Papírový anděl

Kapitola první

„Slečno Konan…dovoluji si vás upozornit že je nejvyšší čas vstávat…“ zavolal přes dveře mého pokoje mužský hlas.Typovala jsem že patří Shinovi.
Jenom zamručím pěkně nevhodnou nadávku a hodím na dveře polštář.Po včerejší oslavě narozenin mé spolužačky vážně nemám náladu vstávat takhle brzo…navíc je sobota a já hodlám půlku dne prospat.
„Slečno Konan…“ napomenul mě znovu hlas. „Opravdu vás nechci budit půl hodiny a vaše matka taky ne…“
„Polštářů tady mám ještě hodně Shino.A věř mi že jakmile otevřeš dveře bude to bolet!“
Křikla jsem na dveře a znovu se zahrabala do vyhřáté deky.Teda to bude pěkná kocovina…
To už ale stál Shino ve dveřích,na tváři výraz boha pomsty,a okolo hlavy mu šlehaly blesky.
„Slečno Konan, vaše matka mě posílá abych vám vyřídil že se máte urychleně odebrat do jídelního sálu.“ Řekl výhružně Shino a zmizel ze dveří.Povzdychnu si.Kde bere tolik elánu takhle po ránu?Asi tak že nechodí spát ve tři hodiny ráno s deseti vypitými flaškami piva.
„Pitomej starej dědek…“ zamumlám si pro sebe,dám si za ucho pramínek neposedných modrých vlasů a pomalu se zvednu z postele.
Přejdu k ohromné šatní skříni,otevřu jí, následně se prohrabuju v kvantech hadrů,kterýma mě matka zasypává každý den když se vrátí z nákupů.
Ona totiž nepracuje.Můj otec je velice úspěšný podnikatel a tak moje máti jenom chodí po obchodech s kamarádkami co jsou na tom stejně a snaží se utratit co nejvíce peněz.
Před týdnem jsme se sem přistěhovali a já si tady začínám pomalu zvykat.Bohužel přátele tady ještě nemám a ta oslava se konala o tři města dál.
Za dva dny jdu poprvé do nové školy.Ale obávám se že to nebude žádná sláva protože je to spíše taková vyleštěná zlatá klícka pro snoby.Když jsem poprvé četla školné za rok málem mě klepla pepka.Za to by si mohly udělat třicet takových škol do kterých jsem chodila předtím.
Takže jsem samozřejmě celá žhavá z toho jak se tam budu o přestávkách kousat nudou protože pochybuju že tam budou normální lidi.
Nakonec jsem se rozhodla pro jednoduché letní třičtvrťáky s látkovým volným páskem a uplé tílko s nařasenými ramínky.
Vyšla jsem ze své ložnice a vydala se po dlouhé chodbě do jídelny.
Samozřejmě že tam už seděla matka ve svém novém kostýmku a usrkávala ze šálku který by mi zajisti školné na dva roky dopředu.
„Dobré ráno Konan.“ Pozdravila mě matka a dál se věnovala novinám.
„Brý…“ zamumlám skoro neslyšitelně.
„Chtěla si se mnou mluvit….že?“ zeptala jsem se jí a ona jenom tak lehce kývla hlavou jako to dělají skutečné dámy.Člověk si na ty její způsoby komunikace zkrátka musí zvyknout.
„Ano…to je pravda…v pondělí jdeš poprvé do místní školy….jsem zvědavá co si o tom myslíš?“ řekla a já se mezitím posadila a v puse už měla dva rohlíky najednou.
Pokusila jsem se je zapít čajem abych mohla mluvit ale ten byl tak vařící že jsem je prostě chudinky musím vyplivnout do nejbližšího květináče s matčinými oblíbenými fíkusy.
Pak se na matku usměju.
„Ale jo….celkem se těšim.Už jsem celá natěšená z toho jak se nebudeme bavit se spolužáky o ničem jiném než jak má náš třídní skvělé výklady o matice…“ prohodím ironicky a zvednu se ze židle. „Jdu si omrknout teritorium….vrátím se do večera….užij si den.“ prohodím sladce a před tím než odejdu si strčím do pusy koláč s nějakým ovocem.Pak už se jdu jenom převléct do něčeho v čem si nebudu připadat jako totální pitomec a v čem můžu vyjít na veřejnost.
Když jsem vešla do pokoje a praštila jsem sebou o postel začala jsem si pomalu říkat jak to se mnou vlastně tenhle rok vypadá.
Vzhledově to není špatný,nejsem ani tlustá ani hubená ale to mě je úplně jedno.
Když už mám ráda jídlo tak se nebudu starat o pár kil navíc a po zbytek prázdnin (tak jest dva dny…) se cpát vatou v mlíku.
O kluky nestojím.Teda alespoň ne o ty co pozítří potkám.
Kluci s brýlemi mi nevadí ale obávám se že na škole tohohle kalibru tam normální nebudou…
Alespoň že máma má slabost pro velké parky.
Když už máme vilu jak kráva tak proč ne takový park nebo les?
Jedna z mála věcí kterou máme společnou.Takže dneska a zítra hold budu zkoumat
přírodu…tak špatně na tom nejsem…ne?