vesnice pohoršeně kroutil hlavou.
"Tohle vidět nějací cizinci, mohli by prohlásit, že to o naší vesnici něco vypovídá."
Překonali pásku a v ten moment zkouška začala, protože se na mapě na chvíli objevily pozice ostatních týmů.
"Mimochodem je to dnes už po druhé, co s tebou končím v nějaké temné díře."
Poznamenal a připravil se na sestup do hlubokých útrob Suny.
Brzy je pohltila tma. Když už chtěl Hiro rozsvítit, zahlédl na konci tunelu jakési namodralé světlo.
Ukázalo se, že konec tunelu ústí v rozlehlém jeskyním komplexu a že namodralé světlo je svit nějakých krystalů. Čím více se blížil, tím více slyšel jakési hučení. Co to bylo?
Byla to řeka! Taková masa vody a celkově příliš nevídaný jev pro ninji ze Sunagakure!
"Úžasné."
Chuuninská zkouška
Daisuke a Hizuki
Dvojice pokračovala cestou doleva. Dlouhá chodba je vedla klikatými uličkami a o několik kilometrů dále ústila do obrovského dómu sahajícího jak do výšky, tak do hloubky. Při pohledu dolů člověka zamrazilo. Bylo těžké určit, kde propast končí, a mezi drobnými vyvýšenými plošinami vedly jen na první pohled velmi chabé mosty. V dáli mohli Daisuke s Hizuki zahlédnout velikou podzemní stavbu, připomínající jakýsi chrám. Tam je také jejich mapa vedla.
Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství
Chika, Natsuki, Yasu, Eichiro, Susumu Wakatsuki
Do dvou hodin byla připravena válečná loď a nezbývalo nic jiného než opustit přístav.
Susumu vypadal unaveně, ale nadále stál s hlavou vztyčenou a se starostí v očích naposledy kontroloval, zda je vše v pořádku.
„Susumu-dono bude velet naší lodi,“ oznámila dvojici ninjů Natsuki. „Jde o velice rychlou a dobře vybavenou loď, přesto však budeme spoléhat i na vás. V Království korálů nejsou známy pirátské posádky, a pokud tato najala na svou obranu ninji, málokdo se jim na naší palubě vyrovná.“
***
Kouichi, Kaori
„Přizpůsobíme se situaci,“ odvětil Kouichi. „Neměli bycho…“
„A co ostatní zajatci? Loď je veliká. Pochybuju, že jsme jediný, koho zajali,“ přerušila jej Kaori.
Mladík se zašklebil. „V podpalubí je jich víc než dost, ale nemají takový pohodlí jako vy dvě. Přece jen nejsou ani vyučená krásná kapitánka, ani její malá kamarádka,“ odvětil.
„Hezky mi lezeš do zadku, ale od mojí otázky mě neodradíš,“ oznámila mladíkovi. „Ty lidi tu nesmíme nechat. A opovaž se odmítnout, ty tajnej agente,“ zavrčela.
Kouchi si povzdychnul a obrátil oči k Hizuki. „Co si o tom myslíš ty?“
Hizuki Shima
Tým Beta
Chuuninské zkoušky
Poslední hluboký nádech a nervozita vyvolaná čekáním byla pryč. Byla ráda, že rozhodování o cestě na sebe vzal Daisuke. Ona sama by si pravděpodobně dřív hodila kostkou, než by byla schopná se rozhodnout zda na křižovatkách doprava či doleva, nebo někudy úplně jinudy. A měla takový pocit, že kostku nechala ten den doma. Měla tak prostor být uchvácena světlem vedoucím z tunelu napravo, až tak, že si nevšimla kam šlape a skončila s botou plnou vody, a přestože jí přitahovalo jako lampa mouchu, zůstalo pouze u přání.
"Dobře." vyrazila levou chodbou za svým týmovým kolegou. "Myslíš, že nás sem ještě někdy pustí, abychom mohli přijít na to, kam ty schody vpravo vedou?" v hlavě vířilo mnoho nápadů, od míst setkání kultů, přes pohřební místnosti dávných rodin až po samotný vstup do říše mrtvých. Každá myšlenka méně pravděpodobnější, než ta předchozí.
Hizuki Shima
Tým Beta
Pirátská loď
"A náš plán mezitím bude zdržovat? Nebo... máme nějaký plán co dál?" Pohlédla na lidi před sebou poté co byla zpráva odeslána. "A jak dlouhá cesta na lodi nás čeká?" a "Opravdu to je už celý den?" poslední otázka zůstala nepoložena.
Rozhodně se cítila lépe, když zbytek týmu věděl, kde se budou nacházet a měli dokonce spojence přímo na palubě, ale stejně se cítila neschopně a jakoby se všechno mohlo ještě sesypat. Potřebovala instrukce.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Korálové království
Hnědovláskův obličej se celý rozzářil, když se ukázalo, že jim Hizuki s Kaori poslali údaje o jejich poloze.
Nestihl se ale ani radostí nadechnout, když ho Chika popadla a obajal, čímž mu svým hrudníkem odebrala přísun kyslíku. Až když ho po chvíli pustila mohl celý rudý zalapat po vzduchu.
„Hizuki-chan... Vydrž!“ zamračil se loutkář. Nejraději by okamžitě osedlal Fezu a rozletěl se za Hizuki sám!
Daisuke Mokushi
Sunagakure
Chuuninské zkoušky
„Spolehni se!“ usmál se na Hizuki Daisuke, ale pak je vyrušila jejich mapa. Zjevila se na ní poloha ostatních týmů, značící začátek zkoušek!
„Yosh, jdeme!“ kývl na svou kolegyni Daisuke a bez dalšího prodlení se vrhl do otvoru, vedoucím do nitra katakomb.
Po chvíli se ocitli na první zastávce. Jakémsi podivně osvětleném rozcestí.
Daisukemu okamžitě prolétla hlavou jeho vlastní slova. Nesměli se rozdělit, a on to nehodlal porušit.
Zahleděl se proto důkladně na mapu a přeměřil si pohledem obě cesty.
„Tudy,“ pohlédl na Hizuki krátce, načež se vydal doleva, kudy je dle jeho mínění mapa ke svitku vedla.
Chuuninská zkouška
Toshimi a Hiro
Místo, kam je mapa zavedla, bylo paradoxně prakticky v centru vesnice. Bylo to rozestavěné staveniště, v jehož centru se nacházel půdní propad. Nějaký architekt patrně nedostal dostatečně zaplaceno, a nebo byl jen lajdák. A nebo v tom byl nevinně a mohli za to dělníci. To dvojici ale trápit nemuselo. Co pro ně bylo podstatné, byla díra v zemi, překřížená žlutočernou páskou, aby ji nikdo nepřehlédl a omylem do ní nespadl.
Nebyla to kolmá díra do které se dalo doslova spadnout, ale pod zem vedoucí prohlubeň, kterou se dalo s vynaložením jisté snahy sestoupat.
A start přišel záhy. Na mapce co Toshimi svírala, se zjevily další body. Konkurenční týmy!
Druhá část chuuninských zkoušek započala!
Díra v zemi je vedla hlouběji a hlouběji. Brzo je pohltila temnota. Ne však na dlouho.
Po chvíli mohli spatřit nepatrné, namodralé světlo.
Vyzařovalo z praskliny v z kameni, kolem které šlo rozeznat lidské stavby. Dorazili do jádra katakomb.
Svit, který do této hloubky pronikal, sem vedla podzemní řeka, jejíž lůžko lemovaly modré krystaly a svit tak umocňovali.
Podle mapy se ke svitku přiblížili.
Chuuninská zkouška
Shiki a Keiko
Ať už to byl luciferin nebo něco jiného, rostliny v této části jeskyně měnily tmu v okem dobře zpracovatelné šero. Po krátké chvilce chůze dorazili až k železné bráně, která na sobě měla dost jednoduchý mechanismus pro odemčení. To vysvětlovalo fakt, že ani Keikův bolestivý nástup na scénu nezaznamenalo nic ze zdejší fauny, která se začala ozývat, jakmile se oba mladíci přiblížili k vysokému plotu. Slyšet mohli různé šustění hmyzu zvyklého na temné hloubky země, ale zatím je neohrožovalo nic nebezpečného. Nebylo však jisté, jestli se něco takového neobjeví, jakmile vstoupí a zkouška doopravdy začne.