manga_preview
Boruto TBV 07

Goasatte-Úvod

Den první- Úvod

Lidé nebyli připraveni, ne na takovou pohromu, která se během obyčejného dne plného každodenních útrap, radostí i starostí stala zkázou pro mnoho lidí.
Stalo se to, že se jednomu muži zachtělo zničit Konohu; nedbal na obyvatele, na desítky rodin, na nikoho. Byla to osoba obdařena naprostou bezcitností, o čemž se obyvatelé důležité, ale přesto klidné vesnice přesvědčili.
Neútočil pomocí žádné techniky a o to větší byl strach zasetý mezi lidi, neboť i kdyby ho zabili, nezmizelo by to, co napáchal. Rozšířil mezi lidmi jed, který se změnil v odpornou nemoc, a ta se šířila mezi lidmi a co horší, zabíjela je, rychle a krutě.
Pojmenovali ji ´Zlo´, neboť se umíralo hned druhého dne po zaznamenání první lidské oběti- Byl to muž kolem dvacítky; říkal, že se procházel po lese a uviděl mrtvolu nějakého zvířete; ze zvědavosti, kterou v sobě v takové chvíli nalezne snad každý, se na ni šel podívat. Na mnoha místech neměla kůži a tam, kde se ještě nacházela, vše hnědlo tou nejodpornější barvou. Její maso černalo a hnilo a jen jako bílé holubice, vznášející se v černých oblacích, čněly jí z těla kosti, ničím neporušené.
Mladý a zvídavý muž chtěl zjistit co nejvíce, proto se k zdechlině přiblížil a neuvědomil si, že šlápl do černé kaše, což byl výsledek shnilého masa, a ačkoli měl sandále, neubránil se nákazy. Tehdy to ještě nevěděl.
O několik minut později dorazil do Hokageho kanceláře. Všichni byli vystrašeni, neboť byl velmi rudý a zpocený, přitom běh pro něj nebyla žádná přítěž.
Během tří dnů mu tělo zčernalo a shnilo stejně jako zdechlina v lese; necítil to, jen sledoval, jak z něj opadávají kusy masa. Na počátku čtvrtého dne zemřel.
Mezitím už však bylo mnoho obyvatel nemocných a možnost nákazy dalších byla obrovská. Mnoho žen, které toho osudného dne, kdy nakažený muž putoval vesnicí směrem k Hokageho budově, procházely trhem a naneštěstí se s ním dostaly do styku. Nyní ležely na posteli a sledovaly svoje měnící se těla; manželé odmítali opustit svoje celoživotní lásky a taktéž děti neodešly od jejich lože, ani když se k tomu vydal rozkaz.
Tsunade ihned započala s protijedem, a ačkoli bylo její bylinkářské umění známé po celém kontinentě, nevěděla s čím začít…Nespala od příchodu vražedné nemoci a hlava ji bolela od neustálého křiku a pláče, a když musela vydat rozkaz k izolaci nemocných i s těmi, kteří je nechtěli opustit, nohy se jí podlomily, a kdyby neseděla na křesle, zhroutila by se.
Všichni přihlíželi a na tváři jim hrál smutek, ale nemohli nic udělat. Tak se stalo druhého dne po smrti první oběti.
Jenže ať už byl smutek drásající a strach strhující, ninjové se pustili do hledání nepřítele a netrvalo jim to dlouho.
Snad v něm hrál kus naivity, neboť se nesnažil svou přítomnost nijak tajit; žil v malém dřevěném domku, a když skupina konožských ninjů dorazila, v krbu příjemně praskaly hořící polénka.
Lehce našli několik pastí, které je snad měly zastavit, a pak postupovali dál. Avšak než stačili dřevěnou budovu prohledat, dorazila k nim další jednotka, jež měla za úkol prohled nejbližší okolí, a v zajetí s nimi kráčel muž; tváře měl rudé od krve, která stékala z nosu a taky z čela a přes krk se dostávala k oblečení. A jeho tělo poseté modřinami, se při každém kroku kroutilo na odpor, leč marně.
„Už máme toho haj*la!“ Byla první věta, kterou jeden z příchozích vyřkl, a než stačili ostatní pokračovat, vyhrkl ze sebe svázaný muž: „Klidně mě zabijte! Ale já jsem udělal, co jsem chtěl,“ a když na něm utkvělo mnoho nenávistných ale zároveň nechápavých pohledů, pokračoval: „Řekněte, kolik lidí zemřelo na moji nemoc?“
Během vteřiny mu dlaň jednoho z ninjů sevřená v pěst narazila do tváře a kapky krve jakoby odskočily pryč: „Ty šmejde!“
„Genmo!“ vyjekl kapitán jednoho z týmu a ihned útočníka chytl za ramena.
Nemohli mu nic udělat, jen tiše doufali, že pomsta bude krutá a bolestivá a zdlouhavá. Vraceli se do Konohy s vězněm pevně sevřeným v poutech a silně svázaným těžkým lanem.
Ve vesnici se zvěst o nepříteli, jenž zavinil jejich utrpení, šířila tak rychle, že si skupinka ninjů musela pospíšit, aby je dav nedohnal a s odporem a zlostí nezabil jejich zajatce.
Rozsudek byl rychlý a nemilosrdný; tvář unavené blondýnky se zpevnila a zbrutálněla, když pohlédla na naprostý výsměch přivedeného, který stál před jejím stolem. Mohl mít tak čtyřicet let a jeho tvář nepoznávala, ale jakmile pohlédla to těch bezcitných očí, měla jasno: „Zemře tím, co si vytvořil!“ A jako na povel, který nedostali, se vydala tatáž skupinka ninjů s vězněm do nemocnice.
Nebylo těžké odebrat krev nemocného, aniž by nedošlo k infekci, proto tam měli mnoho ampulek s infikovanou krví, které používali k vytvoření léku.
Stačila jedna injekce a po necelých deseti minutách tváře muže zčervenaly a po další nevelké chvilce jej zalil pot. Ale on přesto neměl v očích strach, ale ani odvahu, seděl přivázán na křesle a tvář měl bez výrazu.
Je pocit úlevy a spokojenosti z cizí smrti znakem zla? Pokud ano, tak všichni jak tam stáli, byli zlí, téměř nejhorší.
Do konečků prstů se jim vléval pocit tepla a na tváři jim hrál úsměv, jen jednomu, který byl hned na první pohled starší než ostatní, ne. Tato osoba po chvilce sebrala další injekční stříkačku a přišla ke skříňce s mnoha ampulkami, malými i velkými.
Nezastavili ho, vlastně ani nevěděli, co přesně chce udělat, jen ho tázavě sledovali.
Starší muž proletěl očima celou poličku různých tekutin s jemu neznámými i známými nápisy, pak jednu sebral a jejím obsahem naplnil stříkačku.
„Kioku, to…“ začal jeden z přítomných, když se starší muž přiblížil k zajatému nepříteli.
„Kvůli tomu bastard*vi je moje dcera mrtvá! Chci, aby trpěl, tak jako jsem trpěl já a moje žena! To je vše! Chci, aby trpěl za všechny!“
Nikdo už víc nenamítal, nechali muže, aby mu obsah stříkačky vpíchl nepříteli do těla. To se ihned začalo kroutit a konečně se i na jeho tváři objevila bolest, krutá známka bolesti, ale nikdo nic nedělal. Spokojenost je nyní zaplavila celé a nemohli si odpustit úsměvy.
V místnosti zůstali pro jistotu dva ze skupiny, zbytek odešel.
Ten, který zavinil nejhorší věc, jež kdy potkala Konohu a její obyvatele, zemřel příštího dne v ohromných bolest, čemuž byly důkazem jasně viditelné žíly po celém těle.
V témže dni se vesnicí roznesla zpráva, že Tsunade našla lék na nemoc, avšak že se musí podat nanejvýše jeden a půl dne nemocnému člověku, se zatajilo, a proto bylo toto zjištění pro mnohé jako nejostřejší kůl do srdce.
Pro růžovovlasou dívku, která musela říct desetileté holčičce, že se již nevyléčí a že bude sledovat své rozpadající tělo, to bylo jako by ji po těle bičoval bičem samotný Ďábel.
„Je…Je mi to líto…Moc líto,“ řekla tiše a koktavě a ruce měla sevřené v pěst; sklonila hlavu a více na matku dívky nepohlédla, „Strašně moc, ale už…“ a tváře jí s mnoha dlouhými a hlubokými vráskami na čele zestárly. Ovládala ji úzkost a ona se tak moc přála být jinde, na louce a trhat květiny, pryč od všech nářků a bolest tak silné, až se jí nohy podlamovaly.
Však tisíckrát hůře se cítila ta žena; nejde popsat, co pociťovala, ale naprostý pocit nenávisti a slabosti bylo to nejmenší.
„A…Je to definitivní?“ optala se tiše, taktéž se skloněnou hlavou, aby ji náhodou dívka neviděla, ačkoli stály daleko. Kapky slz se měnily v pramínky a neutišující bolest v krku zaháněla polykáním slin. Hroutil se jí svět.
„A…Ano,“ zašeptala tiše Sakura.
„Nechci, aby to věděla,“ a v tváři jí hrála zoufalost. Očima prosila Sakuru o pomoc.
„Můžu,“ započala lehce, tentokrát již se zvednutou hlavou, „ji uspat, aby nic necítila, nic neviděla.“
Žena věděla, že ej to jediná možnost, přesto dále prosila všechny o pomoc. Nakonec jen přikývla.
„Jak to se mnou vypadá, maminko?“ optala se dívka, a ačkoli si uvědomovala svou situaci, v hlasu jí zněla ta dětskost, ta naivita.
Žena nenápadně setřela poslední náznaky slz, usmála se na svou jedinou dceru a kleknula si k ní: „Všecko bude v pořádku, zlatíčko. Teď se jen potřebuješ vyspat, ano?“
Dítě zakývalo na souhlas a v téže chvíli zakývala i žena na Sakuru a ta vpíchla dívce uspávadlo; netrvalo ani půl minuty a dívce ztěžkly víčka.
„Dobrou noc zlatíčko, sladce spi,“ zašeptala žena a pohladila dítě po tváři, jejíž barva se měnila na odporně hnědou.
„Dobrou,“ a ovládlo ji snění. Sakura k ženě přistoupila a vpíchla jí jinou stříkačku s podivnou tekutinou: „Abyste s ní mohla být a nenakazila se,“ usmála se na ni a ta ji pohled opětovala, ale tisíckrát vděčnější.
S posledním slovem prominutí odešla Sakura a zanechala za sebou divoce plačící ženu objímající své spící dítě.
Celých pět dní potrvá, než nákaza naprosto zmizí, tak to vypočítala Tsunade a ostatní, takže teď s tím nejbolestivějším pocitem přikázala zůstat doma a nevycházet po celých předpovězených pět dní.
Mrtví se pohřbili, ulice se co nejvíce vyčistily a po třech dnech Konoha ztichla. Všichni se schovali do domů a někteří se slzy, jiní s alkoholem, všichni vzpomínali na zesnulé.

V budově Hokageho, v dolním poschodí, bylo schováno šest osob: Tsunade, Jiraiya, Yamanaka Inoichi, který se měl kdykoliv spojit s Ino, kdyby byla potřeba, Naruto, Kakashi a Ayame, které zemřel otec, a ona nechtěla zůstat v domě samotná.
Mrtvých byly tisíce a vzpomínky tak čerstvé, že kdyby Jiraiya nevyřkl: „Tak, nesmíme se trápit! Nyní je jim lépe, všichni žili čestný život a teď jsou v nebi a určitě by nechtěli, abychom se pro ně takhle trápili!“ žal by je pohltil, hlavně Naruto a Ayame.
„Mám pro vás historku, trochu vás rozveselí,“ usmál se na všechny přítomné sedící v kruhu šedovlasý muž a jeho zářivý a čestný úsměv rozséval klid do jejich srdcí a odvahu do očí.
Narutovy oči jeho mistra potěšily nejvíce, neboť jak říkal: „Pokud Naruto někdy ztratí odvahu, vše bude ztraceno.“
„Jak říkám, rozveselí vás…“

Tímto započíná první den a první příběh, které se stanou pro skupinku lidí denním
chlebem po celých pět dní…

Poznámky: 

Přiznám se: Teorie evoluce je trefná a safra pravdivá, vždyť kdybychom se nebyli nevyvinuli z opic, jak bych se mohla "opičit"?? Laughing out loud...Áno, hlavní nápad je okopírovaný z knihy pana Giovanniho Boccaccia , kterou jsem začala číst a ze které mi pomalu ale jistě padá čelist, Dekameron...Název toho pokusu je Goasatte, což mně poradil pan Assasin Senju, arigatou Smiling...Dekameron (název- Deset dní) Vám teď ale vyprávět nebudu, jen zkráceně: Během rozné doby, kdy ve městě Florencii vládne krutý mor, se desetičlenná skupinka uchýlí na statek a tam si vyprávějí příběhy, aby se rozveselili. Každá osoba vypráví jeden příběh za den, čili celkem kniha obsahuje 100 příběhů...Goasatte je Pět dní, čili 30 příběhů (6 osob), které...No nevím, budu se snažit všecny žánry...Jenže stále je tu problém, jestli se to bude líbit, jelikož to nebude vždy o postavách z anime, některé budou vymyšené...
Proto Vás žádám o jednu věc, až tohle přečtete, prosím zanechejte koment s názorem, jestli by se Vám to chtělo číst, pokud bude převládat "ne", tak to poletí do koše, přeci jenom jen zkouším Smiling
Děkuju

5
Průměr: 5 (9 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Боривітер
Vložil Боривітер, Po, 2017-09-04 08:52 | Ninja už: 4162 dní, Příspěvků: 5832 | Autor je: Admin, Editor obrázků, Manga tým, Člen Dvanácti strážných ninjů

Povídku jsem přečetla v rámci mise, kterou jsem nakonec nestihla, ale protože se mi líbila, pošlu komentáře nesoutěžně. Možná nebudou tak promyšlené a procítěné, jako kdybych komentovala v poklidu a bez nutnosti to vždy roztáhnout na dva řádky, ale snad budou mít význam i tak.
_
Začátek vypadá jako ukázková a dobře rozvinutá tragédie, o to zajímavější je, že ta tragédie slouží jenom jako kulisa. Dekameron je svou koncepcí docela pozoruhodné dílko, tak snad bude pozoruhodná i narutovská adaptace a doufám, že i jednotlivé historky budou stejně dobré, jako úvod.

Pravidla a rady ohledně vkládání obrázků najdete na stránkách Jak přidat obrázek a Pravidla vkládání FA.
 
Jinak pořád na Konoze funguje hra Útok na Konohu, kde si můžete pořádně zmasakrovat pár „padouchů“.
 
Pardon za (pro některé možná lehce matoucí) změnu přezdívky, je dočasná. Ale hrozně se mi líbí ukrajinský název poštolky. Tedy srbská ветрушка taky není špatná.

Obrázek uživatele nettiex
Vložil nettiex, Čt, 2010-06-03 14:54 | Ninja už: 5877 dní, Příspěvků: 3653 | Autor je: Editor všeho, Kankurova kosmetička

Mám být upřímná? Nemám ráda Dekameron. Četla jsem ho asi před rokem a... prostě ho nemám ráda, tečka.
Proto mě vážně překvapilo, jak moc se mi první díl téhle povídky líbil.

Před chvílí jsem dočetla "Zapomene se na nás?" a udělala si o tobě jistý obrázek. Ale barvy téhle povídky jsou úplně jiné... tvé práce mě skutečně začínají bavit.

Obrázek uživatele Joanne
Vložil Joanne, Čt, 2010-06-03 15:42 | Ninja už: 5490 dní, Příspěvků: 815 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Já se přiznám, že se k němu málo kdy donutím, ale jakmile to udělám, nemůžu se odtrhnout...
Pokud se pustíš do dalších dílů, tak tě to snad neopustí Smiling. Já se totiž snažím psát ve všech žánrech, takže jak to vychází, netuším...
Ale děkuju, moc Smiling

Hledat štěstí v maličkost dala jsem si za úkol - a jde mně to.

Obrázek uživatele kakashina
Vložil kakashina, Pá, 2010-05-28 20:24 | Ninja už: 5668 dní, Příspěvků: 268 | Autor je: Prostý občan

Co na to říct??? Skvělej nápad, ještě lepší provedení... přidávám se k ostatním, těším se na další povídky Laughing out loud

K&I senseiové s.r.ž- NOVÁ ANIME PŘEKLADATELSKÁ SKUPINA (jíž jsem členem)

...Ponořte se s námi do světa anime ...

Obrázek uživatele Joanne
Vložil Joanne, Pá, 2010-05-28 20:42 | Ninja už: 5490 dní, Příspěvků: 815 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Děkuju Smiling...Já jen doufám, že se bude líbit i pokračování Laughing out loud

Hledat štěstí v maličkost dala jsem si za úkol - a jde mně to.

Obrázek uživatele Tall
Vložil Tall, Po, 2010-05-24 19:56 | Ninja už: 5877 dní, Příspěvků: 2469 | Autor je: Tsunadin poskok

Těším se na další povídky. Fakt hodně.
Jinak je jich šest, nebo pět. Máš tam šest jsem ale píšeš pět osob.

"Naděje je ječmen!"

Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.

Obrázek uživatele Joanne
Vložil Joanne, Út, 2010-05-25 17:16 | Ninja už: 5490 dní, Příspěvků: 815 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Moc děkuju! Smiling Chvilku jsem nechápala, ale pak mně to došlo, no jo, moje zbrklost...
A jak jsem už psala, doufám, že nezklamu Smiling

Hledat štěstí v maličkost dala jsem si za úkol - a jde mně to.

Obrázek uživatele Tall
Vložil Tall, Út, 2010-05-25 20:42 | Ninja už: 5877 dní, Příspěvků: 2469 | Autor je: Tsunadin poskok

Já tě vždycky dostanu na matice. Ale jinak je to skvělé. Doufám, že postavy budou vyprávět podle svých charakterů.
Jiraya něco z nevě připravované knihy. Tsunade něco z nemocnice, popřípadě z putiky. Narutu nějaké hrdinské zkazky. Ayame něco z ramenu atd... Ale už se fakt těším.

"Naděje je ječmen!"

Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.

Obrázek uživatele Joanne
Vložil Joanne, St, 2010-05-26 16:21 | Ninja už: 5490 dní, Příspěvků: 815 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Jono, a to mám matiku ráda, sáfra měla bych se stydět! Laughing out loud
A řeknu to asi tak- Každý den tu povídku čtu a hledám a chyby a opravuju je, ale jestli to bude úplně přesně podle charakterů...Je těžké psát tak, jako by to vyprávěj Jiraiya, a proto se nech raději překvapit Smiling

Hledat štěstí v maličkost dala jsem si za úkol - a jde mně to.

Obrázek uživatele Yamata no Orochi
Vložil Yamata no Orochi, Ne, 2010-05-23 19:19 | Ninja už: 5889 dní, Příspěvků: 3064 | Autor je: Prostý občan

Ty to dáš... Dekameron se mi líbí a těším se na Joannemeron... Eye-wink

FFkaři, prosím, čtěte Pravidla FF sekce!!! Evil

Kdo umí číst a psát, je gramotný. Kdo umí pouze psát, stává se spamerem!

Obrázek uživatele Joanne
Vložil Joanne, Ne, 2010-05-23 19:43 | Ninja už: 5490 dní, Příspěvků: 815 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Děkuju za důvěru Smiling
Vlastně se docela těším, až to budu při různých OST vytvářet Smiling, tak snad se alespoň pár povede Smiling

Hledat štěstí v maličkost dala jsem si za úkol - a jde mně to.

Obrázek uživatele Yamata no Orochi
Vložil Yamata no Orochi, Ne, 2010-05-23 19:47 | Ninja už: 5889 dní, Příspěvků: 3064 | Autor je: Prostý občan

Povede, protože ty nepíšeš, dokud nevíš, o čem psát... teda já to tak vnímám...

FFkaři, prosím, čtěte Pravidla FF sekce!!! Evil

Kdo umí číst a psát, je gramotný. Kdo umí pouze psát, stává se spamerem!

Obrázek uživatele Joanne
Vložil Joanne, Ne, 2010-05-23 19:53 | Ninja už: 5490 dní, Příspěvků: 815 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Hledat štěstí v maličkost dala jsem si za úkol - a jde mně to.