DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Chuuninská zkouška
Kazuha ještě chvíli trpělivě čekala. Pravý koutek se jí kroutil v poťouchlém úsměvu. Naprosto přesně si uměla představit, jak jim to v hlavách šrotuje a jak se snaží přijít na správnou odpověď.
„H-hiro,“ šeptla tiše Toshimi, „no tak,“ pokusila se mu mírně vymanit ze sevření. I ona měla radost, že to byl jen sen. Vybírat mezi povinností a svým týmem bylo strašné. Byly tady ale další zkoušky a jedna taková právě přišla.
‚Sokka. Takže tohle je pravý smysl téhle zkoušky,‘ zamračila se. Zamyslela se nad svým snem. Nad jednou možnou budoucností. Stiskla ruce v pěst. Vybrala si to, pro co se rozhodla stát se lékařskou kunoichi. Za svým rozhodnutím si stála. Ruku zvedat nehodlala.
Ani Risa se nehodlala vzdát. Prošla si těžkými misemi, vystřídala mnoho učitelů, ale její cíl se nikdy nezměnil. Zatímco se noví kolegové objevovali a zase odcházeli, ona vydržela a dál šplhala do kopce po cestě, po níž kráčel i Daisuke. Hodlala ho dohnat. Jednou určitě! Ona nebude ta, kdo zvedne ruku.
„Jen to ne,“ syknul k němu Shiki a chytnul ho za ruku. Yumeka, která stála vedle Kazuhy, se viditelně uvolnila, když byla Keikova ruka bezpečně pod lavicí.
Místnost nakonec odpustily celkem tři týmy, které se rozhodly zkoušku ukončit. Brunetku vystřídala vysoká snědá žena a zlatýma očima přejela po třídě.
„Prošli jste,“ informovala je jen tak mimochodem. „Nyní vás čeká další zkouška, která otestuje vaši schopnost přežít v místě, kde vás čekají nejen protivníci v podobě ostatních týmů, ale taky spousta tvorů, kterými se Země větru může chlubit. Za hodinu se sejdeme u severozápadní hlídkové věže, kde vám povím detaily a odstartujeme zkoušku. “
Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství
Chika, Natsuki, Yasu, Eichiro, Susumu Wakatsuki
Susumu se zamračil. „Předpokládám, že jdete ve věci, se kterou jste se u mě zastavil už dříve,“ věnoval mu vědoucný pohled. „Jsem rád, že jste nakonec uznal, že bych vám mohl pomoci.“ Rozhodně nezněl naštvaně, ale trochu si do mladíka přeci jen dloubnul.
Natsuki si lehce odkašlala, aby se vrátili k tématu. „Kaori-dono a Hizuki-dono zmizely a jejich stopy vedly na místo, kde podle všeho kotvila ještě před několika hodinami nějaká loď. Obávám se, že si piráti znovu našli cestu do Království korálů.“
Susumu se překvapeně postavil. „Tyhle dvě? Zmizely? To mi neříkejte!“
Chika kývla. „Bohužel je to tak.“
***
Kouichi, Kaori
„Hizuki-chan,“ sykla žena. „Teď to nesmíme vzdát,“ napomenula ji přísně, skoro mateřsky a zahleděla se na Kouichiho. „Máme možnost je kontaktovat. Jako kapitánka lodi dokážu navigovat loď po moři a Hizuki-chan má předmět, díky kterýmu můžeme kontaktovat její tým. Musím jen zjistit, kde se nacházíme. Nejlepší by bylo, kdybych mohla vidět na nebe.“
Kouichi zavrtěl hlavou. „To nebude potřeba. Můžu vám překreslit mapu,“ nabídl.
Hizuki Shima
Tým Beta
Chunninské zkoušky
Když se probrala, ruka jí automaticky zalétla k hlavě, ještě předtím, než jí došlo, že jí vlastně nebolí. Všechny ty nesrovnalosti začaly dávat smysl. A s tím na ní dolehla její neschopnost si jich všimnout zavčas a obavy o dívky, které se pokoušely utéct spolu s ní.
Neměla dost času vše vstřebat, než před ně byla položena volba. Neměla ráda sebehodnocení. Nikdy jí nepřipadalo objektivní, což ani být nemělo, ale přemýšlet pod tlakem bylo složité. Tichý hlásek na kraji vědomí hlásil, že to je také součástí zkoušky. Teď nebyl čas se složit. Vydala se jedním směrem, bez jakýchkoliv záložních plánů. Nezbývalo jí než pokračovat po této cestě dál a více na sobě pracovat, aby byla schopná zachránit více lidí.
Její paže sebou jen jednou trhla, než si projistotu na obě ruce zasedla a se skousnutým rtem čekala, co se bude dít dál. "Nevím, jestli to dokážu, ale pokračovat chci. Teď už to není o dokazování ostatním, ale potřebuji si dokázat sama sobě, že to zvládnu."
Hizuki Shima
Tým Beta
Kajuta na pirátské lodi
Ta slova byla jako rána do břicha. Kouichi riskoval prozrazení své mise jen proto, že nebyla dostatečně obezřetná. Kdyby tam nebyla s Kaori, možná by si kapitánku ani nevyhlídli. Na omluvy ovšem bude snad čas později.
Na domněnku, že je Chika skutečně její sensei pouze přikývla, pořád si nebyla jistá, že by přes ten knedlík, co se jí vytvořil v krku zvládla vydat víc než přiškrcené vykviknutí. Zavrtěla hlavou, pokoušíc se ty myšlenky dostat pryč. Ztěžka polkla a přitáhla si nohy k hrudi.
"Celý tenhle zmatek... vlastně... je možnost, že bychom mohli mít?" zkoumavě pohlédla na Kaori, sama zvědavá, jestli to divadlo vůbec přineslo své výsledky.
Chunninské zkoušky
Taji Sakyu
Tým (O)mega
Zkouška numero jedna
"Glo-glo-glo-ech-echm-echm!" Zakuckal se Taji, jak se do sebe snažil dostat co nejvíce vody z jeho čutory najednou a zároveň si druhou rukou kontroloval stav celého svého arzenálu. Když se přestal dusit a zjistil, že mu nic nechybí, spokojeně zaťukal na ratiště své naginaty a dopřál si krátký moment relativní spokojenosti, který hned vystřídala silná potřeba někoho praštit do obličeje za ty nesnáze, které ještě před chvílí zažíval.
Hlavní kandidátka na tuto čest jim právě oznamovala, že jsou sami sobě soudcem, na čímž se Taji zakabonil ještě víc. Popravdě měl ze svých rozhodnutí hořkosladké pocity. Na jednu stranu ho potěšilo, že nesnědl a ani neopoustil kolegyni, na druhou stranu situace, ve které se nacházel před probuzením, byla hodně daleko od úspěšně zvládnuté.
"Už nejseš ten bezbranný kus žrádla pro supy...už dokážeš ovládat svůj osud a co se s tebou bude dít ty idiote!" Pomyslel si se zavřenýma očima a zhluboka se nadechl. "Poradíš si se vším, co na tebe budoucnost hodí a ohledně té pouště...ehm prostě si teď dáš pozor, aby ses nikdy do takových šmejdovin nedostal, tak se koukej sebrat!" Zvrčel si pro sebe a s pevným výrazem a rukama zkříženýma na prsou, sledoval zbytek třídy.
Daisuke Mokushi
Sunagakure, akademie
Chuuninské zkoušky
Jen on viděl tu iluzi? Jeho zmatení však Kazuha, která se vrátila do čela třídy, vzápětí osvětlila.
Byl to test jejich vůle. Pravá zkouška přišla teprve teď.
Daisuke zabodl pohled do lavice a zatnul pěsti.
Nedostál svému přesvědčení. V hodině pravdy zklamal sám sebe i to v co věřil. Tohle byla jeho budoucnost? Nechat se zničit váhou reality a stát se její součástí, namísto aby ji změnil?
Hnědovláskovi se do oči znovu draly slzy a tak je raději zavřel a kousl se do rtu.
Jeho levačka se odlepila od dřeva a začala se pomalu zvedat.
Takhle přece nemohl pokračovat! Jen by přidal světu dalšího vraha!
„Jenom lžu sám sobě...“
Než stihl Daisuke ale ruku zvednout úplně, promítla se mu ve tmě pod víčky tvář jistého muže.
‚Tohle že je můj syn?‘
Při vzpomínce na ta slova, která už ani nevěděl, jestli také nebyla jen snem, nebo realitou, Daisuke prudce otevřel oči a jeho ruka se zarazila napůl cesty.
„Ne!“ zamračil se.
Už jednou se málem nechal zlomit. Když se nepostaví svým vlastní démonům, nikdy je neporazí. Nikdy se nepohne kupředu ke svému snu. Snu o naplnění jak svých ambicí, tak své vize světa, který neřídí nenávist, nýbrž porozumnění.
Daisuke položil ruku zpátky na stůl, vzhlédl a narovnal se.
To, co viděl, nebyla budoucnost, ale varování. Varování, co by se mohlo stát, kdyby to vzdal.
Chunninské zkoušky
Keiko
"Hééé?" vydal ze sebe fialovlasý chlapec, když Kazuha dokončila svůj proslov a pohlédl na Shikiho. On sám rozhodně neměl pocit, že by něco zvládl. Leda by mluvila o tom, že nedovolil "JEMU" aby zabil toho prodavače. To by se dalo považovat za částečný úspěch. Bylo celkem zvláštní, že se mu v genjutsu ukázal moment, kdy něco totálně zvoral, protože, řekněme si popravdě, co na tom bylo u Keika zvláštního? Prostě den, jako každý jiný. Takže to musel být ten souboj vůlí. A ten zrovna vyhrál. Takže, co teď?
"Myslíš, že bych se měl přihlásit?" optal se Keiko svého kamaráda a napůl už zvedl ruku. Zaváhal však. Pokud by to vzdal teď, jak by všem dokázal, že není takové budižkničemu? Pokud to genjutsu opravdu ukazovalo budoucnost, bude k ničemu i po tom, tak jaký to mělo všechno smysl?
Keiko chvilku váhal s rukou na půl cesty, ale nakonec ji schoval zpět pod stůl. Vzdát to bude moct i později a zatím to byla celkem zábava. Shiki také nevypadal, že by se hodlal přihlásit.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Chuuninské zkoušky
Toshimi najednou otevřela oči a promluvila.
"Toshi!" Hlesl Hiro, neváhal, a rudovlasou dívku pevně objal.
Bylo mu jedno kdo se dívá nebo jaký na to má názor.
"Já to asi nezvládl, Toshi...já...myslel jsem, že jsem tě ztratil!"
Šeptal jí do ucha a něžně ji pohladil po vlasech.
Dívčin prázdný pohled měl stále před sebou.
Brunetka Kazuha přešla k tabuli a začala mluvit.
Měli se hodnotit sami? Teoreticky uspěl, odmítl obětovat klienta kvůli osobním zájmům, ale to nic neměnilo na všudypřítomném pocitu absolutního selhání. V duchu bouchl do stolu.
Ta iluze nebyla budoucnost! Nebyla to vůbec možnost! Toužil po úspěchu jako takovém. Chtěl moc a bohatství, chtěl slávu, uznání, chtěl Toshimi! Nebude si vybírat mezi jedním či druhým, vezme si to všechno!
Hirotado Yutsurai neměl potřebu zvednou ruku i když by možná měl.
Chuuninská zkouška
Hizuki Shima
Jakmile se však rozeběhla, objevila se u každé dívky, která chtěla utéct, jedna maskovaná žena. Ta, která držela Hizuki se děsivě usmála. „Vždycky to někdo zkusí. Díky, že jsi to pro nás udělala,“ pokývla k dívce, která organizovala útěk. Ta jen kývla a postavila se do řady těch, které se nehnuly z místa.
Nakonec se ukázalo, že to měla být jen provokace. Způsob, jak přijít na případný odpor. A Hizuki se nechala nachytat. Rána do hlavy ji pak poslala do bezvědomí.
***
Probudila se zpátky ve třídě.
Muž upřel oči na svou dceru a pokrčil nevzrušeně rameny. „Každej se tu probudí. Jde o to, co mu sen řekne.“
„Nepředbíhej,“ pravila Yumeka Keikovi významně a vrátila se ke katedře.
Kazuha zavrtěla hlavou. „To víš jen ty a ty s tím musíš naložit,“ odvětila mu a vydala se za bělovláskou.
I Risa s Toshimi se nakonec probudily. Obě dezorientované a obě se slzami v očích.
„H-hiro,“ hlesla rudovláska k mladíkovi.
Risa jen zaraženě hleděla na Daisukeho.
Kazuha se postavila před tabuli, spojila ruce za zády a uhluboka se nadechla. „Vaše první zkouška je za vámi. Nyní přistoupíme k hodnocení a vyřazování těch, jež neuspěli,“ oznámila velitelským hlasem. „Porotci nebude nikdo jiný než vy sami. Jen vy sami víte, co se vám zdálo a jen vy sami jste poznali sebe sama. Poznali jste také jednu z možných budoucností na vlastní oči. Teď si každý položte otázku. Chcete touhle cestou pokračovat? Dokážete to? Každý, kdo se chce nyní vzdát, zvedněte ruku.“
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Korálové království
Daisuke se v duchu lehce podivil. Nenapadlo ho, že by měl králův bratranec tolik praktických zkušeností s bojem s nekalými živly. A pokud ještě ke všemu s piráty, dost možná byl právě on tím, jehož zkušenosti teď potřebovali nejvíce.
Skupina se proto rozhodla ho navštívit, a to ihned, aby neztráceli čas.
Oba strážní je dovedli k domu správce a Yasu zaklepal.
„Omlouváme se, že vás opět rušíme, Wakatsuki-san, ale budeme potřebovat vaši pomoc,“ uklonil se Daisuke a hořkosladce se usmál.
Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství
Chika, Natsuki, Yasu, Eichiro
Natsuki se lehce pousmála. „Taky není a nikdy nebyl. Před stabilizováním země vedl mnoho plaveb proti pirátům. Třeba bude schopný nám pomoci.“
***
Společně se tedy vrátili zpět do přístavu a oba strážní je dovedli až k soukromému obydlí. Po cestě ještě vysvětlili Tekurovi, jak se věci mají.
„Pokud je situace takhle vážná, nebude mu vadit, že jdeme takhle pozdě,“ ujistil je ještě Yasu, načež zaklepal.
Dveře se otevřely a v nich stanul králův bratranec. Nejprve se mračil, ale jak zahlédl Natsuki, jeho výraz se změnil v ustaraný. „Co se stalo?“
Kouichi, Kaori
„Protože jsi ninja a Kaori-san je vážená námořnice,“ odvětil.
Kaori významně povytáhla obočí.
„Nečekal jsem, že budou tak neopatrní, aby někoho sebrali v takhle hlídané zemi. Jinde by to snad ani neřešili, ale Království korálu se nedá tak lehce oblbnout. Předpokládám, že ta zelenovláska bude tvoje velitelka,“ přiložil si palec ke rtům přemýšlivě. „Kdybychom měli možnost je kontaktovat…“
Tekuro&Shi Ashikaru
Tým Beta
Loď
S Daisukeho zmínkou o správci přístavu dorazila i dvojčata. Tekuro rozzloben. Shi vytočen do nepříčetnosti.
"Ztratili jsme takovej kotel času jenom proto, abychom ve finále zjistili, že tady nějaký dvě cácory zahejbaj svejm manželům, který jsou někde v trapu. Já mám ke starejm lidem úctu, ale jestli ty dva fosily někde potkám, přijdou o zbytek vlasů!"
Tekuro se snažil jen horko těžko o to, aby gesty vyjádřil omluvu za Shiho přímočarost.
Jejich rozdílná nálada byla pochopitelná. Zatímco Tekuro měl prostě jen strach o svou kamarádku, Shi dával za vinu její zmizení sám sobě. Vlastně obou dívek. A nemohl se dočkat, až dostane do rukou ty, co to způsobili.
"Přišli jste na něco?" zeptali se nakonec skoro jednohlasně.
Tekuro Ashikaru
Tým Beta
Pustina
Slova dokážou zranit. Tekuardovi tenhle měnič naboural jeho vratkou jistotu a ta teď lavinovým efektem drtila všechny ostatní. Je vůbec nějaký vážný důvod za tohle všechno bojovat? Bude lepší zmizet co nejdál, aby ho Daisuke nemusel lovit?
Nechal ruce svěšené a trhl s nimi až v momentě, kdy mu to přikázal pud sebezáchovy. K jeho překvapení zůstal celý. Žádná chladná ocel uvnitř.
Nedokázal zaostřit skrz paprsky skunečního světla, které pronikaly oknem přímo k jeho očím.
"Kdo? Co? To..." nebyl schopen ze sebe dostat větu.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Korálové království
Daisuke vzhlédl a s děkovným úsměvem si převzal od Eichira kávu.
Všichni okolo ho přesvědčovali, že vše dobře dopadne. Jako kdyby to vzdal.
„Tohle přece nejsem já!“ zamračil se a zahleděl se na svůj odraz na hladině nápoje.
„Máte pravdu, Chika-sensei. Hizuki-chan je šikovná, určitě se jí brzo podaří se s námi spojit!“ dodal těmi slovy sám sobě naději.
Jeden ze strážců se poté zmínil o královu bratru.
„To nezní jako obyčejný správce přístavu,“ zvedl Daisuke vědoucně koutek a pronesl tónem, který vybízel k pokračování. Začínal být přesvědčený, že je v tom muži víc, než se zdá.
„A nejen v něm,“ pomyslel si a sklouzl pohledem k Natsuki.
Daisuke Mokushi
Sunagakure, akademie
Chuuninské zkoušky
Hlas, znějící příliš blízko, ho vytrh ze zamyšlení, a on zvedl pohled.
Jeho oči se střely s černí těch Kazuhy a na chvíli se mezi nimi rozhostilo ticho.
‚Jsi s ní spokojený?‘
Daisuke se hořce zamračil a setřel si slzy.
„Vy víte, co jsem viděl?“ vzhlédl váhavě k ženě.
Masao Nibori
Tým Delta
Bez pevné země pod nohama
Jeden ze dvou senseiů provedl pečetě, nátáhl se z nořícího se kusu kamene, na kterém stáli a zabořil ruce do písku. Soustředil se na místo, kde se písek propadal nejrychleji a mírně připomínal jámu mravkolva. Masao znal jen dvě dotonové techniky a v současné situaci nevěřil, že by jim příliš pomohla žádná z nich. Musel to ale zkusit. Ponoření se do země by jim v tuhle chvíli moc nepomohlo a pokud tomu nepřijdou na kloub, tak se tam stejně nedobrovolně podívají. Proto mu zbývala jen dotonová zeď, která se teď tlačila skrz tuny písku na povrch.
Když rozhrnula poslední metr zlatého materiálu, i senseie překvapilo co vzala z hlubiny s sebou. Na jejím vršku se zmítala nevzhledná loutka. Ve stejný moment Masaem, který provedl techniku, projela trojice senbonů. Okamžitě se rozpadl do oblaku kouře… Zase bylo o klon míň.
„Za to, jak nedávám pozor a že mě nenapadl loutkář si budu nadávat později,“ pomyslel si.
Po rozplynutí oblaku kouře zůstaly na kameni jen senbony, ze kterých pomalu odkapával hustý, šedivý jed. Písek se mezitím přestal propadávat, ale to nemuselo trvat dlouho. „Zastavte tu loutku! Nesmí se dostat zpátky do písku,“ zakřičel Masao a ukázal svým společníkům na zmítající se postavu na hliněné stěně. On sám mezitím prohledával očima okolí a pátral po dalším nepřátelském útoku.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Hizuki Shima
Tým Beta
Chuuninská zkouška
Zmateně sledovala kroky té dívky. Něco jí nesedělo. Mii nevypadala, že o plánu ví a... kdy se z těch žen stali muži? Nebyl ovšem čas nad tím déle přemýšlet, protože plán, jehož se stala součástí již započal.
Nevěděla, jakou roli má v plánu sehrávat ona, nicméně jestli se odtamtud chtěly dostat všechny, situace volala po větším rozptýlení, než nakopnutí jednoho z těch chlapů. Rychle obhlédla místnost, jestli náhodou nenajde zdroj vody, který by jí její nápad ulehčil a složila pečetě. Zatím jí nic nenasvědčovalo tomu, že by její chakra byla něčím blokována a tak doufala, že pouze neztratí drahocenné chvíle. "Kirigakure no jutsu." Doufala, že ostatní dívky mají trasu ke dveřím přímo před očima a že se k nim bez problémů dostanou. Jejím záměrem bylo vytvořit mlhu, aby nemohli otrokáři jen tak po některé z nich hmátnout a také je snad na pár vteřin zarazit. Ať už její cíl vyšel nebo ne, hmátla po zrzčině ruce a rozběhla se ke dveřím za ostatními.
Hizuki Shima
Tým Beta
Pirátská loď
Chvatně se vytáhla do sedu a kousek se od něj odsunula. Nevěřícně jej sledovala, když vysvětloval situaci, ale čelenka v jeho ruce vypadala přesvědčivě. A Hizuki se nikdy nedokázala hněvat dlouho.
"Proč bys teď riskoval svoje prozrazení?" sykla když skončil a pohled jí zaletěl ke dveřím, které se mohly každou chvíli otevřít. Sice jí aktivně lhal, ale nenapadal jí důvod, proč by lhal o tomto. A faktem zůstávalo, že je zachránil před Arise, alespoň prozatím.
"Jaký je tvůj další plán? A jaká je naše role v něm?" zeptala se přímo, protože to jí přišlo jako rozumný závěr a neměli moc času tančit okolo.
Chunninské zkoušky
Keiko
"Hihihi," zasmál se, když Yumeka pochopila, co se mu asi tak honio hlavou, načež rezignovaně pokrčil rameny. Už byl zvyklý na prohru.
"Genjutsu? optal se udiveně, načež mu to celé došlo, "eeehm... no jasně! To jsem přece věděl," zvýšil hlas, kdyby ho poslouchal někdo cizí.
"Jak se cítím? Tak normálně. Propadl jsem z další zkoušky. Já vám říkal, že to nemá smysl. V tom genjutsu jsem zvoral misi, všechny jsem zklamal, především vás a pak jsem zničil jednomu vetešníkovi jeho krámek." vyjmenoval, co všechno pokazil a bylo nadmíru jasné, že je na sto procent přesvědčený, že je ze hry.
"Kdybych tu ale nemusel čekat tady na Shikiho, šel bych uplatnit svůj kupón na super slevu, kterej jsem sehnal pod cenou. Stálo mě to sice jednu celou vejplatu, ale já si myslím, že se hodím, jako hlavní postava do nového filmu Hrdina a hlupák," vytáhl papírek, který byl od prvního pohledu naprosto lacinou imitací, kterou si mohl koupit jenom takový prosťáček, jako byl on.
Chunninské zkoušky
Taji Sakyu
Tým (O)mega
Zkouška numero jedna
Hnědovlasý muž evidentně nebyl dvakrát nadšený Tajiho neochotou k zbavení se zátěže, ale alespoň už přímo neohrožoval pořád napůl zahrabanou Risu."Jsi snad nějaký nebeský soudce, anděl smrti nebo nějaký velemudrc, že tu tak na tuty rozhoduješ kdo zkape a kdo ne? Tssss aby tě mor spral." Obořil se na něj Taji, když si vyslechl mužovi poznámky o blízké budoucnosti naplněné smrtí a kašlem. Risa sebou mezitím ve své mravkolví skrýši začala mlít a mumlat nějaké blafy. "Trhni si nohou A TY TAKY!" Zaprskal tvrdohlavý mladík tentokrát na oba členy jejich podivné sešlosti a začal blondýnu vytahovat z písku, přičemž se mu zamotala hlava, že se málem závratí posadil, ale vytrval a vyvlekl dívku ven.
"Já to s tímhle pytlem blech klidně risknu, takže pokud mi nechceš pomoct, tak s pánem bohem a užij si ty proklaté ředkve." Zamrmlal směrem k neznámému a pak ještě dodal. "Jsem ti vděčný za tu trochu vody, ale já nehodlám jen tak nechat někoho vypustit duši v téhle pustině...Hodně štěstí na stezce." A s tím Taji definitivně odmítl mužovu nabídku a začal se připravovat k odchodu. Ve skutečnosti chvíli zvažoval, že na muže zaútočí kvůli té troše vody a hlavně jeho kunai, ale nakonec to zavrhl. Přes to, že se ten maník choval jak "trn v zadnici", nabídl jim pomoct a stejně si Taji nepřipadal ve stavu schopný muže přemoct. Takhle prostě jenom dá neznámému chvíli náskok a pak se vydají v jeho stopách, které jim určí směr. Vrátil Rise její mikinu a přidal k tomu i ten kostkovaný hadr, který mu čím dál víc připomínal stejně kostkované plátno, v kterém jeho samotného skoro před čtrnácti lety našli opuštěného na okraji pouště."Ty se prostě nikdy nepoučíš co?"Zamumlal si spíš jen pro sebe a chraplavě hekl pod tíhou blondaté dívky na jeho zádech.
Další věc, co Taji ucítil, byla vlhkost na jeho tváři, což byla po předešlém pocitu vyprahlosti znatelná změna. Otevřel oči a malátně si otřel svazek slin z obličeje. Jeho zmatený výraz se ještě více prohloubil, když se rozhlédl po okolní třídě, ve které zbývalo už jen pár opozdilců."................................HE?"
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Chuuninské zkoušky
Neochotně stáhl ruku zpět. "Není důležité co jsem viděl." Řekl tiše, stále se dívající na Toshimi.
"Pochopil jsem pointu té iluze." Pokračoval po chvíli a vzhlédl z Toshizovi.
Bylo tak těžké o tom mluvit. Bolest stále přetrvávala, i když vše bylo nejspíš v pořádku. Nehodlal tomu muži vyprávět jak jeho dceři někdo z čiré zlomyslnosti zlomil vaz.
"Měl jsem si vybrat mezi...osobním zájmem a povinností. Tedy, obojí byl osobní zájem, ale nezáleží na tom, jestli je můj klient má matka, nebo kdokoliv jiný. Nikdy ho neobětuji ani nezradím.
Problém je v tom, že po té naprosto jasné volbě jsem ztratil všechno. Dokonce i sebe. Mise splněna, ale všichni jsme z toho vyšli poraženi."
Napadlo ho, že měl raději zůstat v baru.
Odvrátil se a pohlédl zpět na Toshimi.
"Probudí se, že jo?"
Chuuninská zkouška
Taji Sakyu
„Prober se, kluku,“ zavrčel muž. „Tahle holka to má spočítaný. S takovým závažím tam nedojdeme, to si uvědom. Je dost možný, že prostě umře při cestě,“ postavil se. „Takže se rozhodni. Buď půjdeš se mnou a zachráníš se, nebo s náma půjde taky, ale to na vás kašlu. To si tu klidně zůstaň a usuš se tu, ale v tom případě si s dovolením vezmu tu ředkvovou vodu.“
„Taji…,“ oslovila ho Risa snad poprvé jménem. Zněla unaveně a hrozně chraptěla. „Zachraň se aspoň ty, prosím…“
Hizuki Shima
„Mám,“ kývla. „Zdržím je a ty utíkej. Řekla jsem to všem. Když utečeme všechny, mohly bychom utýct,“ šeptla a rozešla se k mužům. Byla na řadě s prohlídkou.
Jakmile se k ní však otrokář natáhnul, kousla ho do ruky, načež mu dupla na nohu a zaútočila na rozkrok. Když to viděla jedna dívka z řady, zamračila se a rozeběhla se ke dveřím. „Pojďte!“ zavelela.
Třída
Yumeka stála opřená o okno přímo vedle Keika a měla založené ruce na prsou. „Neboj, tady jsi měl usnou,“ prohlásila pobaveně. „Bylo to genjutsu. Jak se cítíš?“
Kromě bělovlásky ve třídě zbyli už jen další dva zkoušející.
Toshizo stál nad Hirotadem. „Nech ji, musí se probudit sama,“ sdělil mu tiše a vůbec nevěnoval pozornost faktu, že dívce tečou slzy z očí. Tvářil se naprosto neutrálně. Jestli věděl, co mezi jeho dcerou a tím černovláskem bylo, teď to vůbec nebral v potaz. „Co se ti zdálo? Jak sis vybral?“
„To musela být těžká volba,“ ozvala se Kazuha. Opírala se o Daisukeho lavici a zblízka mu hleděla do očí. „Jsi s ní spokojený?“
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství
Chika, Natsuki, Yasu, Eichiro
Eichiro byl zpět ve svém obleku sluhy a servíroval všem kávu. Potřebovali ji. Pro jasnější mysl.
„Daisuke-kun,“ oslovila mladíka žena. „Nemohli jsme tomu zabránit. Navíc je s ní Kaori. A ta ji nenechá osamotě. Dokud jsou dvě, máme naději. A taky mají svitek Tekura-kun,“ pokusila se ho uklidnit.
Natsuki kývla. „Najdeme je, Daisuke-donno. Jménem Království korálů slibuji, že pomohu, jak jen bude v mých silách.“
Yasu pokýval hlavou. „Měli bychom dát vědět Wakatsukimu-san. On věděl, jak na tyhle věci,“ navrhnul.
Kouichi, Kaori
„Jsem to já, Hizuki-chan,“ kývnul a posadil se ke dvojici. „Prosím, nehněvej se na mě. Jsem ninja ze Země moří a nalodil jsem se jako námořník. Na trase Země moří a Korálovýho království něco hodně smrdělo. Dostal jsem za úkol to prozkoumat. Mě se nemusíš bát,“ vysvětlil a složil pečeti. S pufnutím se mu na dlani objevila ochranná čelenka se znakem Země moří.
Daisuke Mokushi
Sunagakure, akademie
Chuuninské zkoušky
„Ne!“ natáhl k muži Daisuke z kleče ruku prosebně, ale už bylo pozdě.
Ninjův nůž prořízl Sukino hrdlo a zbrodil písek pod jejíma nohama krví, zatímco se ta snažila křičet. Marně.
„KAASAAAAN!“ zařval Daisuke zoufale, když byl přinucen sledovat, jak jeho matka padá k zemi, snažící se zastavit krvácení, ale s každou vteřinou její ruce čím dál více ochabovaly a oči vyhasínaly, dokud nezhasly úplně.
Mladý loutkář na Suki několik dlouhých vteřin jen oněmněle hleděl, zatímco stopy po slzách na jeho tvářích zalily nové proudy slz.
Po chvilce Daisuke nataženou ruku spustil zpátky do písku, kde ji zatnul křečovitě v pěst, a vycenil zuby.
Jediné, co byl schopný vnímat, byl jeho vlastní tep v uších a zrychlující dech.
Když znovu vzhlédl, vztek z jeho tváře přímo čišel.
„Khhh...!“ zaskřipal loutkář zuby a vymrštil se na nohy, načež prudce škubl rukama a pohnul prsty.
V tu chvíli se pod ninjou zjevil stín, který v mžiku přerostl ve velkou, ptačí siluetu, a na ninju se střemhlav snesl Feza, Daisukeho čtvrtá loutká.
Své ocelové pařáty zaklesl do jeho paží a srazil muže k zemi, o kterou s ním tvrdě praštil.
Po další sadě vzdušných prstokladů se Feza i s ninjou vznesl ze země, nad kterou ho podržel ve vzduchu.
Když muž vzhlédl, mohl před sebou spatřit Daisukeho, který ho propaloval nenávistným pohledem.
„Neodpustitelné...“
Jediným prudkým pohybem tasil hnědovlásek kunai a napřáhl se.
„Neodpustitelné!“ proklel naposledy vraha své matky v duchu a máchl nožem.
„Gah!“ posadil se prudce a zadýchaně Daisuke, když se probral.
Srdce mu tlouklo jako o život a on třeštil pohled do prázdna.
Chvíli mu zabralo, než si uvědomil, kde to je. Stále seděl ve třídě, kam je kazekage svolal na začátek chuuninských zkoušek.
Když se rozhlédl kolem, po tom co ještě před chvíli viděl tak jasně jako by to měl přímo před očima, nebylo ani stopy.
Někteří z ostatních účastníků se tvářili podobně jako on, jiní stále leželi na lavicích, to vše za dozoru zkoušejících.
„Byl to jen sen...?“ snažil se loutkář zorientovat, „ne... genjutsu,“ pochopil. Ale proč? Byla tohle snad první zkouška?
Ze zamyšlení ho vytrhl chlad, který cítil na tvářích, a on se jich bezděky dotkl prsty pravačky.
„... Já pláču...?“ shlédl na vlhké polštářky svých prstů zmateně.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Korálové království
Pes je vyvedl z města a dovedl skrz les až na planinu u vody, kde bylo malé molo. Podle všeho se dalo kotvit poblíž města i jinde, podstatně levněji. A hlavně mimo záznam.
„Kuso!“ zaklel Daisuke, když skupina došla k uvědomění, že právě zde nejspíš ona loď, kterou hledali, ještě nedávno kotvila.
Natsukino zhodnocení situace, kdy podle čichu podivuhodně přesně určila, že se zde nacházelo hned několik osob, Daisukeho překvapilo. Něco takového by čekal spíše od vycvičeného ninji, než od důstojnice.
Sám si dřepl k zemi a začal se rozhlížet kolem. Snažil se určit, jak staré mohly ty stopy být.
„Není to tak dávno, co tu byli!“ postavil se po chvilce prudce a ohlédl na ostatní.
„Vezmu Fezu zkusím je dostihnout!“ oznámil zbytku a aniž by čekal na jejich reakce si z jednoho ze svých svitků vyvolal svou ptačí loutků, které vyskočil na hřbet, a oba se vznesli nad moře.
Jenže ať pátral jak pátral, po Hizuki s Kaori nebylo ani stopy. Potkal pár lodí, ale z každé se po bližším přezkoumání ze vzduchu vyklubala obyčejná obchodní fregata.
O pár hodin později seděl zbytek týmu Beta spolu s dvojicí strážců a Eichirem opět na Kaořině lodi. Jen Tekuro s Shim chyběli. Podle Tekurových slov možná byli čemusi na stopě. Nebyli si jistí, jestli to souviselo s únosem, ale nechtěli to nechat jen tak, tak o sobě dali vědět zbytku týmu pomocí Tekurova svitku a vydali se po stopě.
Daisuke seděl na židli ve společenské místnosti a civěl do země. Ruce měl spojené propletenými prsty a ve tváři hořkost.
Hizuki byla někde tam venku, odkázaná sama na sebe. Vždyť tohle byla její první mise!
Jak tohle mohli jenom dopustit!?
Hizuki Shima
Tým Beta
Chuuninská zkouška
Překvapeně sebou trhla, když vedle ní šeptnul nový hlas. Ani si nevšimla, že se k ní dívka takto blízko přiblížila. To bylo špatné.
"Máš nějaký plán, co neohrozí ostatní?" zašeptala nazpět, poté, co také sklonila hlavu k zemi, aby nebylo vidět, že se její rty pohybují. Ať už by se jí osobně stalo cokoliv, nemohla dovolit, aby za její činy a chyby platil někdo jiný. Nezbývalo jí než spoléhat na znalosti neznámé dívky, která toho o fungování toho místa věděla mnohem více.
Na druhé straně ovšem přímo vedle sebe viděla vytřeštěný výraz Mii a ta pro ní byla v té chvíli prioritou. Ujala se jí a Hizuki nemohla dovolit, aby se jí stalo ještě něco horšího, než to, v čem už vězely až po uši. Ne poprvé od chvíle, co se probrala na zemi, zadoufala, že se během pár okamžiků probudí z noční můry.
Hizuki Shima
Tým Beta
Podlaha kajuty pirátské lodi
Nechala sebou manipulovat až do stabilizované polohy. Byla ráda, že k němu není už tak blízko, takže jí nemá pod takovým drobnohledem, ale také nedomyslela, jaký rozruch to způsobí. A hlas kapitánky jí prohnal mráz po zádech. Jistěže si byla vědoma, že bude žena o celé této situaci informována, ale nepočítala s tím, že se objeví přímo na místě.
Při výměně názorů nad sebou se snažila svůj obličej udržet z dohledu, aby náhodou něco neprozradila a pořád svými končetinami trochu cukala. Kaori by mnohem více ublížilo, kdyby jejich přetvářka byla prolomena.
Co jí zasáhlo ještě více než opětovný příchod Arise, byl hlas Kouichiho. Odolala tomu, podívat se a skutečně se přesvědčit, že hlas poznává.
Přestože věděla, že je to naprosto nelogické, vhrkly jí do očí frustrované slzy. Nenechala je spadnout, ale musela si přiznat, že jí uvědomění, že to, co považovala za příjemný rozhovor s milým mladíkem bylo proklepávání, zabolelo. Proč teď ale lhal?
Když piráti odešli, zůstala ležet v poloze, v jaké jí zanechali a chvatně se pokusila získat opět kontrolu nad svým výrazem. Stále lehce vlhkým pohledem vyhledala jeho obličej. "Kouichi-kun?" zachrčela. Třeba to všechno mělo dobré vysvětlení.
Chunninské zkoušky
Taji Sakyu
Tým (O)mega
Zkouška numero jedna
Za normálních okolností by Taji na otázku ohledně vytváření vody ze sušené ředkve odpověděl kousavěji než pes se vzteklinou, takhle však jen neznámému hodil pytlík zmíněné zeleniny a s povděkem čapnul nabízenou čutoru. První kontakt vody a jeho vyprahlého hrdla vyústil v nechutný záchvat kašle, ale když se přinutil zpomalit a vodu jen lehce usrkávat, pocítil jak se mu vrací síla, už jen z toho opojného pocitu vlhkosti.
Až po chvíli dohánění svého pitného režimu si Taji opět vzpomněl na polopropečenou Risu, takže si povzdechl a chtěl poslat čutoru dál, když uslyšel jak muž říká něco o oáze a úlevě."He?" Otočil na něj zmateně obličej, když v tom zahlédl lesk oceli. "Tak moment MOMENT! DA DA DA DAA!" Zahalekal Taji. "Žádná úleva se konat nebude! Na to mě stála moc nervů, mor aby tě spral!" Zanadával a zavěsil se na mužovu paži s úmyslem ho odtáhnout od blonďaté pečeně. "Klidně ji potáhnu na zádech do té zadělané oázy sám, jen nám vyplázni, kterým směrem se máme dát ksakru!"
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Chuuninské zkoušky
Mýlil se, prostě ji zabil. Seběhlo se to tak rychle, že nestihl ani zareagovat. Když Toshimi padla k zemi a on si uvědomil tu příšernou skutečnost, málem omdlel.
Proboha ten její pohled!
Z tohohle už se nikdy nevzpamatuje. Bez ní už nic nemělo smysl. Vše, co doteď dokázal, co dokázali spolu, bylo...pryč. Žádné další dobrodružství nebude. Prostě nic. Zbyla mu jen nekonečná bolest. Tohle bylo nějaké příšerné peklo!
Hirotado Yutsurai zemřel spolu s dívkou, ale ještě to nebyl konec jeho existence. Pořád tu byly věci, které musel vyřídit, než zemře definitivně.
Sňal si brýle z obličeje a hodil je někam stranou. Frajeřina už nebyla potřeba.
Upřel uslzené oči na Hidea.
"Gratuluji, zabil jsi nás oba. Pořád to ale nemění nic na tom, že budeš trpět."
Hiro mluvil potichu, skoro téměř šeptal, jak přemáhal bolest.
Levou rukou tasil jeden z mečů na zádech. Čepel se modře rozzářila.
Mladík se znenadání přemístil rychlostí blesku přímo před Hidea a pravou rukou mu lusknul do obličeje. Objevil se oslepující záblesk a s ním Hiro sekl mečem, aby uťal nohy toho monstra.
Před zábleskem Hiro zavřel oči, ale otevřel je na jiném místě. Seděl v lavici ve školní třídě. Po pravici měl Toshimi. Byla živá! Pocítil úlevu, natáhl ruku a jemně sevřel její rameno.
"Toshi?"
Sešli se ve třídě kvůli zkouškám, proběhly nějaké rozhovory a pak...usnuli? Bylo to genjutsu, a to velmi silné a přesvědčivé.
Tohle nejspíš měla být první zkouška. Rozhodně neměl pocit, že by uspěl.
Na svoji rudovlasou kolegyni se díval se starostí. Co za hrůzy musela vidět ona? Zvládla svoji zkoušku?
Chunninslé zkoušky
Keiko
Genjutsu Sunagakure
... ga koron da! dozpíval hlásek, ze kterého vyzařovalo vražedné šílenství. Chlapec přeskočil trosky a stanul před prodavačem. Tyčil se nad ním, jako anděl pomsty a do okolí se rozléval podivný pocit, podobný auře vycházející z Keika, který situaci jen umocňoval.
Keiko lapený uvnitř se zmítal, co to jen šlo a snažil se dosáhnout na pomyslnou páčku. Bylo to tak těžké, že se to zdálo až nemožné. Kde kdo by to tady už vzdal a jen sledoval následky svých chyb, ale Keiko byl jiný. Na rozdíl od všech ostatních se jeho svět skládal z věcí, které byly nemožné a které dokázal překonat. Dokončil akademii a dostal se do jednoho z týmů! Porazil draka, zachránil princeznu a stal se právoplatným shinobi navzdory tomu, že ho celý svět zavrhl. Dokázal si najít přátele a lidi, kteří ho měli rádi, i když nebyl dokonalý. Tady to nemohl vzdát. Nesměl nechat umřít dalšího člověka jen proto, že byl příliš slabý.
"Teď umřeš," uchechtl se zlověstně Keiko a zvedl pravačku, aby zasadil smrtící ránu. Než však stihl udeřit, levá ruka mu náhle vystřelila k pravému boku a nastavila rozevřenou dlaň volnému prostoru.
"Co?" zamračil se chlapec, načež pochopil a vytřeštil oči. Už bylo ale příliš pozdě, "Néé... !" vykřikl, ale to už z dlaně vyšlehla vlna, která zvířila prach a odmrštila mladíka na druhou stranu obchodu.
Keiko se zarazil až o tvrdou stěnu, která nárazem popraskala a zasypala mladíka sutí. Po chvilce se suť pohnula a z ní se pomalu vyhrabal, teď už, šedovlasý chlapec.
"Ještě jednou se o něco takového pokusíš a já ti garantuju, že už se ven nepodíváš!" nechal se slyšet mladík, který mluvil, jako by tam měl být i někdo třetí.
"Jste v pohodě, pane? Nezranil vás ten parchant moc?" optal se obchodníka, když se konečně postavil na nohy a rozhlédl se po zničeném obchodě. Díky tomu pohledu zbledl.
"Ale né... ," zasténal, když mu došlo, že i když to udělal ON, nikdo to nikdy nepochopí, "to bude trvat rok, než vám to dokážu splatit," vysvětlil celému světu svou poslední myšlenku a opřel se o kolena. Nevěděl, kdy se naposledy cítil tak unaveně.
"Huh?" oklepal se Keiko, když se probudil na lavici, zmateně zavrtěl hlavou. Jeho pohled nevypadal zmateně dlouho, neboť mu došlo co se stalo. Mladík si schoval ruce do dlaní a jen skrze malíčkem a prsteníčkem se odvážil hledět do okolí. Zase usnul během zkoušky! To určitě měli na svědomí tyhle školní prostory. Vždy ho tak nějak uspávali a lavice byla vždy tak pohodlná... . Keiko škvírkou mezi prsty našel Yumeku a zahleděl se na ni. Jestli o něm smýšlela špatně od té pokažené mise, zničení toho krámku to nijak vylepšit nemohlo.
Chuuninská zkouška
Hirotado Yutsurai
Když zaslechla jeho hlas, panenky se jí lehce zachvěly. Možná ho ještě trochu vnímala. Byl to ale strach, že ji zradí, nebo strach, že kvůli ní vzdá svou misi?
Hideo se ušklíbl. „Heh, to vidím, že nejseš dobrej člověk,“ pronesl a pohnul rukama. Bylo to tak rychlé, že Hirotado nikdy neměl čas zareagovat. Bělovlasý prostě chytil dívčinu hlavu a silou s ní trhnul do strany, až to odporně křuplo. Rudovláska si vteřinu před smrtí uvědomila, co se děje, a upjala k mladíkovi rudé oči plné smíření. Pak se zřítila mrtvá k zemi. Oči však nezavřela.
Taji Sakyu
Muž zamrkal, ale nakonec se pousmál. Ti dva vypadali hrozně a očividně už nedokázali dát dohromady ani kloudnou větu. Povzdychl si. „Uvědomujete si, že z ředkve jde vymačkat docela dost vody, vy dva?“ oznámil a usadil se k nim do stínu. S tím si sundal čutoru a podal ji Tajimu. „Dej mi tu ředkev, udělám z ní další zásoby vody,“ oznámil a po čtyřech přelezl k dívce.
„Můžu jí dát základní ošetření, ale nezvládnu toho moc. Ani nevím, jestli to zvládne do nejbližší oázy. A i ta je sakra daleko. Měli bychom ji tu nechat. Můžu jí ulevit,“ vytáhl najednou kunai. Risa sebou cukla, ale víc nezvládla.
Daisuke Mokushi
Muž se rozchechtal. „Když já zabiju tvojí mámu, budeš se mstít!“ vykřikl. „Budeš stejnej jako já, kluku!“ dodal a pak se to stalo. Nůž projel Sukiiným hrdlem, žena vytřeštila oči a chtěla zakřičet. Vyšlo z ní však jen chrchlavé vykviknutí. Proud krve z krkavice dopadl na zem a s ním i Suki. Ještě se snažila krvácení zastavit, ale i tak z jejích očí, hledících na Daisukeho, pomalu vyprchával život, až zmizel úplně.
Keiko
Obchodník se proletěl a prudce se zarazil o pult s pokladnou. Tam zůstal sedět a nevěřícně civěl před sebe. Ten kluk byl úplně šílený. „N… no tak! Tak jsem to nemyslel! Chceš něco? Vyber si co chceš a nech mě žít!“ vyhrknul.
Hizuki Shima
Vedle Hizuki se postavila zrzka. Měla ve tváři pevný výraz, ale i tak hleděla do země. „Ty jsi kunoichi, že jo?“ zašeptala. „Musíme se odsud dostat. Pomůžu ti. Vytvoříme příležitost,“ pravila.
Mii z druhé strany vytřeštila oči. „Neblázněte,“ špitla a už nebyla tak v klidu. „Když to uděláte, všechny nás zbijí a pak už… pak už nebudeme mít naši cenu.“
Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství
Chika, Natsuki, Yasu
„Dobře!“ souhlasili oba jednohlasně a rozběhli se společně s Daisukem za psem. Ten je vyvedl z vesnice a utíkal dál lesem, dokud nedorazil k moři. Tam byla vyšlapaná mýtina a z ní pokračovalo molo.
Zanedlouho se ozval zrychlený dech a na místo dorazila i Chika se svým psem. Jakmile se zastavila, opřela se o kolena a začala se vydýchávat. „Uhuž jste tady,“ okomentovala.
Yasu se začal rozhlížet. „Proč nás ti psi zavedli sem?“ nechápal.
Jedno ze zvířat se s čumákem u země rozešel po molu. Chika vytřeštila oči. „Loď,“ vzdychla. „Kaori a Hizuki-chan jsou na lodi,“ objala se rukama a zatvářila se tragicky.
Natsuki vycenila zuby. Klekla si na kolena, přiblížila hlavu k zemi a začichala. „Kuso, byla tady velká skupina lidí. To si jich nikdo nevšiml?!“ zavrčela.
Kobe, Tatsuo, Arise, Kaori
„Tss,“ zasyčel otráveně, když začala obracet oči v sloup a obrátil se ke dveřím. „Hej, hejbněte, ta holka tu omdlívá,“ zavrčel, položil ji a pomalu ji dostal do stabilizované podoby. S tím přiběhl druhý pirát a přivedl zpět i Kaori.
„Hizuki-chan!“ vyhrkla žena zděšeně a klekla si k ní.
„Co se to tu sakra děje?“ ozval se najednou ženský hlas. Byla to Arise, která slyšela Kobeho křik.
V Kaori hrklo.
Tatsuo se otočil. „Ta holka má záchvat, prý potřebovala léky,“ vysvětlil.
Žena dostala tik do oka. „Vy jste úplní idioti, nebo co?! To fakt věříte těmhle dvěma děvk*m, jak si s váma hrajou?!“
Kaori se k ní obrátila a uklonila se. „Nehrajeme, vážně ne,“ pokusila se situaci zachránit. „Hizuki-chan je opravdu nemocná.“
„Ty malá,“ zavrčela kapitánka a chytila ženu za vlasy, za které ji potáhla, aby si hleděly do očí.
„Má pravdu, má paní,“ promluvil další hlas. Ten hlas Hizuki znala.
„Kouichi?“ obrátila se k němu žena. Vypadala ale, že ji jeho slova uklidnila.
„Když jsem si ji proklepával, opravdu jsem zjistil, že je nemocná. Nechte Kaori-san dát ji medicínu. Sice má teď nižší cenu, ale stále na ní můžeme vydělat.“
Arise se na chvíli zamyslela, ale nakonec Kaori s cuknutím pustila a kývla. „Fajn,“ oznámila a společně s dvojicí pirátů odešla. Kouichi si oddechl.
Hizuki Shima
Tým Beta
Chuuninská zkouška
Jestli jí mohlo něco postrčit ještě níže, byla to přesně ta věta. Nejen, že tedy skončila na místě svých nočních můr, ale navíc za nic nestála ani jako ninja.
Na jednu stranu vyvolával šramot nepříjemný pocit hluboko v břiše, ale alespoň jí zachránil od reakce. Její přání, aby se jí ten chlap vyhnul se však nesplnilo. Sesbírala se tedy a postavila na konec řady. Pohledem zkoumala obličeje těch, kteří vybráni nebyli, aby mohla alespoň odhadnout, jak zlé je to, co je čeká.
Nebyla si jistá, jak dobré je nepřítomnost těch mužů znamení. Snad by to mohlo znamenat, že alespoň nedojde k těm jiným věcem, před kterými Mii varovala.
Zvažovala, zda je lepší držet hlavu dole, nebo naopak bradu vzhůru. Jestli pro ně nebyla problém plně ozbrojena, neměla v téhle situaci šanci. Nemyslela si, že chce vidět, jak bude kontrola nového masa probíhat. Už jen při tom oslovení jí naskočila husí kůže. Znělo to, jakoby je chtěli rozprodat po částech. Nicméně čím víc toho bude vědět, tím pravděpodobně lépe a tak zhrozeně přihlížela.
Hizuki Shima
Tým Beta
Podlaha kajuty pirátské lodi
Kaori odešla. To bylo více znepokojující, než si chtěla přiznat, nicméně to znamenalo, že bude přesně vědět, kde jejich věci jsou a dokonce se k nim dostane. Proto Hizuki věděla, že teď rozhodně nemůže jejich krytí prozradit. Její křečovité trhání sebou sice již nebylo tak rázné, ale dýchání udržovala v sípavém chroptění o kterém doufala, že nezní zase tak moc přehrávaně, jako jej cítila.
Náhlá změna polohy způsobila chvilkové zaseknutí dechu v hrdle a pohled mu opětovala vytřeštěnýma očima, které pomalu začala obracet vsloup. Srdce cítila bít až v uších a doufala, že na něj skutečně působí pouze jako malá holka a nebude jí zkoumat nijak blíž.
Akara
Tým Delta
Na situaci se, alespoň pro Akaru, nic neměnilo. Jen tam postával a dělal problémy, poprvé v životě se cítil, že je někde jen na obtíž. Žádný nápad neměl a doton, aby uskutečnil plán, který napadl Tsubaki už vůbec ne.
Popadl se za hlavu a začal přemýšlet nad jiným plánem, který by je mohl ze situace dostat, ale nic ho nenapadlo. Jediné v co mohl doufat bylo, že nějaký ostatní člen týmu Doton má. Takže zase nemohl dělat nic, než jen stát a doufat s tím, že věděl že je v této situaci naprosto bezmocný a zbytečný.
https://t.me/pump_upp
Chunninské zkoušky
Keiko
Genjutsu - vetešnictví v Sunagakure
Keiko se narovnal a protáhl, jako kdyby se probudil z nějakého dlouhého snu a nebyl příliš zvyklý mít tělo, které by používal. Vypadalo to, jako kdyby lusknutím prstů změnil všechny své návyky a teď tu stál nový Keiko. Už ne ten ňouma, který se proháněl ulicemi Sunagakure, ale úplně nový, vážný s ostrým a sebevědomým pohledem. Právě ten pohled sám vypovídal o změně nejvíce. Byla v něm hrozivá zloba, kontrolovaná a usměrňovaná.
Keiko se potěšeně ušklíbl, když na něho vyběhl obchodník a začal jančit. V jeho očích byl jen hračkou se kterou by si mohl hrát. Chlapec udělal dva kroky, než stanul těsně před ním a položil mu pokrčenou ruku na hruď.
"A jak to chceš udělat, když budeš mrtvej?" optal se ho posměšně a z jeho tónu nebylo pochyb o jeho úmyslu. Jen co zahlédl v obchodníkovo očích pochopení, prudce nadovnal ruku, jež vězela na jeho prsou a odmrštil obchodníka do jeho krámku silou, že muž prolétl, jako hadrová panenka celým obchodem i příčkou, jenž oddělovala obchod a sklad.
Keiko se pomalu vydal za ním se zlověstnou dětskou říkankou, jež mohla přinést jenom smrt, až ji dopoví.
Dááárůůůmááá sááán… , protahoval každou hlásku, aby dal obchodníkovi čas na plnou dávku strachu před smrtí.
"A co má bejt?" zašeptal v duchu tónem, který byl naprosto odevzdaný. Nebylo ani jisté, zda vnímal, co se děje, "opustila mě hned, co jsem ji nejvíce potřeboval," dodal zlomeným hlasem a lehce se zarazil. Ne však proto, že by ho překvapili jeho pocity, ale proto, že mu začalo docházet co ucítil. Celou dobu sledoval, co se děje, ale doopravdy to nevnímal, až do teď. Ucítil tu touhu po zabíjení, která se jemu tolik hnusila.
"Přestaň! Co to děláš?" pokusil se zastavit jeho pohyby, ale cítil se, jako kdyby plaval v medu. Věděl, za jakou páčku má zatáhnout, aby se mohl zastavit, ale nedosáhl na ni. Keiko se začal zmítat a natahoval se, co mu síly stačily. Nezáleželo na tom, že nad ním všichni zlomili hůl. Aktuálně záleželo jen na tom, aby obchodník nezemřel. Keiko vždy stavěl život každého na první místo. I kdyby to byl jeho vlastní nepřítel. To ho hnalo vpřed, i když se zdálo, že je nemožné zoho dosáhnou.
Daisuke Mokushi
Sunagakure, akademie
Chuuninské zkoušky
Sukin výkřik a krev na jejím krku bodly Daisukeho do srdce, stejně jako ninjova slova. Byla plná jedu. Jako kdyby ten člověk vážně nic jiného na světě neznal. Jako kdyby se ani nechtěl pokusit hledět na svět jinýma očima, než těmi zalitýma krví.
„Prosím,“ hlesl Daisuke a složil několik pečetí. V tu chvíli se za jeho zády zjevil obrovský, modře zářicí, trojboký hranol, který v sobě Chiku uzavřel.
„Nenuťte mě k tomu. Já svou sensei nezabiju. A pokud vy zabijete mou matku...“ vzhlédl k muži hnědovlásek.
Na tvářich měl stále stopy slz, ale z jeho pohledu sálala čirá, potlačovaná nenávist.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Strážnice
„Hai,“ přikývl Daisuke. Doufal, že to nebyla chyba obrátit se s prosbou pomoc při pátrání na tyhle dva. Zdáli se mu důvěryhodní, to ano, ale mohl si tím být jistý-...?
Z myšlenek ho vytrhl jeden z Eichirových psů, který se v místnosti objevil.
Vypadal, že chce, aby s ním Daisuke šel.
Hnědovlásek odtrhl zrak od psa a přejel s ním oba policisty.
„Šli byste se mnou prosím!?“ požádal je a aniž by čekal na jejich odpověď, sklonil se ke psu.
„Veď nás!“ vyzval ho.
Chunninské zkoušky
Taji Sakyu
Tým (O)mega
Zkouška numero jedna
"Závod se stíny". Tak by Taji popsal čas, který strávil krčící se pod svou provizorní střechou a sledujíc stín, který vrhala jeho kolegyně-písečný krtek, jak se neskutečně líně prodlužuje. Horko bylo snad ještě intenzivnější než předtím, ale teď alespoň už viděl nějakou cestu z tohodle svrabu a to vydržet to do západu. Takže to bylo takové kdo z koho, konkrétně Taji s Risou proti tomu žlutému neřádovi na obloze, kterému se moc nechtělo do hajan. Z úpalu od vedra přestal Tajiho mozek správně vnímat okolí, takže v chvějivém vzduchu okolo sebe začal viděl obludné tvary kyklopských rozměrů připomínající velké okřídlené chobotnice, nebo nesourodé tančící postavy groteskních tvarů i zakřivení. Přes to všechno se mladíkovi povedlo ,spíše díky jeho tvrdohlavosti než rozumu, zůstat na místě a zbytečně se nevysilovat pronásledováním jeho vidin. "Jestli existuje peklo, tak se vsadím, že to je tomu tady dost podobný."Pomyslel si trpce. Z nějakého důvodu tahle myšlenka přišla jeho otupělé mysli velice zábavná a po chvíli se začal z jeho vyprahlého hrdla začal ozývat chraplavý smích připomínající zvuk rezavé pily.
Nakonec si i stíny daly říct a v jeden moment si najednou Taji uvědomil, že se kolem něj rozprostírá šero, slunce se zanořilo za obzor, hlava se mu už tak nemotá a okolní vzduch ho chladí na tvářích. "Heh tak fajn dáme se do práce." Zamumlal si pro sebe a vrárovaně se postavil, aby zkontroloval Risu. Dívka ještě pořád dýchala a matně si pamatoval, že dokonce něco řekla, ale jistý si nebyl, takže pro jistotu jen zamumlal "Sklapni krtku a chlaď se." První na jeho seznamu bylo vytáhnout Risu z písku, ale jen se do toho pustil, uviděl ve svém periferním vidění pohyb.
Chlupy vzadu na krku se mu zježily a rychle zamžoural do houstnoucích stínů, aby se ujistil, že se mu to nezdá, ale blížící se postava se zdála skutečná. Mladíkova ruka naprázdno zašátrala po jílcích jeho mečů, ale nepřekvapivě opět nic nenahmátla. Když se neznámá postava přiblížila na dostatečnou vzdálenost, poznal Taji, že se jedná o hnědovlasého muže oblečeného pro zdejší prostředí. Chvíli trvalo, než mladíkovi docvaklo, na co se ho neznámý vlastně zeptal a další chvíli trvalo, než přišel s odpovědí. "My..." Začal chraplavým hlasem drtící zrnka písku mezi zuby. "Hledáme vodu...My máme ředkev echrm..." Pokusil se vysvětlit cizinci jeho návrh obchodu čutory s vodou za zbytek jejich sušené zeleniny a přitom na něj usilovně mžoural ve snaze rozpoznat jestli to nakonec opravdu není jen další přelud.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Chunninské zkoušky
Hideo začal zvedat dívce pytel z hlavy. Rudý pramínek vlasů by poznal kdykoliv a kdekoliv. Zbytek jen potvrdil onu krutou pravdu. Byla to Toshimi.
Hiro bolestně vydechl. Cítil lítost, bolest. Nikdy ji neměl opouštět, nikdy ji neměl nechat samotnou!
"Je mi to líto, Toshi..." Zašeptal a zpod brýlí stekla mladíkovi po tváři jediná slza. Jakmile šlo o ni, byl špatný shinobi. Příliš se mu nedařilo skrývat své city k ní a občas byl dokonce nesmyslně emotivní. To si ale teď dovolit nemohl, uvědomoval si, že je to nyní jen struna, na kterou může Hideo brnkat. A v sázce bylo nyní mnohem víc.
Lítost vytlačil chladný hněv soustřeďující se na tu bělovlasou zrůdu.
"A já si myslím, že jsi mě odhadl úplně špatně. Ve skutečnosti jsi se dostal do s**ček, ze kterých už se nevyhrabeš!
Toshimi je hodná a laskavá dívka, ale nesrovnávej ji se mnou. Protože já, někde hluboko, nejsem dobrý člověk."
Věděl, že dojde ke střetu. Byla zde jen jedna cesta, buď se odsud dostanou všichni tři nebo nikdo.
Co ho ale zarazilo, bylo uvědomění faktu, že se Hideo snažil vyjednávat. Možná to byla z jeho strany jen krutá hra, ale...proč si prostě nevezme to, co chce? Mezi jejich silami by přeci měl být rozdíl. Obává se i tak výsledku jejich střetu? Rozhodně by měl!
"Chceš hrát na moje city? Fajn! Vztáhl jsi ruku na ženu, kterou miluji a máš v plánu vztáhnout ruku i na moji matku! Nic ti není svaté! Jsi nepřítelem nejenom každého ve vesnici, ale dokonce jsi i nepřítel celé této země. Je mojí morální povinností poslat tě do pekel! Ale osobně se ujistím, že chcípneš opravdu pomalu!
Nech tedy toho tvýho stupidního tlachání. O ženu se vyjednávat nemá, o tu se bojuje. Takže to provždy skončeme. Jen ty a já. Samozřejmě se můžeš dál schovávat za rukojmí, jestli máš vítr ze Zlatých písků. Klidně si pro tebe dojdu."
Neobával se, že by se Hideo rozhodl jednu z žen zabít. Takhle milosrdný není.
Chuuninská zkouška
Hirotado Yutsurai
Žena překvapeně zamrkala. Zdálo se jí to, nebo se u svého syna najednou cítila v bezpečí? To, jak jistý byl i v tak prekérní situaci, bylo docela působivé.
Hideo povytáhl obočí a očima sjel k dívce vedle něj. „Kdyby byla rozumná a nebránila se, nemusela vypadat takhle,“ pronesl skoro nezaujatě a natáhl ruku k pytli, který ještě stále skrýval dívčinu identitu. I když už svou rukojmí nedržel, ona se ani nepokusila utéct. Očividně ji naprosto zlomil.
Na ramena dívce vyklouzly prameny rudých vlasů a jakmile pytel zmizel úplně, zahlédl Hirotado prázdný výraz karmínových očí. Byla to Toshimi.
Bělovlasý odhodil pytel stranou a znovu položil dlaň na její rameno. Ve tváři mu pohrával zlomyslný úsměv. „Myslím, že víš, co chci, kluku. Tu ženskou za tvojí holku,“ poklepal Toshimi na rameno. Ta se jen zachvěla.
Daisuke Mokushi
„Ty otevři oči, blbečku!“ vyprsknul pobaveně muž a zacloumal se Suki tak, že vyjekla. Na krku se jí při tom objevila malá stružka krve. „Tohle je válka! Vaše vesnice se nechtěla přidat k nám, tak si ji vezmeme silou! Jestli chceš, aby tohle všechno skončilo, přines Ichimitsu-sama hlavu Isamua a budeme si rozumět. Jestli tohle nemáš v plánu, věnuj se týhle situaci. Sejmi tu nánu a tahle ženská to přežije,“ začal hulákat, ale nakonec se trochu uklidnil. Při posledních slovech shlédl k Suki a ošklivě se usmál. „Když to uděláš, bude žít. Třeba si ji i vezmu a budu tvůj novej papínek, kluku,“ zachechtal se.
To už ale nemohla vydržet Chika, bleskově se odrazila a vrhla se na Kiriřana. „Já ti zavřu tu tvojí nevymáchanou drž*u!“
Keiko
Tříštění skla doprovázela i ječivá fistule. Před obchod vyběhl majitel, držel se za hlavu a v obličeji byl rudý vzteky. Jakmile si všiml Keika, rudá ještě ztmavla. „Ty malej harante!“ vyjekl. „Co si to myslíš, že děláš?“ Muž se zarazil a prohlédl si chlapce lépe. „Jo to seš ty! Stal ses ninjou a myslíš si, že si teď můžeš dovolovat? Kliď se odsud, nebo se naštvu! A věz, že se to dozví tvoje sensei!“
„Ale né,“ oznámil ten hlas v Keikově hlavě. „Yumeka by se to neměla dozvědět, nebo nad tebou zlomí hůl úplně. Možná bys ho měl… umlčet.“
Tekuro Ashikaru
Chika dostala tik do oka. „Fajn,“ oznámila a tasila své tesseny, které ladně rozevřela. „Je mi vlastně jedno, kdo si myslíš, že jsem. Aspoň mám jistotu, že jsem se v tobě nespletla. Nevážíš si lidí okolo sebe. Tu svoji loutku bys udělal z každého z nás!“ namířila na něj vějířem a zamračila se. „Měla jsem to udělat dávno. Měl jsi s tím zatčením pravdu. Neměla jsem tě nechat jít. Neměla jsem tě nechat u nás v týmu a věřit ti!“ Soustředila do nohou chakru a probleskla se až k mladíkovi, kde po něm švihla svojí zbraní.
Taji Sakyu
Taji byl velmi vynalézavý a díky tomu se Rise trochu přilepšilo. K večeru se dokonce probrala a pokusila se chlapce najít. „Ta…cchan,“ hlesla a pomalu k němu natáhla ruku. „Děkuju ti. Měl bys… měl bys tu Risu… nechat,“ zasýpala.
Konečně padla noc a vzduch se začal ochlazovat. V dáli mohl chlapec zahlédnout zahalenou postavu, která mířila přímo k nim. Jakmile je spatřila, dala ruce vzhůru, aby se jí Taji nepolekal.
„Co tady vy dva děláte?“ zeptal se neznámný hnědovlasý muž.
Hizuki Shima
Mii se usmála. „No, ty asi nebudeš. Slyšela jsem, že jsi ninja, i když jsi pro ně prý nebyla žádný problém. Ale i tak, pravidla jsou pravidla.“
K dívkám dolehl všeobecný šramot. Jeden z hlídačů otevřel oplocení a vlezl dovnitř. Začal pomalu a beze slov ukazovat na různé dívky. Desátou a poslední byla vybraná Hizuki. „Vy, co jsem vás teď vybral, se zvedněte a udělejte řadu,“ oznámil jim a počkal, až tak provedou. Poté vzal řetěz a postupně na něj napojil pouta všech vybraných. „Jdeme,“ oznámil a rozešel se.
Prováděl je tábořištěm, až skončili v malém dřevěném domku. Tam je muž nechal napospas několika ženám, které ale nevypadaly o nic mileji. Ta nejvyšší z nich se zahleděla na dívky. „Vás deset jste naše nový maso a jako takový vás musíme zkontrolovat. Ty, první!“ ukázala na blondýnku. Ta zabodla pohled do země a přistoupila blíž.
Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství
Yasu se postavil a mnul si hlavu. Byl naštvaný, že ho Daisuke takhle nachytal na švestkách, ale jakmile ninja začal mluvit, hned se začal soustředit.
„Kaori-donno a Hizuki-donno?“ zamračila se Natsuki.
„Unesl? Tady?“ nechápal Yasu, který se opět posadil a zahleděl se na mapu.
Do místnosti však vskočil jeden z Eichirových psů, zakousl se Daisukemu do kabátu a začal ho tahat k oknu. Chtěl, aby šli s ním.
***
Pirát se zamračil a trhnul hlavou. „Nebudu se malý holce šťourat ve věcech. Ty jdeš se mnou,“ ukázal na Kaori. Žena kývla a zvedla se. Zatímco dvojice opustila kajutu, zůstal s dívkou druhý pirát, který si ji nehnutě prohlížel. Tohle byla vážně kunoichi ze Suny? Vždyť měla nějakou dědičnou nemoc nebo co!
Udělal k Hizuki pár kroků a za límec si ji zvedl k očím. „Fakt jen malá holka,“ oznámil otráveně.
***
„Na zatčení? Zmizet?“ povytáhla obočí a zase se neškodně usmála. Pak mladíka prostě objala. „Proč bys měl odcházet? Jsi přeci můj medvídek a Shi taky. Mám vás ráda. Přece vás nemůžu připravit o domov,“ pohladila ho po vlasech. „Nikomu nic neřeknu. Chtěla jsem ti jen říct, že mně se můžeš svěřit se vším, co tě trápí.“
Pes vedle nich sebou najednou cuknul a šťouchnul ženu do boku. Ta se po něm ohlédla a kývla. „Eichiro něco našel,“ vysvětlila Tekurovi.