Přízrak je Stín? Hořké vítězství 3/3 - díl 16.

„My nejsme…“
„Naruto, nechtějte mě ještě víc naštvat! Vím moc dobře, kdo jste!“ a hodil mu jeho polorozpadlou výstroj, kterou marně hledal, když se mu paměť vrátila a neuvědomil si, jak se dostal sem do téhle vesničky.
„Tak proč jste mě rovnou nepoužili?“ zajímal se Naruto.
„Protože jsme si nebyli jistí, co vlastně umíš, ale teď jsme si jistí, že vládneš určitou silou, která nám bude užitečná, měl bys být poctěn, že díky tobě se vrátí naše královna.“ Kanousuke se přestával ovládat. „Hoši, zvedejte se a jdeme, čas se naší královně krátí.“ Pobídl je, i když Itachi byl jen na půl ozbrojen, neměli by šanci proti takové přesile, když ještě nevěděli, čeho jsou schopni.
„Tak se mi to líbí a nebojte s Kaoru a Soijirem se potkáte, oni jsou další na řadě.“
„Vy jste ďábel.“ Poznamenal ironicky Itachi.
„To jste poznal, až teď?“ podivil se Kanousuke.
„A to mi Sanado říkal, ať se do ničeho nepřipletu, proč já ho nikdy neposlechnu?“
„Asi proto, že ty to máš v povaze,“ řekl Naruto zcela upřímně.
„Pěkně děkuju!“

„Proč my?“ ptal se Soijiro, který nechápal, jak se do takové situace mohl dostat.
„No… já jsem tu, protože jsem její dcera a ty, zřejmě proto, že jsi moc mladý a některé věci dělat nechceš, nejsi prostě jejich věková skupina a neprošel si tolika bitvami a nezažils to co oni, kteří tu jsou i přes dvě tisíciletí… a proto se jejich čas chýlí ke konci.“ Kaoru to odhadla naprosto přesně, kdyby tu byl Naruto, řekl by, že vypadá přesně jako Hinata. Jenže ona jí nikdy nebude.
„Myslíte, že bude Naruto v pořádku, když není z naší vesnice?“
„Jak to víš?“
„Ptal jsem se ho na nějaké věci, které mohl znát jedině další člen naší rasy. K tomu se celkově chová jako člověk, i když tak nepáchne.“
„Máš pravdu, nikdy jsem si to nějak neuvědomovala, že on má takovou specifickou vůni, která je pro ženy velmi svůdná…“ Kaoru se nechala unést, Soijiro se začervenal, i když mu bylo přes dvě stě let, pořád byl v tomhle směru nezkušený.

„Máte společníky!“ halasil Kankousuke, který svým podřízeným nařídil, aby je dali do společné cely.
Nepárali se s nějakými jemnůstkami a nevybíravě je strčili do cely. Zámek zaklapl, klíč zarachotil a stráže odešli ven, celá budova byla silně střežena.
„Tak tady jste.“ Řekl Naruto na přivítanou.
„Myslela jsem, že budete chytřejší,“ utrousila Kaoru.
„Kaoru-sama, nechte toho! Naruto-san, za to nemůže!“ zastal se ho Soijiro.
„Díky, chlapče,“ chvilku nad tím uvažoval, „akorát nevím, zdali je to správné oslovení, už to víte, že?“ oba dva jen kývli.
„Mimochodem jeho pravé jméno,“ ukázal na Itachiho, „je Uchiha Itachi, neboli Černý havran, dalo by říci, že je skoro jako můj starší bratr.“ Pak spatřil pohled Soijira a dodal: „Ty jsi jako můj mladší bratr.“ Podrbal ho na vlasech.
„Mám plán, ale netuším, jak dobrý,“ Itachi dal menší odmlku. „Jasně, že počítám s tebou, velký šéfe.“ Mrkl Itachi na Naruta.
„Počítej se mnou. To mi připomíná naše porady při velkých akcích.“ Zavzpomínal Naruto na staré časy.
„Pamatuješ na Sanada, jak vždycky říká, že: ,Nepouštějte se sami do žádných velkých akcí?‘“
„Jasně, to mi říká pořád, Sanado je prostě naše chůva, ale také je členem rodiny.“
„Souhlasím, Sanado by se jistě rozbrečel, kdyby věděl, jak tady o něm mluvíme.“ Řekl Itachi.

Kanousuke se vrátil ke své královně.
„Oběti jsou připravené a za tři hodiny budete opět zpět v plné síle!“ podal hlášení.
„Výborně, tak si to stihl včas.“ Zaskuhrala stará vrásčitá Rami, která byla stínem té původní krásné a mocné vůdkyně.

Místo konání obětin bylo připraveno, Rami byla na svém místě a Kanousuke v doprovodu svých podřízených přiváděli oběti. Kaoru byla položena na oltář a ostatní byli přivázáni ke speciálním podstavcům.
Itachi si povšiml, že od těch podivných podstavců ve tvaru Y vedly tři žlaby z každého ramene… pod sebou cítil jakési kanálky, bolestně se mu zarývaly do zad. Ty kanálky byly na odvod krve. Pak pochopil, že jejich plán nebude fungovat!
„Naruto…!“ zvolal Itachi.
„Já vím, také jsem si toho všiml. Buď v klidu, nemyslíš si snad, že bych šel do nebezpečné situace, aniž bych si jí nepojistil? To bys mě, Itachi, podcenil a zapomněl, jak pracuji.“ Poznamenal Naruto.
„No… popravdě zapomněl.“ Přiznal Itachi.
„Nežvanit! Tohle jsem od vás čekal, že se nebudete bát o svoje životy, ale co teprve o životy jiných?“ vzal do ruky dýku a zabodl ji Soijirovi do nohy. Ten zařval a bolestí mu vyhrkly slzy.
„Nech toho!“ zakřičel Naruto.
„To jsem si mohl myslet.“ Vytáhl dýku a obřad mohl začít… „Rami-sama, můžete.“ Tím dal povolení, aby si dělala s Kaoru, co chtěla.
„Tak konečně nadešel můj čas, kdy se tě zbavím! Jedno ti řeknu, jakmile si počala dítě s člověkem, ztratila si veškerou svou moc, která byla daleko větší než moje, proto musím poděkovat Narutovi, že se tak činil. Pak já nabudu moc, když tě do sebe pohltím.“ Dokončila svoji řeč a pro Kaoru bylo pozdě, ještě než zemřela, cítila nesnesitelnou bolest, která jí trhala celé tělo. Oltář byl staven tak, aby bral životy vůlí použivatele.
„Narutóóó!“ volala Kaoru tak dlouho, dokud neomdlela a následně nezemřela. Naruto se na to nemohl dívat, zatínal prsty, které se zašpičatěly do drápů… krev se mu začala pěnit, pak nelidsky zařval, ale z jeho hrdla skoro nic nevyšlo, pro rapy to bylo znamení, že mohou zaútočit. Sice to bylo dříve, nevadilo jim to.
Rapy se vyřítily ze stínů v takovém množství a počtu, že Pantera proti nim neměli tu nejmenší šanci, i když se proměnili na svoji pravou podobu. Místo se proměnilo na jatka. Rapy trhaly pantery na kousky…

Když bylo po všem, tak byl podivný klid, Rami, byla také obětí rap, ještěže rapy zaútočily v době, kdy Rami byla oslabená, z té síly, kterou dostala.
Všude se válely kusy masa, krve... byla to scéna z hororu.
Naruto jakmile byl osvobozen, zhroutil se a rukou mlátil do země. Slzy mu kanuly po tváři, i když neustále miloval Hinatu, tak svým způsobem Kaoru také miloval. A opět přišel o ženu, když byla těhotná. Itachi věděl, že není čas, aby promluvil. Osvobodil Soijira posledního přeživšího Pantera, musel ho podpírat, protože nemohl pořádně došlápnout na pravou nohu.
Rapy již opustily vítězné místo a ještě než odešla vůdkyně, rozkousla Narutovi pouta a telepaticky mu poslala zprávu: „Budeme stát při tobě.“ A odešla.

Rapy ztratily pouze dva členy, ale ty Itachi a Soijiro pochovali se všemi poctami. Po Kaoru nic nezbylo a nemohla být pohřbena a všechny Pantery pohřbily pod vesnici, kterou při odchodu spálili.
Soijiro si vzal všechno, co chtěl, protože: „Nechceš se k nám přidat? Ztratili jsme jednoho kolegy a ty bys mezi nás zapadl.“ Zkusil to Itachi, Soijiro souhlasil a Naruto byl myšlenkami úplně jinde.
„Bude v pořádku?“ ptal se mladík.
„Ano, jen musí přijmout fakt, že nedokázal ochránit další ženu, která na něho spoléhala. Zbytek ti jednou poví sám.“ Itachi se podíval Narutovým směrem a musel ho politovat.

Naruto se díval do dáli a vzpomínal na to, jak Kaoru vypadala, když se usmívala, když byla smutná, či při vrcholu slasti. Ona byla druhá Hinata. Skutečně ji určitým způsobem miloval, i když si to nechtěl nějak připouštět…
„Sbohem Kaoru, snad mi jednou odpustíš a ty Hinato, pořád želím toho, že jsem tě nechal zemřít.“
Vydal se k čekajícímu Itachimu a Soijirovi. „Můžeme vyrazit?“