DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Chunninské zkoušky
Taji Sakyu
Tým (O)mega
Zkouška č.2
"Tak to je blbý..." Odfrknul si Taji nad Risinou odpovědí, načež mu po chvíli došlo, že mu vlastně neodpověděla, ale než se stihl ozvat, jejich mapu postihla tečkovitá vyrážka dávající jasně najevo, že zkouška započala.
"Jdem na to!" Zvolal Taji a stal se tak nevědomky součástí nemalé ozvěny tohoto pokřiku. Rychle sestoupil do podzemí a posledních pár schodů přeskočil, načež s naginatou připravenou k útoku začal prověřovat okolí. "Čisto! Alespoň prozatím." Zavolal na Risu za ním a dál se rozhlížel po podzemí.
Chunninské zkoušky
Keiko
"Takhle hluboko jsem nikdá nebyl," odpověděl a s bolestnou grimasou si začal protahovat záda, až se ozvalo hlasité zapraskání, doprovázené úlevným vzdechem.
"Vůbec jsem nevěděl, že existujou rostliny, kteté nepotřebují sluneční světlo," pronesl fialovlásek zamyšleně a přidřepl si k trsu zvláštně vyhlížejících rostlin, "to by jeden nevěřil," vydechl ohromeně a kunaiem nadzvedl velký plochý list podobný lopuchu, ze kterého vycházelo mdlé nažloutlé světlo.
"Myslíš," otočil se k rudovláskovi se zamyšleným výrazem, "že by to mohla být reakce kávové kyseliny, která se za pomocí enzimů mění v luciferin, kterej se pak zase nějakým způsobem oxiduje a tím zapříčiní uvolnění fotonu?" zeptal se, jako kdyby o tom měl Shiki vědět první poslední. Keiko, čas od času, prokazoval znalosti prapodivných věcí, které někde ukořistil a čirou náhodou si je zapamatoval. Tyto informace pocházeli z jeho úsilí stát se lékařským shinobim, které však ztroskotalo na tom, že se nedokázal naučit techniku mystické dlaně.
No... to je asi fuk, prohodil, aniž by počkal na Shikiho odpověď a vyskočil na nohy, "tušíš, kam teď?" kývnul hlavou k mapě a přistoupil k Shikimu, aby mohl sám do mapy nahlédnout.
Shiki Kokumotsu
Tým Théta
chuuninské zkoušky
„Počk–“ zarazil se a rezignovaně, s typickým povzdechem, nad svým vlastním nedokončeným prohlášením mávl rukou. Chystal se kolegu varovat před zbrklým počínáním, než si uvědomil, že to v Keikově případě nemá cenu; že to bude jen bohapusté plýtvání drahocennou energií. Strčil ruce zpět do kapes a vykročil nohou na první schod.
Při každém „au“ téměř neznatelně nakrčil obočí, jako by cítil každičký Keikův náraz svým vlastním tělem. Narozdíl od fialovovlasého mladíka postupoval zrzek opatrně, nikoliv však pomalu.
Slova potlučeného mladíka se k němu donesla zhruba v půli cesty. Neodpověděl. Když podrážka černých sandálů opustila posledních schod, věnoval Keikovi nezaměnitelný pohled plný nechápavosti a zavrtění hlavou.
Rusovlásek pohlédl na velkou bouli na Keikově hlavě. „Achjo, ty vážně dáváš slovu „praštěný“ úplně nový rozměr,“ řekl a smířlivě se na něj pousmál. „Takovou floru jsem v podzemí ještě neviděl, co ty?“ odběhl ihned od předchozího tématu, poněvadž jeho pozornost momentálně ovládl pohled na ono zvláštní místo.
Chuninnská zkouška
Keiko
"Ha!" vykřikl fialovlásek nadšeně, když sledoval mapu, kterou Shiki držel a zabodl prstem do místa, kde najednou zazářili tečky.
Jdeme na to! vykřikl nadšeně, vklouzl do sklepa a dal se po točitých schodech dolů. Bez rozmyslu a bez jakékoliv známky trpělivosti. Zmizel tak Shikimu z očí a hnal se dolů, jako šílený. To mělo za následek, že zakopl a k Shikimu se tak donesl krátký výkřik, doprovázený zvuky ozvěn kutálejícího se Keika a jeho neustálého AUování.
Potlučený a dezorientovaný mladík dopadl na poslední schod kamenné jeskyně a za soustavného sténaní si třel bolavá místa.
"Jsem v pohodě!" zakřičel zpátky poté, co se trochu vzpamatoval a rozhlédl se kolem. Prada mu padla na hruď a nevěřícně se rozhlížel kolem.
"Héj! Tohle bys měl vidět!" houkl za sebe a ztěžka sr zvedl, tak aby to moc nebolelo.
Chuuninská zkouška
Toshimi Kokumotsu
Povzdychla si, a nakonec se usmála. „Těším se,“ obalila slova už aby to bylo. První útok přišel rozhodně ze zálohy a z míst, kde to nečekala. Stál přímo za ní a cítila, jak jí hoří ucho. Štval ji, ale stejně pro něj měla slabost? Začínala štvát samu sebe.
„Tudy,“ ukázala nakonec, snažíc se zamaskovat své rozpoložení.
Risa Mokushi
Zamračila se. „Rise to přijde, jako dobrý schovka,“ oznámila se založením rukou na prsou. Na jeho otázku zavrtěla hlavou. „Nejsme drátkaři, ale loutkaři,“ zvedla varovně ukazováček, ačkoliv to v jejím podání muselo vypadat spíš roztomile. „To za prvý a za druhý sem nikdo z nás většinou nemá přístup.“
Vypravěč
Jakmile byly všechny týmy na svých místech, bylo na čase začít. Svitky, které měly týmy najít, byly na mapě vyznačené trvale. Poloha všech týmů se však objevila záhy. Bylo na čase vyrazit a vymyslet plán.
Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství
Chika, Natsuki, Yasu, Eichiro, Susumu Wakatsuki
„Souřadnice,“ hlesla Natsuki a mírně se usmála. Ulevilo se jí.
Stejně jako Yasuovi. „Poslala nám souřadnice. Ještě jedno slovo. Základna. Poslala nám souřadnice základny!“
Chice vhrkly slzy do očí. Celá šťastná objala Daisukeho a zabořila mu nos do hrudi. „Jsou v pořádku. Jsou v pořádku a poslaly zprávu!“ jásala.
Susumu kývnul. „Vím, kde to je. Kaori-sama je skvělá, že se takhle dokázala zorientovat. Omluvte mě. Okamžitě zařídím loď a nějaké lidi. Vyrazíme co nejdříve,“ ujistil ninji a vydal se pryč z pokoje. „Pomůžu vám,“ vyběhla za ním Natsuki.
***
Kouichi, Kaori
„To zní dobře,“ kývla Kaori, zatímco sledovala Kouichiho práci. „Souřadnice se budou hodit,“ napověděla mu.
Mladík kývl, dopsal slovo a odložil štětec. „Dal jsem jim polohu jejich základny. Tam právě teď směřujeme. Když to vydržíme, jistě nás přijedou zachránit. Máme náskok jen den a Korálové království má opravdu rychlé lodě,“ ujistil je obě.
Hizuki Shima
Tým Beta
Chuuninská zkouška
Byla ráda, že vchod ve sklepě našli včas. Bylo by opravdu nepříjemné být pozadu ještě před začátkem zkoušky. Chladný otvor jí spíše fascinoval, než že by cítila nějaké odrazení, takže její pohled z místa, kde koukala zboku do mapy, odbíhal do chodby před nimi.
Nervozita se v ní kupila a toto chvilkové čekání z ní udělalo nedočkavý uzlíček energie. Celé její tělo bylo ve zdánlivém pohybu. Prakticky vibrovala na místě.
Plán samozřejmě odkývala. Chtěla prostestovat, už měla i slova na jazyku, ale na poslední chvíli je spolkla. Dávalo smysl, že kdyby to začalo vypadat špatně, Daisuke má více zkušeností a schopností a ona by se mu jen pletla pod nohy.
"Dobře, ale kdyby k tomu nejhoršímu došlo, mysli i na sebe, prosím? A kdyby se na tvé straně něco pokazilo, kontaktuj mě a já se hnedka vrátím... Členové týmu jsou důležitější než zkouška." nechtěla vytahovat nejčernější scénáře, ale nehody se stávají, zvláště když každý z nich třímá hned několik potenciálně smrtelných zbraní a viděla jak Tekuro s Daisukem a sensei vypadali po tréninku.
Hizuki Shima
Tým Beta
Pirátská loď
Připravenost Kouichiho jí překvapila, ale více překvapivé bylo to, že jí to překvapilo. Mladík skutečně působil, že zvládá úplně vše. Fascinovaně pozorovala jeho dílo a pohledem pronásledovala každý tah štětce. Neodvrátila jej ani když Kaori položila otázku. Místo toho v odpovědi zavrtěla hlavou a zvuk, který ze sebe vydala se dal bez problémů přeložit jako nee. Konečně odlepila oči od svitku a pohlédla na kapitánku.
"Zvuky nevydává. Když zpráva přijde, tak se svitek rozsvítí. Nejsem si teď moc jistá jak jasně, ale měl by svítit než si člověk zprávu přečte..."
Hirotado Yutsurai
Chuuninské zkoušky
Tiše se uchechtl. "Samozřejmě, že jsem! Víš Toshi, možná to nebude dnes, zítra, nebo třeba za rok, ale jednoho dne mi to zopakuješ a budeš to myslet vážně."
Jednoho dne docení jeho kvality! Stejně jako rodiče a všichni ostatní! Tyhle zkoušky budou klíčové naprosto ve všech ohledech. Uvědomil si, že chce na dívku udělat dojem stejně jako na kohokoliv, kdo jej bude hodnotit. Musel se posunout dál. Všichni budou říkat jak je cool a budou ho mít rádi!
Najednou stál těsně za ní a s šibalským úsměvem jí hleděl přes rameno do mapy. Hledal na ní modrou tečku.
"A kam že to vlastně jdeme? Bylo by hezké informovat svého nejoblíbenějšího kolegu."
Chunninské zkoušky
Taji Sakyu
Tým (O)mega
Zkouška č.2
Jakmile dostali zelenou, vyrazil Taji první ulicí, kterou uviděl. Cestou ze shromaždiště se ne zrovna jemně prodral přes skupinku jiných geninů, kteří se rozhodli prostudovat svoji mapu hned uprostřed uličky. "Pletoucí se ponravy..." Zamumlal Taji směrem k jednomu s pískovými vlasy, který po něm hodil napůl dotčeným napůl naštvaným pohledem. Teprve o kus dál za rohem vytáhl mladík mapu a mávnutím k sobě zavolal Risu. Rychle určili lokaci jejich vchodu a vnořili se do živých ulic Písečné.
Jejich vchod byl podle mapy rovnou ve stínu hradeb v místech, které vypadalo spíš jak zbytky rozpadlého skladiště s povalujícím se harampádím kolem. "Tohle je trapný..." Povzdechl si Taji nahlas, když zhodnotil výjev před nima. "Tohle místo si přímo říká o tajnou schovku nebo tak něco tsssss." Přes jeho kritiku, jim ale chvíli trvalo, než našli tajné schodiště rafinovaně schované za překryvem stěn.
Taji rychlým kolem odstranil několik chatrných prken, která by se jim pletla do cesty, načež se opřel o stěnu a naposledy si zkontroloval svoje zbraně. "Hele bloncko..." Ozval se směrem k Rise po chvíli čekání na signál od pohlavárů. "Ty jsi z klanu ne? Nelezete vy drátkaři někdy sem dolů na nějaká vaše tajná dostaveníčka nebo tak něco?"
Daisuke Mokushi
Sunagakure, akademie
Chuuninské zkoušky
„Yosh!“ oplatil Hizuki její odhodlaný úsměv, načež oba vyrazili k místu jejich vstupu do katakomb.
K Daisukeho překvapení to byl nějaký starý dům. Po jeho opatrném prozkoumání a ujištění se, že jsou na správném místě, vchod do katakomb ale přeci jen našli. Byl ve sklepě a působil všelijak, jen ne přívětivě.
Chlad, který z otvoru ve zdi vycháze, ač nepatrný, vyvolal loutkáři husí kůži na zátylku, a on polkl, načež zkontroloval jejich mapu. Zatím nic.
„Za žádnou cenu se nesmíme rozdělit, Hizuki-chan! Tohle je závod, takže se musíme ke svitku dostat první a společně. Nepochybuji o tom, že na nás druhý tým zaútočí a pokusí se nám svitek sebrat, protože totéž bych udělal já, takže budeme muset spolupracovat! Každopádně,“ řekl Daisuke a krátce se odmlčel.
„Kdyby došlo na nejhorší, vezmi oba svitky a uteč! Nikdo neříkal, že se musíme dostat do cíle se svitky oba, takže já je zdržím a ty vyhraj!“ usmál se na hnědovlásku Daisuke.
„My to ale určitě zvládneme tak jako tak a do cíle se dostaneme společně, takže žádný strach!“ zazubil se dodatečně.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Korálové království
Dotaz Natsuki byl dobrý, ale těžko zodpověditelný. Daisuke se nad touto možností samozřejmě už také zamýšlel, ale bylo tu nebezpečí, že by takto mohli omylem na Hizukin svitek upozornit v nevhodnou chvíli, únosci by ho objevili, a sebrali tak dívce poslední možnost, jak se s nimi spojit.
Nešlo proto nic jiného, než če-...
Daisuke s sebou trhnul v tu samou chvíli, jako Chika.
„Chika-sensei! Svitek!“ vyhrkl loutkář a honem přispěchal k zelenovlásce, aby se s ostatními podíval, co za zprávu jim přišlo.
„Říká vám to něco, Susumu-san?“ zajímal se netrpělivě Daisuke. Tohle musela být zpráva od Hizuki! Byly v pořádku!
Shiki Kokumotsu
Tým Théta
chuuninské zkoušky
Dříve než stačil vyjádřit svůj názor ohledně Keikem zvolené trasy k místu určení, vyrazil už ztřeštěný hoch napřed. S dalším rezignovaným povzdechnutím se rudovlásek rozběhl jeho směrem.
Muselo se nechat, že vytyčená cesta vskutku splňovala časté charakteristiky zkratek – byla kratší, zato však obtížnější na překonání. Pro shinobi však pár slepých uliček, nánosů beden v cestě a dalších podobných záležitostí představovalo jen pramalou výzvu.
‚Hlavní je, že jsi dobrej člověk,‘ pomyslel si Shiki, jeho mozek dal však ústům rozkaz ona slova nevyslovit nahlas. Na tváři se mu zjevil tenký úsměv. „Seš pako.“ Znělo to jako konstatování fakt, nikoliv jako urážka. „Mé důvody pro opuštění týmu byly ale mnohem komplexnější; faktorů, které sehrály svou roli, bylo mnohem více,“ rozhodl se zamluvit kamarádovu otázku. Jednou přijde čas, kdy si s Keikem bude muset o svých cestách promluvit, teď na to ovšem neměli dostatek času.
„Aspoň že nemusím bejt svaly,“ odpověděl otráveně. Neměl rád, když musel přemýšlet i za ostatní. „To bude asi ono, že?“ navázal hned otázkou na to, zda už dorazili k cíli.
Chunninské zkoušky
Keiko
"Hehehe, no dyť já vym přece," zasmál se omluvně na Shikiho a nahlédl mu přes rameno do mapy, kterou rudovlásek dostal od jednoho z jouninů.
"Heleť, tohle neni daleko," zabodl ukazováčkem do místa na mapě a kývnul hlavou, aby ho mladík následoval, "Tudy!" zavelel a vyrazil. Keiko zvolil cestu skrze několik slepích uliček, kde museli několikrát přeskočit kdejakou překážku, ale kupidivu si doopravdy cestu zkrátili.
"Doufám, že si uvědomuješ, že já nejsem nijak dobrej shinobi," upozornil svého kamaráda, "to je taky důvod, proč si odešel do samostudia, ne?" optal se ho zpříma a zvědavě sledoval jeho reakci. Keiko moc neovládal umění jemných narážek a o zom co je to sarkasmus, to nevěděl vůbec. Proto to byla otázka z čirého zájmu a bylo poznat, že se s tímto faktem už dávno smířil. Téměř každý na něho hleděl skrze prsty a nezapomínali mu to jasně připomenout.
"Chci tím říct, že mozek týdle operace seš tady ty," pokračoval, jako by to Shiki nevěděl.
Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství
Kouichi, Kaori
„Jasňačka, nech to na mě,“ mrknul na dívku a vylovil z tašky u pasu štětec. „Jde se na to.“
Kaori mladíka chvilku pozorovala, načež se obrátila k dívce. „Když se ti někdo ozve, jak to poznáš? Nedělá to něco hlasitýho?“
Chika, Natsuki, Yasu, Eichiro, Susumu Wakatsuki
„Přesně jak říká Daisuke-kun,“ kývla žena a vytáhla ten svůj. Měla o dívku vážně strach a doufala, že jim o sobě dá každou chvíli vědět. Také se bála o Kaori. Co to bylo za lidi, že si troufli i na kapitánku tolik důležitou pro Království korálů?
„Nedá se ten svitek nějak vystopovat?“ dotázala se Natsuki.
V tu chvíli sebou zelenovlasá kunoichi trhla. Malý impuls chakry mohl pocítit i Daisuke z toho svého.
„Obrázek!“ vykřikla Chika, jakmile roličku otevřela. „Hizuki-chan nám poslala obrázek! Co… Co to ale je?“
Susumu k ní ihned přikročil a nahlédl jí přes rameno. „Vypadá to jako mapa. A jsou tam nějaká čísla…“
Masao Nibori
Tým Delta
Loutkář
Ve chvíli, kdy se loutka vyprostila z Akarova sevření, Ai se pokusila ji zastavit svou vodní technikou. Složila několik pečetí a pronesla Suiton: Mizuame Nabara, načež vyplivla z úst vlnu lepkavé tekutiny na hromadu písku před nimi. Nebyla dost rychlá, aby zasáhla loutku, ale její sirup pokryl poměrně velkou plochu. Aniž by si to uvědomila, vytvořila na zemi jakýsi štít pro celý svůj tým. Když totiž ze země vystřelila kovová jehlice, při kontaktu se sirupem se daleko nedostala a jen neškodně dopadla zpět na zem. Pokud by se loutka pokusila vylézt a sama zaútočit, nejspíš by se jí stalo to samé.
Mezitím Tsubaki i se svým konem okukovaly okolí, Akarův klon s připraveným kunaiem zíral na lepkavou plochu a obě Sumi stály připravené se svými katanami, každá otočená jiným směrem. „Podívejte. Támhle,“ ozvalo se z úst jedné Sumi. Ti kteří se podívali směrem, kterým ukazovala svou katanou, mohli vidět, jak se z jedné ze štěrbin mezi skalisky vypotáceli dva chlapci s plnýma rukama klecí, následovaní malým nahněvaným mužíkem, který je bez přestávky buzeroval a za nimi šel žoldák, jenž týmu před pár hodinami uprchl a vláčel u sebe svázaného malého Kiho. Pokynům mužíka nešlo na takovou vzdálenost dost dobře rozumět, ale podle toho, že žoldák povalil svázaného Kiho na zem a neochotně vyšel směrem k týmu jim mohlo být jasné, že ho poslal proti nim.
Ať koukali sebevíc soustředěně, senseie nikde nespatřili. Jen občas bylo slyšet z okolí zařinčení kovu o kov. Muž, který za ně byl zodpovědný nebyl k nalezení, žoldák se k nim pomalu blížil a loutka mohla každým momentem zaútočit.
Akara mohl vidět, jak si plešatý žoldák s úšklebkem sundal ze zad svou katanu a vrhnul jeho směrem několik shurikenů. Vpovzdálí se Ki válel jako housenka, ale bez svých oblíbených nožů nebyl sto se z hromady svázaných provazů dostat.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Akara
Tým Delta
„Rozbít tomu hlavu? A to mám udělat jak?” Pomyslel si Akara po slovech senseie. Naděje na to, aby byla jeho první mise klidná a pohodová se už dávno rozplynuly a Akarovi právě teď nezbývalo nic jiného než se nějakým způsobem pokusit rozbít té loutce, kterou sotva držel, hlavu.
Podařilo se mu vytáhnout výbušný lístek a dát ho loutce na hlavu. Pustil loutku a odskočil od ní na dostatečnou vzdálenost, aby mu lístek neublížil. Po chvilce výbušný lístek vybuchl na hlavě loutky. Celou hlavu loutky to sice nerozbilo, ale místo, do kterého loutka nejspíš nasávala písek vypadalo natolik poškozené, že už by snad nemělo fungovat. No, alespoň ne tak dobře a rychle jako předtím. Po chvíli od vybouchnutí lístku se loutka zabořila zpět do písku. Nejlepší věc, která ho momentálně napadla bylo vrátit se k týmu a to také udělal. Sensei tam už sice nebyl, ale cítil se bezpečněji, když kolem něj pár lidí bude než aby stál sám odděleně. Nevěděl co měl sensei v plánu, ale doufal, že to co dělá je pro současnou misi nejlepší.
https://t.me/pump_upp
Chuuninská zkouška
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, druhá divize
Severozápadní hlídková věž
Toshimi sebou trhla a pohled jí padl na jejího otce. Ten se na ni nakonec podíval a cuknul mu koutek. Dívka se odhodlaně zamračila. Bylo naprosto jasné, kdo organizátory upozornil. A ona to brala jako výzvu. Ostatně jako všechno, s čím kdy Toshizo přišel. Vždycky chtěl, aby jeho děti překonávaly překážky a staly se silnějšími.
Úsměv, který se jí na tváři začínal objevovat, najednou zamrznul, když zaslechla Hirova slova. To myslel vážně? ON je odsud dostal?
Povzdychla si a promnula si kořen nosu. Cvičení vyčkávání a sebekontroly, zopakovala si Raizovu radu. „Jasně. Jsi nejlepší. Jdeme ke vchodu,“ oznámila a i se svitkem se vydala na místo určení. Nesměla se nechat vyprovokovat. Reprezentovala tu Zlaté písky!
Risa Mokushi
Tým Omega
Severozápadní hlídková věž
„He?“ nechápala Tajiho výlev dívka a naklonila hlavu do strany, aby to dala dostatečně najevo. „Kdy jsi Risu tahal po poušti?“
Jak začala Yumeka mluvit, dívka k ní napnula všechny smysly a její oči zářily s každým slovem čím dál víc. Pozná novou oblast! Bude moci poměřit síly s tolika lidmi – především s Daisukem a Toshimi! A ostatní taky vypadali fakt silně. Koutky úst měla od ucha k uchu samým nadšením.
„Jasan, bruneťáku!“ vystřelila pěstí do vzduchu, načež mu ukázala palec nahoru. „S tím počítám!“
Velící jounini
Tým Omega
Severozápadní hlídková věž
Yumeka se ještě chvilinku kochala jejich překvapenými výrazy, načež kývla na Kazuhu a vrátila pohled ke skupince mladistvých. „Dobře. Teď se odeberte k vašim počátečním bodům a počkejte, až se na mapě poprvé odhalí poloha všech. Pak můžete vyrazit!“
Masao Nibori
Tým Delta
Loutkář
Obě Tsubaki měly v rukou připravené kunaie, protože mladá kunoichi ještě neznala příliš technik se svým klanovým pískem, a tak se musela často uchylovat k obyčejnějším způsobům boje. Masao odrážel nepřátelské senbony s roky cvičenou přesností, ale ty přilétaly pokaždé z jiného směru, takže nebylo vůbec snadné odhalit útočníkovu pozici.
„Rozbij tomu hlavu! Pak už nebude moct nasávat ten písek i kdyby se dostal znovu pod zem.“ Dvěma hody shurikenů odrazil pár senbonů, které mířily na Akaru a pokračoval. „A pokud se ti podaří to rozbít víc, bylo by to super. Dávej ale pozor. Tyhle loutky toho v sobě můžou skrývat mnohem víc, než se často zdá. Vždyť to znáš.“ Poslední poznámku procedil skrz zuby, protože se mu pořád nedařilo najít onoho loutkáře. Loutka v Akarově sevření se nepřestávala zmítat, jak se nepřítel snažil obnovit svoji kontrolu pomocí chakrových nití. (Nebude snadné loutce ublížit, neboť ta se samozřejmě brání.)
Masao nemohl už dlouho otálet. Vrhacích zbraní u sebe nosil rozhodně menší zásobu než kterýkoli loutkář a bez nich nebude schopný chránit své žáky proti palbě ze všech stran. Jedné Tsubaki zrovna zacinkala za hlavou další jehlice, jak se odrazila od její zpevněné písečné tykve. Naposledy pohlédl na Akaru, jako by se potřeboval sám ujistit, že to, co dělá je dobrý nápad a pak problesknul pryč mezi blízká skaliska. Musel doufat, že skrýš nepřítele identifikoval správně nebo že je jako jounin hlavním loutkářovým cílem. Pokud ne, nechť při nich stojí všichni svatí.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Hizuki Shima
Tým Beta
Chuuninské zkoušky
Pozorně poslouchala zadání jejich úkolu a přemýšlela, jak moc naivní by bylo doufat, že by se v katakombách všem vyhli. Přecijen to určitě bude spíše bludiště, nebo v to vždycky doufala, když o katakombách slyšela. Ať už z jakéhokoliv důvodu, konečně se tam dostane. Bylo nemístné být najednou nadšená, že se podívá do zakázaného prostoru? Pravděpodobně ano, ale už to bylo minimálně pár měsíců, kdy naposledy vůbec přemýšlela nad plánem, jak se tam dostat a nemít z toho problém a teď se jí ta příležitost naskytla sama? Dovolila si proto alespoň do chvíle než dorazí k jejich vstupu libovat v tomto novém rozuzlení a zazubila se na Daisukeho.
"Tak jako nikdy dřív.
Poočku sledovala svitek v ruce svého týmového kolegy a byla ráda, že není úplně jediná, kdo byl z místa konání nadšený. Alespoň jestli vzdálené Keikovo chrlení mohla takto brát.
"Vzhůru do neznáma?" otočila se k loutkaři po svém boku připravena na jeho pokyn vyrazit.
Hizuki Shima
Tým Beta
Loď
"Páni, jste skvělá." nechala se chvíli unést schopnostmi kapitánky. Jak mohla žena nepostřehnutě vzít mimo třpytivé krabičky i celý svitek bylo mimo její chápání, ale jednou by to chtěla umět určitě taky. Určitě to bude něco s odváděním pozornosti jako u karetních triků.
Otázky obou dvou jí z toho ovšem vytrhly a ona si uvědomila, že na to teď čas úplně nemají. "Sama moc nerozumím jak, ale je to úplně geniální. Tek-kun říkal, že stačí na něj něco napsat, nevidím důvod proč by nemohlo jít o kresbu a pak-" zarazila se. Chvíli před předáním svitku zmiňoval Tekuro že chce být tím jediným, kdo zvládne jeho vlastní techniky ovládat. Ale svitky jim předal i s vysvětlením jak je používat, to vlastnímu principu fungování a tvoření moc nenapovídá ne? A stejně by jí viděli jak postupuje dál... Zhluboka se nadechla a pak trochu rozpačitě myšlenku dokončila. -pak je třeba do té velké pečetě vpustit chakru. Každý člen týmu má vlastní symbol, takže když se těm symbolům vyhneme, měla by zpráva dorazit všem... Tedy neznám symbol, který má Shi-kun, protože on určitě taky nějaký má, ale mělo by to být v pohodě..."
Posunula rozevřený svitek směrem ke Kouichimu s nadějí, že mapa dorazí k jejímu týmu včas a pokud možno nepozorovaně. "Budeš mít dost místa?"
Shiki Kokumotsu
Tým Théta
chuuninské zkoušky
Ostré sluneční paprsky se mu zařezávaly do každičkého odhaleného kousku kůže jako okem nepostřehnutelné, čerstvě zbroušené žiletky. Shiki se přistihnul, jak v duchu děkuje Keikovi za jeho nadšení do nakupování dodatečné výbavy – pláště a slaměné klobouky byly tím jediným, co stálo mezi nimi a rozpáleným zlatavým velikánem na obloze.
Když instruktoři domluvili, jemně – téměř nepostřehnutelně – pokýval hlavou. Působil sice znuděně a nezúčastněně, ve skutečnosti však doslova hltal každé slovo velících jouninů, vykládajících předem smluvená pravidla druhé části chuuninských zkoušek. Jen díky bystrým smyslům a dlouholetým zkušenostem s neposedným přítelem se mu povedlo vyslat ruku směrem ke Keikovu límci a pevně ho za něj chytit.
Otráveně vzdechl. „Zklidni hormon. Ještě nám chybí pár celkem důležitých propriet,“ nakousl neutrálním tónem problematiku absence základních rekvizit, jež měli za krátkou chvíli od jednoho z jouninů obdržet.
Chunninské zkoušky
Taji Sakyu
Tým (O)mega
Zkouška č.2
Taji zrovna očima propaloval zevlující trojici jouninů, když najednou uslyšel, jak na něj někdo mluví. Podle použité zkomoleniny jeho jména a energetické mluvy hned poznal o koho půjde a očima vyhledal Risu stojící kousek od něj, přičemž si ani nebyl jistý, odkud se vynořila. Chvíli na ní místo odpovědi jen upřeně hleděl, načež ji důrazně zamával levým ukazováčkem před obličejem. "Příště si ten svůj zadek táhneš po poušti sama!" Oznámil jí a opět se otočil k trojlístku pohlavárů, kteří konečně usoudili, že nastal čas odhalit detaily druhé zkoušky.
Taji bedlivě poslouchal a prsty bubnoval o pouzdro s kunai. Získat svitek byla jasná věc. To, že budou mít lokace ostatních týmů, už bylo ale zajímavější a nakonec došlo k odhalení, kam se vlastně půjdou s ostatníma mydlit. "Do zadělané pouště!" Zamručel si pro sebe Taji. "Do podzemních katakomb!" Zazněla odpověď proktorky. "He?" Hlesnul Taji zmateně a chvíli novou informaci zpracovával. Když ale uviděl překvapené a někdy i znepokojené výrazy ostatních účastníků, začal se mu vlastně tenhle plán vcelku líbit. Převzal týmovou mapu a rychle očima prostudoval jouninský plán vesnice s vyznačenými lokacemi. "Doufám, že sis ráno dala svoji extra dávku cukru bloncko, protože tohle bude řežba od prvního momentu tsss." Ušklíbl se směrem k Rise a tělem mu projela vlna adrenalinu z nadcházející akce.
Chunninské zkoušky
Keiko
"Žjova!" nechal se slyšet Keiko, když přišla informace o katakombách. Pláště a klobouky, které sehnal byli tedy zbytečné, ale protože se Keikovi líbili, nevěnoval jim pozornost.
"Tak to je husto-démonicky-kruto-přísný! Vo katakombách už jsem slyšel! Prej se tudy pašuje do vesnice kontrabant, jako třeba tabák! Myslíš, že potkáme nějaký pašeráky? Já bych na ně hrozně chtěl narazit! A taky tam prej straší! Ty už si viděl nějakýho ducha? Já teda ne, ale rozhodupádně by muselo bejt sakra zajímavý, protože sou to prej mrtvý lidi co za svý vlády povraždil sedmej Kazekage a ukryl jejich těla tam dolů! Prej tamtudy chodí ve tmě a hledaj pomstu! Uhahahá! To bude švajclík! Tak dem?" vychrlil jedním dechem, což byl sám o sobě neuvěřitelný výkon, otočil se a chystal se přemýstit, protože se nastavil do pozice, ze které běžně vybíhal. Ve své keikovitosti úplně zapomněl na nějakou mapu, nebo svitky.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky I. div.
Chuuninské zkoušky
Bylo fajn slyšet, že Toshimi má nějaký základní plán pro jejich výlet do pouště.
"Jo, to zní dobře." Připustil a snažil se znít pochvalně, aby ji před akcí povzbudil.
Hiro pak nějakou dobu sledoval skrz své sluneční brýle ostatní účastníky. Specializaci některých jedinců nebylo těžké uhodnout, zatímco pár z nich zůstávalo záhadou. Uvědomil si, že Daisukeho a Toshimina mladšího bratra potkat nechce. Loutky jsou otravné a ty létající obzvlášť. V druhém případě si nebyl jistý, jestli by Toshimi šla proti bratrovi s veškerou silou. Bylo to příliš hodné děvče. Pokud na to dojde, rozhodně nehodlal dopustit, aby dívka obětovala jejich úspěch kvůli rodině.
Ze zamyšlení ho vytrhlo zbytečně hlasité Yumečino hvízdnutí.
Ukázalo se, že půjde o omezený počet svitků a katakomby.
Takže žádná poušť, ale podzemí!
Měl radši otevřenější prostory, když docházelo ke střetu, ale pořád měl Toshimi! Představa písečné vlny v úzké temné chodbě nemohla vypadat dobře.
"No Toshi, vypadá to, že půjdeme zase do podzemí. Ale neboj, dostal jsem nás tam odsud minule a dokážu to znovu."
Upřímně doufal, že vchod na jejich mapě nebude na nejvzdálenějším konci vesnice. Ze začátku se bude hrát o čas.
Daisuke Mokushi
Sunagakure, akademie
Chuuninské zkoušky, Severozápadní hlídková věž
Příchod Yumeky hnědovláska vytrhl ze svých myšlenkových spekulací a on s blaženým výrazem sledoval bělovlásčin elegantní krok, dokud nepromluvila.
„Takže závod s vysokou pravděpodobností konfrontace s ostatními účastníky,“ zamračil se během vysvětlování Daisuke na svitek, co dostali od Toshiza, a pevně ho sevřel v dlani. Pořád si pamatoval na cvičení, které kdysi podstoupil s několika dalšími ninji a členy speciálních složek. Jeho pohled při té vzpomínce automaticky vyhledal Hirotada, stojícího opodál.
Na nostalgii ale nebyl čas. Padl totiž název místa, kde zkouška proběhne. Nebyla to poušť, ale katakomby!
Daisuke vytřeštil oči a pootevřel ústa, ale po chvilce je opět zavřel. Během toho, co se mu po spánku spustila kapka potu, vloudil se mu do tváře vzrušený úsměv.
Tímhle klan Kokumotsu přišel o svou výhodu! Jenže, a tehdy mladík opět zvážněl, všichni ostatní prakticky také. Na poušť byl každý z nich nějakým způsobem zvyklý, ale katakomby?
To místo bylo jeden velký otazník. Vstup do nich byl zakázán a nikdo, s kým o nich kdy mluvil, ač jich nebylo mnoho, vlastně pořádně netušil, co jsou zač. Jejich rozloha, chodby, trasy, terén... Nic.
Hnědovlásek na sucho polkl, ale nakonec se odhodlaně zamračil a otočil se na Hizuki.
„Připravená, Hizuki-chan?“ zazubil se na dívku povzbudivě.
Chuuninská zkouška
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, druhá divize
Severozápadní hlídková věž
Roztržitě se na něj usmála, když ji pustil. „V pořádku, v mým snu taky nebylo moc růžovo,“ oznámila. Hned ztichla. Slovo si vzala Yumeka. Dívka netušila, že i ona bude vést zkoušky.
Jakmile domluvila, Toshimi se postavila a kývla. „Mám s sebou všechno, co potřebuju, takže můžeme jít.“
Cestou mladík moc nemluvil a ona vlastně také ne. Netušila, o čem. Byla z něj prostě zmatená. V jednu chvíli na ni hnusně řval, pak se choval, jakože se nic nestalo, na to si z ní utahoval, a nakonec skončila v jeho obětí, jak se probudili.
Zamyslela se nad vlastním snem. Šlo tam hlavně o něj a Raiza, takže jí na něm muselo záležet. Stále byli také kolegové. Navíc mu přece dala druhou šanci.
„Znám na poušti okolo Suny spoustu míst, kde se dá schovat a nastražit past. Na několik lidí mám pár informací a předpokládám, že ty taky. Jakmile se dozvíme zadání, provedu nás bezpečnou cestou do úkrytu, abychom mohli vymyslet plán.“
Risa Mokushi
Tým Omega
Severozápadní hlídková věž
Napjatě sledovala, jak několik lidí odešlo. Ukázalo se, že všichni, kteří věřili svým rozhodnutím, prošli a dívce se rozzářily oči. První zkouškou prošla!
Zamávala tedy Toshimi a vstala nastejno s Tajim. Vlastně ho následovala, kudy šel – tedy všude, kromě záchodu. Tam na něj čekala na chodbě.
Společně pak došli až k domluvenému místu a Risa se zazubila. „Nandáme jim to všem, Tacchan!“
Velící jounini
Chuuninská zkouška
Severozápadní hlídková věž
Trojice jouninů stála připravená před hlídkovou věží. Sotva dorazil poslední zkoušený, Yumeka postoupila o krok dopředu a silně hvízdla na prsty, aby se dav utišil a ona si tak získala pozornost, ač jí ji většina mužské části už stejně věnovala.
„Teď přistoupíme ke druhý zkoušce,“ oznámila hlasitě. „Pravidla vlastně nejsou tak složitá. V oblasti, v níž bude zkouška probíhat, je ukryt počet svitků přesně odpovídající polovině počtu účastníků zkoušky.“
Při těch slovech se Toshizo sehnul k nohám a zvedl krabici plnou papírových rolí. Během dalšího Yumečina vysvětlování rozdal do každého týmu jeden svitek.
„Každý dva týmy budou hledat jeden určitý svitek, který mají oba vyznačený na mapě modrou tečkou. Mapy se rozdávají, jak vidíte, náhodně. Ani my nevíme, kdo se s kým utká,“ počkala, než se muž vrátí vedle ní.
„Další věcí je, že každých patnáct minut se na vašich mapách objeví přesná poloha ostatních týmů jako červené tečky. Tohle objevení trvá deset vteřin, než zase zmizí. Společně s mapou jste dostali také adresu. Každý tým má jinou a jedná se o místa, kde vstoupíte do oblasti konání zkoušky. Do podzemních katakomb.“
Jakmile zazněl název místa, v řadách geninů to zašustilo. V katakombách nikdy nikdo nebyl!
Toshizo se musel bránit pohledu na svoje děti a stejně tak úsměvu. Všichni při plánování zkoušky věděli, že Kokumotsu budou mít vůči ostatním obrovskou výhodu. A on byl ten, kdo na to upozornil a navrhl právě podzemní katakomby.
„Každý vstup je na jiném místě v Suně,“ pokračovala bělovláska a Kazuha vedle ní nechala srolovat mapu vesnice tak, aby na ni všichni viděli. Po jejím obvodu byla vyznačena místa, která byla od sebe navzájem podobně daleko.
Hirotado Yutsurai
Chuuninské zkoušky
Uvědomil si, že Toshimi drží příliš dlouho a s rozpaky ji pustil.
"Promiň, nechal jsem se trochu unést."
"Lámání tvého vazu není zrovna moje úterý." Dodal v duchu.
Do řeči se dala snědá kráska a vysvětlila jim, co se bude dít dál.
Potvrdila jen to, co už všichni museli dávno vědět. Střet týmů v poušti.
On měl největší sílu pouště sebou, bude to Toshimino hřiště, čeho se mohl bát?
Uvědomil si, že vůbec netuší, čeho jsou ostatní schopni.
"Jsem v hajzlu."
Raději by týmově spolupracoval, než budoval vzájemnou rivalitu.
Zvedl se z místa. "Jdeš rovnou?" Zeptal se parťačky. Třeba chtěla ještě něco probrat s kámoškou. Kdo ví. Vydal se k věži na severozápadě. Šel pomalu, na jeho poměry se spíše ploužil. Hodina byla pro ninju dost času a vesnice zas tak velká nebyla.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Korálové království
Daisuke se nad shovívavostí a laskavostí králova bratra hořkosladce usmál.
Následující přiblížení situace od Natsuki znělo vážně depresivně, ale bohužel bylo pravdivé. Mohl to být kdokoliv, s jakýmikoliv nekalými úmysly. Piráti, podsvětí, nukenini, konkurenční země...
Strážkyně se poté zmínila o svitku, který každý z nich kdysi od Tekura dostal.
„Ano. Má ho i Hizuki-chan a slouží ke komunikaci na dálku,“ ujal se slova před zelenovláskou, než se ta vůbec stihla nadechnout k odpovědi.
„Zatím se ale neozvala...“ posmutněl, když zmíněný svitek vytáhl a rozbalil, aby ho zkontroloval.
Shiki Kokumotsu
Tým Théta
Chuuninská zkouška
Spokojeně vydechl, když Keikova neposedná ruka zaplula zpět pod stůl, více však najevo nedal. Jednak proto, že zbytečné emocionální výlevy považoval za naprosto redundantní, jednak proto, že se v myšlenkách stále nacházel v onom velkolepém genjutsu, jež na ně zkoušející před chvílí seslali a z něhož se úspěšně dostal – dlouhé večery plné vyčerpávajícího samostudia očividně začaly nosit své ovoce.
Ani slova ženy s vlasy barvy stříbra ho nepřiměla byť jen hnouti brvou. Jednalo se o pouhou snůšku obecných instrukcí, nezbytných pro dosažení hodnosti chuunina – a hodnosti, známky a další bezvýznamná „označení“ stála vždy mimo Shikiho oblast zájmu. Na světě neexistovalo univerzální měřítko, dle kterého by člověk mohl objektivně zhodnotit schopnosti shinobi. Jakýpak význam tedy mělo podobné systémy zavádět? To nevěděl.
Když nadřízení domluvili, zvedl se pomalu ze židle a s rukama v kapsách nezaujatě následoval fialovovlasého mladíka, setrvávajícího v euforickém deliriu.
‘Deštný prales…?’ zopakoval v duchu sám pro sebe kamarádova slova a spolknul kousvaou poznámku o tom, že by měl poprosit Yumeku o návštěvu rozlehlých sunagakurských skleníků, když se tak moc chce prodírat spletitými liánami a křovisky. Když ale začal Keiko básnit o zasněžených lesích, neudržel se.
„Sníh. Na poušti.“ Rudovláskova slova se jevila sušší než nejvyprahlejší místo v Zemi větru. „Jo, medvědi budou určitě hned vedle tučňáků,“ dodal ještě pár slov s ironickým podtónem a s povzdechem protočil oči. Netušil sice, co je čekalo, byl si však jistý, že jakékoliv spekulace jsou jen pouhou ztrátou času.
Chunninské zkoušky
Keiko
Keiko se jen omluvně ušklíbl, když mu Shikoho ruka stáhla tu jeho pod lavici, "promiň," špitl tiše a rozhlédl se, když se ozval zvuk odsouvajících se židlí. S vyjeveným výrazem vyprovodil ony tři týmy, které se rozhodly nepokračovat. Fialovlásek přemýšlel, kolik oni asi rozbyli krámků s vetešnictvým. Zahlédl mezi nimi dokonce i shinobi, které znal z Akademie. Jednoho z nich znal Keiko moc dobře. Akane Shikoru, hrubián, který si z Keika udělal cvičný terč a před kterým ho Shiki zachránil. Ten den se staly opravdovými přáteli.
Slova se ale ujala Yumeka a Keiko zpozorněl.
"Kde myslíš, že to místo bude?" optal se svého kamaráda, když zamířili z učeby ven.
"Takovej deštnej prales by byl naprosto super, co říkáš?" představil si, jak se houpe z liány na liánu, spolu s celým opičím klanem, "nebo taková ledová tundra! Myslíš, že potkáme ledního medvěda? A sníh! Ještě jsem nikdy neviděl sníh," snil dál a skoro až tančil kolem svého rudovlasého kamaráda, když vyšli ze školy a zamířili nejbližší cestou k místu určení. Podobné věci do něj hučel celou cestu. Shiki ale vypadal, že je ještě celý zahloubaný do snu z prvního úkolu a nejspíše ho neposlouchal. To však Keika nezastavilo. Toho umlčel až příchod na místo určení.
Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství
Chika, Natsuki, Yasu, Eichiro, Susumu Wakatsuki
„To není možné,“ zavrtěl hlavou Wakatsuki. „Obával jsem se, kdy se zase objeví problémy. Nomaru přeci nemohl čekat, že budeme žít v míru navždy,“ promnul si oči, povzdychl si a vzhlédl k Daisukemu. „Nic se neděje, Daisuke-san. Nemohl jste vědět, komu věřit. Zachoval bych se stejně. Právě proto vím, že vám v tomto mohu věřit. Děkuji, že jste se na mě nakonec obrátili,“ usmál se a zakašlal. „Jak je ale najít…“
Natsuki kývla. „Musíme jednat, co nejrychleji. Vypadá to, že vůbec nemáme tušení, kdo to udělal a kam míří,“ zamyslela se. „Chika-donno? Mluvila jste o tom, že máte nějaký svitek. O co jde?“
***
Kouichi, Kaori
Kaori se zazubila a z výstřihu vytáhla svitek, o kterém Hiruki mluvila. „Vyzvedla jsem ho přeci,“ oznámila a podala jej dívce. „Jak teda funguje?“
Kouichimu se rozzářily oči. „Svitek? Jak funguje?“ položil otázku znova, jako kdyby kapitánku vůbec neposlouchal. „Můžu do něj nakreslit mapu? Vím přesně, jak vypadá jejich úkryt, kam míříme.“
„Pšt! Neřvi tak,“ obořila se na něj žena.
„V pohodě,“ odmávl její námitku. „Používám senzibilskou techniku. Nikdo tu okolo není.“
Chunninské zkoušky
Taji Sakyu
Tým (O)mega
Zkouška 1,5
"Pokusím se nezbláznit radostí..."Zamručel si pod vousy Taji, když od nového proktora-buchty uslyšel, že je teď čeká zkouška přežití v poušti. "Nooo alespoň si vyzkoušíš, jak moc ses za těch pár minut poučil Taji tssss." Pomyslel si, když s rukama za hlavou zamířil směr severozápadní věž. Ještě předtím se ale na akademii zůčastnil přirozeného koloběhu vody v přírodě, načež se pokusil po zkušenostech z předchozí zkoušky neúspěšně vypít místní vodovod.
Veškerou svoji výbavu obohacenou o pár novinek měl u sebe, takže se kromě doplnění zásob sladkostí u jednoho stánku po cestě nikdě nezastavoval a v moment, kdy dorazil na místo určení, už byl vcelku natěšený někoho něčím majznout po hlavě, nebo něco konečně rozsekat na kousky.
Hizuki Shima
Tým Beta
Chuuninské zkoušky
Pochyby, zda udělala dobře, když ruku nechala pod lavicí jí budou pronásledovat zřejmě alespoň do doby, než bude třeba věnovat nedělenou pozornost jinému úkonu. A dle slov ženy se zlatýma očima tak zřejmě bude opravdu brzo. Se spodním rtem stále sevřeným mezi zuby se podívala po svých týmových kolezích a přinutila se čelisti povolit. Rozhodla se co nejvíce vstřebat tu úlevu, kterou cítila z Daisukeho pozice.
Jeho odhodlaný úsměv byl nakažlivý. Vrátila mu jej přikývnutím a co nejrychleji se posbírala, aby nezdržovala.
Na místě určení také postávala dříve než včas a na rozdíl od loutkaře setrvávala na jednom místě. Sem tam se otřásla, jako by jí byla zima a ruce držela v objetí kolem svého břicha. A kdyby to nebyly dost jasné známky nervozity, završila to pohledem těkajícím všude možně, kde se co šustlo.
Hizuki Shima
Tým Beta
Kajuta lodi
"Aaaaa, nenene tak jsem to nemyslela." zamává kolem sebe rukama pro prohloubení významu svých slov. "Měla jsem na mysli, jestli víme, kde přesně ten předmět je a jak ho získat." trošku se uklidnila a podrbala na zátylku.
Páni, Kouichi byl dokonce schopný kartograf. Jak široký repertoár schopností vůbec mladík měl? "Tak bychom mohli naši polohu dát vědět i ostatním." podotkla zamyšleně, jestli to bude přijato jako nápad vhodný promyšlení, nebo ne.