Úplněk 7. Vesnice Zatracených

"Banken, to jsem ještě já, víš, co mě napadlo?"
"Ne netuším a musíš mě furt otravovat?"
"Ou sory, ale myslíš, že bysme se mohly nějak domluvit a já bych tě používala jako obranu?"
"Teď tě nechápu."
"No ta koukej, třeba když by mě někdo napadl, tak bych se nějak proměnila a ty bys je zabila a nažrala by ses z nich, a když by byl Úplněk, tak by ses pokusila zabít co nejmíň lidí a tak."
"Hm...to s tím prvním nezní tak špatně. Stejně jsem furt tady a tvoje srdce už se mi zajedlo, ale s tím "pokus se zabít co nejmíň lidí" se mi nějak nezdá."
"Neboj, nějakou malou vísku bys mohla, ale neničila bys ty velké..."
"Hm, hm....tak dobrá, ale jak do chceš udělat?"
"No tak zaprvé, bych se s tebou měla nějak spojit, prostě, že když zavolám Banken, tak se proměním a budeš tu ty, ale když boj ukončíme a ty se najíš, tak se zase vrátíš, jo? Za druhé, myslíš, že by šlo udělat, že kdybych chtěla tak by se mi proměnila třeba jenom ruka?"
"Jo, jo. To by šlo."
"Aji to první?"
"No jo."
"Super, takže můžeme začít trénovat."
"Vždyť jsi v cele."
"To nevadí, až budeme připraveny, utečeme."
"Dobrá."
"Zatím čau."
"Čau."

Otevřela jsem oči, byla jsem ještě šťastnější, než kdy jindy. Ihned jsem to začala zkoušet. Ze začátku se mi nedařilo, přeměnění jedné z částí těla bylo vysilující, ale nakonec se mi podařila proměnit ruka. Vypadala hustě, byla delší s rudými šupinami a drápy. "Výborně Banken." řekla jsem potichu a zkoušela proměňovat jednotlivé části těla, nakonec jsem to zvládla, byla jsem kompletní, kromě hlavy, tu jsem měla svou. Nakonec jsem řekla:"Banken, hlava." přeměna byla kompletní, Banken teď byla sice menší, ale vypadala hezky, pak jsem ji řekla, že už to stačí a zase jsme se prohodili. Tohle jsme zvládly hezky a začaly trénovat něco jiného. Takhle jsme trénovaly celkem pět dní, teď jsme byly jeden. Už jsem se s ní dokázala bavit normálně.

"Přišel čas na útěk, Banken."
"Jo."
"Jdeme na to- Banken, kompletní přeměna."
"S radostí." přeměna byla rychlá a bezbolestná, před tím to bolelo, teď byla hlavním vůdcem banken, jen jsem doufala, že mě nezradí. Začala prudce mlátit ocasem, až vyrazila dveře, ještě je trochu zvětšila a pak vyšla ven, hledala východ. Nakonec ucítila pach a vydala se tím směrem. Po několika chvílích jsme se ocitli venku. Naneštěstí tam čekal ten haj.l.
"Ale, ale vždyť ještě není úplněk, tak jakto, že jsi tady, experimente 34?"
"Pa-pane, já..."
"Nepoddávej se mu Banken, sice tě stvořil, ale chtěl tě jenom využít, postav se mu!!" potichu jsem ji pošeptala.
"Ale, ale."
"Banken!!! Nevzdávej se!!"
"Dobře." vrhla se na něj. Trochu sebou cukl, ale pak pokynul rukou a z lesa se vynořila horda nějakých příšer a začala na Banken útočit. Držela se statečně, ale bylo jich moc. "Banken, musíme pryč!" ona neváhala a vyskočila na jeden ze stromů, párkrát mávla křídly a byla pryč.

Nemohly jsme letět dlouho, Banken byla totiž něco jako drak zkřížený s nějákym jiným plazem. Přistáli jsme na mýtině, přeměnili jsme se, Banken si musela odpočinout a já taky, teď vám aspoň můžu vysvětlit, kde jsem já, když vypustím Banken. Já se schovám v podvědomí, jako moje mysl, tělo si Banken přemění, ale mysl se vždy schová, Banken jedná sama za sebe. Tak chápete, já s ní můžu mluvit a ona se mnou, juj já ji zapomněla poděkovat.
"Banken."
"No?"
"Díky, že jsi mu nepodlehla, díky, že si mi pomohla utéct, díky za všechno."
"To nestojí za řeč, ale co chceš dělat dál?"
"Úplněk se rychle blíží, najdeme ti nějakou malou vísku."
"Dobrá. Ale teď pojď spát."
"Jo."
"Dobrou."
"Dobrou."

Další den ráno, jsem vyrazila brzy. Toulala jsem se lesem, byl hluboký a temný, ale mi to nevadilo. Šla jsem v něm docela dlouho a došlo mi, že jsem se ztratila, ale šla jsem dál. Najednou, jsem do něčeho narazila.
"Co to je?!"
"Bariéra."
"Tady uprostřed lesa? Prolomíme ji, Banken, ruku." rozmáchla jsem se tak silně, že když jsem do té bariéry práskla, zvedl se oblak listí a prachu, když ustál, měly jsme vytvořený malý průchod.
"Díky Banken."
Vešla jsem dovnitř, po chvíli jsem stanula před malou vesničkou. Vykročila jsem směrem do vnitř, procházela jsem jí a cítila jsem, jak mě probodávalo asi třicet pohledů né-li víc. Zastavila jsem a rozhlédla se, najednou se s domů vyřítilo asi deset stvůr a obklíčili mě. Jedna ta stvůra na mě promluvila:
"Co tu chceš?"
"Já? Ehm, no... hledám nocleh?"
"No to jistě, chceš nás zabít, že jo?!" ozvalo se něco vlku podobného."
"Ne, to ne, víte já taky nejsem člověk. Byla jsem, ale pak...."
"Klid panstvo a proměňte se zpátky!" ozvalo se z jednoho domu, ze kterého vyšel vysoký mladík.
"Pane?"
"Proměňte se zpátky!" všichni se začali měnit, byli to také lidé, asi nejspíš s podobnými problémy jako mám já.
"Ty, pojď se mnou." šla jsem za ním do jednoho z domů, pokynul mi, abych si sedla a spustil:
"Co tady chceš? Jak jsi se dostala přes tu bariéru a kdo jsi?"
"No víte, já mám podobný problém jako oni, taky nejsem člověk a ta bariéra byla snadná a co chci? Pochopení, domov, je toho hodně."
"Aha. A chtěla by ses k nám přidat?"
"Ke komu, vy máte nějakou organizaci?"
"Tohle je vesnice Zatracených, shromažďují se tu různé příšery, ale hlavně nepodařené experimenty od toho zmr.a Chikaka."
"Vážně? No já jsem taky jeho nepodařený experiment."
"Fakt? Tak co přidáš se k nám?"
"Tak fajn."
"Dobře, ale první si dej prosím koupel, nechce tě urazit, ale...."
"Jo, jo a kde budu bydlet?"
"Na, tady máš klíček od jednoho z našich menších domů."
"Díky." už jsem chtěla odejít, když v tom.
"Počkej, jak se jmenuješ?!"
"Kineko."
"Aha"

Odešla jsem a zamířila si to k tomu domu, všichni se na mě divně dívali, mi to bylo jedno. Dům byl útulný, byla v něm malá předsíňka, ložnice, koupelna.
Dokonce byla v ložnici i telka, to bylo super. Zamířila jsem do koupelny, tam jsem strávila asi dvě hodiny, poté jsem se uvelebila v posteli a až do večera se dívala na televizi, pak jsem usnula.