Úplněk 16. Život je krásný

Probudila jsem se do noční můry. Stále jsem tvrdla v tom "vězení" ani snídani mi nedonesli. Dnes večer mě měli zabít, netuším, jak to chtějí udělat, ale jak znám Sakuru, tak to bude bolestivé a ošklivé, chjo. Někdo otevřel dveře a vstoupil dovnitř.
"Naruto?"
"Nesu ti jídlo."
"Suchý chleba a voda? Čím jsem si to zasloužila?" poznamenala jsem ironicky.
"Už víme, jak tě zabijeme."
"Vážně? Tak povídej."
"Upálení."
"Tak počkat! Jste padlí na hlavu? Tohle dělali ve středověku a ještě v úplně jiné dimenzi!"
"Ja vím, Sakura prohlížela knihy a našla to tam, docela se jí to zalíbilo."
"..."
"Já půjdu."
"Jo běž...,"

Někde v lese:
"Už jsi vymyslel nějaký plán?" ptal se nervózně Trenos.
"Ne. Od poslední minuty, co ses mě zeptal, ne."
"Tak makej! Ichiro, ty jsi na plánování nejlepší!"
"Já vím, dej mi ještě chvilku."
"Tore, co je s Kineko?"
"Je v pohodě, právě za ní byl ten blonďák." řekl celkem s klidem.
"A co?"
"Chtějí ji upálit." opět s klidem v hlase.
"Cože?!" vykřikli Ichiro s Trenosem sborově.
"Hm. Dnes večer."
"Vždyť se chovají jako ve středověku."
"To ta holka, ta růžovovlasá."
"To se dalo čekat." řekli všichni tři najednou.
"Už to mám!"
"Co?"
"Ten plán ty pako."
"Aha, tak sem s ním."
"Ok, takže...,"
"To je skvělý, takže večer. V tuhle chvíli jsem rád, že je tu Tor s námi."
"Díky, co ty bys beze mě dělal."
"..."

Zpět do vesnice:
"Já se z toho zblázním! Puste mě ven! To vězení působí depresivně, to mě nemůžete zabít už teď?! Smrdět tu až do večera, kdo tohle vymyslel? To ta kráva, že? Sakura! Zavolejte mi ji a já si to s ní vyříkám!" bušila na zavřené dveře a z plných sil řvala, nakonec to vzdala a svezla se na zem.
´Co teď? Zajímalo by mě, jestli kluci něco vymysleli a přijdou mě zachránit anebo jestli se na mě vykašlali. Co když je chytili a zabili? Ne, ne, Ichiro je dost silný a Trenos s Torem umějí létat. Určitě jsou v pořádku.´ přemýšlela.
"Nebuď takhle zoufalá."
"Co? To se ti lehce říká, ale počkat, ty zemřeš, když zemřu já ne? Tak proč jsi takhle v klidu?"
"No, abych pravdu řekla, nemám ze smrti strach."
"Tak to jsi jediná."
"Nejsem, žádné ze stvůr nemají strach. Byly vytvořeny k zabíjení, a pokud padnou tak padnou, nezáleží na nich, však ony se najdou nové."
"Tak takhle s vámi Chikak zacházel?"
"Ne jenom Chikak, všichni bláznivý vědci. A tohle se děje nadále, akorát, že teď trpí ještě náš nositel."
"To neříkej. Já netrpím, no teda, trpěla jsem do doby, než jsme se spřátelili."
"Hm...ale i tak."
"Ne, dalo by se to přirovnat k démonům a Jinchuriki. Taky je ti démoni omezují, ale pokud se spřátelí, mohou využívat jejich sílu, je to jednoduché."
"Asi máš pravdu, ale neztrácej hlavu, oni přijdou a zachrání tě."
"Ne, zachrání nás."
"Jo."

Hodina plynula za hodinou, až nastal soumrak, celá vesnice se sešla na náměstí, jako kdyby očekávali nějaký ohňostroj nebo co. Pak si přišli pro mě, odvedli mě na náměstí a přivázali ke kůlu, fakt tohle je středověk. Chvíli něco brbrali mezi sebou a lidé k té hromadě suchého dřeva házeli ještě další hořlavé věci. Pak to někdo, s šedivými, divně stojícími vlasy a jedním červeným okem zapálil obrovskou ohnivou koulí, divím se, že mě to nesežehlo hned. Dřevo začalo pomalu hořet. Po nějaké chvíli jsem se začala dusit kouřem, cítila jsem, jak se po mě sápají plamenné jazyky.
"Tak Banken, je to tady, chtěla jsem ti říct, mám tě ráda, ať jsi jaká jsi a teď, obě dvě odejdeme do pekla."
"Jo. Sbohem."
"Sbohem."
"Ne Kineko, ty tak rychle nepadneš." ozvalo se někde z výšky.
"Trenosi, Tore?!"
Zpoza jednoho obrovského baráku vyskočil Ichiro ve své přeměněné formě, všichni začali utíkat, Trenos s Torem uhasili plameny a odvázali mě z kůlu, poté jsme všichni zamířili k lesu, ale ani teď nám nedali pokoj.
"Tak počkat, TY nikam nejdeš!" zařvala Sakura.
"No tak, Sakuro, nemohli bychom uzavřít příměří? Já se vážně omlouvám, že jsem zničila Konohu, ale to jsem neměla svou kamarádku zcela pod kontrolou, ale teď je již všechno jinak! Tak proč stále válčit?"
"Protože se chci pomstít!"
"Tak to už by stačilo, Sakuro, nech toho, Kineko ti nabídla příměří a já jakožto Hokage nové Konohy tuhle nabídku přijímám, musíme se opět začít chovat jako ninja vesnice a ne jako banda barbarů." vynořil se odněkaď naruto v Hokage plášti.
"Skvěle, takže v pohodě."
"Ale, ale!"
"Žádné ale, Sakuro, ty tady nejsi Kage, jsi jen obyčejný shinobi."
"Chjo."
"Tak okej, Kineko, takže odedneška je uzavřeno příměří mezi zatracenými a Konohou." odněkaď se vytasil se svitkem a bleskově ho podepsal, pak mi to podal, také jsem to podepsala. Dokonce jsem dostala kopii svitku.
"Tak my jdeme."
"Teď v noci?"
"Jo, nám se v noci pochoduje líp."
"Ok. Takže zatím nashle."
"Jo, jo."

...
"Kluci."
"Hm?"
"Jsem moc ráda, že jste mě přišli zachránit, v jednu chvíli jsem si myslela, že vážně zemřu."
"Jak sis to mohla myslet? Už od té doby, co nám Tor řekl, že tě zajali, jsme pilně pracovali na plánu." odpověděl bleskově Trenos.
"Aha. Ale jak vám to mohl říct?" nechápala jsem.
"Ovládám zvláštní schopnost, při které se dokážu zaměřit na určitého člověka nebo lidi a mohu říct, co právě říkají a dělají, pokud bych chtěl, mohu je i na dálku zabít, ale to je děsně složité a ne, není to telepatie ani něco podobného." vysvětlil Trenos.
"Wau, tak to tě asi nemáme provokovat, že?"
"Ha, ha."
"Kam teď vlastně máme namířeno?" zeptal se po chvíli Ichiro.
"No, musíme jít do tý vesnice, najít dalšího člena."
"Vlastně jo, tak jdeme a kde to vlastně je?"
"Já nevím, někde za tím lesem."
"Nemyslel tou vesnicí náhodou Mlžnou?"
"Je to možné."
"Tak tedy jdeme."
"Jasně, chci tu misi dokončit co nejdřív, chtěla bych se už vrátit domů."

A tak jsme tedy opustili novou Konohu s podepsaným mírem na svitku a teď míříme do Mlžné i když vůbec netušíme, jak se tam jde. A já jsem ráda, že jsem neskončila jako černý uhlík. Život je krásný, když nejste člověk. To už jsem někde slyšela...