Úplněk 14. Mrtví známí?

Ráno si nás zavolal "Kage". Už zase otravoval, chtěl po nás, ať se vypravíme někam do nějaké vesnice a tam opět hledat nějakou příšeru v lidské podobě a přivést ji do vesnice. Jako poctu jsem si mohla vybrat tým. Ichiro byla jasná volba, ale museli jsme být čtyřčlenný, vybrala jsem si Trenose, kupodivu jsme se po tom incidentu skamarádili a pak ještě Lenriu, ona byla starší sestra Enrin. Všem jsem oznámila náš cíl, večer jsme měli vyrazit. Ichiro se choval nějak divně. Možná to bylo jen nějaký období, nebo se pohádal se svým kamarádem, tak jako tak, měl misi a musel ji splnit nebo alespoň přežít.

Večer jsme se všichni sešli u brány. Nikdo přesně nevěděl, kde ta vesnice přesně je, spoléhali jsme na Trenose, byl jediný, který dokázal létat, kromě mě, ale Banken uměla létat jen na krátké vzdálenosti a nízko nad zemí. Ovšem, chtěli jsme šetřit naše přátelé, takže jsme šli po svých. Pochodovali jsme pouze ve dne, v noci jsme spali, vím, mělo by to být naopak, ale prostě jsme to dělali takto. Ale pořád žádná vesnice, řádná civilizace, jen les. Už se nám pomalu tenčili zásoby, jediný, kdo neměl problém byla Len. Té bylo jedno, co jí. Ať to byl mrtvý zajíc nebo chutné kořínky ze země. Fuj. Nechápala jsem ji, ale dobře se sní, povídalo. Byla super kamarádka, stejně jako Enrin i když byla o šest let starší než já. Trenos se zničeho nic zastavil.
"Co se děje?" zeptala jsem se.
"Cítíte to?"
"Hm. Máš pravdu...takový divný puch… ČLOVĚK?!" zeptal se Ichiro a znovu zavětřil.
"Já nic necítím." ozvala jsem se.
"Jsi ještěr...asi máme lepší čich." zkonstatovala Len.
"To mě urazilo."
"Jsi zase lepší v jiných věcech." řek Trenos s úctou v hlase.
"Hm."
"Ten puch se stále blíží."
"Jo, už je skoro u nás, připravte se."

Už jsme slyšeli kroky vycházející z nedalekého houští...když, přímo před námi se zhroutil člověk s kápí. Měl tržnou ránu na břiše, která stále krvácela.
"Rychle, musíme mu pomoct!"
"Proč? Je to jen člověk."
"No a?"
"Chjo, tak dobře, ale jak?"
"No...jeden nápad bych měl."
"Jaký? Tak už to vyklop, Ichiro."
"No, kdysi, když jsem byl malý, našel jsem raněnou kočku, měla na kahánku, už v té době jsem věděl, že jsem stvůra a že mám regeneraci. Kousl jsem se do ruky, rána, která se utvořila se začala zacelovat, ale já ji rychle přiložil k ráně té kočky, krev se s krví smísila a kočka se uzdravila."
"Aha, to je chytré, nikdy by mě to nenapadlo. Mohl bys to zkusit i s ním?"
"Jo."
Proměnil si své obyčejné zuby do krvežíznivých tesáku a hryzl se do ruky. Rána byla poměrně velká, otočili jsme neznámého na záda, Ichiro přiložil svou ruku k ráně, ze které stále vytékala krev, chvíli se nic nedělo, ale pak...všechny rány se začaly léčit, jakmile se doléčila ruka, vyléčil se i onen neznámý.
"Wau, Ichiro to bylo dobrý."
"Jo, přesně!"
"Hm. Byl jsi vážně skvělý."
"Hele, začíná pršet, asi bude bouřka."
"Schováme se v támhle té jeskyni."
"Jasně, Trenosi, Ichiro, vemte ho."
"Jo."

V jeskyni bylo docela sucho, Ichiro rozdělal oheň, Len chytila nějakou srnu nebo co to vlastně bylo. Trochu mě štvalo, že já jsem za tu dobu neudělala vlastně nic. Všichni už spali, jen já jsem nemohla usnout, šla jsem se podívat na raněného, vypadal klidně. Neodolala jsem a sundala mu kápi, ovšem pohled, který se mi naskytl, byl tak šokující, že jsem málem zapomněla dýchat.
"N-Naruto? Ne to není Naruto, ten je přece mrtvý, zabila ho Banken. nebo nezabila?"
"Umn..."
"He?"
"Kdo-Kdo jste?"
"Já? No...jmenuji se," "No tak přemýšlej...nemůžu mu říct, jak se jmenuji."
"Jmenuji se *Nami."
"Na...mi? Krásné jméno."
"Děkuji. A vy?"
"Mé jméno je Naruto, Uzumaki Naruto."
"Takže je to on." "A odkud jste?"
"Pocházím z Konohy, ale ta je zničená."
"Aha a jak se vám stal ten "úraz"?"
"Jak jsem říkal, Konoha byla zničena, ale někteří zdatnější ninjové dokázali uniknout, přežilo nás asi dvacet nebo třicet, žijeme v těchto lesích, chceme založit novou vesnici. Jenže v poslední době nás napadá jakási stvůra, šel jsem se jí postavit, ale přemohla mě."
"Aha, až se probudí můj přítel, můžete mu poděkovat to on, vám zachránil život."
"A ty jsi odkud?"
"Já? Z...z Mlžné."
"Aha. A vaši společníci jsou taky z Mlžné?"
"Jo, jsou, asi bych vám je měla představit. Tam ten napravo, co tak chrápe, to je Trenos, vedle něho spí Ichiro a..., počkat, kde je Lenria? Počkat, kdy přesně vás ta stvůra začala napadat?"
"No...asi před třemi nebo čtyřmi dny."
"Čtyři dny...čtyři dny cesty...čtyři noci....sakra to Len! To jak jsem se v noci budila a ona nebyla na svém místě, jak se vracela zpátky před tím, než jsme se vzbudili, ty kruhy pod očima." "Hm. Možná, že vám pomůžeme."
"Děkujeme."
"Mohl byste mě na chvilku omluvit?"
"Ano."
"Trenosi! Ichiro!"

"Co to meleš? Len by tohle nikdy neudělala!"
"To jsem si taky myslela, ale vše tomu napovídá, když jsme cestovali, vždycky jsem se v noci vzbudila a ona nikdy nebyla na svém místě, to by vysvětlovalo tu záhadnou stvůru, která napadá Konožáky."
"Počkat a odkaď ty je vlastně znáš?"
"To je nadlouho, jen o jednu věc vás prosím, odteď jsem Nami a ne Kineko, jasný?"
"Cože?"
"Neřeš, jsem Nami a všichni jsme ze skryté Mlžné."
"Dobře, dobře a co chceš teda dělat?"
"Uvidíte."

Další den ráno se všichni s Narutem spřátelili, já jsem stále sledovala Len, Naruto se již cítil lépe a rozhodl se, že nás zavede do jejich malé rozestavěné vesničky ze které má později vzniknout nová Konoha. Všichni nás uvítali, všechny ty tváře jsem znala, byla tam i Sakura, o které jsem si myslela, že je mrtvá...všechny vzpomínky se mi vybavili na novo. Ovšem nás plán byl přednější. Večer, když už všichni spali a Len byla opět pryč jsme kolem vesničky nastražili pasti a sami se vydali do lesů, Ichiro odmítal, abych šla sama a tak šel se mnou. Pročesávali jsme les metr po metru, ale nikde nic a pak...se ozval křik. Bylo to z vesnice, rychle jsme se vrátili. Na jednom z vystřelovacích kůlů byla nabodnutá stvůra.
"Vlkodlak, není pochyb, jé to Len."
"Jo. Rychle, musíme ji vzít, než se tu objeví všichni."
"Ženu jsme pohotově umlčili, klid. Jen jsme ji omráčili, Len jsme vzali a pádili pryč. Pořád byla ve své podobě. Rána od kůlu se již zahojila. Nedaleko vesnice, na velké mýtině jsme ji položili na zem, v očích měla nepřítomný výraz, jakoby ji něco ovládalo.
"Už se probírá, připravte se!"
"Len? Jsi to ty?"
"..."
"LEN!!!!!"
"Hm. Co? O co jsem přišla?"
"Málem jsi zabila dalšího člověka! Co se to s tebou děje?"
"To ten les...je v něm něco, co mě ovlivňuje."
"Hm. To by mě zajímalo, co to je."
"Já o tom slyšel."
"Je něco, o čem si neslyšel?" zeptala jsem se.
"To je jedno, mluv." vybídl Trenos Ichira.
"Jedná se o vzácnou měsíční horninu. Není z měsíce jako takového, najdeme ho i na zemi, na Vlkodlaky to má zvláštní moc, mají nutkání zabíjet."
"Aha, takže stačí, když Len na noc přivážeme ke stříbrnému kůlu."
"Asi tak nějak."
"Super...."
"Pojďte, vrátíme se."
"Jo."

Další den jsme si přivstali, abychom uklidili ty pasti a té paní vysvětlili, že to byl jen sen. Vše proběhlo podle plánu. Rozhodla jsem se, že jim pomůžu se stavbou nové Konohy, poněvadž jsem ji vlastně zničila. Ostatní neměli nic proti, kromě Len. Poprosili jsme ji, aby šla zpět do vesnice a vyřídila to "Kagemu". Doufám, že to pochopí a pošle nám ještě nějakou posilu...já teď mám plné ruce práce s výstavbou sídla Hokageho.