Úplněk 12. Chikakův konec

Běžela k ohnisku boje, zem se pod jejími tlapami otřásala, cítila jsem, jak v našem těle koluje silný proud zlé energie. Vtrhla doprostřed boje a začala nemilosrdně zabíjet, krev, kterou při tom s chutí spolykala, tekla celým jejím tělem, všude jsem ji cítila a chtěla ji víc a taky, že ji bylo víc, viděla jsem ty vyděšené tváře v krvavém závoji, celý svět jsem viděla jejíma očima, byl ehm...velice depresivní, ale v téhle chvíli mi vyhovoval. Pozabíjely jsme již mnoho stvůr, nerozeznávaly jsme, jestli to jsou spojenci či nepřátelé, zbývalo již jen pár stvůr a jeden člověk. Na toho člověka jsme se zaměřili, obě dvě jsme se chtěly pomstít. Přiskočila k němu a srazila ho na zem.
"A heleďme se, to jsi ty, vidím, že sérum začalo působit."
"Drž hubu ty zmr.e! Chcípneš, teď a tady naší rukou!"
"Dovol, abych se zasmál...,"
"Nedovolím ti to, smát se budeme my!"
Rozmáchla se pazourou k útoku, ovšem těsně u jeho hlavy ji něco zablokovalo, to něco, byla jeho ruka, ale proměněná v jakousi chlupatou obrovskou tlapu.
"Co to k. rva je?"
"Sis myslela, že jsi jediná nebo co? Mě taky kousl jednou jeden experiment, bohužel to mělo poněkud jiný průběh."
"Bohužel?"
"Bohužel pro něj, pohltil jsem ho, stal se mou součástí."
"Chikaku, ty zm.de!"
Banken se na něj rozeběhla, on ji odhodil pouhou pazourou asi dvacet metrů od sebe.
"Tohle už nezkoušej, je to zbytečné."
"Začínáš mě sr.t, proměň se celý!"
"Jak je libo." jeho tělo se zvětšilo a pokrylo hustou černou srstí, hlava byla vlku podobná a tělo bylo spíše medvědí.
"Wau, jsi dvakrát větší než já, ale stejně tě zabiju, ne my tě zabijeme. Kineko, dáme do toho vše."
"Přesně, dáme do toho vše! Přece jen, působí to sérum."

Zavřela jsem oči, v její mysli jsem byla její součást a začala uvolňovat energii, hodně energie. Bankenino tělo se zvětšilo a značně zesílilo, rozeběhla se na něj znovu, tentokrát s větší vervou. Neodhodil ji, zakousla se mu do tlapy a držela, třásl s ní, mlátil do ní, ale nepustila. Věděla jsem, co chce udělat, vpustila do něj všechen jed, co měla a pak odskočila a vyletěla do vzduchu, teď po něm chrlila velké sloupce ohně, párkrát se jí podařilo zasáhnout cíl a spálit ho až na kůži, musela ho nějak zabavit do doby, než začne působit jed, už teď na něm byly znát jisté znaky, zhoršil se mu zrak a koordinace, po dalších několika chvílích se sesunul na zem, nebyl mrtvý, jen se nemohl hýbat, tak silného tvora by ten jed nezabil. Přiletěla k němu a rozmáchla se:
"Tentokrát tě zabijeme!" sekla, všude se rozstříkla černá tekutina, která hrozně smrděla, nebyla to krev, nýbrž něco, co z krve zbylo. Banken se konečně zklidnila a nechala mě, abychom se prohodili.

Začala jsem procházet bojištěm a hledat živé, zanedlouho se zde ukázali i Trenos, Enrin a Senko.
"Co se tady stalo?"
"Chikak se střetl se členy vesnice."
"A kdo vyhrál?" zeptala se s obavou v očích Enrin.
"Obávám se, že já."
"Ty? Nechápu." připojil se Senko.
"Víte, Banken a já, přestaly jsme se ovládat a zabíjely jsme každého, který se nám dostal po ruku, ale Chikak padl."
"To je ale nadělení, no za to jsi nemohla, pojďme najít ty, co přežili, fůj, co to je za příšeru?"
"To je Chikak."
"Cože? Nepraštila ses do hlavy? Chikak byl člověk, ne? Že jo Senko?"
"No podle toho, co nám říkal Šéf, tak jo, ale je možné že...,"
"Kousl ho experiment!" doplnila jsem ho.
"Hele, támhle se někdo hýbe!"
Všichni jsme běželi k němu, k našemu překvapení to byl Šéf, který se snažil postavit.
"Šéfe, jste v pořádku?"
"Jo, snad...nikdo jiný nepřežil?"
"Zatím nevíme. Jdeme to tu ještě prohledat."
"Dobře."

Hledali jsme celé hodiny, ale k naší smůle jsme našli pouze deset živých lidí a z toho byli dva nepřátele, kteří se k nám s radostí přidali. Enrin s Trenosem se vrátili pro Ichira, který zůstal v laboratoři, aby se mu něco nestalo, já jsem se proměnila. Banken posloužila jako spalovna mrtvol a sanitka, všechny, co nebyli schopni pohybu letecky přepravili až k nám do vesnice, byla to fuška, ale zvládla to.

Večer Šéf svolal poradu, řekl nám, že teď budeme mít dvakrát víc misí zaměřené na shánění členů. Já jsem dostala na starost Ichira, poněvadž ke mně přilnul a tak teď mám nového nájemníka, sice pořád nevím, co vlastně je, ale bylo mi to jedno. On je takový milý a dobrosrdečný bez jediné známky zla, starám se o něj, jako kdybych byla jeho matka, ale mu to nevadí. S tréninkem máme začít zítra, tam bych se konečně měla dozvědět, co je vlastně Ichiro zač...