Rudé poupě 05

Kankurou si viditelně oddychl a Gaara pobaveně sledoval Narutovu reakci.
Mladík nejprve vykulil oči na kytici v Sakuřiných rukou a až po chvíli k ní přišel a políbil ji.
Se smíchem dodal: „Je nám souzeno zůstat spolu nebo máš někoho jiného?“
„Jenom tebe.“ A s úsměvem mu polibek vrátila.
Pánové všude kolem byli velmi spokojeni s výsledkem, ale zato některé dámy byly očividně zklamané. Jen jedna jediná se zachovala celkem nečekaně. Co nejnenápadněji se vytratila. Všichni byli až příliš zaneprázdnění svými protějšky a přáteli, že její zmizení nikdo nepostřehl.
Gaara zaváhal jen na okamžik, na svatbě se necítil ve své kůži a asi jako jediný neměl dámskou společnost.
Tiše jako myška se vydal za jednou z družiček, její jméno si sice nepamatoval, ale byl si celkem jistý, že je to kamarádka jeho sestry. Podle očí mladá Hyuuga ke Gaarově překvapení zamířila k lesu.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jeho zbraň a obrana zároveň, která byla pečlivě schovaná pod rouchem, teď mladíkovi pomáhala bez jediného škrábnutí projít rychlím tempem hustým větvovím. Gaara ani na okamžik nezapochyboval, že dívka cestu zná a je víc než jen zvyklá projít tímto prostředím.
Když zakopl a téměř spadl na nerovnou zem, poprvé zapochyboval o správnosti své volby následovat ji.
Dívka se mu vzdálila a Kazekage přidal do kroku. Jen po pár metrech toho zalitoval. Tentokrát se nestihl zachytit větví a upadl. Písek sice zmírnil dopad, ale Gaara měl i tak plnou pusu listí. Absolutní obrana není dokonalá, když se uváží, jak málo písku si schoval pod šaty, které nyní pokrývala velmi nehezká skvrna.
Gaara si ji chvíli prohlížel než se rozhodl svrchní část roucha sundat.
Až potom si uvědomil, že dívka je pryč.

Zatímco se její pronásledovatel trochu zmateně rozhlížel, Hinata si sedla k jezírku, které se opět stalo jejím útočištěm.
Stejně jako Gaara i ona se zbavila zbytečností: svých nepohodlných bot na podpatku, neskladných šatů, nebo spíš jejich horních vrstev a nakonec si ještě vytahala ozdoby a květiny z vlasů.
Dívka už dobrých deset minut seděla na mechu v jednoduchých šatech na ramínka a s rozpuštěnými vlasy, když se k ní přiblížil Gaara.
Vědoma si kroků za ní, použila tiše Byakugan a prohlédla si neznámou tvář. Podle tetování na levé straně čela poznala Kazekageho a tiše se zeptala: „Proč jste tady, Kazekage-sama?“

Gaara ji tiše obešel a posadil se na mech se slovy: „Mám stejnou otázku, družičko.“
Hin k němu otočila hlavu a řekla: „Zeptala jsem se první.“
Pokoušela se být hrubá a zároveň slušná. Její tvrdý tón však Gaaru pouze pobavil.
„Čemu se směješ?“ Zeptala se Hinata dotčeně.
„Mé jméno je Gaara, pro případ, že to nevíš.“ A tiše doufal, že se mu taky představí.
„To není odpověď ani na jednu z mých otázek.“ Hin se při těch slovech zamračila.
„Já vím.“ Gaara se dál usmíval a Hinata pomalu zuřila.
„Tak hele, tady nejsi ve své vesnici, takže když se tě na něco ptám, tak mi laskavě odpověz, Gaaro!“
„Jsi jiná.“
Hin se uraženě otočila a založila si ruce na prsou.
„Já to nemyslel ve zlém.“

Zmateně se zase otočila a zeptala se: „Tak jak to teda myslíš?“
„Nesršíš úctou, říkáš mi jménem, klidně mě sprdneš a v prvé řadě mi nevykáš.“
„Tak to se Vám tedy moc omlouvám, Kazekage-sama, velmi mě mrzí můj výbuch. A chtěla bych se Vás opět zeptat, proč jste vlastně tady, jestli tedy nejsem moc smělá.“ Řekla naprosto vážně bez jediné známky ironie.
Gaara se zatvářil tragicky a svěsil hlavu.
„Řekla jsem snad něco špatně, Kazekage-sama?“
„Vlastně ano.“
„A co?“ Zeptala se ho nechápavě.
„Všechno.“
„Cože???“ Vykřikla na něj aniž by si uvědomila s kým, že to vlastně mluví.
„Takhle je to lepší.“
Hinata byla víc než zmatená při pohledu na jeho zářivý úsměv. „To jako chceš, abych ti nadávala???“
„No to zas ne, jen chci, abys se mnou mluvila jako s každým jiným.“
„Proč?“
„Je to docela otravné, pořád poslouchat jen Kazekage-sama a to otravné vykání, kdybych neměl bratra asi bych už zapomněl, jak se to vlastně jmenuju a kolik mi je.“
„Jak s tím titulem souvisí tvůj věk?“
„Většinou se u nás vyká starším osobám, takže si občas připadám jako šedivý dědek.“
Hin se upřímně rozesmála.
Mladý Kazekage byl snad všechno jen ne vážný a majestátní, jak by se od něj čekalo.
„Chováš se takhle často?“
„Jak to myslíš takhle?“
„No, nejsi takový jakého bych si Kageho představovala.“
„Můžeme na chvíli zapomenout na mé postavení a vrátit se k původnímu tématu?“
„Původnímu tématu?“ Zeptala se trochu překvapeně.

„Tak, proč jsi tady a ne na svatbě?“
Hin smutně sklopila oči a připomněla mu: „Já se ptala první vzpomínáš?“
„Ano. Takže tvá otázka zní, proč jsem tady já?“
Hin lehce přikývla.
Gaara se usmál a dal jí pravdivou odpověď: „Abych byl upřímný, byl jsem zvědavý, proč jsi tak narychlo odešla a tak jsem tě sledoval.“ Gaara k ní otočil hlavu a čekal další výbuch hněvu, ale ten se nedostavil.
„Budeš ještě pokračovat?“
„Ehm, ty se nezlobíš?“
„Ne, měla bych snad?“
„No, myslím, že asi ano.“
Hin se pobaveně usmála než odpověděla: „Díky Byakuganu jsem skvělý stopař, já pořád někoho sleduju.“
„To přece není to samé.“ Teď se zdál zmatený pro změnu on.
„Možná není, ale i tak mi to tak přijde. Já stopuju lidi proto, abych se od nich něco dozvěděla a občas jen proto, že jsem prostě zvědavá. Jako jsi byl ty.“
„A pořád jsem, když už jsme u toho.“
„Ani má zvědavost občas není ukojena.“
„Ale!“
Gaara se chtěl přít, ale měl příliš málo argumentů a Hin pokračovala: „To, že jsi Kazekage, neznamená, že budeš vždy mít to, co právě chceš.“
„Upřímně, jsem zvyklý dostat právě to, co chci a navíc tenhle podraz jsme si nedomluvili!“
„Máš pravdu.“ Gaara se zatvářil vítězně, ale Hinata pokračovala: „My si totiž nedomluvili vůbec nic a už vůbec ne to, že bych ti to měla říct.“
Gaara nebyl hloupý, poznal kdy prohrál a proto ztichl a raději se zadíval do průzračně čisté vody. Chvíli se pokoušel hrát uraženého, ale Hinata mu to nespolkla: „Je jedno, jak moc se budeš snažit, já ti to stejně neřeknu.“

„Dobře, nech si své tajemství, ale dej mi aspoň šanci.“
„Šanci?“ Zeptala se zmateně.
„Ano, šanci uhádnout to.“
„Žádné nápovědy nedávám.“
„Já je ani nechci, jen říkej ano nebo ne.“
„Dobře.“
„Ruku na to.“
Hin se rozesmála, ale podala mu ji.
„Takže můj první tip je: Jsi zamilovaná do Naruta.“
Hin na něj jen nevěřícně hleděla, nakonec se částečně vzpamatovala a vysoukala ze sebe: „Jak, jak to víš?“
„Tipoval jsem.“
„Kdybys to uhádl na druhý pokus, tak ti to možná uvěřím, ale ne na první.“
„Napadl mě jen jediný důvod, proč někdo odejde bez rozloučení z kamarádčiny svatby.“
„To je vtip?“
„Ne a já ještě neskončil.“
„Aha, promiň, pokračuj.“
„Stalo se něco zásadního a ve světě žen musí být problém zaručeně u srdce.“
Hin vyprskla smíchy a jakmile se uklidnila vyřkla otázku, kterou ho chtěla nachytat: „A jak jsi věděl, že to je Naruto?“
„Všechno zásadní se v té době dělo u něj, však víš ta kytice.“
Hin se malinko zaleskly oči, ale slzu zadržela a neschopna mluvit pouze přikývla.