Kekkei Genkai trio 3.díl

„Brý ranko, Kotíííííí!!!“ ozvalo se dětské vřískání po celém pokoji. Malá verze Michiya Shikayore alias Kotiin mladší bráška.
„Yuukemi!! Vypadni! Chci spát!! A kde je Rara-chan?!“ poslední slova Kotiu dokonale probrala, proto vystřelila z postele.

„Byla vzhůru dřív než ty, je za barákem a cvičí, zlato. Na rozdíl od tebe chce totiž na chunninské zkoušky.“ Ozvalo se z chodby. Katakiya Shikayore, jinak řečeno Kotiina mamka, vypadala úplně jako Kotia, jen měla světle modré vlasy a byla mnohem klidnější. Kotia se převlékla a vyběhla ven. Za barákem našla Raru, jak kopím spokojeně kosí květiny, pak je nechává vyrůst, různě se smotávat, vytvářet vzory, postavy, a malé úkryty a pak je zase ničí.
„Eh, Raro-chan, neničíš doufám naši zahrádku, že ne?“ zeptala se Kotia a zvedla ruce, když na ni Rara reflexně namířila kopí. Černé kotě s bílými pruhy, které zrovna vyskočilo z okna (naštěstí přízemí xD) si olízlo tlapku, umylo se za uchem a sledovalo Kotiu. Rara zavrtěla hlavou, složila dvě ruční pečetě a květiny vytvořily větší kvádr. Rara do něj párem pohybů vysekala Kotiinu podobu. Kotie se rozzářil obličej a Rara jen spokojeně přikyvovala. Pak se Kotia pousmála, založila ruce do pečetě tygr a kousek před ní zamrzala tráva, obalovala se většími vrstvami a rostla. Za chvíli z ní byla ledová Rara s květinou v ruce. Rara se dotkla ledu a přejížděla prstem po tenkých plátcích květiny. Kotiin pohled utekl na hlavy Hokagů. Na nose Sarutobiho seděla rudovlasá holka a na hlavě sochy byl vlk. Sledovali je a klan Inuzuka, který sídlil vedle. Skaara pocítila něčí pohled, stočila oči a všimla si Kotii. Vyskočila za Stregem a zmizeli. Kotia se zamračila. Rara si jí naštěstí nevšímala, zdobila jejich zahradu ovocem, zeleninou a různými květinami. Kotia ji pak sledovala a na rameno jí vyšplhalo černobílé koťátko.

Skaara po zmateném útěku ze soch Haagů přiklusala se Stregem v patách k Inuzuka plácku a schovala se na stromě. Sledovala Kibovo úsilí trénovat. Opět si v hlavě přehrávala situaci před chvílí, kdy se jí málem zastavilo srdce, když si jí ta zelenovláska všimla.
„Hej ty,“ Skaara si myslela, že už to snad horší být nemůže. Všimla si totiž, že na ni zavolala Kibova sestra, Hana. Skaara si až teď uvědomila, že sedí pod stromem a ne na stromě a je na ni vážně skvělý výhled. „ pojď sem! Nic ti neudělám!“ Skaara se zvedla ze země, Strego přistál za ní a šli k Haně.
„Sleduješ nás už poslední dva roky, ne-li déle. Proč?“ Hana čekala na odpověď. Skaara jen pokrčila rameny. Hanin velký bílý pes si hrál se Stregem, který řádil jako malé štěně. Hana ho chvíli sledovala a Skaara měla pohled zapíchnutý v zemi.
„Čekáš na chuuninské zkoušky?“ Skaara přikývla.
„Ok, v tom případě je to jak na zavolanou! Znám totiž další dva členy, členky, které by moc rády na zkoušky, ale musí být tři!“ řekla Hana a Skaařinu reakci.
„Fakt? Tak to je super!“ Skaara nadšeně zamávala rukama.

„Ahoj, jsem Nekoichi Sachiko!“ Kotia hleděla na vysokého, černovlasého shinobiho s živýma modrýma očima.
„Dlouho jsem čekal, než budu moci být Sensei něčího týmu a konečně jsem se dočkal. Jelikož bych moc rád věděl, jak jste na tom se schopnostma, uděláme si zkušební test. Pak začneme s plněním misí a vy… Eh, vy dvě (pohled na Raru a Skaaru) máte ukončené studium na akademii?“ Zasekl se Sachiko-sensei. Obě sice zdráhavě, ale přece jen přikývly.
„Ok, zítra ráno přijďte sem a připravte se na test!“ řekl Sachiko s obláčkem kouře zmizel.
„Nóóóó, tak to bylo rychlý!“ řekla Kotia, která se vzpamatovala jako první. Skara zamávala hlavou aby se probrala, zvedla se a řekla: „Tak čau zítra…“ a se Stregem v patách odběhli pryč. Rara se za nima dívala, pak se otočila na Kotiu. Kotia se zašklebilaa pozvedla pravé obočí v tázavý výraz. Rara ukázala na zem. Do pasu splynula se zemí.

„Dáme závod? Kdo bdue u vás dpřed domem dřív?“ řekla Rara a předklonila se, aby mohla v půdě běžet. Kotia přikývla, v rychlosti udělala několik ručních pečetí a před ní se začal tvořit ledový půl tunel. Úzký tak, aby se do něj vešla, vysoký tak, aby z něj nevyletěla. Rara mezitím zmizela v hlíně a prchala pod zemí. Kotia vzala do náruče svoje koťátko, kterému vzrušeně bylo srdíčko, když se Kotia rozběhla s bokem jela, ne-li letěla tunelem. Kotia si užívala rychlosti a vzduchu ve svých vlasech, kotě bylo rádo, že se vůbec drží. Ledová cesta hned za nimi mizela. Kotia se málem natáhla na zemi, když před ní vystřelily šlahouny hrášku. Vyskočila do výšky, avšak nepřeskočila, neutekla. Dva šlahouny ji chytily za nohu a Kotia přistála na zemi. Koťátko vytasilo drápky a snažilo se přetrhnout šlahoun, avšak nemělo ještě dostatečnou sílu. Kotia trhla nohou a hrách povolil. Za hráškem se objevila Rara, vyplázla jazyk a opět zalezla pod zem. Kotia se zašklebila, udělala poloviční pečeť tygra a vytvořila pod zemí ledovou plošku. Za chvíli se ozvalo tupé zadunění. Rara narazila na led. Kotia se zasmála a opět se rozběhla. Snížila se co nejblíže k zemi, aby byla rychlejší. Už viděla svůj dům a u vchodu Skaaru a její (Kotiinu ) mamku. Dívala se spíš na Skaaru, než na cestu, proto nepostřehla konec ledu, chvíli letěla nad zemí, ale pak udělala dva kotrmelce po písčoté cestě a kus popojela po tváři. Před ní ladně přistála kočka. Skaara ji zbystřila, stejně tak Rara a běžely k ní. Kotia měla dokonale sedřené rameno a poškrábaný obličej.
„Ukaž mi tu ruku.“ Skaara si klekla vedle Kotie a zkoumala ránu.
„Hojilo by se to moc dlouho a navíc by ti to vadilo při zítřejším testu, Kotia-chan.“ Skaara udělala dvě neznámé ruční pečetě a zpod země se jako had vykroutil vodní pramínek, který Kotie omyl ránu a navíc ji z velké části zahojil.
„Ty jsi lékařský ninja?“ Rara upírala oči na Skaaru.
„Ne, tohle je vše, co umím, chtělo by to víc zdokonalit, protože mi to bere moc chakry.“ Rara přikývla a Kotia si prohlížela rameno.
„Děvčata, pojďte dovnitř!“ Kotiina mamka stála ve dveřích a mávala utěrkou v ruce. Kotia se zvedla, kočka ji ťapkala po boku a obezřetně sledovala Strega a ostatní ji následovali.
„Řekla jsem Skaaře, že může pobývat u nás a ona přijala, tak se nediv.“ Řekla dopředu Katakiya, když Kotia otevřela pusu, aby něco řekla. Dívky si povídaly, daly si večeři, šly se osprchovat a pak zalezly do svých pokojů. Když jim Katakiya popřála dobrou noc, chvíli počkaly a pak se vplížily ke Kotie do pokoje. Kotia našla čajovou svíčku, zapálila ji a položila na stůl. Pak zmuchlala svoje peřiny a stulila se na nich do klubíčka. Kočka se přitulila k ní. Rara si naopak peřiny natáhla na zem a hezky se do nich položila. Skaara udělala totéž co Rara, akorát se opřela zády o stěnu.
„Myslím si, že dneska neusnu. Jsem úplně mimo ze zítřka!“ Kotia si protáhla končetiny. „ zajímá mě, co Sachiko-sensei vymyslel, doufám, že to nebudou vědomosti, protože já a teorie… To nejde dohromady… Na akademii sjem proplouvala jen tak tak…“ Skaara se zakřenila.
„Vím, že bych to neměla říkat, ale řeknu. Já akademii nestudovala. V době, kdy byla Kirigakure známá jako Krvavá mlžná, jsem přišla o otce. Matka mě na pokraji sil přivedla k lesu a jako šestiletou mě nechala ležet u vlků. Potulní bojoví vlci se mě ujali a já přijala jejich jméno. Skaara Ookamiwo. Neměla sjem kde studovat, proto mě učili vlci. Brzy na to se Strego stal mím spolupartnerem a sledovali jsme Konohu. Jít však moc blízko jsme si netroufli. Umím však alespoň základní věci a Strego má velké zkušenosti.“ Skaara vděčně pohlédla na Strega, který do ní drbnul čumákem.
„Co ty, Rara-chan?“ Skaara se otočila na Raru.
„No… Já studovala v kamené hezky a poctivě. Akademii sem dodělala trochu později, protože jsme s bratránkem vyhodili do povětří ředitelnu…“ Skaara s Koti dostanou záchvat smíchu a Rara se k nim po chvíli přidala.
„hele Koti, a co ty? Tvoje minulost…?“ Rara se usmála a Kotia se zakřenila. Podrbala kočku na hlavě a ta začala spokojeně vrnět.
„No… Moje minulost je hoodně nudná… Prostě taková nenormální… Pořád ji chcete slyšet?“ Skaara se zasmála a přikývla. Strego oddechl ze spaní.
„Takže… Já mám Kekkei genkai. A není to ten led, to jsou dvě podstaty chakry, které už máme prostě v rodině. Od mala jsme všichni vychováváni tak, aby se objevily oba naše živly. Nemůžu použít jedinou vzdušnou nebo vodní techniku, protože už prostě nevím jak. Ale zpět. Moje kekkei genkai spočívá v oční technice a jedu. Jed je černý a ve spojení s ledem je neuvěřitelný. Objevila jsem ji mnohem dříve než jiní Shikayore, normálně se totiž objeví až v 16i letech, kdy začne převtělování dračího démona. Ten se dědí z otce a matky. Snad každý má v sobě mít kosuek dračí duše, ale díky mě už ne. Moje převtělování totiž začalo ve čtyřech letech. Pamatuju si, že taťka chodil ve sněhu a dělal cestičky, abych po nich mohla chodit, a mě zaujal pohled na neuvěřitelně dlouhé rampouchy. Zničehonic zčernaly. Já je otrávila. Taťka si toho všiml, honem mě odnesl domů, kde ležela maminka v bezvědomí – začátek převtělování. Byla v kómatu měsíc. Jakmile se probrala, den po ní se v bezvědomí ocitl táta. Bylo zvláštní, že celý proces, který většinou trvá kolem tří let a nebývá úplný, u mě trval dva měsíce a je úplný. Já mám v sobě kostru dračího démona.“