Úplněk 17. Stvůry z Mlžné

Procházeli jsme hustými lesy, už nejméně tři dny jsme přes tu mlhu neviděli slunce, ne že by to nějak extra vadilo, ale i tak, v lese byla pěkná zima. Čím víc jsme se blížili k Mlžné, tím víc kolem nás příroda...umírala.
"Nezdá se vám to divné?"
"Jako co?"
"Když jsme vstoupili do tohoto lesa, stromy byly v pořádku, ale teď, čím blíž jsme k Mlžné, stromy a celá krajina vypadá tak...mrtvě, bez života. Zajímalo by mě, co zužuje tento kraj."
"Hm. Máš pravdu, taky jsem si toho všiml, vůbec tu není tráva, zem je popraskaná a má zelenočernou barvu. Navíc stromy mají černou kůru a listy hnědé a seschlé. Navíc v těhle místech má mlha jemně nazelenalý nádech." doplnil svými poznatky mou otázku Tor.
"No, vlastně máte pravdu." řekl Trenos, Ichiro byl kupodivu zticha.
"Vy dva, to jste si vážně ničeho nevšimli?" hodila jsem po nich tázavý pohled.
"No, aji jo, ale nebrali jsme to za podstatné, že Ichiro?"
"Ichiro!"
"He? Co? Promiňte, asi jsem se trochu zamyslel, ale tohle všechno je mi nějak povědomé."
"A to jsem si myslela, že konečně něco nevíš. Prý někdy viděl, jak jsi ´tohle´mohl vidět? Všechny mise jsme dělali spolu, a pokud si pamatuji, tak si před tím nikdy v Mlžné nebyl."
"To ne, ale...,"
"Co ale?"
"Všiml jsem si toho, už když jsem byl malý, jako kdyby se všechny vzpomínky mé rasy přenesly na mě. Proto toho vím tolik, podle věcí, které jsem zjistil je má rasa nejstarší, ale teď se už moc nevyskytuje, takže proto na ni lidé zapomněli." vysvětloval Ichiro.
"Aha a co tohle všechno přesně je?"
"No...je to druh nákazy, kterou šíří černokněžníci zvaní Nekromanceři." pokračoval.
"Nekromanceři?"
"Jo, kouzelníci ve službách temnoty, dokážou vzkřísit mrtvé a udělat si z nich otroky a ti potom tuhle nákazu šíří, kdysi proti nim bojovaly celé klany a aliance příšer, ale nikdy se jim je nepodařilo úplně zničit." dokončil svůj odborný výklad.
"Aha, takže to oni stojí tady za tím. Takže co kdybychom se v Mlžné trochu zdrželi a nakopali těm Nekromancerům p***l?"
"Anebo je můžeme stáhnout na naši stranu."
"To je taky možné, uvidíme."
"Jo."

Procházeli jsme tím mrtvým krajem ještě další dva dny, než se před námi konečně objevil ten most, který spojoval Mlžnou a druhý břeh. V této chvíli byl celá zahalený v jemně nazelenalé mlze. Udělala jsem první krok, ostatní mě následovali. Postupovali jsme opatrně, vůbec jsme netušili, co na nás čeká uvnitř, no teda tušili, ale...no vy víte, jak to myslím. Přešli jsme most a vstoupily do životem opuštěné vesnice.
"Tady chcíp pes." poznamenal inteligentně Trenos.
Rozešli jsme se a pokračovali dál, teď jsem intenzivně vnímala bodavé pohledy postav, které byly zahaleny v mlze anebo schovány v domech.
"Myslíte, že je tu vůbec někdo živý?"
"Netuším, pravděpodobně ne, ale možné je vše. Ale myslím, že pokud zlomíme tu kletbu, vše by se mělo vrátit opět do normálu."
"Hm. Aha, tak to je asi důležité, ale náš původní úkol zněl tak, že máme přivést nového člena a ten tu někde musí být. Poslední dobou mám pocit, že si děláme, co chceme."
"Jo, to máš pravdu."
Najednou kolem mě něco prosvištělo a zapíchlo se to do zdi za mnou stojícího baráku, když jsem se otočila, abych zjistila, co to ´něco´ je, zhrozila jsem se nad odpovědí, která byla vážně děsivá. V té stěně byla zapíchlá lidská kost! Fuj! A nejspíš patřila někomu živému, teda mrtvému, no mrtvému oživenému. Otočila jsem se zpět a zadívala se na místo, odkaď ona kost přiletěla, odtamať se vynořila postava. Pomalým chrastivým pohybem se přibližovala k nám, už byla jen metr od nás a v té chvíli jsem ji konečně dokonale uviděla, byl to kostlivec! V klidu si mě obešel, zachrastil zuby a vytáhl nejspíš jeho ruku z domu a připojil ji opět k tělu. Všichni jsme zkřivili obličej do znechuceného pohledu, kostlivec to stejné udělal na nás a pak děsivě zapištěl, ano zapištěl a v tu ránu měl kolem sebe plno kámošů. Vylézali odevšad, aji ze země. Utvořili kolem nás kruh a chystali se k útoku.
"Tak a co teď?"
"Nemůžeme jim ublížit, mohou to být obyvatelé, a pokud tu kletbu zlo-,"
"To víme, takže?"
"Uletíme a vydáme se rovnou za Nekromancery." navrhl Trenos.
"Ok." Proměnili se, já s Ichirem jsme na ně naskočili a na poslední chvíli se odlepili od země. Ze vzduchu se všechno sledovalo mnohem líp, poněvadž ze sídla Mizukageho byl, udělám obrovský temný hrad.
"Letíme tam!"
"OK."

Za několik málo minut jsme přistáli na jedné z vrchních hradních teras. Trenos s Torem se přeměnili zpět. Teď už stačilo pouze najít Nekromancery a zničit je. Docela snadné, ale najít je v tak obrovském hradě byl pěkný oříšek, míjeli jsme laboratoře, pitevny, vývojovny skeletonů, knihovny, čarodějnické místnosti a plno dalších místností. Nakonec jsme je našli, všichni byli v nějaké obrovské společenské místnosti, bylo jich tam asi padesát, z toho každý měl u sebe jednoho kostlivce, takže sto nepřátel. Ovšem jeden z nich seděl na něčem jako trůn a řídil ostatní. Nakoukla jsem ještě jednou škvírou ve dveřích dovnitř a zeptala se:
"Ty Ichiro, oni maj svého krále?"
"Myslím, že jo, říká se mu Všemocný Nekromancer anebo taky Král podsvětí (King of the underworld)"
"A k.rva, ten bude silnější než ostatní."
"To asi jo."
"Tak tam prostě vtrhneme a pozabíjíme je."
"No jinou možnost ani nemáme."
"Ok. Takže na tři:TŘI!"
Vtrhli jsme dovnitř, oni nic nečekajíce byly chvíli zaražení, toho jsme využili my, snažili jsme se, nezabíjet kostlivce, ale spíš se soustředit na Nekromancery. Z pru se dařilo, ale jakmile se vzpamatovali, začal litý boj, oni byli vážně skvělí v černé magii a ten jejich Král, ten byl vážně silný. Tahle bitva byla předem prohraná, my byly čtyři a jich sto dva, trochu rozdíl. Ale drželi jsme se statečně, ale zabili jsme asi jenom osm Nekromancerů, což bylo strašně málo. Když jsme byli na pokraji sil, King zastavil boj a promluvil hlubokým hlasem:
"Proč jste tady?!"
"No, jsme z vesnice Zatracených a náš úkol byl dovést z Mlžné nějaké monstrum, ovšem jediná monstra, která tu jsou, jste vy."
"Dávej si pozor na jazyk, holčičko. Tak říkáš Zatracení, jo? Není váš vůdce náhodou Kirei?"
"Jak ho můžeš znát?!"
"Vidím, že vám ještě neřekl všechno, no asi k tomu má důvod. Řeknu vám jen jediné, jsem jeho starý přítel a ta příšera, o které mluvíš, je vězněna pod hradem."
"Aha a co s námi hodláte dělat?"
"Udělám z vás skeletony."
"Cože?!"
"To byl vtip, samozřejmě vás nechám jít, nemohl bych přece zabít přátele mého přítele."
"Jak šlechetné."
"Já vím. A teď, nechcete se u nás zdržet?"
"No proč ne, máme na vás hodně otázek."
"Dobře, připravte pokoje pro naše hosty, slyšíte?"
"Hai Všemocný."

A tak jsme zůstali na hradě, byly jsme utahaní, takže po menší hostině jsme se odebrali ke spánku, naše pokoje byli pro dva lidi, já byla s Ichirem a Tor byl s Trenosem, logicky, že? Ichiro již dávno spal, ale já jako obvykle zase přemýšlela, ale nakonec se mi taky začalo chtít spát. Zítra se toho Všemocného musím zeptat na mnoho otázek, ale teď...dobrou noc.

Další den ráno jsem se probudila poměrně dobře vyspaná. Jen co jsem se oblékla, rychle jsem vyrazila s Všemocným, abych stihla co nejvíc otázek, ale nakonec jsem se toho dozvěděla asi tolik, co vím teď. Jediné, co je pro mě nové, jsou poznatky o Nekromancerech. Například, ti kostlivci jsou sice lidé, ale byli přeměněni z vlastní vůle no a někteří jsou tvořeni z mrtvol. Ovšem pokud se jednou člověk stane kostlivcem, už se nikdy nevrátí zpět. Taky jsem se dozvěděla, že Nekromanceři tu přišli z důvodu hledání příbytku a zalíbilo se jim to tu natolik, že to nakonec ovládli, hezké, že? A ta nákaza, to sice šíří oni, ale to dělá vlastně jejich prohnilá duše a jejich prohnilí otroci, takže za to nemůžou, že se takhle příroda chová, nakonec jsou chudáky Nekříci. Jinak opravdu nic nového. Pozitivní je to, že Všemocný nás nechá, abychom si vzali to monstrum sebou. Takže misi vlastně splníme, ale jakmile se vrátíme domů, tak ať si mě Kirei nepřeje! Takové věci zatajovat! Ale ještě před tím, než odejdeme jsem se rozhodla pár dnů zůstat. Ostatní nic proti neměli. Nekromanceři nebyli tak špatní, jeden z nich mě provedl po hradě, ukázal mi pitevnu a taky jak se dělá skeleton, vážně zajímavé, kdybych nebyla tím, čím sem, asi bych chtěla být Nekromancerem.

Strávili jsme tu týden, za ten týden jsem se mnohému přiučila a mnohé si ujasnila. Setkala jsem se s tím monstrem, byla to obyčejná holka jako já, ještě zatím nevím jaká je stvůra, ale její jméno je Hebi. Hebi se mě dokonce sama zeptala, jestli může jít s námi, takže máme dalšího člena do party. Nekromanceři si mě oblíbili a opět, jsme uzavřeli spojenectví, je zvláštní, že spojenectví pokaždé uzavírám já. Rozloučili jsme se a vyrazili na cestu zpět, teď to bude trvat ještě minimálně deset dnů, nevím přesně, uvidíme podle rychlosti. Jediný, kdo je z té cesty nadšený je Hebi. Já jsem si teď spíš připravovala proslov, který uvedu před naším milovaným "Kagem" a všechnu jeho špínu mu pěkně vmetu do tváře, na to se opravdu těším.

Poznámky: 

Tak, doufám, že se vám díl líbil, že jste z toho alespoň něco pochopili a tak dále. A taky doufám, že jsem vás nějak nezklamala tímhle dílem
Příští díl: 24./25. 4.
Název:Cože?

Příště-klik

Kineko se se skupinkou vrátí do vesnice a podají hlášení, Kage byl okouzlen novou členkou vesnice, Hebi, ale co je Hebi vlastně zač? Ve vesnici se začnou dít podivné věci. Tohle všechno se dozvíte příště.

Děkuji, že jste se dostali až na konec tohoto dílu a doufám, že vás nezklamal. Arigato