Přízrak je Stín? Odhalení 2/3 – díl 15.

První noc, kdy u Soijira spal Itachi alias Kiryuu Kusaka byla poměrně klidná, i když Itachi věděl, že Soijiro je Narutův kamarád nemohl mu stoprocentně věřit. To samé mohl říct i Soijiro o Itachim, možná kdyby hned věděli o sobě, že jsou vlastně skoro kolegové, jejich vzájmné chování by bylo jiné…
„Máte tady útulno,“ Itachi se snažil o uvolnění situace.
„To, ano, ale v zimě je to o něco těžší, ale jednou si každý zvykne.“ Řekl Soijiro poněkud podrážděn, myšlenkami byl u toho, jak mu Naruto vyhrožoval smrtí, když někomu řekne o Hoshi…
„No nic, nebudu rušit, oyasumi nasai.“ Zalehl do postele, kde za pár chvil usnul, byl více unaven, než si myslel.
Soijiro se rozhodl, že také půjde do postele, ale vyrušil ho příchod Naruta.
„Spíš?“ zajímal se Naruto.
„Ne, ale chystal jsem se, Kusaka, už spí.“ Sdělil chlapec.
„To je dobře, nechceš se projít?“ zeptal se Naruto.
„Ano, jen chvilku.“ Chvilka byla asi tři minuty, v noci bylo poměrně chladno, musel se na to řádně obléci.

Pak se vydali k nedaleké říčce, kde si sedli a Naruto spustil. „Chtěl jsem se ti za dnešek omluvit, to co jsem řekl, nikdy bych tě nezabil, jsi skoro jako můj bratr, kterého jsem nikdy neměl.“ Tohle Soijiro rozhodně nečekal, že Naruto řekne.
„To je v pořdku, já bych jednal stejně a mohl bych se na něco zeptat já, senpai?“
„Ale jistě, jen se ptej.“
„Vy se znáte s tím s Kusakou?“ Naruto něco podobného očekával, teď musel zalhat a zítra si najít nějakou výmluvu, aby si mohl s Itachim nerušeně promluvit o tom, jak budou dále postupovat. Tady šlo hlavně o to, že jeden mohl něco učinit a to by mohlo mít fatální následky pro toho druhého.
„Ani ne, jen mi připomíná jednoho mého známého, který se o mě staral, když jsem byl z vesnice pryč, víš?“ To se mu povedlo.
„Vy, už jste si vzpomněl?“ zajásal Soijiro.
„Ano, už ano, ale víš to jen ty, nechci, aby o tom někdo, věděl, protože jsem zjistil něco, co se mi nechce líbit, musím to ještě prošetřit.“ Naruto se podíval na hvězdy a spatřil tam hvězdu, kterou mu ukázala Hinata, že pod ní se narodila a ta ji prý ochraňovala… slzy, které se mu vehnaly do očí, byly zrádné, rychle je zahnal. Pak si vybavil Kaoru a uvědomil si, že ji nebude schopný milovat, jako žádnou ženu.
„… mě?“ Soijiro na něj celou dobu mluvil a on byla jako v transu. „Posloucháte mě?“ opět se dožadoval jeho duševní přítomnosti.
„Ne, ale cos říkal?“ přiznal se Naruto dobrovolně.
„Říkal jsem, že je mi ten Kusaka něčím nesympatický, chová se podivně a celkové jako by zde nebyl, tím chci říct, že má mysl někde jinde.“
„Jen kdybys věděl,“ šeptl Naruto.
„Co jste povídal?“ zajímal se Soijiro.
„Ále, že mě spíš přijde, jako někdo, kdo plní své povinnosti, tak se nediv, že je myšlenkami jinde. K tomu se musí věnovat úvahami nad nastalou situací a jak rychle a hlavně co nejbezpečněji ji ukončit.“ Naruto si neuvědomil, že přemýšlí nahlas.
„Páni, ty mluvíš, jako bys jeden z těch ninjů z nějaké Skryté vesnice.“ Podivil se chlapec.
„Co tě nemá, jen jsem se vžil do jeho situace, a co bych asi udělal já.“
„A souka, nevěděl jsem, že umíš tak vcítit do lidí. Já myslel, že to, my Pantera, neumíme.“
„Pantera?“ Naruto byl poněkud zmaten, radost nad tím, že vybruslil z jedné situace a kdo by se nadál vbruslil do druhé.
„Ano, to jsme my, skoro vymřelý národ panterů, kteří získali schopnost měnit se na lidi a tím jsme unikli ze spárů vyhynutí. I když se to nezdá, je mi, už něco přes dvě stě let a Kaoru je tuším něco přes šest století. Jako já, ty, nebo Správce Kanousuke, či tvoje žena Kaoru, dcera naší bývalé vůdkyně Rami-sama.“ Soijiro jen nevědomky prozradil něco, co Narutovi dlouho vrtalo v hlavě.
„No vidíš to, zapomněl jsem na to.“
„Jsem rád, že jsem ti to připomněl. Je čas se vrátit, přeci jen zítra bude náročný den.“
„Souhlasím.“ Naruto věděl, že dnes spát nebude a jeho spánkem bude přemýšlení nad tím, co se dnes dozvěděl.

Další den měl být Itachiho, kdy se porozhlédne po okolí a měl dostat jednoho obyvatele vesnice jako průvodce.
Naruto tohle viděl, jako ideální příležitost si s Itachim pohovořit, aniž by je někdo odposlouchával.
„Mohu jít já?“ nabídl se Naruto.
„Může?“ řekl na adresu Kanousuke, ten jen kývl, zároveň se podíval na Ichiho, aby je nenápadně sledoval. Opět nepatrné pokývnutí a Ichi byl pryč.
„Výborně, Naruto-san, že?“ Naruto souhlasil.
„Kam chcete vzít?“ zajímal se Naruto.
„Tam, kam myslíte, že bychom měli jít.“ Neřekli byste, že by se znali, oni byli profesionálové.
„Yosh, vezmu vás tudy.“ Pokynul rukou, aby ho následoval.
„Jak se vám tady žije?“ vypadalo to, že se Itachi velmi zajímá o tuto vesnice.
„Tak znáte to, zimy jsou dlouhé a tuhé, ale léta jsou lékem na naše životy…“ pak už nic neslyšeli, co si dál povídají.
„Bylo rozumné je nechat o samotě?“ ozval se jeden z přítomných.
„Co si o mě myslíš? Poslal jsem Ichiho, aby je za nás odposlouchával, kdyby se něco semlelo.“ Kanousuke se těšil, až nadejde den, kdy bude moc Rami-sama, opět probuzena k životu.

Naruto a Itachi okamžitě zpozorovali, že jsou sledováni, proto se snažili o neutrální otázky.
„A co váš život, Kusaka-san?“
„Můj? Budu se ženit, mou vyvolenou je žena jménem Konan.“ Tady mohli mluvit nějak pravdu.
„Skutečně? To vám gratuluji a jak jste se dali dohromady?“
„No, po jedné těžké misi, jsme usoudili, že když nevyjádříme své city hned, může být pozdě, to víte, když máme tak nejistou budoucnost. K tomu odjela za sestrou, která rodí, asi už je z mé snoubenky teta.“ Rozplýval se Itachi.
„A z vás strýc, ne?“ poznamenal Naruto.
„Máte pravdu a vidím tam něco?“ mrkl na něho, věděl, že to jejich pronásledovatel nevidí.
„Ano, také tam něco vidím, pojďme to prozkoumat.“ Naruto hrál Itachiho hru.

Ichi se nudil, poslouchat takové nudné věci bylo pod jeho úroveň. Jenže chvilka nepozornosti a dva muži mu zmizeli z dohledu…
„Sakra, Správce, mě zabije!“ ať hledal, jak hledal, nemohl je najít. „To je vážně špatné.“

„Tak jsme se ho zbavili, ale řekni mi, co jsi dělal celou tu dobu?“ Itachi se neudržel a jednu mu natáhl.
„Díky, to jsem si zasloužil, ale měl ztrátu paměti a k tomu nemohu vesnici, jen tak opustit, navíc mě jedna ženská, pojala za „manžela“, v té své nevědomosti jsem se s ní vyspal a ona čeká moje dítě…“ mluvil a mluvil.
„To je skvělé, navíc ona trochu vypadá jako Hinata, ale ještě, že to nevidí Hinata.“ Uvědomil si, co řekl. „Promiň, tak jsem to nemyslel.“
„Já vím, je mi líto, že mi po ní nic nezbylo, jen vzpomínky a ty mě neutěší, ale co tady děláš ty?“
Itachi byl na řadě s mluvením.
„Tak takhle to bylo. To je pěkné, moc se omlouvám, že jsem vám způsobil trable.“
„Dej pokoj, tohle nemohl nikdo ovliv…“
„Ale mohl jsem, kdybych se nerozhodl zemřít spolu s Hinatiným klonem, tohle by se nestalo, Kaoru by nebyla těhotná, já bych tady nebyl…“
„Musím vám poděkovat, že jsi to Naruto udělal, jinak bych nemohl naší královnu znovu oživit a ona nezískala sílu, dvou ninjů, kteří i zde mají své jméno, že Přízraku a Černý havrane?“
Naruto s Itachim se otočili a naproti nim stála skoro celá vesnice, Kaoru a Soijiro zde nebyli.