Dračí bojovnice 2 Dračí společenství

když se najednou přede mnou opět objevila ta postava....

Ušklíbla jsem se:"Chceš po mě něco? Jestli ne, tak mě nech."
"A pokud ano?"
"Zabiju tě."
"To přežiju, protože první zabiju já tebe."
"Si věříš."
Postavila jsem se do bojové pozice a sundala kosu ze zad.
"Nějaký nový módní styl?"
"Však víš, myslím, že ta kosa mě docela vystihuje."
"Ach tak."
Čekala jsem, až zaútočí, ale ona zničeho nic zmizela. Prudce jsem se otočila a vyblokovala její útok.
"Jsi dobrá."
"Však jo, učili mě ti nejlepší."
Zase zmizela, začínalo mě to unavovat, sáhla jsem do pláště a vytáhla bodec a čekala. Když se objevila, zablokovala jsem ji kosou a pokusila se ji bodec vrazit do břicha, ale neprojel její kůží.
"To bylo zákeřné."
"Kdo jsi?!"
"Ta stejná, co ty."
"Huh? Drak?"
"Jo, co sis myslela."
"Tak co po mě chceš?"
"Přátelství."
"Hm...mohla bych ji využít...." "Dobře, takže přátelé?"
"Jo."
"Jak se jmenuješ?"
"Shiro."
"Aha, já jsem..."
"Vím, kdo jsi, víme o tobě všechno."
"Cože? Počkej, řekla jsi víme?"
"Ano, je nás hodně, jsme roztroušeni po všech pěti zemích. Jednou za čas máme sraz a já dostala za úkol přivést tebe."
"Jashine, to zas bude vopruz."
"Nemyslím, zraz trvá týden. Všichni Draci si vyměňují zkušenosti, bojují, ukazují si svou magii."
"Magii?"
"Neptej se furt, vše se dozvíš, až tam budeme."

Šly jsme hlubokým lesem kolem nově postavené Konohy, otec mi vyprávěj, že ji prý Akatsuki zničilo, ale jiná banda tupců se ji rozhodla obnovit. Fakt super, dějiny jsou tak nudné. Shiro šla rychlým krokem, její dlouhé bílé vlasy ji divoce vlály, zato ty mé jemně nazelenalé se líně houpaly v mírném vánku.
"Dělej!"
"Proč musíme jít tak rychle?"
"Sraz začíná za čtyry hodiny, musíme tam být včas."
"A proč neletíme?"
"Taky pravda. Proměna?"
"Jo."
Shiro se začala měnit, její tělo bylo štíhlé, pokryté čistě bílými šupinami, její ocas zdobili na konci tři ostré bíle bodce. Křídla měla rovněž bílé. Její hlava byla podlouhlá a tlama byla plná ostrých bílých zubů. Rohy měla nakloněné na stranu. Za to já jsem měla tělo mohutnějšího rázu se zelenými šupinami, ocas měl pouze jeden bodec, ale za to docela velký. Má křídla byla rovněž zelená, krk jsem neměla nějak extra dlouhý a hlava byla mohutná se třemi řadami zubů, rohy byly mírně zatočené.
"Hezký. Ta bílá k tobě ladí."
"Díky, ty taky nevypadáš špatně. Letíme."
"Jo."
Obě dvě jsme roztáhly křídla a začaly s nimi mávat, kolem nás vanul silný vítr, všude byl prach a listí. Začaly jsme se pomalu odlepovat od země, za několik málo minut jsme byly ve vzduchu a svištěli jsme si to někde do země Země.

Shiro začala klesat, já ji následovala, přistála na jedné z menších mýtin. Její drápy se lehce zabořily do země, složila křídla a čekala na mě. Za to já jsem přistála docela hlasitě, s dusotem jsem se postavila na zem, drápy se zaryly do země a křídla jsem neohrabaně složila do pohodlné pozice.
"To se neproměníme?"
"Ne, na sraz chodíme v našich pravých podobách."
"Aha."
Procházeli jsme lesem, naše hlasité funění muselo být slyšet na kilometry daleko a pak, jsem to uslyšela, ten divoký řev. Před námi se rozprostřela velká mýtina, uprostřed plápolal oheň a všude kolem se povalovali Draci.
"Shiro je zpátky! Shiro je zpátky!" volal takový malý modrý dráček.
"Ahoj Enrio, jak ses měla?"
"Ale jo, šlo to."
"Shiro, drahoušku přivedla jsi Midori?"
"Ano, stojí před vámi."
"Děkuji, už si můžeš jít po svých."
"Díky."
"Tak tě tady vítám, Midori."
"Hm...díkes a tu celý týden chrápete?"
"Ne, dnes je první den, všichni jsou vyčerpaní z cesty."
"Aha, ehm...nemohl byste mi povědět něco o mých schopnostech?"
"Jistě, pojď za mnou." šla jsem za tím velkých stříbrným drakem do nějaké svatyně.
"Posaď se."
"Díky."
"Takže, kde bych měl začít? Jo už vím. Vše začalo už hrozně dávno, my Draci jsme tu byli už od počátku samotného světa. Původně bylo šest skupin draků: Vodní, Ohniví, Ledoví, Zemní, Větrní a Černí. Ti vládli světu, postupně se ještě rozdělili na další podskupiny a skupiny, třeba ty, ty jsi Zemní Drak a tvá matka byla kříženec Vodního a Zemního. Každý z draků, ovládá svůj oheň, ten tvůj, pokud sis všimla, je nazelenalý. Také máme svou magii, třeba já ovládám magii měsíce, jsem Stříbrný drak, ten se vyvinul samostatně, jsem poslední. Poté je ještě Bronzový a Zlatý, ale ti se nedostavili, zatím. A proč jsme se naučili měnit? Kvůli lidem, víc už ti asi neřeknu."
"Aha, teď už v tom mám jasno, ale můj oheň je normální."
"Zbarví se ti, když budeš používat magii."
"Jak?"
"To se tady za ten týden naučíš."
"Aha, můžu už jít?"
"Ano."

Vyběhla jsem ven z chrámu, neměla jsem tolik času, nechtěla jsem tady strávit celý týden, hledala jsem Shiro, nakonec jsem ji našla, ležela pod stromem a dívala se na hvězdy.
"Shiro!"
"Co je?"
"Mu..musíš mě naučit používat magii."
"Ale to se za ten týden..."
"Nehodlám tu strávit týden, prosím!"
"Chjo tak dobrá, pojď za mnou."
Došly jsme na nějaký divný palouček, kde byly na zemi nakreslené podivné světélkující znaky.
"Dívej, první co musíš udělat, je koncentrovat se. Když se dostatečně koncentruješ, tak můžeš soustředit magickou energii do celého těla. Zkus to."
Zkusila jsem to, nic.
"Málo se koncentruješ."
Zkusila jsem to znova, opět nic.
"Ještě víc!!"
Opět nic.
"Snaž se trochu!"
Ucítila jsem to, tu energii.
"Výborně, teď se ji snaž soustředit do tlapy, zpodobňuje se ve tvaru světélkující koule energie, dívej." v její ruce se objevila bílá koule energie.
"Fajn." tohle mi šlo docela lehce, za pár minut se mi podařilo vytvořit souměrnou zelenou kouli energie.
"Výborně a teď ji hoď"
"Ok." hodila jsem ji, jakmile se dotkla země, vybouchla, zůstal po ní velký kráter.
"To byla útočná, pojď, naučím tě i další."
Učila mě celou noc, zvládla mě naučit vše, co uměla ona, takže teď jsem uměla Útočnou magii, Léčící, Obranou, Všestrannou, Kouzelnou a ještě další.
"Moc ti děkuji, Shiro."
"Zkus teď vychrlit oheň."
"No, když chceš." když jsem ho vychrlila, byl jasně zelený. Konečně, teď jsem už mohla odejít.
"Shiro, já půjdu, možná někdy příště, ale teď mám ještě plno věcí, které musím zařídit."
"Dobře, takže příště?"
"Jo, snad."
"Sbohem."
"Sbohem."

Odrazila jsem se od země a prudce mávla křídly, Shiro se mi za chvíli ztratila z dohledu, nevěděla jsem, kam letím, ale věděla jsem, že tam s nimi nemůžu zůstat, jsem víc ninja než drak.