Úplněk 8. První mise

Probudily mě zvláštní zvuky, takové chrčení či co. Zvedla jsem se z postele, rychle na sebe navlékla nějaký oblečení a vyběhla ven. Téměř okamžitě jsem zjistila, co ten zvuk dělá, byli to dva ehm….vlkoještěři? Zní to divně, ale asi jo, protože přední část těla byla vlčí a ta zadní se spíš podobala ještěrčímu, ještě štěstí, že takhle nevypadá Banken. Oba dva byli uzavření v takové podivné bariéře a bojovali. Kolem bariéry byli snad všichni lidi z vesnice, asi je to nějaký turnaj nebo co. Propletla jsem se mezi nimi, až jsem se dostala dopředu, hádejte, kdo stál vedle mě. Ten jejich vůdce, zprvu si mě nevšímal, ale pak spustil.
"Dobré ráno, Kineko."
"Dobrý, co to tu je?"
"Testují své schopnosti a navíc jsou tu noví, musejí se předvést."
"Noví? Takže to budu muset taky?"
"Jo, hned po nich."
"Cože a to musím?!"
"Jo."
"Chjo a proč ta bariéra?"
"Nikdo z nás přeměnu dostatečně nezvládá, kdyby tu ta bariéra nebyla, mohlo by se stát, že zaútočí na nás dřív, než se přemění a zklidní se, však to znáš."
"No....asi jo a vůbec, co je to za rasu? Vlkoještěrky?"
"Ne, říkají si Nauro."
"Nauro?"
"Tady v naší vesnici jich je asi deset, jsou nevydařenými experimenty, on se snažil zkřížit vlka a ještěra tak, aby vypadal jako vlk a mě ještěří smysly, ale nepovedlo se a teď je z nich tohle, ale jsou jedni z nejsilnějších, tím že jsou polo ještěři, jejich sliny jsou jedovaté a jsou docela agresivní, ale za to skvělí bojovnici."
"Bojovníci? My budeme bojovat?"
"Jistě, taktéž jsme ninja vesnice, sice o nás nikdo neví, ale máme i své vlastní čelenky a taky dostávají mise."
"Aha, takže ty jsi něco jako Kage?"
"Víceméně jo."
"Super, kdy dostanu čelenku?"
"Až předvedeš své schopnosti. A už dobojovali, tak běž, můžeš se činit a vyberu ti protivníka." ti dva se přeměnili a bariéra se otevřela, byli to bratři asi dvojčata. Vyšli z bariéry, já je vystřídala, on mi nakonec vybral nějakého kluka, asi o dva roky staršího, než jsem já. Bariéra se zavřela.
"Tak se předveď." řekl zlověstně a začal se měnit. Po proměně vypadal docela zajímavě, měl koňské tělo, ze zad mu vyrůstala dvě ptačí křídla a hlavu měl orlí, další mutant. Divoce zařval a rozeběhl se proti mně. Lehce jsem se mu vyhnula, moc se mi do přeměny nechtělo, ale všichni na mě tak divně zírali, tak jsem začala. "Banken!" začala jsem se měnit, padla jsem na všechny čtyři, nohy se prodloužili a prsty na nich se přerovnaly do patřičné pozice, což značilo čtyři prsty ve předu a jeden v zadu, na nich byly dlouhé tmavé drápy, ocas se tyčil v zadu s tmavými bodci, křídla jsem měla složené podél těla. Krk se prodloužil a hlava se vytvarovala do dračí podoby, Banken převzala kontrolu nad tělem, boj začal.

On bojoval vážně mizerně, nechápu, co tu ještě dělal, Banken ho už pětkrát drápla až do masa a to ani nemá regeneraci. Banken vyskočila vysoko do vzduchu a pak se pustila střem hlav dolů přímo na něj s otevřenou tlamou. Srazila ho k zemi, zvedl se oblak prachu. Když klesl, on ležel polomrtvý na zemi a já už ve své normální podobě přešlapovala netrpělivě u zavřeného vchodu do bariéry. Otevřel se, vyšla jsem ven a s úšklebkem řekla:
"Stačí ti to?"
"Jo asi jo"
"Fajn, dostanu tu čelenku?"
"Jo, pojď za mnou." všichni se rozešli, tohle byl asi poslední zápas, pár lidí pomohli tomu chudáčkovi vstát a odnesli ho do jednoho z domů. Došli jsme k té budově, kde sídlil. Vešli jsme dovnitř a došli do pracovny, posadil se do křesla a ze starého vrzajícího šuplíku vytáhl čelenku a podal mi ji.
"Na, tady máš, zasloužila sis ji."
"Díky." podívala jsem se na ni, byla jako každá jiná, náš znak byl Měsíc?
"Proč Měsíc?"
"Skoro všichni se tu za úplňku mění, takže měsíc."
"Aha." obvázala jsem si čelenku kolem pasu jako pásek.
"Můžu se tě na něco zeptat?"
"No."
"Když ses měnila, zařvala jsi Banken, to je nějaký probouzeč síly nebo co?"
"Ne, tak se jmenuje."
"Kdo?"
"No přece ten Drak, který bojoval proti tam tomu mutantovi."
"Cože? Já myslel, že jsi to ty."
"Ne, jsme dvě, ona sídlí ve mně, původně jsme byly proti sobě, ale spojily jsme se. Když potřebuju, tak ji zavolám a prohodíme se, já ji třeba jenom říkám, koho má zabit nebo sežrat a tak."
"Aha, tak to je zvláštní."
"Proč, já myslela, že to tak máte všichni."
"Ne, buď jsme to pořád my, akorát že v jiném těle anebo nás ovládne bestie a nerozeznáme přítele od žrádla."
"Aha, tak to já mám asi nejlepší a kdo byl vlastně on?"
"Hipogryf"
"Aha a ty jsi?"
"Já? Já jsem Hetrinic."
"Hetrinic?"
"Kříženec vlka a tygra, bestie. Ale ovládám ji. Když už jsme u toho, dnes je úplněk, jdeš někam?"
"Cože, to už je dnes? Je tady někde poblíž nějaká malá vesnice?"
"Jo proč?"
"Banken přece musí jíst, já už musím tak čau." vyběhla jsem z jeho domu a utíkala k mému, začalo se stmívat.

Procházela jsem vesnicí směrem k bráně, jak šlo vidět, skoro všichni se někam chystali. Vyšla jsem z brány a mířila k té vesničce, kousek od ní, jsem se začala měnit, měsíc vystoupil na oblohu. Banken se s velkou chutí rozeběhla k vesnici. Užívala si to, tu svobodu. Když se dostatečně najedla, zamířila do lesa. Chytala netopýry, prostě si jen tak hrála, když jsem se na ni podívala z lepší stránky, byla docela roztomilá. Najednou něco vyskočilo z křoví, otočila se. Ovšem jediné, co viděla, byly rudě žhnoucí oči, přibližovalo se to k ní, po chvíli šlo rozpoznat vlčí tělo s černými pruhy, byl to Kage. Měl i další rysy, ale ty se špatně popisují, ovšem nezaútočil, sedl si vedle nás a začal mluvit lidskou řečí. Banken se na něj otočila, věděla, že je to přítel, ona taktéž promluvila. Horlivě se spolu bavili a já začínala mít ten pocit, že je stejný jako já.

Rozednívalo se, už jsem to byla zase já, Bankem mi řekla něco o tom, že mi moc děkuje za skvělou večeří a že prý teď jde trávit. Kousek ode mě ležel Kage. Pořád ještě spal, potichu jsem se zvedla a zamířila do vesnice. Taky jsem si šla odpočinout.

Další den ráno mě Kage zavolal, mě a ještě další tři, představte si, že jeden z nich bbyl ten, s kterým jsem bojovala. Dostali jsme misi! Měli jsme jít do Písečné, prý v ní žije nějaký mutant nebo co a my ho máme přivést. K večeru jsem spolu s ostatníma vyrazila.