Kekkei Genkai trio 5.díl

Kotia doklusala za ostatníma na místo. Rara ležela na květinách, které ji houpaly sem a tam a Skaara seděla opřená zády o Strega. Sachiko se po chvilce objevil s obláčkem kouře hned za Kotií , která úlekem nadskočila.
„Senseeeei, to už nedělejte!!“ Sachiko se pousmál a řekl: „Zítra vás tu opět čekám, budete mít první misi! Takže se připravte… Zatím!“ a zmizel. Kotia se zašklebila a Rara nenápadně vplula mezi květiny.
„Kdo bude první u Shikayore, vyhrává… nevím co, prostě závod!“ s těmito slovy zmizela a pod Skaarou a Stregem se nadzvedla hlína, když si Rara tvořila chodbu pro útěk. Strego neváhal, vyskočil přímo na Rařinu cestičku a ta se sesypala. Hned se pustil do běhu a Skaaru táhl za sebou. Rara se pod zemí vyhrabávala z hlíny a vyhazovala ven kořínky, když se opět rozběhla. Kotia se nechtěla nechat zahanbit a tak semknula prsty. Půda před ní zamrzala a pokrývala se další vrstvou a další, až začala nabírat tvar. Rychle se protahovala a vytvářela tunel. Kotia přesunula chakru do nohou a neustále ji nechávala proudit do ledu. Rozběhla se a led za ní mizel a před ní se objevoval. Strego si za běhu všimnul ledové masy řítící se k nim a dloubnul do polospící Skaary. Ta se probrala a se slovy: „Katon; goukakyuu no jutsu!“ nechala mohutný plamen, aby ochutnal led. Led se začal rozpouštět a Kotia chvíli letěla vzduchem, než přistála podrážkou na zemi. Strego se začal smát, ale vběhli do keře, který se jim vsunul do cesty. Rara, schovaná za keříčkem, se začala smát a nechala je, aby se trápili s trnitými větvičkami. Když se chtěla znovu rozběhnout, zůstala na místě s přimrzlýma botama.
„Co t…?!“ a všimla si černozelené šmouhy s bílými otrhanými křídly, která proletěla kolem. Mávla svým kopím, roztříštila led, který ji věznil a pustila se za Kotiou. Elegantní šipkou zaplula do hlíny a vystřelila silou přímo kupředu. Skaara podpálila keříček, popadla Strega a běželi ke Kotie domů. Skákali po střechách a zdálo se, že budou u ní nejdřív, ale již zmíněná šmouha proletěla kolem nich těsně před cílem a ve vzduchu ji srazila vyskakující Rara. Obě se válely přesně před cílem na zemi, nemohly se zvednout. Skaara se Stregem přistáli stylově u dveří a dívali se na ně. Kotia odvolala otrhaná dračí křídla. Na zádech se jí pomalu povolovala kůže a nechávala kosti vstupovat do sebe a mizet. Rara se zvedla a pomohla Kotie na nohy.
„Čičííí!!!“ Kotia rozmáchla ruce a nechala si černobílou kočku vběhnout do náruče. Rara šla za Skaarou dovnitř a Kotiina matka je vpustila do jídelny na večeři. Kotia vyklepla kočičí jído do misky pro kočky a sama si vzala tsukemen (je to správně…?) a vyběhla na střechu. Čekala, až budou všichni umytí a budou spát a zůstala na střeše přemýšlet se spící kočkou v klíně.

Když se Skaara probudila, Strego spal ve vlčí podobě stočený vedle ní. Přešla k oknu a nadechla se vzduchu. Na střeše sousedního domu viděla přes vycházející slunce lidskou siluetu s roztrhanými dračími křídly sledující oblohu. Pousmála se.
„Proč nespíš? Vždyť je tak brzo…“ Skaara nadskočila úlekem. Strego se v již lidské podobě protahoval na posteli a skroutil se opět do klubíčka, hodil po Skaaře polštář a schoval se pod peřinu. Skaara polštář rukou odrazila, chvíli se koukala ven a přisedla si ke Stregovi. Blonďáček vykoukl ven a sledoval její kratší rudé vlasy rozvířené větrem.
„Co tě trápí? Něco ti tíží hlavu, je to na tobě vidět, protože jinak bys spala až do oběda…“ Skaara se na něj otočila.
„Nic… Nic důležitého… Jen jsem přemýšlela o… Ne, je to jedno, vážně…“ Vzala si svou přikrývku, opřela se o zeď a za chvíli znovu usnula.
PRÁSK!! Rara vyděšením vyletěla z postele a poslepu pátrala po své zbrani. Skaara přiletěla o vteřinu později za ní se Stregem v patách a dotazem: „Co se stalo?!“ Rara rozlepila oči a mžourala skrz dlouhé řasy ven z okna, kde se vynořila Kotia a držela se za hlavu.
„Bože! Co za blba darovalo téhle holce dračího démona?!“ pomyslela si Rara a odložila zbraň. Kotia jim omluvně zamávala a odběhla k sobě do pokoje, prolezla oknem, složila křídla a omluvila se, že je vzbudila. „Když být celý dny vzhůru je nuda… Někdy se prostě chci proletět, ale v životě by mě nenapadlo, že na mě bude útočit tvoje kytka, Raro-chan. Nebyla jsem si jistá, jestli je vůbec tvoje, ale žádná jiná kytka po mě neházela jehličky nebo co to bylo. Jau, ještě mám jednu tady…“ Roztáhla křídlo a vyškubla z něj dlouhou jehlici. Rara si ji vzala, ohmatala, koukala zblízka i zdálky a na závěr přičichla.
„Tohle není moje, ani mojí kytky. Na tomhle je jed, ale ne můj, je ho tenoučká vrstvička a jen na špičce. Na tom konci, co sis zapíchla složením křídla do boku naštěstí nebyl. Podívej se na to sama.“
Kotia natáhla krk a sledovala jehlu. Skaara se přidala.
„Je… Je to černý!“ Skaara se svým zjištěním všechny pěkně rozrušila. Kotia pozvedla ruku s černým neustále se vířícím jedem kroužícím kolem zápěstí a namočila do něj druhou stranu jehly. Mělo to stejnou barvu.
„Chcete mi říct, že je ještě někdo, kdo má kekkei genkai černýho jedu?!“ Rara pokrčila rameny. Kotia nejistě koukala na dlouhou jehlu ve svých rukách. Nikomu už se pak nechtělo jít spát, tak se nasnídali (včetně Strega, který už nespal…) a mazali za Sachikem na svou první misi.

„Konochiwa všem! Jsem rád, že jste tu včas! Máme na krku první misi… Jednoduchou, Hokage si nás chce nejprve vyzkoušet.“
Sensei se ke čtveřici naklonil a zašeptal: „ Když asi ani jeden z nás není úplně z konohy…“
Skaara se podívala na Kotiu a všimla si Rařina pichlavého pohledu, který spočinul na Sachikovi.
„Takže, máme za úkol chytit uprchlou kočku. Já vím, já vím, nevztekejte se. Je to kočka ženy feudálního pána. Nese jméno Tora, což k ní mimochodem moc nesedí, ale jen můj osobní názor…“
Sachiko se zašklebil.
„Jelikož máme v týmu dva nejlepší čmuchaly v celém shinobi světě, tak by t měla být hračka, ne?“
Skaara se Stregem si plácli a pustili se do hledání. Rara zmizela mezi květinami a Kotia se vynesla do výšky. Sachiko držel tempo s Ookamiwo dvojicí. První, kdo kočku zahlédl, byl Strego, ale protože je to kočka a on původem vlk, málem nastala jistá nehoda v podobě roztrhané kočky, neúspěšné mise a vlka nadopovaného adrenalinem. Naštěstí ho Skaara uklidnila a nechala to na Kotie, kterou kočka fascinovala. Párkrát udělala „Čičíí!“ a měla kočku v náručí. Pak spěchali vrátit kočku pánovi. Po další tři a ne-li více měsíců plnila tato pětice různé mise různých obtížností. Po splnění ryze obtížné mise je Nekoichi-sensei pozval na sushi.
„Víte, musím vám něco říct.“ Začal Sachiko. Kotia zbledla a Rara se začala smát, když Skaara prsty naznačovala T-Ě-H-O-T-NE-J-!
„Ne-e, Skaaro-chan, to jsi trochu mimo“ pousmál se Sachiko, ale mírné začervenání skrýt nedokázal. „je to překvapení spíš pro vás. A je taky na vás, jak se rozhodnete *nejisté pohledy, Rařin smích a Skaařino opětovné signalizování prsty* přihlásil jsem vás na chuuninské zkoušky!“ vybalil Sachiko a Skaara zavřískala radosti. Konečně! Čekala se Stregem zhruba tři roky, aby se na chuuninské zkoušky dostali… Kotia se začala smát a Rara se radši napila. Sachiko byl rád, že to vzaly tak dobře a proto začal: „Ale víte o tom, že jistá část vás může stát život…?“
„Jasně, ale my zvládneme všechno, ne?“ zasmála se Skaara, Sachiko si s nimi ještě chvíli povídal, ale pak popřál dobrou noc a PUF! s obláčkem kouře zmizel. Všechny tři zůstaly ještě na chvíli v podniku a povídaly si. Strego se vypařil do lesa zaběhat si a pozdě večer, když se vrátil ke Kotie domů, tak je slyšel venku, jak zpívají a pomalu jdou domů. Hodil si na hlavu polštář a dělal, že je neslyší.