.:Matsui Unda - Nový věk ninjů:. - 1. Je to ona? Matsui?

„Tak už jí nech plavat, Jahiko, asi za to nestála.“ Směje se jeden ze čtyř mužů druhému.
„Jak nestála? Každá stojí za pozornost, hlavně když si užiješ.“ Odpoví mu nabroušeně a stále se díváza naštvanou dívkou, se kterou se chtěl dnes večer blíže seznámit.
„Tak v noci zase budeš sám. Ale už to nech být, jdeme se najít hoši, ne?“ přidá se do rozhovoru další muž.
„Jo tady je dobrá restaurace, bezvadně zde vaří.“ Ukáže první z mužů na Tomochiho ramen restauraci.
„Jo? Jak to víš?“ podiví se ostatní.
„Nevím, ale říct to můžu, ne?“
„Jsi pako Deidaro, už bys měl konečně dospět.“
„Hlavně, že to říkáš ty, ten, který poslouchá sadistické bohy.“ Oplatí Deidara stejnou měrou.
„Ty…“
„Hidane, Deidaro, nechte toho oba dva. Na hádky dnes není čas. Jdeme dovnitř. A ty,“ otočí se k Jahikovi „už přestaneš myslet na holky, stejně tě jen kazí.“ Všichni tři skloní hlavy před nekorunovaným vůdcem jejich bandy a spořádaně vejdou do Tomochiho restaurace.
„Vidíte to? Vypadá to tu jako před deseti lety všude.“ Hidan se zaraženě rozhlédne kolem sebe.
„Jo a mají tu i hezké servírky.“ Zašeptá Deidara směrem k přátelům. V ten moment vypadne šokem Matsui tác z rukou a nádobí na něm se rozsype po podlaze. Stále nemůže spustit oči z nových hotů, hlavně jednoho.
„Hele a je taky nešikovná.“ Začne se smát Jahiko a následuje muže ke stolu v rohu u okna.
„Izumi! Co vyvádíš? Proč nám rozbíjíš nádobí?“ Matsui se podívá na zem na tu spoušť a začne vše sbírat. „Omlouvám se, já jen…“
„Tak to posbírej a jdi za hosty.“ Usměje se Tomochi; on na ní nikdy nedokáže být naštvaný. Je tak krásná a milá. Stál u baru a sledoval, jak rozpačitě mete střepy na lopatku.
„Hele, ta holka mi někoho připomíná.“ Deidara najednou zvážní a zamyšleně sleduje Matsui.
„Mě taky, ale nevím koho.“ Přidá se Hidan a oba přemýšlí, zatím, co jejich přítel Jahiko nic nechápe.
„Jdu na záchod, tak mi něco obědnejte.“
„Jasně, Itachi.“ Broukne Deidara a ani se na odcházejícího kolegu nepodívá. Je to už tak dávno kdy byli ještě všichni spolu, velké nebezpečné Akatsuki. Vystřídala se jim tam spousta členů, Sasori, Orochimaru, Matsui…
„Už vím kdo to je!“ vykřiknou oba naráz. Jeden na druhého kývne a pak svorně řeknou jedno jméno: „Matsui.“
„Je to ona, že jo?“ začne Deidara nenápadně šeptat a nakloní se přes stůl k Hidanovi.
„Jo. Její obličej, postava už ne…“ změří si Matsui s úšklebkem „Musí být… Myslíš, že si jí všiml i Itachi?“
„Nevím, zeptám se ho.“ Deidara se znovu posadí a opře se, protože k nim přijde Matsui.
„Dáte si ramen pánové, nebo něco jiného z našeho menu?“ zeptá se jich mile a snaží se zastírat nervozitu.
Jahiko důležitě vezme jídelní lístek, který celou dobu ležel na stole a začne v něm číst. „Já si dám Ramen, ten nejlepší slečno, snad mi něco vyberete.“ Mrkne na ni. Hidan i Deidara hned poznají, že s ní flirtuje a snaží se ho držet zpátky, každý ví, že Matsui patří Itachimu.
„Tak nám doneste to samé.“ Uměje se Deidara a pod stolem kopne do Jahika.
„Co blbneš?“ oboří se na něj Jahiko, když Matsui odejde.
„Hele, nikdy jsem ti nemlel do výběru holek, ale tuhle nech na pokoji… aspoň dokud se neví kdo to je.“
V tu chvíli se ke stolu vrátí Itachi a prohlédne si podezřele všechny muže u stolu. „Děje se něco?“ zeptá se jich zatím, co si sedá.
„Nic!“ vykřiknou Deidara i Hidan svorně. Itachi na ně však dál naléhá, až ho kluci nasměrují na Matsui.
„Víš kdo je to?“ Deidara opatrně ukáže na Matsui a Itachi si ji prohlédne. „Nevím…“ pokrčí rameny a neodlá jí dál věnovat pohled, jenže ostatní do něj stále hučí: „Podívej se pořádně… ty to nevydíš?“
To ho donutí si ženu důkladně prohlédnout. „Světlé vlasy, tmavé oči, štíhlá postava, zdá se trénovaná, i když už to bylo asi dávno.“ Přemýšlí Itachi a zamyšleně ji pozoruje. „Ten obličej přeci znám… Kde já jsem ho už jen… viděl… počkat… Ne to nemůže být… ale co když… byla stejně hezká a jsou si podobné… asi by tak vypadala…“ V Itachiho mysli se vynoří obraz mladé dívky se smutnýma očima a hlavou plnou snů. „Je to Matsui, že?“ zeptá se ostatních.
„Řekni nám to, ty ji znáš nejlíp.“ Kuňkne tiše Hidan a zadívá se na kamaráda. Nikdo netuší, že jejich nejtěžší chvíle má teprve přijít…
„Izumi, už můžeš odnést hostům jídlo!“